Ráno pršelo. Kapky pleskaly do okenní tabulky a já při pomyšlení, že v tomto počasí musím jít do školy zesmutněla ještě víc. Déšť nikdy nebyl pro mě. Některým lidem přijde déšť poetický, romantický nebo snad uklidňující.

Já jsem déšť nesnášela. Pocit mokrých vlasů, promočených bot a často i zničených stránek knih, které jsem tak ráda četla u nás na zahradě a nechávala je tam.

Proto jsem dneska s pochmurnou náladou zamykala dveře od mého bytu a scházela schody. Ve chvíli, kdy jsem roztáhla deštník nad hlavou jsem si všimla, že u chodníku stojí tvé auto.