Věnováno SenjuUchihaMarit

*****************************

„Počkej, hned jsem zpátky.“ řekl Marcus a odběhl k mladému muži se zrzavými vlasy staženými do culíku.

Oliver stačil sotva kývnout a už sledoval, jak se jeho nejlepší kamarád se zrzkem objímá.
Nemohl si pomoct, ale ten muž mu byl povědomý.

Ti dva si nějakou dobu povídali a v jednu chvíli zrzek natočil hlavu k Oliverovi.
Marcus mu něco řekl, načež zrzek kývl, mrkl na pozorujícího mladíka a usmál se.

„Kdo to byl? Přišel mi povědomý.“ zeptal se Oliver kamaráda, když zrzek po pár minutách odešel.

„Jasně, že je ti povědomý,“ usmál se Marcus, „vždyť to byl Bill Weasley.“

„Cože, Bill? Starší bratr Charlieho?“

„Jop. Mezi námi, povídá se, že Bill, stejně jako Charlie, vyhledává společnost mužů. Není se vlastně čemu divit. V egyptské poušti moc žen nenajdeš.“

„Proč na mě mrkl?“ položil Oliver zdánlivě nenuceným hlasem otázku, jejíž odpověď ho ve skutečnosti velice zajímala.

Marcus se musel zasmát, neboť zvědavost v kamarádově hlase rozpoznal.

„Asi se mu líbíš, Oli. Zřejmě to mají v rodině.“ odpověděl, narážeje na skutečnost, že Oliver nějakou dobu chodil s Charliem.

„Půjdu se projít. Třeba potkám pár bývalých spolužáků.“ vyhrkl Oliver.

„Fajn. Wealeyovi kempují tímhle směrem.“ Marcus ukázal směr a musel zasmát nad pohledem, kterým ho kamarád zpražil.

Přesto se Oliver vydal právě určeným směrem.
Chtěl ho vidět. Jen netušil, koho přesně. Svého bývalého přítele nebo jeho snad jeho bratra?

***

„Oli!“

Mladík sebou trhl při radostném výkřiku svého jména a vzápětí skončil v pevném objetí. Tu vůni znal.

„Ahoj, Charlie.“

Objal bývalého Nebelvírského chytače nazpět, ale po krátké chvilce se odtáhl.
Chtěl něco říct, ale to už k němu přiběhli ostatní, které Charlieho výkřik zburcoval.

Oliver se postupně pozdravil s Harrym, Fredem, Georgem a ostatními, než se v jeho zorném poli objevila nabídnutá ruka zrzka s ohonem.

„Ahoj, Olivere. Jsem Bill.“

„Těší mě, Bille.“ odpověděl a stiskl nabízenou dlaň.

Nejstarší Weasley chtěl ještě něco říci, ale Charlie jej předběhl.

„Teda, Oli! Vypadáš skvěle. Jsi snad ještě krásnější, než v Bradavicích. Kdybych nebyl zadaný, hned bych do tebe šel.“

„Nemyslím, že by vztah byl pro tebe nějaká překážka, Charlie.“ odsekl Oliver, narážeje na fakt, že důvodem jejich rozchodu byly Charlieho nevěry.

Krotitel draků pod jeho pohledem zrudnul, zamumlal něco o tom, že musí jít uvařit čaj a spěšně odešel, následován ostatními.

Oliver za ním hleděl se směsicí pocitů.

„Omlouvám se.“

Trhl sebou, když na rameni pocítil cizí dlaň. Ten konejšivý dotek mu způsobil náhlou husinu.

„Ehm, za co?“ zeptal se.

„Za bratra. Nikdy se nezmění. Na druhou stranu měl vždy slabost pro krásné chlapce.“ odpověděl Bill a pohlédl do Oliverových očí.

„Potom nevím, proč chodil se mnou.“ prohlásil Oliver, rudnoucí pod pronikavým pohledem staršího mladíka.

„Možná proto, že jsi velice krásný.“ odpověděl Bill, načež si nervózně odkašlal s vědomím, že dost riskuje.

„Nechceš se po zápase projít?“ navrhl rychle, než stačil vykolejený Oliver odpovědět.

Tázaný mladík se zmohl na pouhé kývnutí.

***

Sledoval finále Mistrovství světa ve Famfrpálu, ale dění na hřišti téměř nevnímal. Jeho myšlenky každou chvíli zabloudily k vysokému zrzkovi a jeho očím.
Nevěděl, že druhý muž má stejný problém.

***

„Takže... Hodláš se dál věnovat Famfrpálu?“ přerušil ticho zrzek.

Již několik minut se s Oliverem procházeli po lese a poslouchali oslavy irského vítězství.

„Nejspíš ano. Je to vlastně jediné, co mě baví. Teď akorát hledám nějaký slušný tým.“

„Pokud vím, tak egyptský národní hledá dobrého brankáře. Znám se s trenérem, mohl bych se přimluvit.“

Oliver strnul v pohybu a nevěřícně na Billa pohlédl.

„Děláš si legraci?“

„Vím, že je Egypt poněkud z ruky, ale jeho tým je opravdu skvělý. Nepostoupil do finále jen proto, že přišel o brankáře, který se ošklivě zranil a už nemůže dál hrát.“ vysvětlil rychle zrzek.

„Vím, že je skvělý. Ale... Proč by ses za mě přimlouval?“

Bill na mladíka pohlédl a odvážil se jej pohladit po tváři.

„Protože bys pak byl blízko mě a já bych tě tak mohl pozvat na rande.“

Oliver vytřeštil oči a Bill okamžitě zrudnul.

„Já... Promiň, to asi nebylo vhodné... Jsem přece jen o pět let starší a-...“

Nestačil se už vykoktat, protože na svých rtech ucítil jiné.
Byl to jen kratičký polibek, ale pro oba muže byl tím nejsladším.

„Rád tvé pozvání přijmu.“ prohlásil Oliver a rád se poddal dalšímu polibku, tentokrát z Billovy iniciativy.

*****************************
Ehm..
No, nevím. Zdá se mi to poněkud kostrbaté, ale snad se líbí :)