,,Proč?" nechápal si 

,,Prostě nemůžu!" zvedla jsem se z postele a bezmyšlenkovitě si začala vybírat oblečení ze skříně.

,,Odpustíš mi někdy?" neotočila jsem se. Věděla jsem, že se na mě díváš, ale nedokázala jsem se otočit.

,, Nevím," odpověděla jsem popravdě.

,,A víš ty vůbec něco?" rozčiloval a zároveň mě překvapoval tvůj ironický tón.

,,Tak promiň, že si chci pořádně rozmyslet, jestli ti odpustím," otočila jsem se na tebe.

,,Co si chceš rozmyslet? " postavil ses a naštvaně si mě měřil.

,,Nezapomeň, že jsi mě na naše výročí nechal samotnou u večeře a šel si za druhou holkou, kde mám jistotu, že to neuděláš zase?" zaječela jsem na tebe a ještě po tobě hodila tričko, které jsem držela v ruce.