Glosátorky: (Veri903) a /EBBubeliny/

Pořád přijímame prvodíla do glosů!

​„Ahoj," řekla jsem tiše. Prudce se otočil. /Tiše jo?/

„Kdo jsi?" zeptal se zmateně. „Jak ses sem dostala? A co mi chceš?"

„Přišla jsem ti něco nabídnout," odpověděla jsem pevně a hleděla do jeho zelených očí. Trochu jsem se třásla. /Vzrušením/

„To je odpověď jen na jednu otázku. A co ty ostatní?" odsekl.(já bych to zrovna jako plnohodnotnou odpověď nebrala)

„Dobře. Dostala jsem se sem dveřmi, tak to dělá většina lidí," (Já chodím skříní)/Já portálem./ ušklíbla jsem se. Sarkasmus mi silně zvyšoval sebevědomí, takže jsem se hned cítila líp.(mi taky děvče)

„Velmi vtipné. Měl bych tě poslat do žaláře," utrousil jedovatě.(Jen si tak utrousím pod nos, že tě pošlu do kobky..) /To je ale styl výhrůžky!/

„Ale zatím jsi to neudělal, takže si myslím, že se k tomu nechystáš."

„To se ještě uvidí. Kdo jsi?"

„Jsem... Ani nemám pořádné jméno. Říkají mi Knihovnice, ale to není zrovna jméno, které by se mi líbilo. Vzala jsem si ho z povinnosti. Ale můžeš mi říkat třeba Destiny." /Z Knihovnice je Osud, jak překvapujicí./

„Destiny?"

„Osud. Zní to pěkně a docela i výstižně. Rozhodně pro tebe. Já samozřejmě vím, kdo jsi ty. Jinak bych za tebou nechodila." /Ta si o sobě myslí/

Pomalu jsem k němu došla a obcházela jsem ho. Jak dramatické.

„Nemáš ponětí-" začal podrážděně a otáčel se za mnou. Čím dál tím lepší.

„Jistěže mám ponětí. Vidím do tebe líp než kdo jiný. Trochu jako tvůj kamarád u té pěkné brány,"(Neměl by to být spíš PĚKNÝ kamarád u brány?) pousmála jsem se drze a dál jsem chodila kolem něj. /Jak se dá usmát drze?/

„Kdo si myslíš, že jsi?!" vyjel na mě rozzuřeně.(Už ti to řekla...) Kruci, nechtěla jsem ho naštvat. Tím si to akorát tak zhoršuju. Zastavila jsem. /Celou dopravu./

„Jak říkám, Osud. Tvůj osud... Loki Odinsone," jeho jméno jsem téměř zašeptala. /Hlavně že ne Edison./

„Jak víš-" zarazil se.

„Tak znovu. Vidím do tebe líp než kdokoli jiný. Vím přesně, co jsi zač, znám tvá tajemství a vím, čeho lituješ. Proto jsem za tebou přišla," pokrčila jsem rameny.

„Já ničeho-" bránil se.

„Lžeš. Jako každá živoucí bytost něčeho lituješ. A já vím do puntíku přesně čeho," prohlásila jsem. /Chceš se vsadit?/

Na chvíli se odmlčel a zkoumal mě pohledem. Muselo mu dojít, že nejsem odtud, není slepý.(šokující odhalení! To je pro TV NOVA!)

„Mluv," vyzval mě. Lehce jsem se pousmála.

„Chceš vládnout, to je celkem v pořádku. A teď se ti to podařilo. Ale za jakých okolností a jakými prostředky, Loki? Tvůj bratr tě má za mrtvého, zase. A co jsi udělal s Odinem? /Zapích ho jak kuře./To je to jediné, co nevidím. Vidím jen tvou lítost. Je jí spousta, ale ne dost na to, abys přestal. Ale každý další skutek to zhoršuje. Nejsi necita, pořád je v tobě ten hodný bratr. /Schíza?/ Ale schovaný./Proč za každou cenu chcete z parchantů dělat třpitivé bujeranty s city?/ A já mu můžu pomoct vrátit se zpět. Postupem času, až bys nahromadil dost lítosti, by se možná vrátil i sám, ale škod by bylo příliš, možná by ani nebylo komu se omlouvat. Ale já, tvůj Osud, to můžu udělat už teď."

„Jak?" zeptal se zvědavě.

„Ha, přece bys o to stál," ušklíbla jsem se. Loki trochu zrudl. /A divíš se když TO můžeš udělat již teď?/

„Teoreticky..." zamumlal a zrudl ještě víc.(to už je z něho rajče.)

„To není něco, kvůli čemu by ses měl červenat. Naopak. Jen to dokazuje, že to chceš napravit," usmála jsem se. „Řeknu ti, co bych mohla udělat. Buď budeš souhlasit, nebo ne. Ale tak jako tak budu muset část toho udělat. Musíš mi důvěřovat." /Proč né že?/

„Jak ti můžu důvěřovat? Vždyť-" /Na to jsem se ptala./

„Jo, zrovna ty mě budeš poučovat o důvěře," odfrkla jsem si a obrátila oči v sloup. Neodpověděl, takže jsem se chopila iniciativy.

„Můžu... dokážu ti trochu změnit vzpomínky. Nevymazala bych to, cos udělal. Našla bych důvod, proč jsi to udělal... a smazala bych ho. Nahradila bych ho jiným. Pak bys hodně, vážně hodně litoval. Ale lítost je cesta." /Pokaní holčičko, správně je to pokaní. Zkus nedělní školu./

„Již teď mě má lítost sžírá a ty bys jí chtěla ještě posílit?"

„Pak bys ale přestal." /S okusovaním nechtů/

„A co když ne? Neznáš mě."

„Kolikrát ti to mám ještě opakovat? Vidím do tebe. A navíc to znám. Vidím to denně. Doslova. A navíc jsem vědkyně."(A proč se jmenuješ Knihovnice?) /A co jako zkoumá?/

„Knihovnice, Osud a ještě vědkyně?" /Evidentně./

„Já jsem spousta věcí. Kromě těchhle tří ještě zachránkyně vesmíru, cestovatelka a v neposlední řadě vdova."(A povím vám. Být vdovou je něco!) /Není i hraběnka?/

„Jak zajímavé."

„Byl bys ochotný přijmout ještě víc lítosti, jen abys to mohl všechno odčinit? Věř mi."

Opět mlčel. Podívala jsem se na něj prosebným pohledem. (Nikdy bych si nepomyslela, že se bude osud dívat prosebným pohledem.)Tvářil se zoufale. Pak se na mě pohlédl, ve tváři lehce přesvědčený výraz. Usmála jsem se. /LEHCE PŘESVĚDČENÝ?/

„Asi by sis měl sednout. Pak... no, ztratíš vědomí. (Normálka)Až se probereš, budeš si myslet, že jsi zkrátka usnul. Smažu i to, že jsme se setkali. Jakmile opustím tvou mysl, nebudeš vědět, že vůbec existuju. /To zvládne i vodka./ Bude to jako doteď, jen bude víc lítosti.(Lítost je všude...) Pak by ses měl pokusit to napravit, abys ulevil svému svědomí. A pokud bude tvůj lid dost shovívavý, odpustí ti, i když možná strávíš chvíli zase ve vězení. (to přežiješ.)Ale pokud na tobě uvidí, jak moc lituješ, možná ani to ne. I když na tebe budou stále dávat pozor. A časem ti doopravdy odpustí." /To jsou kecy./

„Jak si můžeš být tak jistá?"

„Už... už jsem to udělala více lidem." /Šlápoto. :D/

„Ale já nejsem obyčejný člověk. Jsem bůh."

„Čeho? Blbých vtipů?" /To není potřeba ani glosovat! :D/

„Říká ta, co chodí dveřmi, jako většina lidí."

„To nebyl vtip. To byla naprosto upřímná odpověď. A teď si sedni." /Má pravdu./

„Nerozkazuj-"

„Mlč a sedni si."

„No dobře." /Prej bůh, kecy další podpapučák./

Bavilo mě ho buzerovat. Sedl si nahoru na trůn. Měla jsem štěstí, že kromě nás v místnosti nikdo nebyl. Žádné stráže... o to se postaral bráška.

„Zavři oči," přikázala jsem přidrzle (to jde?)a posedila se na okraj, /Čeho okraj?/ abych nemusela stát.

„Tebe to hodně baví, co?" ušklíbl se. /Nás ano!/

„Mlč a dělej, co ti říkám," pokračovala jsem. Loki opravdu poslechl. Přiložila jsem své prsty k jeho spánkům a také zavřela oči. (Usiluješ o explozi jeho hlavy?)Chviličku jsem se soustředila a rázem jsem byla v jeho myšlenkách. Uvnitř to vypadalo jako labyrint z živého plotu, jen nebyl moc udržovaný a samý trn. Vykročila jsem a Loki se objevil vedle mě.

„Nechoď za mnou, pak to bude mnohem těžší," napomenula jsem ho.

„Nedělám to schválně," bránil se.

„Prostě mysli na něco jiného. Na něco hezkého," doporučila jsem mu a šla pomalu dál. /Takže ne na ni, ale například na mě!/

„Hezkého?" zeptal se trochu výsměšně. Zašátrala jsem ve své kapse – pomyslné kapse – a vytáhla malou krychličku. /Pomyslná krychlička z pomyslené kapsy. Vážně nejsi z Narnie?/ Neměla bych to dělat. Ale alespoň se zabaví.(Aport!) Předmět jsem mu hodila, a jakmile se jí dotkl, celým bludištěm se rozezněla chytlavá melodie. Provedla jsem mu něco, co mě se děje denně – tohle si teď bude bůhvíjak dlouho broukat. A já vybrala zrovna něco, čeho se zbavuje těžko. /To jsi ukradla z pohádky. Bubble gum....tada da da.../ Byla to skladba ze šedesátých let - Sandman. /Zrada./Jo, tohle mu bude hrát v hlavě ještě dlouho. Vím, o čem mluvím.

„Co to je?" zeptal se zmateně.

„Takzvaný earworm, milý Loki. Melodie, která ti bez očividného důvodu hraje v hlavě. Tedy... ty máš důvod, dokonce očividný, a to doslova, ale to není důležité. Prostě se jí věnuj a nech mě najít toho hodného bratra," mávla jsem rukou. Loki se opřel o stěnu, poslouchal melodii a o chvilku později si jí broukal. Pousmála jsem se a šla dál. Křoví bylo vážně přerostlé a o to těžší bylo vůbec se někam dostat. /Depilace.../ Kolikrát tak moc blokovalo cestu, až jsem se začala obávat, že jsem ve slepé uličce.(Jak už to tak v labyrintu bývá) Ale labyrint se zdál nekonečný. Občas jsem zaslechla hlasy. Nejdřív mě napadlo, že Lokimu hráblo, ale pak mi došlo, že jsou to prostě vzpomínky a pečlivě jsem je poslouchala. Pak jsem zaslechla přesně to, co jsem potřebovala.

„Tehdy jsi z Jotunheimu neodnesl jen tohle, že, otče?" říkal Lokiho hlas. Vydala jsem se za ním a snažila se zachytit víc.

„Ne," potvrdil druhý hlas. Odin. Špatně jsem odbočila a na okamžik jsem je ztratila. Rychle jsem zacouvala zpět a natahovala uši.

„...příliš malé, na dítě obrů," vysvětloval Všeotec. Dál jsem šla po hlase a konečně jsem to našla. Vzpomínku. Zarazilo mě, jak moc připomínala ty ve filmu V hlavě. /Já to říkala, Pixars by tě zažalovali.../ Zasmála jsem se nad představou, jak by se chudákům dětem líbil film o Lokiho myšlenkách. Vzpomínky byly všude rozházené – cestou sem jsem nejednou zakopla. Až teď mi došlo, že to nebylo jen křoví, co se mi pletlo pod nohy.

Vzala jsem do rukou malou skleněnou kouli a luskla jsem. Všechno ztichlo, i melodie, kterou jsem tak nějak přestala vnímat. Loki upadl do bezvědomí.

Tak nějak jsem nedomyslela, co dál. (Vlezeš mu do hlavy a nedomyslíš to? Ten ti musí ale věřit holka.)Doktorovi jsem sice nalhala, že mám plán, ale ten sahal jen sem. /Jakému doktorovi?/ Neměla jsem tušení, čím jí nahradím. Věděla jsem, jak jí smazat a jak jí nahradím, ale co dát místo ní, to jsem netušila. Zoufale jsem přemýšlela nad co nejpitomějším důvodem, proč Loki mohl provádět takové ohavnosti. Napadlo mě nasadit mu myšlenku, že ho někdo ovládal – ale nevěděla jsem kdo a navíc by se ho mohl vydat hledat a způsobit další škody. Dokonce mě napadlo, že se snažil, aby si ho všimla holka. Jenže to bych pak musela najít nějakou, která by s ním zůstala. Jasně, já bych mohla, Loki je pohledný muž (A je to tady...)a bratr by se mě rád zbavil, ale rána po smrti Ochránce je pořád ještě čerstvá. Zastyděla jsem se, když jsem si uvědomila, že nad tím vážně uvažuju. Kruci... /Neměň ho sakra!/

Po asi minutě zoufalého přemýšlení jsem na něco přišla. Uložím mu do paměti, že ho někdo ovládal, ale že ho Loki nakonec přemohl a zabil, tudíž nemá důvod páchat další škody. ​Dobrá... teď záhadnému chlápkovi vymyslet jméno a tvář. Moje představivost běžela na plné obrátky. A po chvilce se dostavil účinek: Vládce. Lepšího zloducha jsem neviděla a navíc je mrtvý. Plus mínus.(To má jako půlku těla mrtvou a druhou živou? Chudák se ani nenají L) Vybavila jsem si každý detail jeho tváře, jeho postavu, hlas a vůbec všechno. Vymyslela jsem si, jak probíhal jejich rozhovor, každé slovo, gesto, nadávku (těmi jsem se rozhodla nešetřit...). Pak jsem se zaměřila na prázdnou kouli a vložila do ní svou představu. Perfektní. Pak jsem ale musela vytvořit ještě jednu - na to, jak ho Loki zabil. Nebyl to problém. Prostě...

Byl to problém. /Celé tohle mi přijde jak problém./

Jak se mu mohl Loki vzepřít? Jistě, byl velmi mocný, ale vzepřít se ovládání mysli Pána Času(Doktore jsi to ty?) je sakra těžké. Jak...? /Popros Pottera.../

Mohla bych se mu trochu prohrabat ve vzpomínkách, abych našla nějakou nápovědu, jak ho mohl přemoci. Ale už tak ode mě nebylo zrovna zdvořilé bloudit mu v myšlenkách (líbí se mi, jak to zní), ještě se hrabat v jeho tajemstvích. Jistěže jsem přeháněla, když jsem tvrdila, že do něj vidím jako Heimdall. Vidím jeho duši a myšlenky, ale jeho tajemství neznám. Možná trošku. /Tak jo nebo ne?/ Nechci se v něm hrabat, vážně ne. Ne víc, než je nezbytně.(Já věděla, že chceš :D)

No tak, Destiny (to jméno si rozhodně nechám)(Hlavně, že celou dobu jsi Osud), mysli.

Prostě mu nakukám, že si to uvědomil... nějak. Třeba když... když s ním Hulk párkrát třísknul o zem, na chvilku se probral. Když tam kňučel, bylo to proto, že na chvilku byl zpátky. A pak se mu snažil vzepřít... jo! (Jsem ráda, že to alespoň jedné z nás dává smysl..) /Mně teda ne./Nedávno se konečně probral, Vládce to cítil, přišel si to s ním vyříkat a Loki ho zabil. /Jo někdo přijde na pokec a ty ho jen tak zapíchneš. Proč ne že?/ Řekněme, že tak před deseti minutami? Perfektní. A pak ho to vyčerpalo a ztratil vědomí.

To zní jak fanfikce. Vždycky se mi líbily... některé. /Tak to je dobrý matroš, já chci taky./ A ta ta dá, teď udělám z Lokiho toho hodného chudáčka, kterého fangirls tak chtěly, shipovaly ho se sebou a prováděly s ním úchylárny. Blé. /Budu zvracet./

Jdem na to. Loki se probírá, křik v jeho hlavě, objevuje se Vládce, kráčí do trůnního sálu, dělá tu věc, co dělal v The End of Time(Nechci vědět, jakou věc), Loki sbírá jeho energii do kopí /Tu věc s kopím... :D/ , útočí, Vládce letí vzduchem, naráží do jednoho sloupu, sjíždí na zem, Loki znovu míří a proměňuje ho v prach, vyčerpaně si sedá na trůn a omdlévá... BOOM! Jsem geniální. /Vážně?/ Představila jsem si svůj výmysl jako cár mlhy a chvíli se soustředila na tvorbu další prázdné koule.

Puf! /To řiká můj syn když si prdne. :D :D/

Ha há, skvěle. V mé levé ruce se objevila koulička k nerozeznání od těch ostatních. Pravou rukou jsem navedla mlhu dovnitř a zkontrolovala své dílo. Nebýt Paní Času, která strávila pár let na zemi psaním povídek, bylo by to horší. /Co nebýt?/ Tohle je dokonalé. /Tím si nejsem jistá./

Kolem se stále vznášela vzpomínka, kterou jsem vyjmula z té první koule. Bylo mi z ní vážně smutno. Představila jsem si, jak se mění na kousek papíru, ten jsem pak popadla a schovala ho k sobě do kapsy. Tak úplně jsem nevěděla, jestli to chci zničit, nebo ne. Spíš ne.(Ale měla bys..)

Chvilku jsem bloudila labyrintem, než jsem se dostala znovu na začátek. Tam jsem kouli položila, jakožto „nejčerstvější vzpomínku".

A oddělila jsem se od jeho mysli. Pousmála jsem se, když jsem viděla, jak tam sedí a podřimuje. Probudí se nevinný. /Bacha lidi! PANIC!/Bude chvilku trpět, než se mu podaří uspořádat svět tak, jak byl. Ale jak jsem mu řekla – to byla jedna z věcí, ve kterých jsem mu nelhala – lítost je snad jediný způsob, který ho zastaví.

Než jsem se obrátila k odchodu, dotkla jsem se ukazováčkem jeho čela. Za pár minut se probudí. Na odchodu jsem si nemohla pomoct a lehce jsem ho políbila na čelo. (Ty se nezdáš) Pak jsem odběhla.

„Tak?" zeptal se Doktor, když jsem vešla.(Do Tardis?) Sáhla jsem do kapsy a vylovila papírek.

„Vyšlo to. Za pár minut se probere, plný lítosti a hněvu.(Krása. A já myslela, že se bude cítit nevinný) Ale přestane, to ti přísahám," usmála jsem se a prohlížela si papírek. Ani nevím, jak se mi dostal do kapsy. /Dala jsi ho tam./ Když jsem v něčí mysli, ani si nevšimnu, co dělám fyzicky. Zvlášť pokud jde o takové drobnosti.

„Jak jsi to nakonec udělala?" vyzvídal.

„Vždyť jsem ti to říkala. Chvilku jsem s ním mluvila, vlezla mu do hlavy, udělala supr čupr dupr chytrou věc... to co ty,(Jestli jsi to nepochopil, máš smůlu...)" pokrčila jsem rameny.

„A ta supr čupr dupr chytrá věc...?"(Myslela jsem si to ) /Zlaté Oblivate./

„No... Smazala jsem pravý důvod, proč začal být takový. A nahradila jsem ho takovým, který ho prostě zastaví. Tam ta dá!"

„A řekneš mi ten důvod?"

„Já... svedla jsem to na Vládce." /V jiném pořadí by to vyznělo fakt blbě./

„Cože?!"

„No... napadlo mě nechat ho myslet si, že ho někdo ovládal a že se mu vzepřel a zabil ho... a nemohla jsem přijít na nikoho lepšího. Víš jak je těžký si vymyslet vlastního záporáka? Vždycky ho někým inspiruješ. Tak já jsem si tu inspiraci vzala celou."(Tohle je plagiátorství!) /Pixar bude hodně nasraný a Stan Lee taky./

„Pokud si jsi naprosto jistá, že po něm nepůjde..."(S půlkou těla mrtvou těžko)

„Říkám ti, že jsem mu vnutila myšlenku, že ho zabil. Vlastně že ho zabil asi tak před čtvrt hodinou. Teď by se měl probudit a začít chystat nějakou omluvu nebo nějakou takovou věc. /A ne spíš hledat tělo?/ Měli bychom najít Thora a vysvětlit mu to, aby si nemyslel, že Loki lže.(Tak jestli tohle Thor pochopí, tak jsem papež) Tedy, technicky vzato lže, ale ty víš, jak to myslím."

„Jistě. Takže teď chceš-"

Z trůnního sálu se ozval křik a nadávky. Vyděšeně jsem se podívala na Doktora a vyběhla ven. Rychle jsem zamířila přímo ke zdroji rozruchu. Díkybohu to byl jen Loki. Nic se nedělo. Pochodoval po místnosti tam a zpět, máchal rukama a nadával. Vypadal zoufale. Tedy, netušila jsem, jak moc toho lituje. Ani jsem nevěděla, že umí dávat najevo emoce.(:D Už ho můžeš začít balit) /Jdi na to holka!/

„Jsi v pořádku?" zeptala jsem se ostražitě. Prudce se na mě obrátil a ještě víc se zamračil.

„Ty jsi kdo?! Také mě budeš nutit... ničit?!" zařval na mě a já polekaně couvla. To si asi – a zcela správně – vyložil jako zápornou odpověď na jeho otázku.

„Omlouvám se," řekla jsem tiše. „Nechtěla jsem tě vyděsit. Slyšela jsem křik, tak mě napadlo, jestli se něco neděje."

„Neděje?! Neděje?!" prskl. „Já-já jsem málem všechno zničil! Jeho vinou!" /Koho?/

„Čí vinou?" zeptala jsem se naoko. „Panebože! Ty jsi ten..." /...koho przní ve většině FF./

„Nebyla to má vina!" bránil se. „To on! Ten, co si tak nafoukaně říkal Vládce! Ovládl mé myšlenky a nutil mě..."

„Vládce?" ujišťovala jsem se. „Toho znám. Je to... je to velký nepřítel mého bratra."

„Byl jsem tak slepý..." zamumlal Loki. /Slepý nebo blbý? Aby jsi si neplet dojmy s pojmy./

„Slepý? Vždyť už tě neovládá, nebo snad ano?"

„Já... podařilo se mi ho přemoci."

„Jak?"

„Nevím... tehdy na Midgardu, v tom Starkově sídle... to zelené monstrum se mnou mávalo vzduchem jako s kusem hadru. Praštil jsem do hlavy a na chvilku si uvědomoval, jak špatné to je."(Praštěte se do hlavy nejlépe šutrem! Všechno vám pak docvakne!)

„A pak?"

„Znovu se vrátil..." zarazil se. „Proč tě to tak zajímá? Vypadáš jako další Midgarďanka."

„Pocházím z Midgardu, ne však ze Země," ušklíbla jsem se. „Jsem z planety Gallifrey, daleko, daleko od Země. A ten Vládce je taky od nás." /Já už ani nevím jestli jsme pořád v Mlečné dráze./

„Jsi snad jeho spojenec?" zeptal se ostře.

„Říkala jsem, že je velkým nepřítelem mého bratra. Já ho nenávidím," odpověděla jsem.

„Nuže, mám pro tebe dobrou zprávu."

„Jakou?"

„Zabil jsem ho." /Umřel král! Ať žije nový král!/

„Koukám, že jsi na to patřičně hrdý."

„Abych se zbavil okovů-"

„Rozumím ti," pousmála jsem se. „Proč myslíš, že jsem utekla z Gallifrey?" /Bůh ví?/

Chvilku se na mě zmateně díval, dokud mi nedošlo, co jsem to vůbec řekla. Zakryla jsem si ústa dlaní.

„To mi ujelo," zamumlala jsem. Nebyla jsem si jistá, jestli mě bratr neposlouchá. Modlila jsem se, aby ne. /Modli se holka, již nic jiného ti nezbyvá./

„Utekla jsi svým věznitelům?" podivil se. „Nevypadáš na to."

„Nemyslela jsem... to je fuk. Řekni mi, jak ses mu vzepřel? Vždycky byl velmi silný a navíc šílený. Takovým lidem se nedá jen tak vzdorovat a vyváznout celý."

„Zkrátka jsem se snažil." /Ted se děvče začni snažit ty./

„To jsi dost dobrý. Mého bratra málem zabil, když se mu pokusil uniknout."

Chvilku panovalo ticho.

„No, asi bych měla jít. Hm... díky, žes vyřídil Vládce," rozloučila jsem se a otočila se k odchodu.

„Počkej!" zvolal Loki. Zastavila jsem se a pohlédla na něj.

„Kdo jsi?" zeptal se. (A jsme na začátku) /Obehraná platňa./

„Destiny," odpověděla jsem a usmála se. „Osud."(A vdova, zachránkyně vesmíru a knihovnice plus další funkce, ale osud by ti měl stačit) /Zas mu jdeš vyjmenuvavat všechny tituly?/

„Zvláštní..." zamumlal a já se na okamžik vyděsila, že si vzpomene. „Zdá se, že je to záměr, že se někdo jménem Osud objeví hned potom, co se zbavím... jeho."

„Cesty Osudu jsou nevyzpytatelné," pokrčila jsem rameny a svému ubohému vtipu jsem se zasmála. I on se pousmál. /To bylo vtipné?/

„Jak ses sem dostala?" vyptával se dál.

„Jak se Osud dostává tam, kam potřebuje?" ušklíbla jsem se. „Kouzlem." /Potterhead./

„Samozřejmě," přikývl. „Co mám dělat?"

„Jak to myslíš?" podivila jsem se.

„Jsi Osud... co mám udělat nyní? Nikdo mi jen tak neodpustí, nebudou mi věřit," vysvětlil. Sakra, málem jsem zapomněla, že to tak ve skutečnosti není. Vždycky to byl jeden z těch záporáků, které člověk nedokáže nenávidět. /Který se dá nenavidět krom Joffreho?/

„Zkrátka to naprav. Vrať Odina a všem to vysvětli, na tom není nic složitého," pokrčila jsem rameny. Pravda však byla, že jsem chtěla ještě zajít za Thorem a celé mu to vysvětlit. A možná ještě za někým, ale spoléhala jsem, že to Thor vyřídí za mě.

„Dobrá," přikývl pomalu. Znovu jsem se usmála a odešla. Pomalu a důstojně, jak by to udělal pravý Osud. (Udělala jsi salto ve vzduchu?)Jakmile se za mnou zavřely dveře sálu, rozběhla jsem se a do TARDIS jsem vpadla jako hurikán. /Kam?/

„V pořádku?" zeptal se Doktor.

„Perfektní. Teď vážně musíme za Thorem. Nejmíň ale o půl hodinu zpět, nejsem si jistá, jestli to Loki nezačne řešit hned," prohlásila jsem.

„Fajn. Kde je Thor?"/Bůh ví?/

„Eh..."

„Ty nevíš?"

„Nemám páru."

„A co chceš dělat?" /Použít Google./

„Telepatické rozhranní, jako předtím, hádám."

„Dobře."

Obešla jsem konzoli a postavila se k rozhranní. / Vypla jsem ji a šla radši spát./ Vložila jsem ruce mezi výčnělky a představila si Thora. Netušila jsem, co mohl před půl hodinou dělat, ale věřila jsem, že TARDIS to zvládne. /Kdo?/