Z pohledu Ginger

,,Tak zatím ahoj" mávla jsem na pozdrav Willovi a Christie, jež po srážce s Potloukem ležela na ošetřovně, naštěstí to nebylo nic tak ohrožujícího na životě. Will byl podle mě až přehnaně starostlivý, ale tak klape jim to a nemíním jim do toho kecat. Chtěla jsem se vrátit zpátky do naší společenky, kde stále ještě probíhala bujará oslava nebelvírského vítězství nad Zmijozelem. Jako na to, že už bylo po večerce a to bujaré ,,šílenství" trvalo někdy od brzkého odpoledne je to slušný výkon. ,,Hej co děláš?" Jdu si tak po chodbě když do mě někdo neurvale vrazí a hned zmizí. Tyjo není tu živé duše a místa je tu jak nasranýho a on do mě musí vrazit, až po chvilce mi dojde kdo to asi byl. ,,Regulusi" vykřiknu a běžím za ním. Tomu se říká zpomalená reakce. Za chvilku jsem mu v patách, je mi téměř jasné kam míří. Do Sovince. Klasika. Potkali jsme se tam už dvakrát asi, to je sakra divný.

,,Jak je sakra možný? Že se vždycky potkáme tady Potterová?" Vyprskne na mě. Chvilku je ticho, v Sovinci je tma a sem tam se ozývá soví zahoukání.
,,Stejnou otázku si kladu také, neovládáš ty náhodou Nitrobranu?" Odsekla jsem a napodobila jeho tón hlasu. ,,Cože? Hele co tu vůbec děláš?" Zarazí se, asi neví co je Nitrobrana ale pak znovu naváže naši ,,konverzaci".
,,Dole na chodbě jsi do mně vrazil, víš?" Zvednu obočí a mrknu na něj, ještě, že je tu takové přítmí. ,,Tak sorry, už spokojená?" Jízlivě se ušklíbne. Pak se ozve šustění slámy. ,,Jdi pryč, chtěl jsem být sám. Vy nebelvíři jste hrozně otravní a dotěrní." Ozve se najednou někde shora. Aha vylezl si někam mezi trámy. ,,Lumos" posvítím si hůlkou před sebe. Regulus sedí uvelebený v trámoví nade mnou. ,,Ale no tak, minule jsi říkal, že jsem docela sympatická nebelvírka a navíc krvezrádkyně Potterová. Nebo si nepanatuješ?" Vyškrábu se nahoru na trám vedle něj a zhasnu světlo co vychází z mé hůlky. ,,Pff proč se tak moc chceš se mnou bavit? Chtěl jsem mít aspoň chvilku klid." Tře si nervózně levou ruku jakoby ho bolela, pak se obrátí ke mně ale v jeho hlase už jde slyšet příjemnější tón. Prostě rezignovace. ,,Hmm máme to podobně, taky to tu mám ráda teda kromě naší společenky. Už od té doby co jsem to tu v pátém ročníku objevila." Odvětila jsem.
,,A kde jsi vlastně byla předtím? Ve Francii?" Zeptal se mně Reg.

Pomalu se mezi námi rozproudila konverzace. Sice jsem nevěděla proč to vlastně dělám a proč mi na něm najednou začalo záležet. Možná jen natruc Tichošlápkovi se kterým se spíše nebavím. Teda asi vůbec nebavím.

Nejdřív jsem Regovi vyprávěla o mém životě ve Francii a v Krásnohůlkách. Nemohl to nějak pochopit. Pak jsme taky trochu rozebírali to co se stalo na mé sedmnácté narozeniny, přirozeně to zajímalo každého. To, že jsem až do plnoletosti žila v mylné představě. ,,Hele mohla bys mě učit francouzsky?" Otázal se mně šibalsky. Asi jsem u něj nikdy nebyla tak blízko ale na jeho očích mě něco upoutalo, nebyly takové jak Tichošlápkovy, ne tak tmavé. Šedé v nich bylo pomálu spíše převládala sytě zelená. ,,Ehm cosi říkal?" Zatřásla jsem hlavou a cítila jak rudnu. Díky Merlinovi tu byla tma takže to nešlo poznat. ,,Mluvil jsem o tom jestli mě někdy naučíš něco francouzsky?" zasmál se tichým smíchem Regulus. Na mysli mi vytanul za všech okolností hlasitý štěkavý smích jeho bratra. ,,Merde!" Přestaň je srovnávat, každý je úplně jiný, přikážu si v duchu. ,,Oui bien sûr" přisvědčím. ,,To znamená ano, jasně pochopitelně či samozřejmě." Doplním aby tomu rozuměl.
,,Ouiii?" Vyjde z něho něco jako napodobení mé věty, zní to jak kvíknutí selete. ,, U Salazara to už je půlnoc? To bude pěkný zítřek." Kroutil překvapeně hlavou nad hodinkami Reg.

Při slézání na zem se Reg zachytil o nějaký zapomenutý háček a náhodou se mu vyhrnul levý rukáv svetru. Na levém předloktí bylo patrné tetování lebky s otevřenými ústy, z nichž leze kroutící se had. Vytřeštila jsem oči. ,,Co ? Ne? Ne není to? To je ?" Přejel mi mráz po zádech a úplně jsem zkameněla. ,,To nic" vyřkl ostře a hbitě si stáhl rukáv. ,,Ty? Ty? Ty? Jak ? Znamení zla?" Koktala jsem zmateně, nic víc jsem ze sebe nevypravila.
,,Ne není to jak si myslíš! Já ..to...dobře...já musím jít!"
Kvapem se rozloučil a každý jsme se vydali po vlastní ose. Já do nebelvírské věže a Reg do sklepení kde mají společenku Zmijozelští.

Snažila jsem se vyrovnat s tím šokem ale hlava mi to nebrala. I když na druhou stranu, je ze Zmijozelu.
Ale to ještě neznamená, že je špatný.
Naštěstí jsem po cestě nepotkala ani Filche ani žádného prefekta.
Když jsem se opatrně vkradla do našeho pokoje, holky pochopitelně spaly teda aspoň Lily a Dorca, Marlenina postel byla prázdná, kde se potulovala ona, mi bylo čistě jedno. Beztak v pelechu hříchu a neřesti u Pobertů tedy speciálně u jednoho.
Zalezla jsem do své postele a za několik málo chvil usnula hlubokým spánkem.

***
Ráno jsem byla pořádně rozespalá a unavená s kruhy pod očima. Vyjímečně jsem musela vynaložit více úsilí na úpravu svého zevnějšku. Moje vlasy připomínaly vrabčí hnízdo. Nakonec jsem si z nich zamotala ledabylý drdol. Na snídani mi téměr spadla do misky s ovesnou kaší.
Skoro jsem si ani nevšimla přilétajících sov.

Před Dorcou přistane drobný výreček a pustí z pařátů noviny.
,,Lidi?" Hlesne když vzhlédne od rozloženého Denního věštce.
,,Začíná to venku přituhovat. Smrtijedi napadli nějakou mudlovskou rodinu a zabili je."
Hned u ní byla nakloněná Lily a vyděšeně pročítala řádky očima.
,,Proboha zabili i malou dvouletou holčičku. Jak jen to může někdo udělat?

,,Smrtijedi jsou zrůdy Lily, pro ně vraždy nejsou nic špatného." Pronesl s vážnou tváří James.
,,To samozřejmě vím ale bylo to nevinné dítě! Za nic nemohlo!" Zvýšila hlas, bylo na první pohled jasné, že ji to velmi rozhořčilo. I mně to velmi zasáhlo, to nenechá chladného nikoho.
Jediný kdo se tragédii příliš nevěnoval byl Sirius a Marlene pochopitelně. Ti si raději navzájem zkoumali mandle či co.
Když jsem se od těch dvou odvrátila, koutkem oka jsem zahlédla jak od zmijozelského stolu odchází Regulus s pár dalšími lidmi. ,,Eh já...musím. Uvidíme se na hodině." Vymrštila jsem se od stolu, popadla brašnu a pospíšila si ven z Velké síně. ,,Počkej Gio! Je ti něco?" Uslyšela jsem ještě jak za mnou James volá. ,,Asi se jí udělalo špatně nebo tak něco." Chlácholil ho Rem.

Vyšla jsem ven a zmijozelskou skupinku jsem uviděla kousek před sebou. Snažila jsem se jít nenápadně za nimi, díky Merlinovi se Regulus oddělil od skupinky. I když to bude znít divně, vpadla jsem za ním na klučičí toalety. ,,Co blbneš Potterová? To jsou klučičí záchody." utrhl se na mě, sotvaže mě uviděl. Na to jsem však nereagovala a přímo před obličej jsem mu strčila dnešní výtisk Denního věštce. ,,Nevíš o tom náhodou něco? Už mi to všechno začíná dávat smysl. Říkala jsem si kam jste se včera po zápase vypařili, takový smutek z prohry to být nemohl. A tehdy když jsem tě potkala minule, zase sis tiskl levou ruku a pak zjistím, že tam máš Znamení zla. Jsi smrtijed! Tohle byl ten úkol, čím vás Ty víš kdo pověřil? Zabíjet!?" Ještě chvilku mi moje slova rezonovala v hlavě.
,,Buď ticho! Ty jedna... Chceš aby to někdo slyšel..." zakryl mi svojí dlaní pusu. Zalapala jsem po dechu. Najednou jakoby si uvědomil co dělá a pustil mně.
Pak nasadil dokonalý neprostupný výraz a začal úplně z jiného konce
,,Já nevím o čem mluvíš, nech mě laskavě být." A chtěl odejít.
,,Chci pravdu Regu? Je to vaše práce, že? I to dítě. Udělali to Smrtijedi" Trvala jsem na svém.
,,Opakuju, že nevím o čem mluvíš." Zopakoval svou předchozí odpověd, oči však nelžou. Ač se mně slovy snažil ujistit o opaku, věděla jsem, že je to pravda. Reg odešel a já chvilku po něm.

,,Ginger? Co jsi u Merlinových vousů dělala na klučičích toaletách?" Nechápala Lily, protože šli kolem zrovna když jsem vycházela ze dveří. James i Remus se rozesmáli, zatímco Lily i Dorca se tvářili zaraženě. ,,Eeem noo na holčičích bylo plno." Vymyslela jsem rychle nějakou výmluvu a společně jsme se vydali na vyučování.

***
Lily! Lily! LILY!
Ty jsi vážně kývla na rande s Potterem? Přistál na naší lavici zmuchlaný kousek pergamenu od Marlene. Vytřeštila jsem oči, to kdy se stalo.
,,Co? No asi, možná." Naškrábala Lily a chtěla se z toho vykroutit. Předala jí ho zpátky.
,,Proč jsi mi to neřekla?" Sondovala zase Mar a Lily obrátila oči vsloup a nahodila na ni takovej ten pohled, jako vážně?
,,Vždyť ty taky chodíš se Siriusem. A navíc James ...A vůbec jak to víš? Chtěla jsem ti to říct na obědě." Podivila se Lily, jelikož absolutně nechápala jak se to dozvěděla.
,,No víš, dobře Sirius (James) byl rychlejší." Vymlouvala se Mar. Lily vytřeštila oči. ,,Cože?" Vyjekla, ale hned se chytla za pusu. ,,Símtě v pohodě, žádný starosti. Jsem ráda za tebe, vy dva jste tak sladcí." Mar se nad svou odpovědí ušklíbla. ,,Awww přestaň, červenám se." Lily se uchichtla. ,,Takže velká láska jo?" Napsala znovu Mar. ,,Přestaň Mar. Mcgonnagallová se na nás podezřívavě dívá."
Pak jsem jejich korespondenci přestala vnímat a začala se znovu zabývat učivem.
Teď bychom měli spíš řešit opakování na OVCE než vztahy.

________________________________________________________________________
Takžé čau
Jsem tu s další kapitolkou, no tentokráte jsem ji měla napsanou už dřív ale zase technologie prostě dělaly problémky 😂
Taky jste vždycky v pátek už úplně vysátí ( a pondělky jsem přejmenovala na den mozkomora:-D ) já naprosto mimo. Jinak tu poslední větu jsem dneska ,,náhodou" zaslechla ve třídě, jenom, že tam bylo místo OVCE bylo maturita. Trošku jsem to upravila.
Užívejte víkend nebo pátek nebo kterýkoli den záleží kdy to čtete. A zase někdy...
Andy❤