Probrala se znovu, tentokrát už ale nebyla svázaná. Tae už neležel vedle ní, ale nevěřila tomu, že by někde nečekal až se pokusí utéct. Musí nejprve zjistit kde je, jak daleko to má to města a jak se odsud dostat. Věděla, že bude potřeba oprášit svoje dobré herecké schopnosti. Vstala z postele. Měla na sobě jen bílou košili. Bylo jí to jedno jestli ji Tae převlékl a viděl ji nahou. Viděl ji už tolikrát, že se před ním vůbec nestyděla. Dostala do hlavy zase kus tý starý Nel, která byla sexy a hrála si s jeho srdcem. Našla koupelnu a podívala se na sebe do zrcadla. Nevypadala tak strašně, černé oblouky pod očima už neměla. Ale její vlasy, byly kudrnatější trošku smrděla. Už potřebovala sprchu. Zavřela dveře a chtěla se zamknout, samozřejmě žádný klíček. Prostě to vzdala svlékla ze sebe košili a vlezla si do sprchy. Byl to nádherný uklidňující pocit. Sprcha, to bylo jediné místo, kde si nikdy Tae nic nedovolil. Nechal ji odpočívat a sprcha bylo jediné místo, kde měli žhavý sex, klidný a ne bolestivý. Ve sprše byl na ni hodný a jeho doteky ji nebolely. Nechala vodu stékat po celém jejím těle a broukala si melodii. 

Čekala, že až se otočí bude tam Tae a bude ji sledovat, ale nikdo se neobjevil. Vzala si ručník obmotala si ho kolem sebe a vešla zase zpátky do ložnice. Ale okamžitě si všimla, že v místnosti bylo uklizeno, a na posteli leželi černé dlouhé šaty. Netušila ani kolik je hodin, ale z okna bylo vidět zapadající slunce. Kdo to sem dal? Koukala se jestli zase nezahlédne Taeho, ale nikde nic. Slyšela jen svůj vlastní dech. Nasadila si tedy šaty, protože nechtěla být pořád jen v ručníku nebo v tý košilce. Prohlédla se v zrcadle a usmála se. Tae jí vždycky vybral správné oblečení. Trošku ji to pobavilo, že vůbec přemýšlí nad tím, že šaty od Jungkooka nebyli tak hezké, jako ty od Taeho. 

Nejednou se otevřeli dveře. Lekla se a podívala se směrem, kde slyšela zvuky. Slyšela v dálce hudbu. Přišla ke dveřím a nikdo tam nebyl. V chodbě si všimla několika kamer. Rozhodně ji Tae sleduje přes ty kamery a nebo už je někde tady a čeká na ni. Tak či tak, vyšla na chodbu a šla přímo za zvukem hudby. Vešla do místnosti s krbem a několika pohovkami. Hned ji zaujala postava Taeho, který měl na sobě tmavý oblek a díval se z okna na západ slunce. Držel v ruce sklenici a upíjel. Nel se přiměla vkročit do místnosti. „Je to nádhera. Bál jsem se, že se mnou už nikdy neuvidíš západ slunce. Málem se mi zastavilo srdce, když jsi opravdu uvažovala o odchod s Jungkookem. Bolelo to. Jako všechno co jsi mi kdy udělala. Ale to je v pořádku. Taková je láska. A teď je řada na mě ti tu lásku vrátit." otočil se na ni a Nel se stále neopovážila pohnout. 

Viděla v jeho očích vztek a překvapení. „Vypadáš úžasně v těch šatech." pochválil ji. Nel netušila co má dělat. „Děkuji." vyšlo z ní nakonec. Položil sklenici na stolek a stále z ní nespouštěl oči. Přišel k ní a vzal ji za ruku. Gramofon dohrál skladbu a zavedl Nel do vedlejší místnosti. Tam stál stůl uprostřed všech těch svíček a růží. „Připravil jsem nám večeři. Aby sis to pořádně užila." Posadil ji na židli a když se na něco chtěla Nel zeptat umlčel ji. „Dnes nebudeš mluvit a taky nebudeš potřebovat ty svoje nádherný oči. Než Nel stačila něco udělat, měla kolem očí zavázaný šátek. Cítila se divně, musela se orientovat jen pomocí sluchu a hmatu. Cítila, jak ji hladil po vlasech. Pak slyšela jak posunul židli a posadil se naproti ní. „Teď zažiješ něco úžasného. Jen mi dva. Ty a já. Jsi tu se mnou úplně sama." řekl a Nel polkla. „Opravdu jsme tu úplně sami?" zeptala se nervozně. „Ano to jsem vždycky chtěl. Nenáviděl jsem město, každej si myslel, že tě může mít. Nemohl jsem spát, když jsem věděl, že sis začala s tím podělaným Rickem. Na škole to bylo hrozný denně jsi mě zrazovala a já měl chuť tě trestat, ale teď už ne zlatíčko. Teď když budeš hodná, budu i já hodnej na tebe a tady je můj první dárek pro tebe. Slyšela zvuky a ucítila dech na své kůži na krku. Naklonil se k ní, aby jí něco pošeptal. „To já jsem ho zabil. Tvůj otec mě prosil, ale já se postaral, aby trpěl. Všechno jsem udělal kvůli tobě Nel."