Jungkook se usmál. „Nevím, kdo zabil tvého otce, ale já to nebyl zlato." odpověděl jí. „Takže to nebyla sebevražda?" řekla si pro sebe. Jungkook její slova zaslechl. „To ti nakecala policie? Rozhodně to byla vražda. Viděl jsem fotky z místa činu, které mi můj asistent obstaral. Tae se stále skrýval mezi stromy a čekal na příležitost. „Ale jak jsi to poznal?" zeptala se nejistě Nel. „Copak jsem už nezabil dost lidí na to abych věděl, jak se zakryjí stopy?" Nel přišla k němu blíže, potřebovala vědět detaily. Úplně ignorovala mrtvou ženu. „A nedokázal by jsi zjistit kdo to udělal?" zeptala se zvědavě. „Ne! A teď nastup! Jedeš zpátky ke mě!" chytil ji za zápěstí a táhl do auta. Ona se mu vysmekla a vyběhla směrem k lesům a stromům. Jungkook vytáhl pistoli a mířil jí přímo na nohy, už ho to nebavilo, chtěl ji aspoň zpomalit, ale to nečekal, že zrovna běžela ke stromu, kde byl skrytý Tae. Jungkook vystřelil a Tae ji hned v tom okamžiku stáhl k sobě za strom. „Kurva!" zanadával Jungkook. „Tohle se dělá? Střílet na holku?!" vykřikl Tae a vylezl ze svého úkrytu s Nel, kterou pevně držel. Nel se, ale stejně ani nehnula, byla uplně paralyzována tím, jak byla překvapená, že ji Tae v podstatě zachránil a že se tu objevil. Tae mířil zbraní na Jungkooka a ten na něj. „Co ty tady děláš?" řekl naštvaně Jungkook. „Přiletěl jsem si pro Nel." řekl Tae s úsměvem. „Nenechám tě s ní odejít!" křičel Jungkook. „Ale necháš!" řekl Tae a pomalu couval dál do lesů, kde věděl, že je kousek vetší louka, kde nechal svoji helikoptéru. „Pusť ji Tae!" Tae ale neposlouchal a dál couval. Jungkook se bál vystřelit nechtěl Nel trefit, ale Tae mohl vystřelit v klidu a Jungkookovi nevěřil, že by na ně nevystřelil. A tak zmáčkl spoušť a trefil Jungkooka do nohy. Jungkook si chytil ránu, ale stále mířil s pistolí. „Tohle máš za pokus trefit Nel. A tohle..." vystřelil znovu a trefil ho do ruky, ve které držel zbraň, takže ji okamžitě pustil. „Tohle je varování!" Jungkook už žádné jeho slova neslyšel. Hlava se mu motala a bolest ho otupovala. Jen na chvíli přivřel oči bolestí a když se podíval byli ti dva už pryč. Našel si svůj mobil a zavolal svému asistentovi a pak mu nad hlavou proletěl vrtulník, poté upadl do bezvědomí.

Nel seděla v helikoptéře a byla pořádně připoutaná, že se nemohla ani hnout, aby náhodou neudělala, nějakou hloupost. Pořád před sebou viděla zraněného Jungkooka. Dívala se na Taeho a přemýšlela jestli neměla raději jít s Jungkookem dokud mohla. Tohle bylo možná to nejhorší rozhodnutí, které udělala.

Tae ji viděl jak usnula, muselo toho být už na ní hodně. Letěli skoro tři hodiny, až konečně dorazili na jeho sídlo v přírodě. Sem rád chodil odpočívat a chtěl tu být vždy sám, ale teď tu chtěl být s ní. Jen on a ona. Opatrně přistál a vytáhl Nel ven z helikoptéry. Držel ji v náručí a nemohl se vynadívat na její krásný obličej. Chyběla mu moc. Jeho srdce zase tlouklo ale jeho už to tolik neštvalo. Musel si zvyknout, že má srdce. Musel si zvyknout, že ona bude vždycky jeho slabost. A tak ji donesl do chaty a položil ji do svého pokoje. Nechtěl zapínat světla, protože by ji to určitě probralo, a tak ji nechal spát.

Nel se probrala. Slunce ji zářilo na tváře a bylo jí vedro. Chtěla se zbavit peřiny, pod kterou ležela, aby ji nebylo takové vedro, ale nemohla pohnout rukama. Začala panikařit až nakonec jí došlo, že má ruce svázané k posteli. Nohy také a koukala po místnosti. Stěny byli ze dřeva a okna byla obrovská od podlahy ke stropu. Byl to krásný výhled na přírodu, všude samé nekonečné lesy. „Kde to jsem?!" vykřikla vyděšeně a stále se snažila dostat z postele. „Jsi tu se mnou." lekla se hlasu, který na ni promluvil. Tae stál ve dveřích a usmíval se na ni. Vypadal docela ospale. Jeho vlasy byly  neupravené a jeho oči ještě skoro zavřené. Měl na sobě jen pyžamové kalhoty a zbytek jeho krásného těla bylo vidět. Nel si všimla malé jizvy, kterou mu tam udělala, když se bránila. A navíc si všimla, že od té doby už trošku přibral, ale jeho tělo ji přitahovalo teď mnohem víc. Měl svalnaté ruce a jeho pohyby byli dechberoucí. Usmál se když si všiml, že si ho prohlíží. Nel si to uvědomila a polkla. Okamžitě uhnula pohledem. On přišel k posteli a skočil vedle ní. Jak to vždycky dělával za starých časů. Nel se snažila na ty časy nemyslet. „Jsi tak roztomilá, když jsi svázaná a ještě ospalá." řekl jí svým raním hlubším hlasem, než jaký měl a ji začalo tlouct srdce. Chtěla to zastavit, ale nemohla nic dělat, když ji políbil. Snažila se otočit hlavu na druhou stranu, ale on ji chytil za bradu a otočil si ji k sobě. Jeho polibky se prohlubovali a hrubě ji strčil jazyk do pusy. Nel ho kousla. Tae se odtáhl a dotkl se svého zraněného rtu. Kapka krve mu stékala po prstě. „Tohle se mi libí." řekl a usmál se. „Ale mě se to nelíbí, mohli by jsme přestat!" vykřikla. „Jak chceš, stejně jsem dostal co jsem už chtěl, jsem ještě unavenej." řekl klidně a položil svoji hlavu na její hruď. „Hej, tady spát nebudeš a rozvaž mě!" křičela. „Pšššt! Chci ještě spát." řekl jí a poslouchal její srdce, které se stále snažila ovládnout, ale nešlo to. A on věděl, že tak divoce tluče jen díky němu.