Dorazili do obrovského domu. Už když vešli a dveře se za nimi na kód zamknuly, Nel pochopila, že se jen tak odsud nedostane. Jungkook se zastavil uprostřed toho všeho. Nel se porozhlédla kolem, všude byl velmi drahý nábytek, koberce, lustry. Vše bylo tak luxusní. Jungkook si myslel, že tím na ni udělal dojem, ale když se na ni otočil, viděl, že je nervozní. Nel sklopila hlavu, ale pak ji hned pozvedla a dívala se mu přímo do očí. Rozhodla se, že se rozhodně bát nebude. Zvládne to. „Tak co, jak se ti líbí tvůj nový domov?" řekl Jungkook a rozpřáhl ruce. Nel si až teď všimla, že měl v pravé ruce zbraň. „Domov? Jak dlouho očekáváš, že tady budu" zeptala se. „Budeš pro mě pracovat několik let, tvůj otec má u mě velký dluh a taky si poté můžeš i něco přivydělat. Budeš pracovat, jako moje asistentka. Každý den se mnou pojedeš do kanceláře a pak budeš mít celý večer volno, až přijedeme zpět. A pokud tady sem tam potkáš nějaké služebnictvo, nevšímej si jich." řekl a čekal na její otázky. „A co práce asistentky obnáší?" zeptala se hned. „V kanceláři mi budeš pomáhat s papírováním, budeš se účasnit všech schůzek a budeš mě všude doprovázet. Taky tu budou stanovená pravidla. Pokud mi budeš odporovat, čeká tě trest. Pokud se pokusíš utéct, taky tě čeká trest." A přišel k ní o pár kroků blíže a stále se přibližoval, až byl u ní. Sklonil se k jejímu uchu. Její srdce začalo divoce bušit. „A pokud mě zradíš, zabiju tě." Skoro až šeptal. Zavřela oči a když se odtáhl zase je rychle otevřela. Najednou mohla volně dýchat. „Tak to je vše, co pro dnešek musíš vědět. Zavedu tě do pokoje, kde budeš spát." Najednou už se zdál zase normální a pokynul jí, aby ho následovala. Taky to raději udělala.

Ani netušila, jak tady mohla usnout. Celou noc přemýšlela o útěku, ale když si vybavila zbraň, kterou držel v ruce. Klidně by ji zabil. Byla pro něj cizí. Je pro něj jen holka, která musí splatit ten dluh. Vyšla do koupelny se umýt a převléct do oblečení, které ji Jungkook dal.

Jungkook se posadil na postel. V ruce držel zbraň svého otce. Prohlížel si ji v rukou, ale když se na sebe podíval do zrcadla. Cítil se jiný. Ta zbraň z něj dělala někoho jiného. Neměl ho zabíjet, Nel měla pravdu, prokázal Taehyungovi službu. Viděl to na jeho tváři, nenáviděl svého otce už od malička. Podíval se na hodinky. Už by měli vyrazit. Vezme si raději to neprůstřelné auto, je mu jasné, že Taehyung udělá všechno proto, aby ji získal zpět. Ale on udělá vše proto, aby byla jen jeho. Oblékl se do obleku a vyrazil ze svého pokoje dolů, kde už na něj před dveřmi čekala Nel. Měla na sobě ty kratší modré šaty, které ji včera dal. Moc jí slušely. Tak moc ji chtěl, ale ovládl se. Však bude s ním celý den, najde si čas, kdy jí ty šaty strhne z toho jejího nádherného těla. Usál se na ni a pozdravil ji. Jen přikývla. První menší trest ji neuškodí. „To nestojím snad ani za tvoje malé pozdravení?" vyjel na ni a chytil ji pevně za zápěstí. Vyjekla bolestí. „Dobré ráno." Řekla. Přitáhl si ji a stále se jí díval do očí. „To by snad stačilo. Pusť mě! Už jsem tě pozdravila!" zakřičela na něj. Byl překvapený. Nebála se. Klidně by mu plivla do očí, ale rozmyslela si to. Konečně ji pustil. Chytila si už červené zápěstí. „Jdeme." Řekl a vyšli k autu.

Taehyung už se sledoval. Celou cestu až ke kanceláři. Věděl, že pojede v neprůstřelném autě syčák. Byl na něj připravený. Rozhodl se je jen sledovat, však najde skulinku v tom tvém zabezpečeném opatření, proti němu. Získá Nel zpět. I když to možná potrvá dlouho, než ji od něj získá, což se mu vůbec nelíbilo, ale udělá vše proto, aby to bylo co nejdříve.

Když Nel dorazila do kanceláře. Jungkook se posadil zasvůj stůl. Jen co se posadil, vešel dovnitř jeden muž. „A zdravím Marku, nějakénové informace?" zeptal se vesele. Mark přišel blíž a uklonil se. Nel povytáhlaobočí. „Ano pane. Dnes byl dopaden ten špeh z nepřátelského gangu. Měljste pravdu pane, ale bohužel od něj nemůžeme získat žádné jiné informace." Dořeklto a podíval se na ni a rychle zase zpět na Jungkooka. „Výborně hned tolik akcepo ránu. Marku tohle je moje nová asistentka, byl bych moc rád, kdyby, jste jí tadydal ke mně do kanceláře stůl a počítač. Musím ji mít při práci stále na očích. Ateď se jdeme pobavit zlato." Řekl Jungkook a Mark jen přikývl a zavedl je dolůvýtahem. Jeli až nejníže. Ocitli se v místnosti, plné počítačů a lidí,kteří tam očividně pracovali. Všichni se podívali jejich směrem a když uviděliJungkooka klaněli se. Tam už je Mark opustil a zamířili do posledních dveří. Zadveřmi byl slyšet křik. Vůbec tam Nel nechtěla jít. „Tady teprve začne srandaNel." Řekl a otevřel dveře. Místnost byla temná, s tlumenými světly. Uprostředseděl spoutaný muž. Díval se na podlahu a ani se na ně nepodíval, když za sebouprudce Jungkook zavřel. Přišli až k němu. „Ale ale, jsem moc rád, že sezase vidíme Jacku." Začal Jungkook. Nel stála co nejdále od něj a jen jepozorovala. „Musíš mi říct to, co chci slyšet, jinak budeš trpět." Jack jenplivl na podlahu krev a konečně se na něj podíval. Nel zahlédla jehozmlácenou tvář. Muselo ho to hodně bolet. „Nic ti neřeknu ty spratku!" zařval.Na to mu dal Jungkook ránu. Až se jeho tvář otočila na pravou stranu, tam kdestála Nel. Vyplivl další krev a zaměřil pohled na Nel. „Přinesl sis hračku?Zajímavé." Otočil se jeho směrem, ale jeho čelo narazilo do hlavně pistole.Jungkook na něj mířil pistolí. „Když mi to neřekneš, budu tě muset zabít,protože jsi mi opravdu k ničemu Jacku." Řekl a Nel se napjala.Neodvažovala se mu nic říct. „Nikdy mě nezabiješ. Potkáme se v pekle Jungkooku.Tvůj otec byl pošahanej magor a z tebe taky udělal zabijáckého magora." A kdyžto dořekl otočil se na Nel a usmál se. „Vypadáš sexy, zlato, škoda, protakovýho magora." Řekl a pod jazykem odhalil pilulku, kterou okamžitě rozkousl.Věděla, co to bylo za pilulku. Hodně děcek, v nápravným zařízení, se k nídostalo. A když už to tam nemohli vydržet, udělali to stejný. Raději se zabili.Dívala se, jak jeho úsměv klesá. A pak jak pěna zaplňuje jeho ústa. Vytratil sez něj všechen život. Jungkook sklonil zbraň. „Sakra, to už je tenhle týdenpo druhý." Koukal na Nel. Stále se dívala na Jacka. Nevypadala vystrašeně, spíšeho zkoumala. „Jsi v pohodě?" zeptal se. „Jo, jen jsem si vzpomněla na časyv nápravném zařízení." Řekla a konečně odtrhla pohled od mrtvoly. „Někdymi to budeš muset všechno povyprávět. Tak moc jsem ho chtěl zastřelit. Už je toněkolik hodin, co jsem naposledy někoho zabil. Asi vyjedeme na malý výlet Nel."A jeho úsměv vypadal velmi nebezpečně. Nel jen přešlápla na místě.