15+
****

Brýlatý chlapec stojí u stolku a rozmrzele krájí různé nechutné přísady do lektvarů. Momentálně se jedná o pavouky a jejich chlupaté nožičky.

Černovlásek si povzdychne.
Hned první dvouhodinovka lektvarů v novém roce a on si musel vykoledovat školní trest, přičemž vůbec netuší, jak.
Měli za sebou už skoro polovinu a on neudělal nic špatně. Naopak se mu zdálo, že si vede dobře.
Jak je tedy možné, že jeho kotlík zničehonic nic vybouchl?

Ať se stalo cokoliv, Snapea to zjevně potěšilo.
Ten jeho výraz!
Ten zákeřný úsměv, když mávl hůlkou, uklidil nepořádek a sdělil mu, že má večer přijít do jeho kabinetu.

„Jste už snad hotov, Pottere?“

Ledový hlas vyrušil Harryho z myšlenek. Uvědomí si, že několik minut stál bez hnutí a rychle začne opět krájet.

„Ještě ne.“ odpoví tiše.

„Ještě ne, co?“

Chlapec zatne zuby.

„Ještě ne, pane.“

Snape mlčí, Harry doufá, že ho opravnou odpovědí uklidnil. Poslední, o co stojí, je přijít ještě i o body kvůli drzosti.
V tom jeho pravé ucho ovane teplý dech, až nadskočí.

„Jste tu šest let, Pottere. Už by jste měl zvládnout základy slušného vychování.“

Černovlásek strnule zírá před sebe. Lekl se, ano, ale to není ten důvod, proč ztuhnul.
Lektvarista si totiž stoupl těsně za něj. Tak blízko, že cítí jeho bylinkovou vůni, která mu způsobuje husinu.

„Neumíte odpovědět, Pottere?“

Cizí tělo se přitiskne na jeho záda, na svých bocích ucítí mužské dlaně.

„J-já...“

Objevující se tlak na chlapcově zadku ho znervózňuje. Zalapá po dechu, když jedna Snapeova ruka sjede k jeho rozkroku.

„Odpovězte, Pottere!“ přikáže lektvarista a stiskne přes hábit chlapcův úd.

„Pane!“ vyjekne Harry vzrušeně, zakloňujíc hlavu.

Muž ho pustí a oběma rukama mu roztrhne hábit, který vzápětí letí na zem. Prudce se mu přisaje na krk, kde vytváří malé modřinky. Sám je vzrušený, otírá se o chlapcův dokonalý zadek. Dlaní zajede pod jeho kalhoty i boxerky.

Harry slastně vydechne.

Lektvaristova ruka, a vlastně on celý, najednou zmizí z Harryho blízkosti.
Chlapec se po chvilce otočí a překvapeně polkne. Za těch těch několik vteřin se muž vysvlékl a teď před ním stojí zcela nahý, s penisem tvrdě vztyčeným.

Vrhne se ke zkoprnělému mladíkovi, který je během okamžiku také nahý.
Snape ho chytne za ruku, načež pronese jediné slovo, jediný příkaz:

„Pojď!“

****

Ráno se černovlásek vzbudí jako první.
A úsměvem na rtech vzpomíná na vše, co se v noci dělo. Nechápe, kde se v tak chladném muži vzalo tolik vzrušení a vroucnosti. Myslí na jeho horké polibky, šikovná ústa a v neposlední řadě na výdrž, s kterou si jej několikrát vzal.

„Na co myslíte, Pottere?“

Škubne sebou a zčervená.

„Na Vás, pane.“ odpoví pravdivě.

„To jsem byl tak dobrý, že rudnete?“ pozvedne muž obočí.

„Byl jste dokonalý, pane profesore.“

„Hmm.“

Snape stiskne v dlani chlapcův penis.

„V tom případě si zasloužím odměnu, ne?“

***

„Nashledanou, pane profesore.“ řekne brýlatý mladík v opraveném hábitu s rukou na klice.

Snape, stojící uprostřed místnosti, na něj pohlédne s úšklebkem.

„Na velice brzkou shledanou, Pottere. Mám totiž tušení, že vám při dalších lektvarech záhadným způsobem vybouchne kotlík. Zase.“

Chlapcovy oči se rozšíří poznáním.

„A nebo byste si mě mohl jednoduše pozvat, pane.“