Avengerst část 2
Nešlo vás připravit o zážitek a tak tady máte pokračovaní prvního glosu. A taky mi je líto nepoužít tolik textu, když se tak autorka nabídla. Ještě jednou ji děkujeme za odvahu a vám za tak skvělé komentáře.
Glosátorky: /EBBubeliny/ a (Veri903)
Jo. Jsem v prdeli. /Evidentně./
Po tomhle šokujícím zjištění mnou projede mráz. Ten pocit je tak nechutný, že se mi naježí peří. Steve to okamžitě zaregistruje a odsune se ode mě.
Co se s ní děje? Udělal jsem jí něco? Má bolesti? Bojí se? Jak jí mám pomoct?
"Jsem v pohodě. Jen bych si ráda přečetla tu složku. Měla jsem ji v tom pokoji ale teď..." Jsem trošku nervózní. Nechci vypadat jako někdo, kdo zahazuje všechno co dostane, ale on se jen usměje. /Hlavně zahoď Stevea. :D :D/
"Hned je tu." A vyskočí na nohy. Po cestě sebere štít. Vlastně tu byl celou dobu beze zbraně, jelikož jeho štít ležel až u dveří. Zamyslím se.(Och ty myslitelko jedna!) /To bude dedukce!/
Očividně mi důvěřuje, že mu neublížím. (Nejvyšší čas ho zabít!)Nebo možná důvěřuje sobě, jelikož jeho ramena jsou skoro dvakrát větší než já. (Zajímavá dedukce. O tom by se dalo spekulovat. Jak člověk může být tak sebejistý, jestliže má ramena dvakrát větší.) /Dvakrát větší než tvoje výška nebo šířka?/
Práskne dveřmi. (Asi by si měl vzít sedativa. Nějak to s ním cvičí)Panebože, vždycky se zamyslím a přijdu o něco. Tahle skutečnost by mě mohla zabít. (O nic jsi nepřišla. Jen prásknul dveřmi) /Ona prej zas myslí :D :D/
Slyším jak zamyká. Dobře, asi mi přece jen tolik nedůvěřuje.
Nesnáším jak musím zamykat dveře. Jenže ostatní by nikdy nebyli v klidu, kdybych to neudělal. A Tony už na ni tak míří 24 hodin denně. /Miří?/
Zamračím se. Neměla bych ho slyšet, je už moc daleko. A k tomu, proč by to říkal nahlas? Neříkal něco o čtení... /Co?/
Znovu slyším zámek. Opravdu je pro mě lehké ztratit koncentraci.(Zkus Magnesium, nebo tábor.) /Vole :D :D :D :D/
Tohle ale není Steve. Je to muž, kterého jsem ještě neviděla. Není to žádný dlouhán, ale je svalnatý a docela dost hezký. Ale jinak než Steve. On je taková podpora, kotva. /Nechtela bych vypadat jak kotva./ Tenhle muž je rebel, to je hned vidět.(Je to rebel!) Jen mi hodí složku a odchází.
Zmateně na něj zavolám. "Hej, co jsem ti udělala?" On se jen otočí a velice smutně se usměje. /Velice ale velice smutně./ "Existuješ a ohrožuješ mou ženu. Bůh ví, co jsi spustila." A v ten okamžik se jeho smutek promění ve vztek a naštvaně odchází. (Mají všichni své dny?) /Synchronizace měsíčku podle androidu/
Protočím panenky a natáhnu se pro složku. Ale na klidné čtení nemám moc náladu, takže si stoupnu a začnu zkoumat svoje křídla.(Rozmysli si, co chceš) Rozhodně se mi líbí. Jsou silná, peří na nich je čisté a jemné. /Hlavně že nejseš špína :D /Když je roztáhnu, jsou obrovská. Po delším zkoumání křídel a ocasu zjistím, že jsem asi nějaký druh sovy. (Doporučovala bych si chytnout na nos, teda jestli je to pořád nos.) Částečně. Rozhodnu se, že se pokusím vzletět.
Po několika neúspěšných pokusech mi dojde, že prostě nemůžu letět v tak omezeném prostoru, proto si povzdechnu a sednu si na postel. Na chvíli si lehnu a zavřu oči.
Když se probudím, nevím kolik je hodin. /NEČEKANĚ!/ Nejsou tu okna, takže nemám ani jak to zjistit. Proto se radši vrhnu na složku. /A sním ji protože mi nedali najíst!/
Chvíli jí listuji, až narazím na známou fotku. To je ten muž, co mi donesl složku. Vyčtu, že se jmenuje Anthony Stark, ale říká se mu Tony. A taky že on byl v tom kovovém obleku. Mírně se pousměju a listuju dál. /Co je na tom vtipné?/
Asi tak po hodině dokážu pojmenovat všechny lidi, které jsem viděla a několik dalších. Vím, co je HYDRA, SHIELD a Avengers. /Už máš Primu?/ I tak mi to přijde jako zoufale málo, ale co zmůžu. Vzhledem k tomu, že už nemám co dělat, zkusím si dát pár kliků. /Pche kliky, já je dělám na špičkách prstů./ Po chvíli mě to přestane bavit a tak si lehnu a zase usnu.(Všichni mají svaly, tak je nejlepší s tím taky začít.)
Budím se přivázaná ke sloupu. Přistoupí ke mě Anthony Stark v tom svém brnění a zničehonic do mě praští. (Tvrdá výchova nováčků) Bolí to jak svině ale to není to nejhorší. Co jsem udělala? /Vážně to chceš vedět?/ Proč? /Vážně?/ Tyhle otázky mi běhají hlavou. Najednou mi v rychlém sledu dá ještě jednu ránu do břicha a jednu do hlavy. Podlomí se mi kolena a z nosu mi teče krev. Nemůžu se nadechnout. /Máš i pusu holka./
Iron Man se najednou zvedne a odejde.(Jak se tam dostal? ) /Vždyt ji bil ne?/ Místo něj přijde ten muž s kladivem, Thor a já dostanu pořádnou ránu do brady. Slyším jak něco křupne. A pak zaslechnu jeho hlas.
"Dost Thore. Takhle ji zabiješ. Ještě jsem na řadě já." A Steve vejde do místnosti.
Nemá štít, ale dá mi několik ran do břicha. Potom se otočí a kopne mě. Zády narazím do sloupu a něco se mi stane s křídlem. Je celé tak divně pochroumané. "Je to tvoje vina." Zasyčí najednou nenávistně. "Kvůli tobě jsou mrtví." /Kdo?/ Pokračuje. A potom dostanu další ránu. /Do ní do černé!/ Krev mi crčí proudem, nemůžu dýchat ani stát. Ležím zkroucená u sloupu. Najednou něco slyším.
"Hej! Hej! Vzbuď se!" Křičí na mě. Otevřu oči a uvědomím si, že hrozně ječím a pláču. Zavřu pusu a potom začnu ještě víc vzlykat. Absolutně automaticky obejmu Steva a ignoruju jeho studenou kůžu. Jen brečím. /Vybreč se mi na rameni./
Steve se ale po chvíli odtáhne. Zcela očividně nechce abych tohle dělala, takže nedržím moc pevně.
Usměje se a řekne: "Pojď se projít. Bruce s tebou chce mluvit a Nataša s Wandou tě chtějí poznat."(Už zase se nestará. Zamilovala ses zřejmě do nepravého.)
To mě překvapí. Bruce je ten vědec, co se mění na zelený monstrum, Nataša je ruská vojačka a Wanda je něco jako telepatka. Tohle bude zajímavé. /Myslíš?/
"Nemáš kapesník?" Zeptám se. Přece jen, vypadám jak idiot. On odněkud vyčaruje plátěný kapesník. /Harry ty jsi tu taky? Potter je vám to jasné?/ Úžasné. Takové jsme nosili v naší době. (I drsňáci někdy pláčou) /Já ne./
Steve odejde za dveře a zavolá "Počkám tu na tebe.".
Rychle se tedy začnu upravovat. V rohu postele stojí komínek oblečení. Mírně mě vyděsí když zjistím, že triko nemá záda ale pak najdu několik provázků. Màm to upravit, aby mi to nevadilo u křídel a potom to rychle zavážu. Není to vůbec špatné. /Jak jsi to zavázala?/
S kalhotami nastane menší problém, protože mi vadí v ocasu, ale po chvilce štelování to zvládnu.(Zajímalo by mě jak) /Nevíš nacpat ocas do kalhot? :D/
Jakmile jsem hotová, vyjdu ven a usměju se na Steva.
"Můžeme vyrazit." Řeknu vesele. Steve mě jen přeměří pohledem a pak natáhne dlaň. Těsně u mého křídla zastaví ruku. "Můžu?" Zeptá se. Rozechvěle přikývnu. /Jééé on na mě šáááhnul!/
Jemně mi přejede ledovou rukou po křídlu.(Už by mohl roztát) Mírně se otřesu, ale on pokračuje. Obdivuje jemné přechody mezi pírky a nakonec jemně škubne. Překvapeně se na něj podívám. V ruce drží malé hnědé peříčko. To si dělá srandu.(Další rebel.) /A za ocas ji netahá?/
Usměje se a peříčko skryje do dlaně. Protočím oči a zavrčím. "Doveď mě k nim."
Zničehonic mě chytí za ruku. "Abys neutekla. Tony a Clint na tom trvají." Zamumlá a taky zakoulí očima. Vypadá to dost divně. /Nejen to./
Ale ne že by mi to vadilo.(Však ty s tou divností tak boduješ.)/ 10 bodů pro Mrzimor!/
Teď se pro jistotu rozesměju. /Jistota je jistota že?/ Potom Steve nasadí ostřejší tempo a jdeme. Za chvilku dojdeme k průhledným, skleněným dveřím. Za nimi vidím několik postav.
Steve se jen usměje a provede mě dveřmi. Rychle pozdravím. "Dobrý den."
Najednou se ke mě Wanda Maximoff vrhne. /Jak se asi představuje opilá?/
Automaticky ucuknu a naježím se. Zní to hrozně divně, ale vážně, pírka mám naježená. Když se podívám dolů, vidím, že i chloupky na rukou mi hezky stojí. Samozřejmě, skočil po mně člověk. /Co? :D/
Ale Wanda mi nic nedělá, jen si mě s vykulenýma očima prohlíží. Očividně ji fascinuji. /Nejen ji ale asi už každého na wp./
Slyšíš mě? Zeptá se. /Néé/
"Samozřejmě." Zavrčím a protočím panenky.
Ona rusovlasá dívka se s úsměvem narovná.
Slyšíš moje myšlenky. Já neříkám nic nahlas.
Teď vykulím oči já. "Vždyť ale mluvíš..."
"Slyšeli jste něco?" Zeptá se ostatních. Oni jen zavrtí hlavou a Steve se tváří zděšeně.
"Já že slyším tvoje myšlenky?" Vydechnu. (Taky bych chtěla.) /Ani ne./
"Ano, a nejen moje, ale všech ostatních. Ale asi ne všechny." Teď svraští obočí. Teď do toho ale vstoupí Steve.
"Bruce s tebou chtěl taky mluvit." Řekne a chytí Wandu za rameno. Potom ji otočí a odvede z místnosti. /Pa paa Wando./
Mírně nervózně se usměju, že mě tu nechává a otočím se na Bruce Bannera. Proti své vůli se otřesu, při pohledu na něj. Z té složky jsem viděla, že se mění na Hulka, když se naštve. To mi stačí, abych v jeho blízkosti byla velmi opatrná. /Nenaser ho svými kecy./
Ta žena vedle něj je Nataša Romanoff. Tváří se velmi obezřetně a u pasu má pistoli. Okamžitě se skloním a snažím se působit podřízeně. /Holka jseš sova ne vlkodlak./ Netuším, kde se ten automatický reflex vzal, ale do dvou vteřin klečím na kolenou, čelo přitisknuté na zemi.
Klid. Nemusíš se klanět. Narovnej se.
Svraštím obočí a pomalu se narovnávám. Jsem i tak nervózní. Nataša u mě klečí a natahuje levou ruku. Pravou má pořád u pistole. Jemně ji uchopím a postavím se.
Bruce kolem mě začne pomalu přecházet a zkoumá mě jako nějaký exponát. Po chvíli se natáhne po mém křídle a nadzvedne ho. Ani se nepohnu, když ho zkoumá. To samé po chvíli udělá z ocasem. /Fuj on ji sahá na ocas./
"Roztáhni křídla." /Nevím proč ale vzpomněla jsem si na reklamu na Always vložky, samozřejmě s křidélky. :D/ Řekne jen s úsměvem. Jakmile to udělám, dál si je pečlivě prohlíží, stejně jako spojení mezi peřím a hladkou, bílou lidskou kůží.(Ještě aby byla třeba hadí) /Bobor :D/ Nakonec mě jemně chytí za rameno a dovede mě k stolu, co je v místnosti. Když mě usadí, sedne si naproti mně, s Natašou po boku. /Jak ses poskládala s těmi křídly na tu židli, haa?/
"Takže, bude ti vadit, když ti dám pár otázek?" Zeptá se. Rozechvěle zavrtím hlavou. /Má na výběr?/
"Dobrá, takže, co si pamatuješ ze své doby?" Zeptá se. Mrzí mě, že mu musím dát hned zápornou odpověď.
"Bohužel, ne. Jediné co si pamatuju, je moje záchrana vámi." (Ne? Na nic na co bys musela odpovědět Ne se neptal.) Řeknu rozpačitě. Nechci se mu hned znelíbit, když už jsem to stihla u Tonyho Starka.
"Hm. Asi ti něco udělali s pamětí. Neboj, pokusím se to vyřešit." /Takový reset pomůže./ A povzbudivě se na mě usměje. "Jaký máš pocit z těch křídel?"
Teď se usměju. "Poprvé to bylo hrozně divné. Teď už si připadám v pohodě."
"Nevadí ti?" /Né ona to přežije, já bych teda měla hysák z toho že jsem kuře./
"Většinou ani ne. Ale musím třeba spát na břichu, abych si je nepomuchlala a musím mít upravené oblečení."
"Jako teď?"
"Ano."
"A co to čtení myšlenek?"
"O tom jsem doteď ani nevěděla. Když někoho slyším, je to jako kdyby mluvil nahlas."
"A proč ses klanila?" /Klanila je určitý druh klanění až k zemi./
"Nevím." Teď se začervenám. Bylo to divné.
"Co cítíš ke Kapitánovi?" Zeptá se s úsměvem.(Och. Starouš je vnímavej. ) /Empatie holka./
"Ehm... to je osobní." A k tomu jsem rudá jak rajče. Bože,proč to chce vědět? /Určitě má na tebe zálusk./ Potom mě polije ještě větší horkost. "Stojí za mnou že?" Vydechnu. Najednou Nataša vyprskne.(Dobré načasování.)
Když se otočím, vážně tam stojí s pobaveným výrazem. Ten se po chvíli změní na vážný.
"Co jsi zjistil Bannere?" Zeptá se vážně.
"Bohužel skoro nic. Pravděpodobně to je výr velký, ty její křídla. Z testů krve jsem nezjistil skoro nic. A ona sama ví jen málo." /Soví strážci vz Avengers. :D/
Kapitán se zamračí. Doteď mi nedošlo, jak hezká a důstojná je jeho přezdívka. /Jo? Já radši teda Morgana./
Nataša poprvé promluví. "Očividně je zmatená.(První osoba, které to dojde)/Asi i poslední/ Možná by sis s ní měl promluvit ty a potom i Wanda. Steve a Thor se snad umoudří a pomůžou nám. Teď ji nech spát." /Zas spát?/
Kapitán-jak mu asi teď budu v duchu říkat-se zase usměje, ale je to smutný úsměv a otočí mě směrem k dveřím. /Papa holko které si nepamatuji jméno./
Všimnu si, že má štít a uniformu. Asi je připravený někam vyrazit. Zamračím se. Chci jít taky. /Za ním kamkoliv!/
Když jdeme po chodbě, zeptám se. "Někam jdete?"
"Ano. Našli jsme další základnu HYDRY. Ty zůstaneš tady." Dodá, když se nadechnu, že jdu s nimi. /Ještě by prospala další roky./
Dojdeme ke dveřím. On mě dovede do pokoje a usměje se na mě.
"Nemusíš se bát. Vyřešíme tvůj problém a všechno zvládneme. Za chvíli jsme tu." A zabouchne dveře.(Už by si chlapec mohl uvědomit, že to dělat nemusí) /Zavírat dveře nebo řešit problémy? Protože ty svoje by si měl řešit./
Upozornuji, že pořád hledáme další příběhy do glosovaní. Hledáme prvotvorbu, čím starší tím lepší!
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top