Z pohledu Marinette: 
  ,,Miluju tě, Marinette." Řekl to tak sladkým tónem až jsem mu dokonce chtěla věřit...  
Při jeho slovech se mi zatajil dech a zastavilo srdce. Jedno mé já říkalo, ať ho také políbím, ale druhé já mě okamžitě okřiklo. Vždyť se přece líbal s jinou holkou. Jak mu můžu věřit? 
Okamžitě jsem se po této myšlence zamračila. 
,,Adriene, jdi teď prosím pryč." 
I tato jednoduchá věta byla pro mě obtížná. Tou pusou mě hodně zaskočil a já teď zaskočila jeho svou větou. Ale copak, že by nečekal kopačky? 
Potichu jsem se uchechtla, ale to už byl naštěstí pryč. Myslela jsem si, že mám klid, ale to jsem ještě nevěděla, co mě má čekat...
---Další den ráno--- 
Jakmile začal zvonit budík, nešťastně jsem zabručela. Alespoň je už pátek. Už jsem se chystala vstát ze své ohromně pohodlné postele, když vtom si všimnu věci na nočním stolku. Ta věc byla tácek, na kterém se už hromadily sušenky, nejspíš ještě čerstvé palačinky polité čokoládou a hrnek čaje. Hm, že by nový servis domu?
Usmála jsem se a natáhla svou ruku po hrnečku. Jakmile jsem polkla, nemohla jsem tomu uvěřit. Jak sakra dokážou udělat tak dobrý čaj? Spokojeně jsem si povzdechla a chystala se znovu napít tohoto úžasného čaje, jenže pak mi přišla esemeska. 
Agh, kdo mě teď musí zrovna rušit?!
Zamračila jsem se, ale i tak si příchozí esemesku přečetla. 

---
Od: Adrien Agreste
Dobré ránko slunce mého života!, 
tak jak ti chutná snídaně do postele? 
Počkat, proč se tě vlastně ptám, když tě můžu navštívit?
Hned jsem u tebe!
Ten nejlepší kluk na světě, který zároveň na tebe pořád myslí, Adrien ♥ 
---
Panebože, on sem jde! Rychle zabarikádujte ty dveře! 
Okamžitě jsem položila svůj hrnek na tácek a chystala se zamknout svůj pokoj, no, ten idiot to stihl a nejen to...

,,Au!", zaječím přes celé sídlo a svalím se na zem. Opravdu se mi to jenom zdá, nebo mě právě praštil dveřma? 
Spokojeně se usměju, když necítím žádnou bolest. Ta ale dorazí za pár sekund do mé hlavy a později i do ruky. Idiot, fakt idiot... 
,,Marinette!", vystrašeně zaječí a podepře mě. ,,Nebolí tě nic?"
Nechápavě se na něho podívám. 
,,Vážně Adriene? Praštíš mě vší silou dveřmi a pak se zeptáš, jestli mě něco nebolí?", uchechtnu se a se vší chutí si chci do něho ještě rýpnout, ale nakonec se mi zatmí před očima...  

---
S obří bolestí se vzbudím a snažím se zvednout z postele, jenže to kvůli obřímu nátlaku nejde. Otočím se a nahlédnu do tváře toho idiota. Může mi někdo říct, proč si ke mě sakra lehl? Soukromí mu nic neříká? 
,,Hej, Adriene, vstávej." 
Zašeptám a opatrně do něho dloubnu, čímž ho vzbudím. Otevře své nádherné smaragdové oči a věnuje mi jeden roztomilý pohled. Okamžitě se usměje, kdežto já naopak zrudnu. 
,,I když jsi rudá, jako rajče, pořád vypadáš fantasticky." Usměje se na mě a věnuje mi malý polibek. Teď už jsem asi fakt hodně rudá...
,,H-hej! Nemůžeš mě líbat, jak se ti zachce!", snažím se vykoktat, ale on se jen zasměje. 

,,Myslím, že kdyby se ti to nelíbilo, tak by sis to nenechala líbit." Něco na tom je...
,,To není pravda! To vůbec není-", nestihnu doříct a obejme mě. 
,,Když se zlobíš, nesluší ti to.", usměje se a políbí mě na čelo.  ,,A teď spi."
Bez žádného odporu jsem mu obejmutí oplatila a nasála jeho dokonalou vůni. 

Hellooou, 
tak už jsem tady zas! 
Jak se vám teda líbila další kapitolka? :) 
Snad nebyla tak špatná :D. 
Rozhodla jsem se, že to s vydáváním kapitol udělám následovně. 
2 dny teď bude pauza a další 2 dny budou vycházet kapitolky. To znamená, že teď budu mít od zítřka do pátku volno a v sobotu a neděli vydám další kapitolu a takhle to budu střídat. 2 dny volno a 2 dny kapitoly, ok? :) 
Mějte se :) 
Marinette740