Otočila jsem k němu pohled. Se smutkem v očích sledoval cestu před sebou. Vypadal zmučeně. Kruhy pod očima, vlasy mu trčely do všech stran, oblečení na něm viselo. I když jsem nechtěla, měla jsem o něj strach.

„Ge-Frey," začala jsem.
„Neříkej mi tak!" vyštěkl na mě. V očích měl z ničeho nic děsivý výraz, rukama drtil volant.
„Ty mi tak nesmíš říkat. Ty ne," zašeptal. Dívala jsem se na něj s obavami. Pořád dokola opakoval, že mu tak říkat nemám.
„A jak ti mám teda říkat?"
„Jsem Geoffrey, tvůj Geoffrey," zastavil na červenou a otočil se na mě.
„Můj už nejsi dávno," zakroutila jsem hlavou a mrkáním se snažila rozehnat slzy.