Užijte si další kapču :). Btw: trochu Nightcore hudby nikomu neuškodí :3 #NightcoreForever

Z pohledu Marinette:

Ležím na posteli a čtu knížku ,,První stříbrná kniha snů,,.
Když jsem byla doslova "zažraná" do knížky, vejde dovnitř bez zaklepání Kate.
,,Máš návštěvu v hale", a jak rychle řekla, tak odešla.
Kdo to jen může být?
No..., asi bych tam měla jít, jinak to nezjistím... Heh, já jsem ale chytrá...
Slezla jsem z postele a šla rychlým krokem do haly. 
Už z dálky jsem viděla krátké červené vlasy, ale i tak jsem je k nikomu nemohla...přiřadit.
A když byla jsem přímo u danné osoby, tak už jsem vůbec nevěděla, kdo to je...
Ale jedno bylo jisté..., byl to kluk. Ach Marinette, ty jseš tak všímavá dívka.
Když  se otočil, rázem znejistil a začal koktat.
,,A-ahoj M-Marinette".

,,Ehm, ahoj...", nedořekla jsem větu a naznačovala mu, ať mi poví své jméno. Ten to nejprve nepochopil, ale pak, jako by se probudil.

,,J-já jsem N-Nath." ,,Nathaniel Kurtzberg". Jakmile to dořekl, strašně se červenal. V tuhle chvíli mi připomínal rajče. Byl celkově...roztomilý.

,,Já jsem Marinette Dupain-Cheng", usmála jsem se na něho. ,,Co potřebuješ?", zeptala jsem se ho. Přece tu nepřišel bezdůvodně, ne?

,,J-já jsem našel na zemi v-ve třídě tvůj n-notes", dokoktal a začal se hrabat ve své brašně. Za chvilku se pro sebe vítězně usmál a opravdu, vytáhl můj notes, do kterého jsem si čmárala a někdy dokonce i psala.

,,Nathe, děkuju moc." ,,Nevím, co bych dělala, kdybych ho ztratila.", a usmála jsem se na něho, jako bych si fetla duhu. No jo, duha, kam se na ní hrabe jiný matroš! 

,,T-to nestojí za nic.", začervenal se, jako to nejzralejší rajče.

,,Jestli chceš, můžeš tu na chvilku zůstat...", podívala jsem se na něho, čekajíc na odpověď. Když to uslyšel, rozzářily se mu jeho oči.

,,M-můžu?"
Zasmála jsem se.

,,Jasně, že můžeš." ,,Vždyť jsem ti to nabídla", vzala jsem ho za ruku a vedla do svého pokoje.
Když jsem se ho dotkla, vypadalo to, že na místě omdlí. Sice jsem fakt nechápala, proč z toho dělá takové drama, ale proč ne...

,,To je tvůj pokoj?", zeptal se mě ohromeně a neustále se tu rozhlížel.

,,Je to můj dočasný pokoj", opravila jsem ho.

,,Dočasný?"

,,Jop, dočasný." ,,Jsem tu jen kvůli modelingu", mrkla jsem na něho.  Když jsem mu to řekla, vypadal sklesle. Hodně sklesle...

Hupsla jsem na postel. ,,Pojď", pobídla jsem ho, ať mě následuje. Ten moc neváhal a hned za mnou skočil.  Rychle jsem popadla polštář a vykřikla.

,,POLŠTÁŘOVÁ BITVA!", a mrskla jsem ho polštářem přímo do obličeje. Nath ale očividně rychle zareagoval a pohotově uhnul, bleskově vzal nebližší polštář a bouchl mě do hlavy. Neudržela jsem rovnováhu a spadla z postelele. Oba dva jsem propukly ve výbuch smíchu.

Já jsem se sice hodně smála, ale Nath doslova umíral smíchy.
Nekontroloval se tak moc, až spadl z postele na MĚ. Fakt děkuju Nathe...
Díval se mi do očí a vypadalo to tak, jako by se v nich topil. Pak jsme se začali tvářema přibližovat k sobě, až z toho vznikl polibek. Kdyby někdo nevtrhl do dveří, kdo ví, jak by to skončilo. Ten někdo byl Adrien, a nevypadal zrovna nadšeně.

,,Nathanieli, vypadni.", řekl ještě celkem v klidu.

,,Ale Marinette mě tu pozva-"

,,VYPADNI!", zakřičel Adrien tak moc, že jsem se ho začala bát i já. Nathaniel radši nezkoušel Adrienovu trpělivost, sebral si tašku a vypadl odsud, jak namydlený blesk. Ten tu asi ještě dlouho nepřijde...

Když už to vypadalo, že nás nikdo nebude rušit, zavřel Adrien dveře a začal s poučováním.

,,Můžeš mi vysvětlit, proč se tu líbáš s někým, koho znáš sotva den?!" ,,Mohl tě třeba klidně...znásilnit!", dořekl a já se uchechtla.

,,Promiň tati...", zasmála jsem se. Jeho to ale nejspíš moc nepobavilo, jelikož se na mě ironicky podíval.

,,To není směšné Marinette!"

,,No jo, dobře." ,,Už jsi skončil?", hupsla jsem na postel a lehla si. Hlasitě si povzdechl. Nejspíš už pochopil, že to nemá smysl. Chytrý chlapec.

Chvíli tam stál, ale nakonec došel k mé posteli a lehl si vedlě mě. S trapným tichem jsme tam vedle sebe leželi. Začíná mi to lézt na mozek...
Po několika minutách se ke mě Adrien nahnul. Nechápala jsem proč... Pak si vzal mou tvář do dlaní a chvíli se mi díval do očí. Tak jo, je normální, nebo se pod maskou chlapce s andělskou tvářičkou skrývá nebezpečný psychopat?
Pořád se mi díval do očí, ale pak mě...políbil.
Jeho rty chutnaly, jako cukr.
A já jsem závislá na cukru. #CukrForever
Z nevinného polibku vzniklo líbání. Jenže pak jsem si vzpomněla, jak se líbal s tou holkou a najednou se mi cukr zhnusil. Chtělo se mi brečet...
Rychle jsem se od něho odtrhla. Nechápavě se na mě díval. Však ty to ještě pochopíš, zmetku...
S uslzenýma očima jsem mu vlepila pořádnou facku.

,,Ty jedno slizký prase!". Fuj, to se mi ulevilo...
Rychle jsem popadla svůj skateboard a zmizela odsud, aby se mě na nic nevyptával.
Teď zrovna potřebuju čerstvý vzduch. Hodně čerstvého vzduchu... Nebo něco k jídlu.

Stačil by rohlík!

Ok, tak dneska taková zfetovaná kapitola... xD 
Budu moc ráda za kometáře a hlasy.
A mám pro některé z vás šťastnou zprávu - budu teď vydávat kapitoly hodně často, takže možná bude kniha hotová do konce měsíce. Jéééé!
Btw: máte radši Nathaniette neb o Adrienette?
Tenhle příběh nejspíš určitě skončí, jako Adrienette, ale zajímá mě, jaký ship vás víc baví... :D
Pište, všechny komentáře si čtu ;).
Toť vše pro dnešek :)
Marinette740