Z pohledu Marinette:

,,Hujakaša!", vykřikl někdo snažící se napodobit japonský přízvuk a chvatem poslal Natha k zemi.

Rychle jsem se podívala, kdo to udělal. No můžete hádat třikrát... Jop, byl to Adrien.

,,Do prdele, Adriene!" ,,Co jsi to zas udělal?!"

,,Zachránil jsem tě před krvelačným rajčetem", usmál se a uklonil se mi. Asi mi hrabe...

,,Adriene?"

,,Ano má Lady?", usmál se na mě.

,,Kde je tu nejbližší psycholog?" ,,Protože už mi fakt dost silně z tebe hrabe a o tobě už radši ani nemluvím..."

---Mezitím v rezidenci Agrestů---

*Ťuk* *Ťuk*

,,Marinette, otevři!".
Idiot...

,,Psychopatům zásadně neotvírám!", zakřičela jsem na něho stejně, jako on na mě před chvilkou a tím se rozhodla ukončit veškerou komunikaci s ním.

Jenže on jako by byl hluchý, a tak nadále na mě ječel a zároveň bouchal do dveří. 
Bože, s ním se fakt nedá komunikovat,...autista...

---Po 10 minutách---
,,Marinette". ,,Marinette". ,,Marinette".
Tak a už toho mám dost!
,,Doprdele Adriene, buď zticha!"

,,Až mě pustíš dovnitř...".

,,Na to rychle zapomeň!". ,,Do mé pohádkové říše tě nepustím!".
Hlasitě si povzdechl skrz dveře.

,,Aha, takže tvá pohádková říše je náš pokoj pro hosty?" ,,Jako really Marinette?", řekl mi výsměšně.

,,Ehm...Jo!" ,,Problém?", zeptala jsem se ho uraženým tónem.

,,Radši ne...", uchechtl se a nejspíš odešel, jelikož jsem slyšela vzdálející se kroky.
A protože jsem měla hlad, rozhodla jsem se to risknout a jít ven. Samozřejmě, že jsem se vybavila baseballovou pálkou. Jistota je jistota, a navíc u toho dementa nikdy nevíte...
Opatrně jsem otevřela dveře. Z povzdálí jsem tam stála s nachystanou pálkou, připravená dát někomu pořádnou ránu. Vypadalo to , že je čistý vzduch, tak jsem v klidu společně s pálkou vykročila směrem ke kuchyni, když vtom najednou...

,,Baf", ozvalo se zpoza rohu.

,,Kamikaze!", zakřičela jsem vyděšeně a toho dotyčného silně praštila pálkou na...no...určité, hodně bolestivé místečko...
Podívala jsem se na osobu, která se teď svíjela na zemi.
Byl to Adrien a já se divila, proč mě to nepřekvapuje? To bude asi tou zkušeností...
No jen ať si tu bolest užije, idiot... Může si za to sám, no ne? 

,,Tak vstávej Adriena, přece jsi chlap." ,,Teda pokud jím po té pálce pořád jseš...", uchechtla jsem se a pomohla mu znovu vstát.

,,Strašně moc vtipný...", ironicky mi odpověděl a vděčně přijal mou ruku. Musela jsem se tomu zasmát.

,,Počkej tady". ,,Dojdu ti do lékárničky pro obklad na...no víš na co...", řekla jsem mu a on souhlasně přikývl. Za chvilku už jsem byla zpátky u něho.

,,Tady máš." ,,Já na chvilku radši odejdu", a šla jsem za dveře. '

,,Adriene?", zeptala jsem se skrz dveře.
,,Adriene!", začala jsem hysterčit.

Rychle jsem otevřela dveře a začala se tu rozhlížet, ale Adrien nikde. 
Když vtom mě někdo přimáčkl ke stěně. Ten někdo byl naštěstí Adrien, a ne nějaký pedofil..., ale sakra, jaký je v tom rozdíl?!

,,Můžeš mi laskavě říct, co děl-", ani jsem nestihla doříct.

,,Pšššt", dal mi ukazováček na pusu a začal se nebezpečně přibližovat.

,,Adriene, nech toho...".
Nic.
,,Adriene, přestaň!".
Pořád nic.
,,Sakra, vždyť máš holku!", a najednou přestal.
Dívaly jsme si navzájem do očí. Já naštvaně, on zoufale.

,,Ale já tě miluju", řekl mi a políbil mě.