Děkuji glosatorkám /Tessienka/ a (Veri903)

Pokud máte svoje prvodílo a chcete poskytnout materiál k oglosovaní, stačí mi napsat do zpráv!

Země je zvláštní místo. /Nepovídej./ Zvlašt lidé co v něm žijí. (Taky zjišťuju.)Můj příběh začal před 5 lety. Jeli jsme s rodiči lyžovat do Rakouska. A stalo se něco co mě do konce života změnilo. Jeli jsme kolem divnýho kamionu. Najednou nám vjelo do cesty auto a mi narazili do toho kamionu. Rodiče byli na místě mrtví. /Chudinko./ A na mě spadl nějakej zelenej sajrajt z toho kamionu, a pak začalo peklo. Začala jsem se měnit. /Nějakej Hulk?/(Byla z tebe zelená ropucha.) Dala jsem si na hlavu kapuci a schovala se před světem.4 roky jsem bydlela u babičky. (A babča měla ráda ropuchy?)Poté umřela a mě se museli ujít strýc s tetou. Tady byl problém. Nesnášeli jsme je. (Máš imaginárního kamaráda?)Byli hrozní několikrát za nimí byla policie, kvůli týraní děti a já neměla jinou možnost./Ale chudinko./

KAPITOLA PRVNÍ: Musím ?...

Annie:

Nastal den pekla. Teta si kvůli mým „krámům" /Huh?/ Zlomila nohu.(Já nemůžu.. :D) A tak je začala vyhazovat. „Teto ne ! To je moje !" Řvala jsem co mi síly stačili. „Annie já už mám těch tvých krámů dost. Podívej co si udělala" Řekla naštvaně teta. Vytrhla jsem jí pytel z ruky a strejda mi dal takovou že,sem to snad nikdy necítila. /Co ti dal takovou?/ (Pusu?)Brečela jsem jak malý děcko a strejda zatím vyhodil pytel do popelnice. (Se nedivím, že jsou zlí, když jsi rozmazlená)(Zvuk zastavujícího auta)

Thomas:

„Hm... co to je za křik" Zamyslel jsem se. (Kámo, když to slyšíš, tak nepřemýšlej radši.)Otevřel jsem popelnici a podíval jsem se. (Že by křičela ta popelnice?)„Jo takhle... další děcko co nechce přijít o svoje hračky. A pak proběhla taková rána a takovej křik že mi proběhl mráz po zádech. (Neslyšel jsi ten křik už předtím?)Dveře byli otevřeny. Vyběhl jsem nahoru ke dveřím od kterých křik vycházel. Mezitím už stál u dveří nějakej dědula. „Dobrý den" (Běhá vám mráz po zádech, jdete se podívat odkud to jde a potkáte dědulu, který za to pravděpodobne může... nezapomeňte pozdravit!)Řekl jsem. „No nazdar co potřebuješ ?" Zeptal se „No slyšel jsem křik a ránu" Odpověděl jsem. „No to já taky. Tihle lidi jsou strašní lidi. Mladí /Co?/ tam holku, která za nic nemůže" (Jenom je to rozmazlenej fakan)Řekl naštvaně stařík. Na nic jsem nečekal a plnou sílou jsem vyrazil dveře.(Teleport?) „Držte ho !" Zařval jsem na dědulu. Vytáhl jsem mobil a zavolal policii. Když dorazila zjistila že to jsou staří známí. „Ale, ale zase týrání co ?" (Co to sakra..?)podíval se na ně Davis usměvavým pohledem. Dali mu pouta a dotáhlí ho k autu. „A co s tou malou" Zeptal se policista . Ležela v bezvědomí stočená do klubíčka. „Ale Thomas co ty tady" Zeptal se policista. No jel jsem kolem a slyšel jsem křik a rány a nějak jsem se sem nachomejtl.(A čirou náhodou jsem vyrazil dveře)

„No co s tou malou" Zeptal se policista Davis. „Já se jí ujmu" přihlásil jsem se. /Ale, ale./ „Thomasi je to dobrej nápad ?" (Řekla bych, že ne.)Zeptal se nedůvěřivě Davis „Hele je mi 22 mám právo na to mít dítě" (Pedofil?)Řekl jsem. /Tak si nějaký udělej./ „Dítě !? Kolik myslíš že jí je ta je tak na 14" Zasmál se Davis „No dobře prostě se o ni postarám" (Čistě jsem se tu jen nechomejtl a hned si beru rozmazlený děcko)Řekl jsem. „Tak dobře, ale vezmi jí do nemocnice a informuj mě" Řekl výchovně Davis. /Takhle jednoduše mu dají dítě? Co to sakra?/ Vzal jsem jí do náruče, naložil jí do auta a odvezl jsem jí do nemocnice. Tam jí ošetřili a nechali si jí do večera na pozorovaní. Zajel jsem si pro něco do školy a vrátil se zpátky. „Tak co doktore jak je na tom"/A otazník utekl?/ Zeptal jsem se „ Je stabilizovaná a komunikuje" Odpověděl doktor. „ Dobře a kdy jí můžu odvést"/Zase utekl./ Zeptal jsem se. „Klidně hned" Řekl doktor. „Ahoj" Usmál jsem se. „Kdo jsi"/Tak asi za chvíli uteču i já./ Zeptala se Annie s rukou na zvonku. „Hele neboj se zachránil jsem těch hajzlů co tě mlátili" Usmál jsem se. Annie mě objala /Děvče, být tebou dávám si pozor. Já bych neobjímala pedofila./ „Děkuji" Řekla usměvavě Annie. Usmál jsem se. „No honem zvedej se půjdeme domů" Řekl jsem jak při táborové hře. „A kam půjdeme" Zeptala se Annie(Mám chuť na cukrovou vatu :D)

KAPITOLA DRUHÁ: Úplně normální holka

Thomas:

„Odvezu tě ke mně. Pudu /Kam pudeš?/ se o tebe starat" Řekl jsem. Annie kývla jel jsem domů měl jsem dobrou náladu, ale co máma ? (On ji tam nechal?)„Mami jsem doma" Řekl jsem nahlas. „Panebože Thomasi, kde si byl mohl si zavolat" Zděsila se máma. „Mami promiň musel jsem se postarat o tuhle malou" Řekl jsem. „Kdo to je" Zeptala se máma. „Mami to je Annie rodiče jí tyrali. Jel jsem ze školy a jel jsem kolem jejího domu a slyšel jsem křik. Šel jsem tam zavolal Davisovi a domluvil jsem se s ním že se o ní budu starat"/Ahoj, mami. Mám dítě? Super, co?/ Vyprávěl jsem mámě. „Dobrý Den" Řekla Annie „Ahoj" Usmála se máma. „No nic Annie chovej se tu jako doma" Usmál jsem se. „ A co mám podle tebe dělat ?" Zeptala jsem se. „No třeba by si mohla pomoct mámě. Přece jenom je trochu starší" Řekl jsem usmátě. „Thomasi ! Já to slyšela" Zařvala máma. „No nic opatruj se. Zatím se měj" Řekl jsem. Usmál se a odešel. Musel jsem do práce. Pracoval jsem jako chlápek na Software v jedné společnosti. (Chlápek je dost zajímavá funkce)Šéf byl svině, ale jaký dnes není. /No. Svatá pravda./

Vlastně jsem jenom seděl a čekal na to až se něco pokazí. Pěkná práce. Dneska jsem, ale málem dostal infarkt. Musel jsem něco dělat s počítačem jednoho hajzla co nic nedělal a dostával toho víc než já. (Taky chci pracovat někde, kde se nic nedělá)Šéf byl starej komunista. Nenáviděl mě. /Milý to pán./ Podle něho jsem, byl zhoubou téhle generace. (ještě aby ne! Normální člověk si nevezme děcko ne?) Když jsem počítač opravil dostal jsem míň než, jsem měl mít. „Hele to je málo měl sem dostat víc" Řekl jsem zadiveně. „No co si stěžuješ Parku. Peněz je málo musíme šetřit" Řekl šef./Smiř se s tím./(Navíc furt nic neděláš, tak, co bys chtěl?) „Jo zrovna na mě co ?" Zeptal jsem se. „Hele já nejsem tak blbej. Asi nevidím,že dostávám míň než ostatní" Řekl jsem naštvaně. „Taky nemusíš dostat nic. Asi jste chudí co ? Jé já zapomněl ty musíš vydělávat na tu malou děvu" Usmál se šéf. Zamračil jsem se. „Ještě jednou o ní něco řekneš, tak si mě nepřej" Řekl jsem naštvaně. „Je to děvka !" Řekl nahlas šéf. Už jsem to nevydržel. Vrazil jsem mu./Au?/ Došel k němu a řekl „Já sem tě varoval ty hajzle. Dávám výpověď." Nasedl jsem do auta a odjel domů. Musel jsem z Annie udělat normální holku.(Hlavně ji přebarvi z té zelené) Nechal jsem Annie chodit do školy, ale to byla chyba. Ostatní jí začali šikanovat./Chudinka./ (Nakonec si podřeže žíly a umře.)Dokonce i učitelka. Když přišla domů jenom za mnou rozplakaná doběhla, že jí učitelka uhodila a, že to není poprvé. Naštval jsem a šel do školy. „Dobrý den" Řekl jsem učitelce. „Kdo jste a co chcete ?" (:D Ty vole..)Zeptala se netrpělivě. „No já sem...dejme tomu opatrovatel Annie" odpověděl jsem. „Aha takže opatrovatel a proč si tady" zeptala se uraženě učitelka.(Učitelka je zřejmě v pubertě) „Annie říkala něco o tom, že jí mlátíte" řekl jsem naštvaně. „Já a být ji ? Co to vypravíte?" zeptala se učitelka s výrazem nevinny. „Hele nevěřím vám ani slovo. Takže buď to vyklopíte nebo to budeme řešit jinak"/A jak?/(Taky jí dá přes čumák) odsekl jsem klidně s výhružným výrazem. „Pokud jste její opatrovatel tak bych vás ráda informovala o tom, že Annie má špatné chovaní v hodinách a nemá věci" usmála se učitelka s pocitem výhry. Nic jsem jí nevěřil. Ten její výraz tomu dodával totální pravdu. Musel jsem jí to dokázat. „Rychle to vyklopte nebo se neznám!" řekl jsem výhrůžně. „Dobře! Uhodila jsem jí. Začala říkat mi nadávat, /Taky bych ji praštila, kdyby mi nadávala./ že jí mám nechat na pokoji a, že nevím jak to má těžký" šáhla s učitelka dotčeným výrazem(Radši nechci vědět, kam šáhla) „Ještě jednou něco takovýho uslyším a budete toho litovat"/Bub bu bu./ Odešel jsem z kabinetu a zabouchl dveře. Musel jsem domů. Beztak dostává Annie od mámy sodu. Dojel jsem domů a máma měla úžasnou přednášku o tom jak umývat nádobí./Cože? O tom jsou přednášky?/ Potichu jsem došel do kuchyně a bylo vidět, že to Annie ukrutně nezajímá. „Dostaň mě odsud! Prosím" naznačovala Annie pohledem, který vyřazoval vztek a nudu. Já jsem si zažil to stejný a měl jsem pocit, že ten talíř omlátím mámě o hlavu.

Máma jednou musela rychle odejít ale měla nedovařené špagety. A já jsem byl jediný k dispozici. Takže mi to máma rychlostí světla vysvětlila. Samozřejmě jsem nepobral ani slovo ale kýval jsem hlavou aby to vypadalo důvěryhodně. Pustil jsem se do práce a hrál si na Jameiho Olivera. Což se rychle vymstilo špagety byly tak trochu převařený a ani číňan by to těma svejma hůlkama do pusy nestrčil./:D :D/ Takže jsem odešel do pokoje a nechal jsem Annie se v tom dusit. (Výchova započala)Ale to mi dala večer pořádně sežrat.

Annie se začala po pár týdnech chovat normálně a byla jiná. Máma vzala Annie na nákupy takže jsem byl tři hodiny doma bez obědu. Protože neumím vařit.(Ještě nedávno ses chlubil špagetami)Annie si našla to svoje a začala se chovat jako úplně normální holka. (Až na to, že byla zelená...)Po večerech jsme si povídali a dělali kraviny. To, že o ní tak básním neznamená, že bych jí miloval. To vůbec ne... (Nee :D)