Jungkook:

Sedl si na židli za stůl, kde sedával jeho otec. Teď je tato kancelář jeho. Věděl, že se jednou stane bossem otcova gangu, ale nikdy netušil, že to bude tak brzy. Je toho ještě tolik, co ho otec nenaučil. Ale teď už je pryč a on měl povinnosti. Otevřel levý šuplík, kde umístil otcovu zbraň. Hned si ji zamiloval. Bude ji teď opatrovat a jednou s ní naplní svou pomstu. Jednou... Někdo zaklepal na dveře. Vešel jeden z mužů a položil Jungkookovi na stůl složku plnou fotek. Jungkook se podíval na fotky a pak si přečetl poznámky. „Co to je?" Na fotkách byla vyfocená dívka. Musel uznat, že byla opravdu sexy a vypadala nebezpečně. „Pane to jsou čerstvé informace, které jsme získali. Myslím, že je čas zahájit misi 13." Řekl ten muž. Byl to otcova pravá ruka. Takový jejich agent, který sháněl informace. „Co obsahuje mise 13?" Zeptal se Jungkook.„Mise 13, jde o muže, který naší firmě dluží obrovské množství peněz. Bohužel nedávno, muž, který měl dluh splatit, spáchal sebevraždu. A tahle dívka je jeho dcera. Jeho jediná krev a poslední člověk, který musí splatit dluh pane." Jungkook se s úsměvem podíval na fotky znovu.„Vážně? Tak to je zajímavé. Máme o ní nějaké další informace?"zeptal se Jungkook stále s úsměvem na tváři. „Ano její jméno je Nel, akorát před měsícem oslavila osmnácté narozeniny a právě dnes ji pustili z nápravného zařízení ve kterém před několika lety skončila, po smrti její matky. Co plánujete udělat pane?" Jungkook se zaujatě prohrabával fotkami a četl si každou větu, jen aby o ní něco zjistil víc. „Myslím, že je načase ji navštívit a přinutit splatit první splátku." řekl a muž přikývl.

Nel:

Další den se probrala velice pozdě. Proč by taky ne, když potřebovala dospat celé ty zatracené dny, kdy nemohla spát. Ale i tak ji stále přemáhali noční můry, ale už si na ně zvykla. Byli součástí její ho života. Už ano. Musela se s tím smířit. Vstala a uvařila si čaj. Když si usrkla spálila si jazyk, protože prostě nemohla počkat až vychladne. A někdo zazvonil na zvonek. Překvapeně se podívala směrem ke dveřím. Kdo by to mohl být? Nikoho nečekala, možná policie? Přišla tedy ke dveřím a otevřela je. Nebyla to policie. Stál tam velice pohledný muž. A za ním další. Těm, ale moc nevěnovala pozornost. Všechna její pozornost patřila Jungkookovi. „Dobrý den, co potřebujete?" zeptala se zdvořile. Neměla tušení, kdo přišel ani co ji čeká. „Zdravím Nel. Jsem Jungkook a tvůj otec nám něco dluží." Ale ne. Nel se zastavilo srdce. Ten parchant si umře a nechá tady ty zasraný dluhy. Měla se hned odstěhovat sakra. Měla to tušit. Rozhodla se lhát. „Nejsem Nel a nemám žádného otce." řekla a Jungkook se zasmál. Z toho smíchu ji přeběhl mráz po zádech. „Nelžete nám slečno Nel. Víme o vás všechno. Vaše matka zemřela, když jste byla ještě malá, váš otec se nedávno zavraždil. Také vás včera pustili z nápravného zařízení. Nechcete skončit někde hůř, třeba ve vězení?" řekl a ona se mu zpříma dívala do očí. Nenechala znát na sebe překvapení a strach, který vybuchl uvnitř jí. „Radím vám splatit aspoň část dluhu a mi půjdeme, pro dnešek, ale..." Nenechala ho to doříct. „Ale co když žádné peníze nemám a nebo mám, ale žádné vám nedám. Je to dluh otce ne můj!" řekla odvážně. Až moc odvážně. Jak může být někdo tak hloupý. Ano ty Nel. Určitě tě teď zabije. Hrálo jí v hlavě. Četla to z jeho pohledu. Byl očividně naštvaný. „Tak či tak jdete s námi, pokud nemáte peníze." řekl klidněji. „Co si myslíte, že jsem!? Nějaká děvka, abych šla s vámi?!" zakřičela Nel a chtěla rychle zabouchnout dveře. Ale Jungkook je rukou zastavil. Dívala se na něj a on na ni. Usmál se. Bože topila se v jeho očích. „Jdete s námi slečno Nel. Věřte mi po dobrým je to lepší než po zlým." Otevřela dveře. Přišla k němu blíže. „Nepůjdu s vámi nikam." řekla přes zaťaté zuby. Chtěla se otočit a jít zpět do domu, když ji ten parchant chytil kolem pasu. Přimáčkl si ji k sobě a položil jí ruce tam kde jí to nebylo zrovna moc příjemné. Na její zadek. Díval se ji přímo do očí. Byli sobě tak blízko, že cítili svůj dech na tvářích. Naklonil se a pošeptal jí do ucha. „Pokud půjdete hned slibuji, že na vás budu jemnej, ale jestli odmítnete....nebudu se krotit." O čem to mluvil? Moc dobře to věděla. Chvíli přemýšlela. Nakonec se naklonila k jeho uchu ona. „Stejně to mám raději tvrdě." řekla a uviděla jeho překvapený obličej, když se od něj odtáhla. A pak ho kopla do slabin. Vyběhla rychle do domu a rychle se zamkla uvnitř.

Jungkook: 

Jungkook se chytil do místa, kde ho kopla. Bolelo to jako čert. Kurva, doufal, že ho ještě bude moct použít. „No počkej ty si to odskáčeš ty děvko. Tak ty to ráda tvrdě? No uvidíme, kdo bude křičet moje jméno a prosit o milost." řekl a pokynul mužům ať vykopnou dveře.

Taehyung:

Uviděl, co se děje před jejím domem. Sakra, přišel pozdě. Dnes ji měl sebrat. Už ji tak dlouho neviděl. A teď se do toho motá Jungkook. Mohl by ho tady a přímo teď na místě odstřelit, ale neudělá to. Je až moc zvědaví, co po ní Jungkook vůbec chce. A když ho pak kopla do koulí, bože Taehyung se nemohl přestat smát. Dospěla, hodně dospěla. Byl na ni pyšný. Pamatoval si ji, jako tu malou nevinnou holčičku, která ztratila maminku. Moc rád ji šikanoval. Líbilo se mu když trpěla. Připravil ji na mnohem větší sviňárny, které se potom určitě děli v té věznici, kam ji dostal. Ano Taehyung byl ten kluk, který na Nel házel všechnu vinu za své hříchy.

Nel:

Okamžitě si zabalila potřebné věci do batohu a vylezla ven oknem. Běžela co jí nohy stačili. Ani se neohlížela. Proběhla kolem černého auta, které stálo opodál a uviděla v něm sedět známou tvář. Bylo to, ale tak rychlé, že se jí to určitě jen zdálo. Už má i vidiny. Jenomže to netušila, že ji to auto začne sledovat. Rozběhla se ještě rychleji. Přeběhla do uličky, kam auta nesmějí a když už si myslela, že je v bezpečí zastavila se. Vydýchala se a podívala se kolem sebe. „To bylo těsně." řekla. Ale najednou ji došel dech, když k ní někdo neslyšně přišel zezadu a zakryl jí ústa rukou.