Taehyung:

Vyběhl  z auta, když ji uviděl jak vběhla do uličky, aby ji nemohl sledovat. Stála tam a dívala se kolem zda ji stále někdo nesleduje. Pomalu přišel blíže, až stál přímo za ní. Cítil její vůni. Tak moc ho lákala. Bože tak dlouho čekal a konečně ji má přímo vedle sebe. Za útočil zezadu. Přimáčkl si ji k sobě a zakryl jí ústa rukou. Odhnul jí vlasy z krku a jemně ji skousl kůži na krku. Ona jen ztuhle stála a neopovážila se pohnout. Znala tohle gesto. Dělal to jen jediný člověk, kterého nechtěla a nepotřebovala vidět. „Prosím ať je to jen sen." řekla slabě. Když ji pustil. Otočila se  na něj. Nemýlila se. Stál tam silný a zdravý Taehyung. Kluk který ji šikanoval na škole, kluk kvůli kterému v noci nemohla spát. A také kluk, který jí, jako první sebral tu nevinnost. Nechtěla to. Bolelo to. Přímo ji znásilnil. A teď tu stál a usmíval se na ni. „Stále tak dobře voníš Nel." řekl tím svým hlubokým hlasem. Přeběhl jí mráz po zádech. „Kde se tu sakra bereš?" zeptala se. „Pronásledoval jsem tě a taky tě přišel zachránit. To dělám přece vždycky. Vždycky ochraňuji svou princeznu, před světem." Popošla o krok dozadu. „Ty mě nezachraňuješ, ty mě vždycky ničíš. Vím, co po mě chceš, ale to už se nikdy nebude opakovat. Naučila jsem se bránit. Víš, jaké to tam bylo? Kdybych se to nenaučila...nevím, jak by to dopadlo, ale určitě bych už tu nestála." On přišel o jeden krok blíže k ní. „To já to otevřel oči. To já tě na tyhle věci připravil a podívej jak teď vypadáš...jsi sexy a nebezpečná a silná. A to vše jen díky mě." řekl a zase přišel blíž. Nic neřekla. Chtěl si ukradnout polibek. Jen jeden, ale jakmile se přiblížil ještě blíž ucítil pod krkem nůž. Otevřel oči jasněji a díval se do jejích. „Ani krok a tvoje krev poteče proudem." řekla bez strachu, plná odvahy. Bože miloval ji ještě víc.

Nel:

Přiložila jsem mu nůž ke krku a dívala se do jeho falešných očí. Dívala se do očí, které nenáviděla, roky proklínala a přesto ji stále sledovali v nočních můrách. Mohla to teď ukončit. Stačilo kdyby ho teď podřízla a byl by konec, ale chtěla aby trpěl, aby z toho nevyvázl jen tak. Kdyby ho teď zabila bylo by to pro něj vysvobození, ale taky by za to mohla jít do vězení, ale to by jí spíše zabil otec Taehyunga. Pomstil by se určitě. Ještě počká, přijde lepší příležitost. Taehyung se na ni usmál. „Takhle zblízka jsi neodolatelná." řekl a ona ho odkopla od sebe. Zastrčila si nůž zpátky. „Půjdeš tedy se mnou nebo se raději necháš chytit Jungkookem?" zeptal se najednou. „Ty ho znáš?" zeptala se. „Ano je to můj nepřítel, dá se říct že spíše otcův nepřítel." Aha takže nějaký další gang. Pomyslela si a zvažovala možnosti. Má jít s Taehyungem? Kam jinam by ale šla? Nemá ani kam jít. „Dobrá půjdu s tebou, ale jakmile si něco zkusíš přijdeš o hlavu jasný?!" zamračila se na něj. „Dobrá. Tak pojď moje auto je hned tam." A Nel následovala Taehyunga a doufala, že to není nejhorší rozhodnutí v jejím životě, které udělala.

Jungkook:

Sledoval ji. Bavila se s Taehyungem. Měl chuť ho zastřelit, ale chtěl vědět co po ní Taehyung chce. Začalo to být zajímavé, když mu pod krk přiložila nůž. Vypadalo to, jako by se znali, jako by ji Taehyung znal. „Hmm zajímavá holka." řekl si pro sebe a usmíval se. Pak je tiše pozorovali, když nasedla k Taehyungovi do auta a odjížděli. Sledoval je. Stejně měl namířeno stejný směrem. „Dnes vykonám pomstu otče a ještě získám tu holku, no nádherný den."  řekl si a mířil za nimi.

Přesně jak čekal, Taehyung ji zavezl ke svému otci. Projeli bránou a on je už dál nenásledoval. Zastavil auto o několik ulic dál. Vzal si otcovu zbraň a dal si ji za pas kalhot a vyrazil směrem k sídlu. „Tvůj otec Taehyungu dnes zemře."

Taehyung:

Viděl Jungkookovo auto v zrcátku, jen na malou setinku času, ale věděl to. Věděl, že ho bude sledovat. Přál si to. Tušil, co má v  plánu, ale nezajímalo ho to.

Když dorazili k sídlu vzal Nel dovnitř. „Můj otec chce s tebou mluvit." řekl a ona přikývla. Vyjeli výtahem nahoru. Všude se to hemžilo muži v oblecích. Nel se cítila nervozně, ale snažila se nedat nic najevo. „Je to tady plný lidí, které ani všechny neznám. Cítím se tady cizí." řekl na jednou Taehyung, aby přerušil trapné ticho ve výtahu. „Vůbec se to tu neměnilo." řekla Nel zpátky. Taehyung vydechl. „Ano ani otec se nezměnil. Pořád mi rozkazuje co mám dělat, někdy ho mám fakt chuť zabít." řekl to tak klidně, ale Nel si všimla jak zmáčkl ruce pevně v pěsti. Nevěděla, že svého otce tolik nenávidí. Kdyby ho neznala, řekla by že podle jeho výrazu by byl teď schopný zabíjet. Výtah konečně zastavil v příslušném patře. Vystoupili a už je čekali dva muži, kteří je nasměrovali ke kanceláři. Taehyung zaklepal a vešel dovnitř. „Vedu ti jí otče." řekl a pokynul mi, abych vešla. Neměla souhlasit, měla vždy z jeho otce ještě větší strach než z Taehyunga. „Dobrý den pane." řekla když vešla. Uviděla, jak se ten straší muž zvedl ze židle a přišel přímo k ní. „Zdravím slečno Nel. Dlouho jsme se neviděli, vlastně od té doby co vás zavřeli do té polepšovny. Musí se vám žít teď skvěle, když jste konečně venku a váš otec je konečně po smrti." řekl jeho otec a přitom se velice nepříjemně usmíval. Nel zase z něj dostala ten hrozný pocit. „Přivedl jsem ji sem, protože sis s ní chtěl něco vyřídit, ale pokud jsi ji přišel jen urážet tak ji vezmu zase zpátky otče." řekl najednou Taehyung. „Jak to se mnou zase mluvíš synu! A vůbec tebe tady nepotřebuji, můžeš jít slečna Nel u nás zůstane na hodně dlouho musí totiž odpracovat dluhy svého zparchantělého otce!"zakřičel a Nel překvapivě otevřela ústa. Tak ten parchant má dluhy i u nich? Sakra. Neměla chodit. A že si to bude odpracovávat? Vždyť ty dluhy nenadělala ona. Taehyung ji pozoroval. „Vypadni Taeyungu!" zakřičel jeho otec a on teda vyšel ven. Když za sebou zavřel musel se usmát.

Nel:

Zůstala tam sama s tím starým psychopatem. „Slečno Nel, váš otec dluží naší firmě nemalé peníze. Počítal jsem to a asi za takových deset let vaší práce bude váš dluh splacen." 10 let? Nel se naštvala. „Nebudu u vás pracovat, byl to dluh mého otce a já byla celou dobu zavřená v tom vězení, nemůžu ta jeho chyby!" zakřičela a hned toho zalitovala. „Nezvyšujte na mě hlas." řekl a jeho výraz se změnil. Přišel k ní a chytil ji za krk. Měla z něj ještě větší strach. Snažila se jeho ruce uvolnit, ale nešlo to. Když v tom někdo otevřel dveře do kanceláře.

Taehyung:

Rozhodl se jít si pro kávu dolů. Usrkl si z kelímku. „Snad si ten Jungkook pohne, už svého otce nemůžu vystát." jen co to dořekl uviděl muže v obleku, který měl kufřík a mířil si to přímo k výtahu. „Konečně ses ukázal Jungkooku." řekl a zase si usrkl kávy.