Z pohledu Marinette:

Adrien byl jako klíště, takže to jaksi nešlo...
Když vtom najednou do pokoje přišla Nathalie.

,,Adriene vstáv-", a najednou se zarazila. Asi nebylo normální nás vidět, jak mě Adrien svírá ve své náruči...
Ale aspoň jedna věc na tom celém byla pozitivní. Adrien se probral. Huráá!

,,Ehm...T-tak já se půjdu převlíknout...", vykoktala jsem ze sebe, nervózně se zasmála a co nejrychleji odsud vypadla. Když se zavřely dveře, spokojeně jsem si oddychla. Už nikdy nespím u Adriena! Nikdy!

Radši se jdu převlíknout...

---Po 15 minutách---
Konečně jsem byla hotová, a tedy konečně mohla vyjít ze svého pokoje v "klidu" se najíst.
---Po snídani---
Šli jsme pomalinku k limuzíně, když se mě najednou ten blbeček zeptal , jak se mám... Nasadila jsem falešný nejšťasnější výraz a spustila.
,,Jsem ten nejšťastnější jednorožec, když nás tvoje chůva přistihla v posteli, a kdo ví, co si myslela!", a když jsem to dořekla, podívala jsem se na něho ironicky. Ten se nad tím jenom uchechtl, a potom šibalsky usmál.
Naklonil se k mému uchu a zašeptal.
,,Příště bychom mohli dělat něco víc, než jen ležet v posteli". Okamžitě mi ruply nervy a má tvář nabírala rychlostí blesku rudou barvu.

,,Agreste, do auta!"
PS: Nesmím si zapomenout

---U školy---
Vystoupila jsem z limuzíny. Já naštvaná, on celý červený z toho, jak se celou dobu smál v limuzíně.
Pořád...se...smál, a já už si fakt myslela, že jednu dostane, ale nakonec jsem prostě odešla daleko od toho primitiva, a jeikož šel pořád za mnou, tak jsem šla na jedinné místo, kam nemůže. Ano, na holčičí záchodky. Jenže to ho asi neodradilo...

,,IÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!".
Hlasité pištění všech holek, které byly momentálně na tom stejném místě, kde jsem byla já, muselo být slyšet snad i ve vesmíru.

,,Nikde se neschováš Dupain-Chengová." ,,I tak si tě najdu", řekl se zlomyslným tónem a začal se ďábelsky smát. 

,,Víš co Adriene?"

,,Ano budoucí paní Agrestová?", šibalsky se usmál a naklonil se k mému obličeji, co nejblíž.

,,Nažer se mýdla." ,,Prospěje ti to".

A hned jak jsem to dořekla, popadla jsem co nejrychleji mýdlo na umyvadle, které jsem mu nacpala do pusy. 

Popleskala jsem ho po líčku, a co nejzářivěji jsem se usmála.
,,Dobrou chuť".
Jo, teď jsem mohla v klidu odejít.
 

---Po škole---
Tak jo. Teprve teď začíná ta pravá mise. Musím rychle utéct před tou "bestií". Rychle jsem vyběhla ze školy, a popadla random kolo, které mi bylo nejblíž.
,,Marinette!", slyším za sebou známý hlas.
,,Ne!", bleskově odpovím, a šlapu jen jak to jde.

---Sídlo Agrestů---
Položím kolo na trávu (snad si pro něho majitel přijde) a schovám se za strom. Kdy asi přijde...

---
Po 15 minutách už konečně vidím, jak pomaličku přichází..., jenže není sám.
Když přichází blíž, vidím, že je to jeho snad už bývalá přítelkyně. Ale co tu dělá?

Tak jo, zastavují se u bránky a začínají s loučit, když vtom...

se políbí...

...

Obyčejný lamač srdcí.

Bonjour ☻,
po sto letech se vracím zpět na scénu! :)
Ano, i mě dostala chřipka, ale již se dá říct, že jsem zdravá (alespoň už nemám horečky), takže to znamená, že se budu snažit vydávat pravidelně kapitolky (co 2 dny).
Btw: co říkáte na Adriena? :/
Hlasy moc potěší :).
Toť vše.

Marinette740