Marinette:

,,Neříkej mi, že jsi celý den ležela v posteli?"

,,A co když řeknu, že jo?", zasmála jsem se.

,,Tak udělám tohle", a začal mě lechtat.

,,A-adriene nech toho!", smála jsem se a snažila se mluvit. Holt jsem lechtivá...

Myslela jsem si, že moje utrpení už nikdy neskončí, ale pak do pokoje vtrhla Nathalie a Kate.

Všimla jsem si, že Kate drží něco za zádama.

Co to asi může být?... Dál jsem přemýšlela nehledě na to, že někdo mluvil.

,,Adriene, pojď se mnou", řekla ledovým hlasem jeho "chůva", Nathalie. Ten ji na to jenom kývl, naposledy mi zamával a odešel. Když oba dva odešli, Kate konečně promluvila.

,,Marinette, za 15 minut ti začíná první focení s Adrienem, takže se budeš muset připravit".

,,Dobře", odpověděla jsem jí a pokoušela se zjistit, co to vlastně má za těmi zády. 
No, stejně jsem to za chvilku zjistila...

Měla tam nádherné světle růžové šaty. Hezčí šaty jsem fakt neviděla. No, i když...

,,Tohle si na sebe obleč" ,,Nezapomeň, že na přípravu máš 15 minut", a když domluvila, odešla.

Rychle jsem popadla šaty a šla se do nich převléknout.

Nechci být moc egoistická, ale ty šaty mi slušely.  Byla jsem fakt sexy. Vrrr...

Pořád bych pózovala u zrcadla a říkala si jaká jsem kočka, jenže mě zase vyrušila Kate. Když mě viděla, jak se nakrucuju před zdrcadlem, vypadalo to, že praskne smíchy, ale nakonec znovu nasadila kamenný výraz. Kdyby aspoň klepala...

,,Už jseš?"

,,Jo, vždyť už jdu", odpověděla jsem jí naštvaně. Štvala mě. Nemám ani chvilku soukromí. No tak jo, možná jen přece tu chvilku mám...jednou za rok. Wow...

Vyšly jsme z mého a mířily k limuzíně, který už nebyla moje, ale Adrienova. Rychle jsme se k ní s Kate rozběhly, protože začalo pršet.

,,To se jako budu fotit v tomhle dešti?", zeptala jsem se jí při běhu k limuzíně.

,,Jo"

Hm..., tak to je super...

Když jsem vlezla do limuzíny, Adrien na mě pořád zíral. Musím říct, že to bylo poněkud znervózňující... 

Adrien:

Seděl jsem v limuzíně a čekal, kdy přijde Marinette. 5 minut...10 minut...15 minut...

Jako fakt? Co jí tak dlouho trvá? 

Za chvilku se otevřely dveře limuzíny a do nich vešla Marinette. V těch šatech od otce byla tak nádherná...

Na co tu proboha myslím?!

Myslím, že bych měl jedno řešení..., smál se mi tichý hlásek v mé hlavě.  Věděl jsem, co tím myslel. Opravdu jsem do ní zamilovaný?

Že by měl pravdu?...

Hele, ztichni, jo?!", napomenul jsem ho tak aby mě nikdo neslyšel, jenže to mi zrovna nevyšlo. Když jsem zajel pohledem na Marinette, dívala se na mě, jako na blázna.

,,Adriene?", zeptala se opatrně.

,,Ano?", nervózně jsem se poškrábal za krkem a byl snad červenější, než rajče.

,,Ty trpíš samomluvou?" ,,Já jsem nějak tušila, že nejsi duševně v pořádku, ale až tak?", a snažila se nesmát. To se jí bohužel nepovedlo.

Ne, jí fakt milovat nemůžu...

,,Jseš fakt vtipná Dupain-Chengová", odpověděl jsem jí, co nejvíc ironickým hlasem.

Chtěl jsem jí ještě setřít nějakou vtipnou větou, ale v tu chvíly limuzína zabrzdila a my musely vystoupit. Tak někdy příště...

V parku na nás už čekal můj dlouholetý fotograf. Řekl nám, jakou pózu máme udělat a po zbytek dne to šlo, jako po másle.

---VEČER---

Když už konečně skončilo focení, jely jsme zpátky domů.

Za chvilku znovu zabrzdila limuzína na náznak toho, že můžeme vystupovat. Bleskově jsme se rozběhly s Marinette do svých pokojů a šly se osprchovat. Přece jen, bylo celkem pozdě a navíc naše oblečení bylo mokré, jelikož pršelo. Lepší počasí být fakt nemohlo...

Doběhl jsem do pokoje, popadl své pyžamo, zamknul se v koupelně a v klidu se osprchoval.

Když jsem už oblečený v pyžamu vyšel z koupelny, všimnul jsem si, že v mém pokoji byla Marinette.

,,Co tady děláš?", zeptal jsem se jí podezíravě.

,,No, nemám co dělat, tak jsem si šla s tebou popovídat.."

,,Promiň, ale moc se mi nechce povídat", a sklopil jsem zrak do země.

,,Aha, tak já už půjdu", řekla zklamaně.

,,Počkej!", chytl jsem jí za zápěstí. Překvapeně se na mě podívala.

,,To ale neznamená, že se třeba nemůžeme dívat na film", mrkl jsem na ni.
 Té se nad mojí větou rozzářil úsměv.

,,Dobře", a sedla si na gauč. Sedl jsem si k ní a zapnul televizi.

,,Tak na co se budeme dívat?"

,,Co třeba Sebevražedný oddíl?" ,,Mám to tady na flešce", odpověděla mi a vytáhla z kapes svého pyžama bílou flešku.

,,Tak dobře"

Vzal jsem její flešku a zapojil jí do televize. Za pár sekund se film načetl a my se mohly dívat...

---

Bylo 22:30 hod., když skončil film. Venku byla silná bouřka a já byl fakt hodně unavený.

,,Mari, už můžeš jít do svého pokoje", unaveně jsem zívl a zalehl do postele.

,,Adriene?"

,,Hm?", řekl jsem už v polospánku.

,,Mohla bych jít k tobě?" ,,Bojím se bouřek..."  Nad tím jsem se musel pousmát. 

,,Fajn", a když jsem to dořekl, lehla do postele zády ke mě. Hned potom jsme oba usnuly.

---RÁNO---

Ráno, když jsem se probudil, držel jsem v obětí Marinette. Jistě by jste čekaly, že se od ní odtáhnu, ale ne, já si ji ještě k sobě víc přitáhl. Nejen, že mi to bylo příjemné, ale taky byla strašně roztomilá, když spala.

Já ji asi fakt miluju...

Takže vítejte u další kapitolky,

doufám, že se vám líbila a snad se nezlobíte, že dlouho nevyšla kapitola, ale já fakt nemám moc času :/

Mám hodně učení do školy, takže skoro vůbec nestíhám :(.

Ale nebojte, kapitoly budu vydávat o víkendu+ jsem pro vás vydala prolog k novému ML příběhu= Return, tak doufám, že se vám bude líbit :)

Toť vše :3

Marinette740