Bylo přesně 6:45, kdy přede mnou zastavil autobus číslo 45. Trochu komické.

Nastoupil jsem dovnitř a pozdravil řidiče. Porozhlédnul jsem se po autobuse. Úplně v zadu na levé straně seděl muž opřený o okno se zavřenýma očima. Vpravo seděla žena a četla si. A zase na té levé straně seděla dívka - nejspíš v mém věku. V uších měla sluchátka a nejspíš si také něco četla. Sedl jsem si na pravou stranu a ona seděla ob-uličku vedle mě. Autobus se znovu rozjel. Sledoval jsem ji celou cestu. Za těch třicet minut jsem prozkoumal celou její tvář, i to co měla na sobě. Byla nádherná.

A v ten den to vše začalo. Ta neskutečná posedlost.

***
Tohle je taková rozjíždějící část, další bude o něco delší :)