Další dny jsem měl oči stále otevřené. Snažil jsem se ve škole vyhledat tu krásnou tajemnou slečnu, která s semnou každé ráno jezdí autobusem.
Týden uběhl a já ji pořád vídal pouze ráno v autobuse.
Po týdnu se ale neobjevila vůbec. Měl jsem strach. A nejhorší bylo, že si nemůžu být na sto procent jistý, že je třeba jen nemocná a nebo někam odjela.

Ráno jsem se v autobuse nudil. Měl jsem v uších sice sluchátka, ale koukal jsem se ven do té odporné tmy. Nemohl jsem se koukat na tu její krásnou tvář.