Za glosovaní děkuji: /Tessienka/ a (Veri903) a Totally-Exterminated

Bohužel tohle trapno dílko je začátek mé témeř deset let staré povídky která se dohrabala k 18K slov. Věřte mi, samotné mi je na zvracení.

Bol to deň D.(a šla jsem hledat vhodného investora, kdo by přispěl do mé speciální vařečky na maso) Vonku vtáčiky švitorili. Slniečko svietilo proste krása a dokonalosť. Takový začátek slohovky průměrného žáka páté třídy. Běžně to učitelky dojímá. /Nějaká pohádka ne?/ Ale cítila som sa vtedy tak? Nie, mala som sa v ten deň vydať. No potěš koště. To jednomu zkazí den. Môj ženích mal byt dokonalosť sama stejně jako počasí, no ako ho moja matka zbožňovala a ospevovala ešte si pamätám náš rozhovor keď ma obliekali do šiat.

„Angela Vzhledem k současným událostem se mi vybavuje Merkelová. Jak se znám, myslím, že si ji budu představovat po celou dobu čtení této povídky. Fanfikce na Merkelovou... /No to by dopadlo/ pekne sa na neho usmievaj!(Dobrá rada nad zlato.) Kráčaj vystretá nesmieš sa hrbiť čo by si o nás , o mne pomysleli. Že neviem vychovať ani dcéru?! No... Držení těla a výchova jsou přeci jen dvě odlišné věci. Ale je pravda, že ať je tato věta jakkoli divná, je v souladu s logikou mnohých rodičů."(Jestli se nebudeš rovnat, tak se tě zřekne!)

Počula som ten hystericky podtón ako keby bola nervózna za mňa. /Já se jí třeba upřímně nedivím, taky bych z tebe byla nervózní./ Ja som len mlčala a počúvala ju ako mi káže, ako mam byt vzorná manželka. To jsou příšerně trapné rozhovory.

Mala som 17 a bola som 4 roky zasnúbená z mužom ktorého som v živote nevidela. (S pedofilem?)To jednoho asi potěší, co. Počula som koľko mu je a skoro som vtedy skolabovala. Bolo mu 54!(Vždyť to říkám!) Úbohé. Zas si to tak neber. Brzy umře a peníze zůstanou. Plus spousta pánů v tomto věku vypadá... Velmi k světu. . /By mohl být její děda./ Každý v meste vedel že je to len trik ako sa moja rodina chce dostáť k pozemkom ale mne to bolo jedno (No to by nemělo. Jestli ses nechtěla vdávat, tak ses měla ozvat)ja už som pred 4 rokmi prestala žit. (Umřelo ti morče a ty sis podžezala žíly žalem nad jeho zohaveným tělem)Můj svět se řítil do temnoty. Pro mě slunce nesvítilo. A tak dále. Zajímavé je, že mně k tomuto pocitu dostačuje běžná školní docházka. /Mně k tomuto pocitu bohatě stačí i tu školu jen vidět./

Všetko mi predpísali ale to v týchto dobách bolo normálne. (Jako sedativa? Nebo morfium?)Nikto nesmel odporovať starším v rodine ani keď to znamenalo vaše nešťastie. Samozrejme vždy v týchto chvíľach to cela rodina považovala za veľké šťastie. (Necpali se extází a tak se nediv, že si bereš starocha)To odporování? Nebo to, že se nesmí odporovat? Bola som už oblečená, učesaná, namaľovaná. No proste všetko. Taky pravděpodobně nervózní, s chutí všechny zabít a pak utéct.

Musela som uznať mala som krásne šaty. Krásne snehovo biele. Hodili sa k mojej pokožke. Mala som alabastrovú pleť skoro albínsku. (A červené oči k tomu.)Chudinka. V létě bych nechtěla být na jejím místě. Na rozdiel od mojej sestry ktorá bola skoro stále opálená(Pravidelně navštěvovala solárko) a vždy sa snažila to prekryť púdrom (Zbytečně vyhozené prachy)aby mala pekný biely nádych jej pokožka ale nedarilo sa jej to. Každý chce to co nemá. Ale co má množství pigmentu v kůži Angeliny sestry s její svatbou?

Bola som celkom s nimi spokojná dlhé čierne vlasy mi v dnešný deň vyčesali a dali do nich biele ruže. Dlouhé černé vlasy, bledá pleť... To je takový fenotyp osoby s geny Mary Sue, ale to jen tak na okraj. Zatím je to v pořádku. Pokud se během četní dozvím, že je Angela upír, tak se možná osypu. /Já si zase představila Sněhurku. Ani nevím proč./ (Jsi to ty Sněhurko?) Ako som sa rozplývala nad svojim odrazom v zrkadle tak zrazu stala pri mne sestra Lily. /Čáry máry fuk./ (Heart attack!)

„Vyzeráš nádherne sestrička. Dúfam že aj ja budem raz taká krásna nevesta ako ty."(A brát si chlapa ve středním věku)

„Bodaj by si bola aspoň v budúcnosti šťastná a dostala poriadneho manžela a neskončila ako ja." Pravděpodobnost takovéto situace je ovšem malá. Kdo už jednou získává vliv vdáváním/ženěním dětí, nespokojí se s jedním takovým sňatkem...

„Psst Angi! Ako sa opovažuješ tak vravieť, veľmi dobre vieš, že k manželovi sa máš chovať s úctou!" (Chudák holka. I vlastní sestra!)Tato povídka už začíná býti takovým návodem „Jak být správnou domácí puťkou" - aktivistky z tumblr by autorku asi sežraly. mala som ju rada a nechcela som sa s ňou hádať, a dúfala som, aby ostala toho svojho názoru a aby ho kvôli zlému manželovi nezmenila.

„Tak už chod Lil, ponáhľaj sa lebo už družičky sú na rade." (Prvně jsem přečetla na rande :D )Dala mi pusu na líčko a už kráčala do kostola.

Uhladila som si šaty a prehodila si závoj cez tvar a posledný krát som sa na seba pozrela, ako na slobodnú a do teraz ešte celkom šťastnú. No, hlavně že před čtyřmi lety přestala žít. /Nemusí žít, aby byla šťastná. :D / Postavila som sa pred dvere a už som počula prvé tony svadobného pochodu. (Tam tam tadá)Otvorili sa dvere a ja som začala kráčať v ústrety utrpeniu. /A hezky zvesela./

Kráčala som k oltáru a snažila sa pozerať všade inde, len nie na svojho budúceho manžela. /Hlavně nenápadně./ Ako som ho zbadal prišlo mi zle. Dokonca cestou som začala plakať. Dokonca sa rozplakala aj moja matka. Ale bol to veľký rozdiel, moje slzy boli slzy smútku. /Hlavně si nerozmaž make-up!/

Chytil ma za ruku a postavili sme sa k sebe celom. (No nekecej! Já myslela, že se při svatbách stojí zády!)Mali sme si hľadieť do oči. Ale nehľadeli sme si do oči, ja som pozerala na kňaza a popritom som cítila jeho uchýlený pohlaď na mojom výstrihu. (Chlípník stará.) Pohled toho kněze? Tedy, někdy mě církev znepokojuje. Otriasla som sa pri tej myšlienke na svadobnú noc s týmto starým uchýlom. Neboj, tohle ten kněž nemůže... (Chci dál spát spolu za celibááát..)Ani som si nevšimla a už bol čas opakovať môj sľub.

,, Ja, Angela Merkelová Brosti(Italka), beriem si teba, Johna Suunfaira(Není on náhodou muslim?), za manžela a sľubujem pred všemohúcim Bohom, že ti budem vernou manželkou a že ťa nikdy neopustím ani v šťastí ani v nešťastí(Ale. Tady nám někdo lže.), ani v zdraví ani v chorobe a že ťa budem milovať a ctiť po všetky dni svojho života." (Poděkujme paní lži za tak krásnou řeč.)

Nasadil mi prsteň. Prsteň bol krásny, ale nestal mi za takého manžela. A tak... Některé si na ty prsteny zvykly. (Ale muselo jich být víc těch prstenů)Chytil ma za ruku a doslovne ťahal ma z kostola, ani neviem ako sme sa dostali k nemu domov. Já nevím. Teleport? Helikoptéra? Lanovka? /Čáry máry fuk 2./ Môj domov to nikdy nebude je to len spoločný dom, nie domov. A navíc svatba, bez hostiny. To je náhodou opravdu frustrující. /Já bych sej im na to třeba vykašlala. Když už svatba tak s pořádnou žranicí. :D / (Asi chce jít hned na věc.)

Stala som v hale a on mi vysvetľoval kde čo je.(Na to, že tě tam dotáhl, tak jsem čekala jinou věc, než že bude popisovat barák) Jako první den ve škole. „Když jdete do šatny, zabočte z vestibulu vlevo. Záchody jsou naproti sborovně..."

„....tam hore je naša spálňa. A teď jsem to četla jako „spalovna". Měla bych se zamyslet nad svojí znalostí slovenštiny a nad způsobem svého čtení. Ani jedno tentokrát není chybou autorky. Dúfam že budeš plniť povinnosti správnej manželky hlavne v spalní."(Ha. Tušila jsem to.) zachechtal sa a začal si ma znova premeriavať.

,,Mohla by som sa ísť prezliecť z svadobných šiat?"

,,Jasne že môžeš, aj keď ešte tu nemáš kufre...hm...to mi tu budeš musieť chodiť nahá! (Pan vtipný znovu zasahuje)Keby niečo budem v pracovni." I ty prase... a znova sa hnusne rozosmial. Vyšla som hore a prezliekla sa z svadobných šiat do tých krásnych modrých čo mi matka kúpila a prekvapivo tu už boli. Hm! Takže přece jen mají teleporty!

Zišla som dole a začala sa prechádzať po dome a veľkým oblúkom som sa snažila vyhnúť pracovni. Objavila som knižnicu a začala si prezerať čo sú tam za knihy, bolo ich tam viac než dosť, tak ako som dúfala. Aspoň nějaká pozitiva. Navíc se knihami dobře mlátí. /Proč mlátí? Chudáci knížky./

Posadila som sa do jedného z kresiel a začala čítať prvú knihu, čo som vybrala. Takto to šlo ďalej až pokiaľ som neprecitala už dve knihy, a zdalo sa že je neskoro v noci. Išla som do jedálne a tam som mala prestrete na večeru.(To se nemáš zas tak špatně.)Posadila som sa k stolu a začala jest. Keď som sa zľakla.(A zaskočilo ti) Bola to slúžka. Ta musela vypadat dost strašidelně.

,,Prečo poriadne nejete pani?"(Vždyť zrovna začala...)

,,Prepáč mi, ale nemám dnes hlad, je to vynikajúce ale neprosím si, ďakujem ti, že si sa trápila z večerou, ale ja dnes už jest nebudem. Třemi způsoby v jedné větě odmítla jídlo. WOW. Ak chceš to čo ostalo tak to vezmi domov deťom." Rose bola stará pani domáca, mala doma štyri vždy hladne deti čo som o nej počula. No, takže nezná manžela, ale hlavně že zná jeho domácí. /Čáry máry fuk 4./

Postavila som sa kývla som jej na pozdrav že idem preč, ešte som stihla poctu ako Rose vraví: ,,Pani je síce mlada ale milosrdná môžem ju jedine ľutovať, že si zobrala môjho pána..." S tým som s ňou musela súhlasiť.(Ámen)

Vyšla som na balkón a pozerala som sa na hviezdy. (Balkón v kuchyni- to není zlé.)V tom som počula že môj manžel vyšiel tiež na balkón.(Další teleport. Nebyl ještě před chvílí v pracovně na opačné straně domu?)

„Čo tu robíš? Je neskoro nemala by si sa tu vytŕčať ešte sa ti niečo stane, a čo ja potom budem robiť? Hľadať ďalšiu manželku sa mi nechce. Stát na balkoně a koukat je dost nebezpečná činnnost." začal po mne kričať a ťahal ma dnu. Určite budem mat na predlaktí zajtra modrinu od tých jeho tučných rúk.(Tuk způsobuje modřiny. Zajímavé) /Já si myslím, že kdybys plnila manželské povinnosti, tak bys těch modřin měla víc. :D/

V tom niekto zazvonil. Okamžite ma pustil, sadol si do kresla a chytil knihu a tváril sa že číta ako keby sa nič nestalo. Ja som len nemo na neho pozerala, že čo sa deje. Pozrel na mňa pohľadom plným nenávisti a zrúkol:(Ten rychle mění nálady...)

„Padaj otvoriť! Rose už išla domov."(Jak to sakra ví, když byl v pracovně a sotva je slyšel? Ha! Určitě do ní zabudoval sledovací zařízení!) Išla som rýchlo do predsiene a znova som začula nervózny zvonček rozliehajúci sa celým domom.

Otvorila som dvere a omámene zamrkala, ocami lebo som neverila tomu, čo som videla pred dverami nášho domu. V živote som nikoho takého nevidela a pochybovala som že ešte niekedy uvidím. Teď to vypadá, že to bude někdo úžasný a nebo někdo úžasně odporný. Jelikož je úžasně odporný její manžel, zbývá ta první možnost. A bude z toho lááááska.(Kdo by to tak mohl být?)

Stal tam predo mnou muž ako z nijakého príbehu (Žeby z tady tohohle?). Ja som myslela. že môj život konci(Už skončil před čtyřmi lety.) keď som ho videla, že si prišiel po mňa konečne anjel. No vida. /Čáry máry fuk 5? To už je šílený. :D/ Aj prišiel, ale nebol to anjel a môj život sa nekončil ale začínal. A je to tady. /To je pozitivní myšlení!/

Až teraz som sa spamätala. Vlastně sem přišel jen aby se ona bláznivě zamilovala.

Stala som vo dverách a dívala som sa na neho. Nie nedívala, ja som na neho civela. Panebože ja na neho civiem. Hneď som sčervenela.

„Dobrý večer čo si prajete?" a snažila som sa, aby sa mi hlas netriasol nervozitou. Usmial sa na mňa. Myslela som že skolabujem.(To je tak, když někdo donese Pizzu)

„Prepáčte mi to slečna, že ruším v takúto neskorú hodinu. Ale som na cestách a hľadám si trvalejšie ubytovanie na týždeň. (Tak pizza ne  )Samozrejme nie je mi problém zaplatiť vám. Přesně, jak se dalo čekat."

„No tak poďte ďalej. Ja sa musím spýtať manžela. To tedy hodně štěstí.." otočila som sa a zbadala šokovaný vyraz na jeho krásnej tvári. Samozřejmě, že teď hořce lituje, že ej vdaná. Cestou do pracovne, som si ho v pamäti premietala ako vyzeral. Bol božsky.

Vysoký, ale nie vychudnutý ako takýto ľudia bývajú, mal dobru postavu, asi bol aj svalnatý a silný. (Asi?)Mal husté čierne vlasy ktoré určite boli rozfúkane vetrom ako boli strapaté. (Jako by jím projel elektrickej proud)A krásne strieborne oči aké som v živote nevidela. Mal ich ako tekuté striebro. Úplne som sa vtedy topila v tom pohľade. Ale musela som prestáť snívať. Prostě princ z pohádky, kdyžto manžel je prase. Chápu.

Zastala som pred pracovnou a zaklopala som. Čakala som no nič sa neozvalo. Tak som vošla bez vyzvania. John sedel rozvalený v kresle a meral si ma naštvaným pohľadom.

„Kto to bol?"

„Ja...Ja neviem."

„A vieš aspoň čo chcel?" znova vyštekol na mňa.

„Dobrý večer, prepáčte že vás ruším." po zvuku toho hlasu som sa strhla. Tak on se k ní rovnou nastěhoval! No to tedy nevím, jak dopadne. /Rva-čka, rva-čka, rva-čka! Žádné skandování? No tak nic./ Ale bol tak krásny a melodicky. John si ho premeral ešte naštvanejším pohľadom, ako mňa pred chvíľou.

„Kto ste ? A čo tu chcete ?" „Jsem princ Krasoň a jdu vám přebrat manželku. Prakticky pod nosem vám bude zahýbat a vy samozřejmě budete blbý a zjistíte to asi tak za 76564 let. A pak z toho bude drama. Hezký večer přeji."

„Och prepáčte mi, že som tak neslušný a nepredstavil som sa. Volám sa Nicolas Speller. Som cestovateľ a hľadám krátkodobé ubytovanie tak na týždeň dva."(A zůstane tam na rok.. víme.)

„Hmm. Je mi ľúto ale nemôžem sa starať o každého bezdomovca." počula som, ako je rad že ho nemusí ubytovať, asi sa mu nezdalo, aby bol v mojej blízkosti, lebo nás stále prevrtával pohľadom. No, ale tento bezdomovec zaplatí! /Odkdy mají bezdomovci peníze?/

„Samozrejme, ja by som vám slušne zaplatil. O peniaze nemám núdzu." ozval sa Nicolas a viditeľne Johna naštval. John vyzeral, že prišiel na nijaký nápad, ako zase na nijakom chudákovi zbohatnúť. Tak když je chudák, tak na něm moc nezbohatne.(Levná pracovní síla)

„No dobre môžete ostať, ale zaplatíte mi. Angelo chod a ukáž nášmu hosťovi, pánovi Spellerovi jeho izbu." a z podivným úškrnom nám naznačil že mame ísť. To už jí rovnou mohl říct, co s ním má dělat. Protože takhle to vypadá, že k tomu dojde...

Pokud i vy máte nějaké prvodílo o které by jste se chtěli podělit stačí napsat zprávu!