Tma
Chlad
Strach

Tyhle tři věci kolovaly mojí myslí a já doufala,že je to vše jen pod*lanej sen a já se zbudím u sebe doma a vykopu Chloe a tetu Charlotte z bytu.
Jenže já mám smůlu jak svině a tak ležím někde,kde to neznám.
Je tu tma.
Je tu chlad.
A já cítím jen strach.
Ale z čeho?
Ze smrti?Pchee já už mrtvá jsem.
O Adriena?Kde je?
Začala jsem panikařit.
Náhle jsem zahlédla světlo.
Malinké ale přesto čiré světlo.
,,Beruško kam utíkáš?"
Slišela jsem zvonivý smích.
,,Mami já viděla anděla"
Písklavý hlásek se odrážel od stěn temnot.
Náhle světlo změnilo barvu na krvavě rudou.
,,Mamí pomoc!"
Dětský pláč mi trhal uši.
,,Dceruško ať se děje cokoli, jsem s tebou.Jsi naše spása a naděje.
Jednou přijde tvůj čas.
Pamatuj! Milujeme tě s tatínkem.
Navždy!"
Barva se změnila na modrou.
,,Princezno je mi líto,ale musím vám to udělat"
Řekl stařecký ale přesto melodický hlas.
,,A potkáme se někdy strážný anděli?"
Dívenka plakala.
,,Já tu jsem s tebou navždy a potkáme se až si vspomeneš Marinett."
,,Tak já si počkám a slibuji!
Vspomenu si!
A nastolím klid a pořádek na zemi i na neby.
Zatím zbohem Plaggu"

Světlo zmizelo a mě ovanul pocit samoty.

,,Je čas aby jsi si vzpoměla Marinett "
Ozval se ten samí hlas.
,,Je na čase splnit svůj dávno slíbený slib"
Otáčela jsem se do kola a hledala onu osobu.
,,Je na čase vládnout!!"
Křikl stařec a mě začala silně pulzovat hlava.
,,Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa"
Křikla jsem a chytla se za hlavu.

Náhle se to stalo...