Znovu jsem pracovala. Falešně se usmívat na ostatní už bylo jednodušší, ale vždy když už se cítím líp, tak ty to musíš pokazit. Znovu jsi došel a sedl sis k mému stolu. Bylo mi jasné, že to děláš naschvál. Věděl jsi, že tě tam musím obsloužit.

Otočila jsem se ke kávovaru a automaticky jsem ti začala dělat kafe do popsaného hrnečku. Černé, bez cukru, bez mléka. Už na tácku jsem to odnesla k tobě. Nepromluvila jsem, pouze jsem to položila na stůl a odešla. V tu chvíli jsem byla ráda, že jsem věděla, co piješ. Nic jiného sis tady nedával. Vždy jsi tu na mě čekal a dával si to stejné.