Z pohledu Marinette:

,,Adriene, dej ty pracky pryč.", napomenu ho se zavřenýma očima.
,,No jo, však se toho tolik nestalo...", odfrkne si a poté si mě ještě víc omotá kolem sebe.
Asi ho miluju...

--Ráno--
Jakmile jsem se probudila, Adrien už byl pryč. Asi má focení...
Opatrně vstanu z postele, kterou poté okamžitě ustelu a dojdu ke svému šatníku.
Takže copak si dneska vezmu na sebe?
Otevřu dveře dřevěného šatníku tmavé barvy, ve kterém se již zabydlelo mé oblečení.
Je víkend, prší, takže to vypadá tak, že zůstanu zalezlá v domě. Proto si asi vezmu něco pohodlnějšího...
Začnu se hrabat ve skříni, až nakonec po chvilce vylovím šedé, zateplené tepláky a kaktusový crop top v bílé barvě. Spokojeně se usměju, když se do vybraného oblečení navléknu. Poté se chystám vyrazit do jídelny, abych se samozřejmě nasnídala, ale naštěstí stihnu spozorovat bílý podtácek na mém psacím stolku. Zvědavě k němu přistoupím, protože chci jednoduše zjistit, co se na něm nachází. K mému štěstí na něm byl položen talíř, obsahující wafle s nutellou a sklenka ještě teplého čaje. U toho byl také vzkaz na málem papírku. Ten jsem okamžitě popadla do rukou.

Dobré ráno má lady,
rozhodl jsem se tě potěšit a připravit ti lahodnou snídani.
Je tak sladká, jako ty.
Adrien
PS: ne, není v tom jed.

Při čtení věty ,,je tak sladká, jako ty,, jsem se začervenala.
Aww, to je sladké.
Ještě několik minut jsem se rozplývala nad vzkazem, až jsem nakonec usoudila, že by bylo vhodné se pustit do jídla.
Hned při prvním kousnutí do wafle jsem se zamilovala do tohoto úžasného jídla.
Páni, nevěděla jsem, že Adrien umí tak dobře dělat wafle.
---
Jakmile jsem dojedla snídani, okamžitě jsem skočila na postel a hlasitě si povzdechla.
Ach jo, proč tu nemůže být se mnou Adrien?
Mé myšlenky dále směřovaly k onu blonďatému chlapci s těmi nejkrásnějšími kukadly, avšak z mého snění mě vyrušila smska. Adrien!
Okamžitě jsem popadla mobil do ruky a koukla na nově příchozí zprávu. Ta však nebyla od Adriena, ale od Natha.

Od : Nathaniel
Komu : Marinette
Ahoj,
je víkend, volno, a tak se tě ptám, jestli nemáš čas?
Prosím, odpověz.
Tvůj kamarád, Nath.

No, nevím, jestli mu mám odpovědět... Přece jenom, Adrien ho nemá moc v lásce, ale tak se podepsal, jako kamarád...

Ještě pár minut jsem váhala, zda mu odepsat, či ne, ale přece jenom nejsem nějaká škodolibá mrcha, ne?

Od : Marinette
Komu : Nathaniel
Ahoj,
dobře, čas teď mám, takže, co třeba sraz v kavárně v 8:30?

Hotovo, odesláno!
Spokojeně jsem se usmála a čekala na jeho odpověď. Ta překvapivě dorazila rychle...

Od : Nathaniel
Komu : Marinette
Jasně!
Už vyrážím :-)

No, tak to vypadá, že si přece jenom vezmu šaty na sebe...

S hlubokým povzdechnutím seskočím z postele a pomalými krůčky opět zamířím k šatníku.
Z něho naopak vylovím černé šaty, které měly vzadu holá záda. 

Pak už jsem k nim dodala jenom malou černou taštičku přes ramínko, do které jsem dala pouze peněženku a mobil.
Rychle si ještě rozčešu vlasy a malé, neposlušné pramínky vlasů sepnu černou sponkou.
Tak, a může se vyrazit!
Spokojeně se usměju a pomalinku vyrazím do ulic Paříže.

---U kavárny---
Skoro půl hodiny jsem čekala, než konečně Nath dorazil.
No konečně, už jde!
Mezitím ke mě doběhl.
,,Promiň, že jsem přišel pozdě, ale nestihl jsem bus a bydlím poměrně daleko!", vyhrkl na mě tak rychle, že jsem měla problém každé jeho slovo stíhat.
Tak to jsem nevěděla, že bydlí dál, než ostatní. Neprávem jsem se na něho zlobila...
,,To nevadí.", usměju se na něho. Ten se začervená a nabídne mi, abychom už vešli do prostorů kavárny.
Čas strávený s Nathem byl super, jenom mi pořád vadilo, jak se červenal.
Po opuštění kavárny jsem chtěla zpátky do rezidence, jenomže Nath mě popadl za ruku a přitáhl si mě k sobě. Poté mě políbil, ale já věděla, komu patří mé srdce, a tak jsem se rychle odtáhla.
Měla jsem na něho vztek a možná bych začala i ječet, kdybych si něčeho nebo spíš někoho nevšimla... O můj bože, Adrien...
Ten na nás dva smutně koukal.
,,Adriene, není to tak, jak si myslíš.", snažila jsem se celou situaci vysvětlit, ale dle jeho zamračeného výrazu mi moc nevěřil. Dokonce jsem v jeho očích viděla i slzy a to mě nejvíc ničilo...
Po chvilce se dal na útěk a já šla samozřejmě za ním, jenomže za malou chvilku nasedl do již připravené limuzíny a odjel mi před očima.
V tu chvíli jsem nevěděla, co dělat, a tak jsem si sedla na chodník a začala brečet, ignorujíc pohledy ostatních lidí.
Už vím, jaké je to mít zlomené srdce...

Aloha!,
tak jak se vám líbila dnešní kapitolka? A jak se vlastně celkově máte? :-)
Dnešní kapitola vztah našeho páru kompletně rozhodila, a tak je zatím jenom ve hvězdách, jak to dopadne s Adrienem a Marinette...
Držte jim palce, ať to s nimi dopadne dobře!
Marinette740