Z pohledu Adriena:

,,Už jseš?!", křikl jsem na ni přes dveře.

,,Ne!", a odpovědí mi byl ještě hlasitější výkřik. Po několika minutách se konečně otevřely dveře od jejího pokoje.

,,No už jsem si myslel, že se nedočkám", uchechtnul jsem se a pořád si jí dobíral. Ta si jenom hlasitě povzdechla.

Potom už jsme spolu nekecaly, protože jsme se musely jít nasnídat.

Z pohledu Marinette:

,,Už jseš?!", křikl na mě přes dveře.

,,Ne!", odpověděla jsem mu ještě hlasitěji a soukala na sebe bílé tričko, na které jsem dala černé sáčko. Ano, byla jsem teprve ve spodním prádle. Možná se mě ptáte, co tak dlouho dělám, ale není vůbec lehké si na sebe něco vybrat. Holky nejsou jako kluci. Ti na sebe jenom něco hodí a hotovo...

No, dál jsem to už neřešila a radši si oblékla růžové trištvrťáky. Rychle jsem si obula své oblíbené  balerínky, které měly pleťovou až lehce narůžovělou barvu, dala na záda svůj růžový baťoh a vyšla ze dveří.

,,No už jsem si mysle, že se nedočkám", uchechtnul se. Musela jsem si hlasitě povzdechnout. Idiot...

Potom jsme zamířily k jídelně, odkud se linula nádherná vůně.

---Time Skipe---

,,Tak co, chutnala ti první snídaně u nás?", zeptal se mě Adrien.

,,Celkem ušla", uchechtnula jsem se.

,,Já ti dám celkem", zasmál se a chtěl mě znovu začít lechtat, ale já naštěstí uhla.

,,Ne, znovu tě mě lechtat nenechám", a smíchem jsem začala utíkat do hlavní haly. Tam jsem se schovala za sloup.

Za chvilku nakonec taky doběhl do haly.

,,Marinete?", hledal mě a pořád se smál. Chvíli mě hledal, ale pak se někam vypařil. Všude jsem se rozhlížela, ale nemohla jsem ho najít. A pak najednou...

,,BAF!".

Vypískla jsem a chtěla utéct. Bohužel jsem šla stranou, kde zrovna stál, takže jsme se srazily a dokonce na sebe spadly. Koukaly jsme si do navzájem do očí. Oba dva jsme zčervenaly a pořád si hleděly do očí a asi by to bylo tak pořád, kdyby nepřišla Kate.

,,Limuzína je před domem". 

,,J-jo, už jdeme", odpověděla jsem jí, slezla z Adriena a rozběhla se k limuzíně, aniž bych čekala na Adriena.

Z pohledu Adriena:

,,BAF!", vykřikl jsem na ni.

Vypískla a chtěla nejspíš utéct, jenže šla stranou, kde jsem stál já, takže jsme se srazily a taky na sebe spadly. Hleděly jsme si navzájem do očí. Oba dva jsme zčervenaly, jak rajče a dál si hleděly do očí. Takhle by to nejspíš pořád, kdyby nás nevyrušila Kate...

,,Limuzína je před domem".

Chtěl jsem jí odpovědět, jenže Marinette byla rychlejší.

,,J-jo, už jdeme", odpověděla jí, slezla ze mě a rozběhla se k limuzíně, ANIŽ BY NA MĚ ČEKALA?!

To znamená válku Marinette, LECHTACÍ VÁLKU!. Muhehe...

Usmál jsem se pro sebe a pelášil k limuzíně.

---U školy---

Vylezly jsme z limuzíny a jako vždy, tam na mě čekala Chloe.

,,Ahoj Adrienku!", řekla přeslazeným hlasem a snažila se mi dát pusu. Já jsem ale uhnul, takže dala pusu leda tak vzduchu. Pak Chloe začala piště, což jsem naprosto nechápal. Za chvilku jsem pochopil...

,,Marinettinko!" ,,Ani nevíš, jak jsem ráda, že jsi přijela", a začala ji objímat stejně, jako mě.

,,Taky tě ráda vidím, Chloe", odpověděla jí.

,,Počkat, vy se znáte?", nechápavě jsem se na ně podíval.

,,Jo, chodila jsem s ní do školky 2 roky a doteď jsme nejlepší kamarádky", odpověděla mi Chloe.

,,Dá se to tak říct", zasmála se Marinette.

,,Tak radši pojďme do třídy", řekl jsem a společně jsme všichni vyrazili.

Takže doufám,
že se vám dnešní kapitolka líbila. Hlasy a komentáře potěší :).

A teď něco pro čtenáře, kteří čtou všechny mé ML příběhy... ;)

Rozhodněte, který ML příběh mám dokončit nejdřív :) :

- Girl of my life

- Teacher Love

- Little Mermaid

- Return

nebo by jste chtěli nový příběh? :)

Pište do komentářů ;)

A to je asi vše 😍

Marinette740 :3