Pokrčené nohy jsem tiskla k sobě, zády jsem byla opřená o pelest postele a hlavu jsem měla schovanou mezi koleny. Při každé další ráně jsem poskočila a prosila, ať už to přestane.

Strach mě celou otupil. Na rukou mi naskakovala husí kůže. Nohy se mi třásly. Při každém hlasitém zvuku jsem vyjekla.

Malá špetka naděje přišla ve chvíli, kdy se dveře od mého pokoje otevřely a stál si v nich ty.

Věděl si jak se bojím bouřky.