#59
Probudila mě hlasitá rána. Sedla jsem si na posteli a rozhlížela se po temném pokoji. Z ničeho nic se celý pokoj rozsvítil bílým světlem. Víčka jsem stiskla k sobě a modlila se, ať se mi to jenom zdá.
Další hlasitý hrom mě přesvědčil, že se to opravdu děje.
Další věc, co nesnáším na dešti. Doprovází bouřku a já se bouřky bojím.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top