╔═══*.·:·.☽✧ ✦ ✧☾.·:·.*═══╗

"Story of Alexandra"

╚═══*.·:·.☽✧ ✦ ✧☾.·:·.*═══╝

Zima, 21 prosince 2006

Alexandra Kpovoc, tak se jmenovala, nebo to jí bylo alespoň vždy řečeno. Narodila se roku 1996 a bylo jí deset let. Její otec byl Kronos, titán Kronos, syn Zeuse a samotné Hery, který byl kdysi bůh před Yahwem. Audrey byla polobohyní ale hlavně byla Kitsune. Její druh byla Kitsune Sanda a Umi Kitsune, což je Kitsune blesků a hromů. Svou vlastní matku nikdy nedostala šanci poznat, a její otec o ní ani nikdy nemluvil. Pravdou byla že o své matce chtěla vědět všechno. Její otec k ní nikdy nebyl milý, byl dost tyran, tlačil na ni, chtěl z ní udělat tu nejmocnější.

Protože tu moc on sám chtěl, a ona se vždy bála. Alexandra nikdy nedokázala být dost silná, na to aby uspokojila svého otce, protože v ní byl vždycky zklamaný, nehledě na to co doopravdy dělala, a časem to přestala zkoušet. Vždy se snažila být lepší než kdokoliv jiný na světě, ale selhala a její schopnosti nefungovali tak jak správně měli, možná protože část z nich byla ukradená Zeusovi. Ale po deseti letech snažení to prostě vzdala, přijala to že pro svého otce nikdy nebude dost dobrá, na to aby jí miloval a rozhodla se že už to dál nebude zkoušet.

A potom tu byli oni. Na druhé straně světa na hradě Olymp společně seděli u stolu dva lidé, dva muži. „Jak přesně je na tom?" ptal se zvědavě muž s tmavě černými, havraními vlasy. „Ne moc dobře, opravdu ne, je tyran, chová se k ní hrozně, přesně tak jako býval pro všechny ostatní její schopnosti nefungují správně, to hlavně protože ukradl část z nich, není na tom dobře, vzdala to, vzdala boj, a pokud ano, nevíme jak dlouho si jí u sebe ještě nechá než jí pošle do zapomnění" vysvětlil muž s hnědými vlasy které se leskly ve světle.

„Musím se s ní potkat, musím jí dát mé požehnání k jejím schopnostem, aby je mohla používat, jinak jí nakonec zabijí a zničí zevnitř. Protože nikdy ve skutečnosti neměla být Kitsune blesků a hromů" vysvětluje černovlásek. „A co potom tedy měla být?" nechápe hnědovlásek a zmateně ho pozoruje. „Měla být křížencem několika Kitsune" začal vysvětlovat černovlásek a trochu se pozastavil. „Umi Kitsune, nejsilnější Kitsune na celém světě, umí léčit všechna zranění kromě smrti a ovládá i některá kouzla. Tengoku Kitsune, její moc je cestovat mezi světy a realitami.

Díky původu její matky i otce, a nakonec Kukan Kitsune, ovládá iluze a teleportaci, a teď je i Kitsune Sanda" vysvětluje černovlásek. „Bude královnou Kitsune" pronesl tiše hnědovlásek a jeho společník přikývl. „Zeusi, takhle přece nemůže přežít, zabije jí to zevnitř" namítal hnědovlásek nakonec a druhý si povzdechne. „Já vím Raphaeli a proto na ni musíš dávat pozor, je božím potomkem, musíš být její strážný anděl" pronesl tiše Zeus. „Dobře, ale co bude s Audrey?" ptal se Raphael přemýšlející na dívkou, jejíž strážným andělem už byl.

„Raphaeli je mi to tak moc líto, ale u Audrey brzo nebude co chránit" vydechl tiše Zeus, Raphael se zasekl a zděšeně vytřeštil oči. „Co se stane?" ptal se se strachem Raphael a sledoval Zeuse. „Je to její osud Raphaeli, a ten změnit nemůžeme, ať už bychom se snažili sebevíc" vysvětlil tiše Zeus a zvedl se od stolu. „Zeusi!" vykřikl Raphael se strachem. „Raphaeli musí být dost silná, na to aby splnila svůj osud" Zeus si povzdechne, samozřejmě že nechtěl aby se jí to stalo, ale nebyla tu jiná možnost, nemohl změnit její osud, i kdyby sám chtěl.

„Takže jí protáhneme zasraným peklem na zemi?!" křičí Raphael a nedojde mu že k nim přistupují lidé. „Myslíš že chci aby tím prošla? Je to moje pra vnučka, nechci aby se jí to stalo, ale nemůžu změnit její osud Raphaeli, a je mi to tak moc líto" vysvětlil nakonec Zeus do ticha a rozhlédl se okolo sebe na všechny ty lidi. „Nemůžeme to změnit, a nemůžeme jí zachránit ať už to bolí sebevíc" oznámil Zeus a odešel z místnosti, nikdo z nich totiž nedokázal pochopit jak moc mu to lámalo srdce, byla to jeho pravnučka, jeho rodina a on jí nemohl chránit.

Raphael si povzdechl a podíval se na Hephaestus. „Rafe ty víš že nemůžeme" pronesla tiše Hephaestus a pohladila ho po tváři. Raf si povzdechl, přistoupil k Hephaestus blíž a políbil jí na koutek jejích úst. Hephaestus se zasmála jeho činům a políbila ho přímo na rty. Raphael a Hephaestus spolu chodili už dva roky a Raphael neměl tušení jak brzo svou přítelkyni ztratí. „Jdu hlídat Alex, uvidíme se na našem příštím rande" zasmál se Raphael a s posledním polibkem zmizel. Zase se objevil u Alex která neúprosně trénovala aby byla lepší, a povzdechl si, nenáviděl tu nevinnou dívku vidět takhle.

Zima, 5 srpna 2009

Raphael si povzdechl, byl na hradě Olymp a čekal až se všichni vrátí. V nebi byli informování že bohové a bohyně šli do války proti monstrům. Hodně se bál, protože Michael řekl že do války šla i samotná Hephaestus. Raphael poslední měsíce hlídal Alex, a to co se dělo se mu ani trochu nelíbilo. Čas od času taky zkontroloval Audrey. Zeus měl pravdu, královsky se to posralo a Audrey byla v nebezpečí. Chtěl zasáhnout, tak moc chtěl zasáhnout ale Magda a Yahweh ho zastavili. Magda méně ochotně než Yahweh.

Bydlel ve stříbrném městě... Yahweh spal na gauči a viděl to na vlastní oči protože jednou došel pozdě v noci do jeho kanceláře aby ho viděl přímo tam spát na gauči. Smál se a taky musel přísahat že to nikomu neřekne. Ale nedivil se Magdě, Audrey byla její vnučka a ona jí nemohla zachránit. Jo možná by měl Zeusovi poradit aby za ní v brzké době nechodil, ale víte co? On si tu ránu pěstí zaslouží, takže mimo strachu o Heph byl na misi říct Zeusovi že s ním Magda chce mluvit, a potom si vzít popcorn do zlatého města a sledovat jak jde hovno dolů.

Ale první na co se musel právě teď soustředit byla jeho přítelkyně Hephaestus. Jeho myšlení přeruší zvuky a on se ohlédne aby viděl všechny přenést se na hrad Olymp. Raphael se rozhlédne okolo sebe. „Kde je Hephaestus?" ptá se Raphael když nikdy neviděl svou přítelkyni. Ares se sesunul do křesla a dal si hlavu do dlaní, zatímco Afrodite se na ně na všechny odmítla podívat. „Co se sakra děje? Kde je moje přítelkyně?" ptá se znovu Raphael zmateně. „Je to jeho vina!" vykřikla Afrodite a ukázala přímo na Zeuse což Raphaela zmate ještě víc.

„A co přesně jsem měl sakra udělat?!" vykřikl Zeus. „Rozhodně ne ji nechat umřít!" křičel Ares okamžitě. „Je mrtvá?" Raphaelův nalomený hlas prořízne konverzaci. „Raphaeli je mi to líto" Zeus k němu opatrně přistoupí a dá mu ruku na rameno. „Co přesně se stalo?" zeptal se Raphael tiše se slzami v očích, prostě to nechápal. „Mají pravdu, je to moje vina" připustil nakonec Zeus. „Cože?" Raphael se na něj nechápavě díval. „Od té doby kdy mi Kronos ukradl schopnosti a dal je Alex, jsem opravdu slabý, nestvůry mě chtěli zabít.

Hephaestus mi zachránila život, postavila se přede mě v obraně" Zeus klesl do křesla. „Ne" Afrodite ho přerušila. „Není to tvoje vina, a není to naše vina, rozhodla se sama, udělala své vlastní rozhodnutí a nikdo z nás to nemohl zvrátit, jediné co teď můžeme udělat, je důstojně ji pohřbít a doufat v její reinkarnaci" pronesl Ares a na všechny okolo sebe se pokusil co nejlépe usmát. Raphael cítil jak se mu v ten moment zlomilo srdce, jeho přítelkyně byla mrtvá, žena se kterou chtěl plánovat budoucnost je mrtvá, ztratil ji, už navždy jí ztratil.

„Já asi musím jít" pronesl tiše Raphael a zmizel z hradu Olymp. Objevil se u třináctileté holčičky Alex, přímo v jejím pokoji, což byla možná špatná volba, ale tak trochu nad tím nepřemýšlel úplně. „Ahh!" vykřikla Alex když ho viděla oběvit se a postavila se do bojové pozice. „Kdo sakra jsi?!" vykřikla Alex a Raphael se sesunul v pláči na zem. Alex se zasekla a trochu se uvolnila, kdyby jí chtěl ublížit, tak se nezhroutí a nezačne plakat. Alex k němu opatrně přistoupila a přiklekla si k němu. „Jsi v pořádku? Co se stalo?" zeptala se opatrně Alex a dala mu ruku na rameno.

„Já se velmi omlouvám, mé jméno je Raphael a jsem archaanděl, a tak trochu jsem právě zjistil že moje přítelkyně kterou jsem miloval a se kterou jsem chtěl plánovat budoucnost zemřela v boji" vysvětlil tiše Raphael a stékali mu slzy po tváři. Alex se zamračila a pevně ho obejmula. „Je mi to tak moc líto" pronesla tiše Alex a Raphael se na ni podíval a pokusil se na ni usmát. „A taky jsem strážný anděl jedné dívky, která je unesená, vězněná a znásilňovaná svým nevlastním otcem, a já jí nesmím pomoct protože je to pro posraný vyšší dobro" vykřikne Raphael.

Raphael při těch slovech rozhodil rukama a Alex se rozesmála. „Chápu že ti to není asi moc příjemné" Alex se usměje a potom si povzdechne. „Smím se zeptat co tady vlastně děláš?" oslovila ho nakonec Alex. „Jsem i tvůj strážný Anděl Alex, nebo se o to alespoň snažím, i když oba dva víme že tomu všemu moc nepomáhám" vysvětlil Raphael a opřel si hlavu o stěnu. „Ale musím ti něco říct" Raphael se odmlčí. „Tvoje schopnosti byli ukradené bohovi Zeusovi, a pokud ti brzo nedá požehnání k tomu abys je požívala, zabije tě to zevnitř" Raphael se rozhodne pro pravdu.

„Počkej! Můžeme to udělat?!" vykřikla nadšeně Alex a Raphael se na ni s úsměvem podíval. „Rád bych ale teď není ten správný čas" připustil Raphael a Alex se na něj podívala. „Proč? Proč ne?" nechápe Alex a pozorně ho sleduje. Ráda by byla kdyby se mohla konečně dostat od Kronose a Zeus by jí v tom mohl pomoct. Prakticky jsou to... Uh ne dobře ne, takhle o rodinných vztazích přemýšlet nebude, pro svoje vlastní psychické zdravé. Protože toho psychického zdraví už opravdu tolik nemá, alespoň ne po dlouhých dvanácti letech.

„Zeus je opravdu hodně zlomený ze ztráty své vnučky, protože ho zachránila, navíc by o tom věděl tvůj otec a to zatím nesmí" vysvětlil Raphael, jo to Alex dokázala pochopit. „Když tě budu potřebovat, budeš tady?" zeptala se opatrně Alex. „Samozřejmě že ano, stačí jenom zavolat moje jméno a já budu u tebe ať se stane cokoliv a pomůžu ti, nebo se o to minimálně pokusím" Raphael se usmál. „Děkuji" Alex ho pevně obejmula. „Ne já děkuji za rozhovor, ale teď musím jít zkontrolovat svou druhou svěřenkyni" zasmál se Raphael. Alex sledovala jak roztáhl křídla a následně zmizel.

Zima, 11 února 2013

Pro Alex to bylo už čtyři roky co potkala Raphaela, a ten svoje slovo opravdu dodržel. Když potřebovala byl tady. Několikrát uzdravil její zranění a rány od jejího otce. Nejednou jí zachránil život. Bylo jí sedmnáct a začalo jí něco docházet. Za ty čtyři roky se do Raphaela zamilovala, což mu rozhodně nemohla říct, ne po tom co přesně se stalo s Hephaestus. Po několika měsících jí všechno řekl, o tom co přesně byli jak blízcí si byli a co se jí stalo, takže věděl že mu to prostě a jednoduše říct nemůže, alespoň ne teď, bylo pořád relativně brzo.

Když se Alex probudila byla hluboká noc, budila se protože s ní neustále někdo třásl. Alex otevřela oči a podívala se přímo na svého otce. „Jdeme" pronesl její otec a Alex se na něj zamračila. „Kam přesně jdeme?" ptala se nechápavě Alex, ale to už jí její otec popadl za loket a přemístil je pryč. Alex se rozhlédla okolo sebe aby viděla neznámé lidi. „Tohle jsou Skynwalkeři, budeš s nimi bojovat, musíš jim dokázat svou moc, a oni rozhodnou co s tebou bude" pronesl Kronos a zmizel. „Ne počkej!" vykřikla Alex protože moc dobře věděla kdo Skynwalkeři jsou.

Alex se zoufale rozhlédla když na ni Skynwalkeři začali útočit. V ten moment její schopnosti začali naprosto šílet, hromy a blesky se nekontrolovatelně objevili úplně všude okolo ní a ona přestala chápat to co se sakra děje. Alex nakonec padla vyčerpaně na kolena a se slzami se podívali na Skynwalkery. „Prosím neubližujte mi, prosím nedělejte to, dejte mi šanci, nezatracujte mě" věděla kam půjde pokud jí zapudí. Půjde do Tartaru, na místo kde nakonec zemře, nemohla bojovat, a tak mohla jen prosit, a žádat aby jí neposílali do Tartaru.

„Alexandro tvoje schopnosti jsou naprosto nekontrolovatelná, musíš být zastavená dřív než bude pozdě" pronesl jeden ze Skynwalkerů a vyslal k ní podivnou magii. Alex vykřikla když padla do vařící lávy. Vykřikla bolestí a začala plakat. ,,Raphaeli!!" vykřikla jeho jméno. Zoufale ho volala a křičela. Ale Raphael se nikde neobjevil a neobjevil se už nikdy. Byla sama, a nikdo na světě jí nedošel pomoct. Tak se s tím rozhodla smířit, Tartar byl její nový domov ať už chtěla nebo ne protože si myslela že tam zůstane už na věky ale to nebyl její osud.

Zima, 22 prosince 2015

Alex seděla naproti Sarah po boku Audrey, když jim to všechno vyprávěla. Audrey vypadala že bude vraždit a Sarah měla úsměv psychopata. Trochu se toho obávala ale dobře. „Dobře, já a Audrey tě vezmeme na hrad Olymp, kde se potkáš se Zeusem který ti schválí tvé schopnosti abys neumírala a všechno ti vysvětlí nebo mu zapálím jeho královský zadek" pronesla Sarah pevně a Alex se své nové kamarádky začínala trošičku bát. Popravdě Alex ani na malou chvíli nepochybovala že by Sarah doopravdy Zeusovi zadek zapálila.

Sarah se podívala na Audrey která byla bledá a v hlavě jí to docela šrotovalo. „Uh, je Audrey v pořádku?" ptala se opatrně Alex. „Jak říkám Zeus ti všechno vysvětlí slibuji" Sarah se na ni usmála a oběma dívkám nabídla ruce kterých se chytli. Sarah je přenesla na hrad Olymp, kde seděl Zeus, Hera, Ares a samotná Afrodite. Sarah se široce usmála a Zeus se zamračil. „Ten úsměv má Ares vždycky když mi chce říct ať jdu do hajzlu" pronese Zeus podrážděně, jeho vnučka se začala až moc podobat Aresovi, a nebyl si jistý jestli je to dobře.

„Hádej co! Audrey potkala Alex a vy máte kurva co vysvětlovat!" okřikla všechny Sarah a Zeus si velmi hlasitě povzdechl a podíval se přímo na Arese. „Přísahám že ještě před tím než tě potkala byla normální" pronesl Zeus ke svému synovi. „No jo no" Ares pokrčil rameny se smíchem. „Dobře, tak to udělám já. Alex, Audrey jste sestry" prohlásila na jistotu Hera a všichni se na ni podívala. „Jemnější sakra být nemůžeš?" vykřikla Afrodite když sebou Audrey sekla o zem a Alex si musela sednout do křesla, jinak by to s ní taky seklo o zem.

„Uh. Ups?" vydechla Hera a zatvářila se provinile. „My všichni jdeme na rodinou terapii, protože jí očividně potřebuje" povzdechne si Ares který kroutí hlavou. Alex si nakonec klekne k Audrey a lehce s ní zatřásla, díky tomu nakonec Audrey otevřela oči. „Lexi? Zdál se mi tenhle podivný sen, kde Hera řekla že jsme sestry" mluvila Audrey a Sarah se drží ze všech sil aby se své kamarádce nezačala smát. „Audrey, to nebyl sen" Alex se na ni lehce usměje. Audrey ztratí úsměv z tváře a chvíli se na Alex dívá než zakleje v cizím jazyce kterému nikdo nerozumí.

„Ach bože" Audrey se nakonec postavila na nohy a po boku Alex si sedla na pohovku. „Myslím že je na čase aby jste vysvětlovali" vyhrkla Audrey. „Dva roky před tím než tě Azariah měla, porodila ještě jednu holčičku, Alexandru. Alex byla dcerou Azariah a Kronose, mého syna který byl bohem před Yahwem, ale byl zlý, byl zloduch, a měl v sobě velkou temnotu, svrhli jsme ho a jako pomstu se rozhodl udělat tohle. Azariah svou holčičku nikdy potkat nemohla, protože jí odnesl, ale byl to tyran, který mi ukradl část schopností a dal jí Alex.

Ty jí ale zabíjeli zevnitř, a nemůže je kontrolovat, proto jí Skynwalkeři nakonec svrhli do tartaru" vysvětlil Zeus a všichni ho sledovali. „Co přesně mám teď udělat aby mě to nezabíjelo?" zeptala se opatrně Alex. „To už se nestane, máš moje požehnání svoje schopnosti používat" pronesl Zeus a pevně svou vnučku obejmout. Alex zazářila podivným bílým světlem a okolo se objevily blesky a hromy. „Musím něco zařídit" vyhrkla Audrey a zmizela. „Uh co?" Alex se rozhlédne a na všechny se nechápavě děje, netuší co její sestra dělá.

„Myslím že vím co jde dělat a mám pocit že jí Hádes zabije" směje se Ares, který tak trochu tuší co Audrey dělá. Audrey se o minutu později objevila a držela za ruku svého otce, který byl očividně naprosto zmatený, protože mu Audrey vůbec nic nevysvětlila. Když ale viděl Alex hned mu bylo jasno. „Chtěla jsem něco říct ale vypadá to že už jí znáš" Audrey na něj přimhouří oči. „Audrey nechal se unést aby pomohl dostat Alex ven" pronesla vyčerpaně Afrodite. Audrey se zasměje a pevně obejme svého otce i svou teď už starší sestru.

Zima, 24 prosince 2015

Byli to ani ne dva dny a Alex byla už oficiálně adoptovaná Zanem, Audrey se všem rozhodla způsobit infarkt když jí oslovila jako sestru. Ginny sebou při tom sekla o zem a rozbila si hlavu, a Justin si při vaření skoro uřízl prst, takže museli nakonec jet do nemocnice. David z toho nebyl nadšený a dal Audrey dvacetiminutovou přednášku. Nakonec ale všechny posadili do obýváku a všechno jim podrobně vysvětlili, což donutilo pár lidí chtít zabít Raphaela. Audrey se ale nakonec rozhodla že chce po Raphaelovi vysvětlení než se ho rozhodne zabít.

Navíc věděla že Alex ho nevinní, věděla totiž že se staral i o samotnou Audrey, a že byl strážný anděl, takže mu to nevyčítala což Audrey štvalo možná ještě trochu víc, a taky mu musela říct všechno o Sarah a Hephaestus. Dneska byli Vánoce a všichni se v hradu upírů chystali k večeři. Byli to první Vánoce od doby co Ellie, Jasonovi a Davidovi umřeli všichni rodiče a ani jeden z nich se nenaučil dávat o talíře méně. ,,Takže dojde Andrew, Jake, Hádes, Zeus, Ares, Afrodite, Hera, Ben, Jed, Lucifer, Michael, Gabriel, Raphael..." Audrey pokračovala ale Alex tak trochu vypla.

Bylo to sakra hodně lidí a tak trochu to její mozek nezvládal. Lidi začali postupně přicházet a většině z nich se Audrey rozhodla způsobit infarkt tím že představila Alex jako svou starší sestru. Lucifer se začal hystericky smát a šel si nalít rum, zatímco Hádes si stěžoval že teď jsou dvě, což Audrey výrazně urazilo. „Někdo od něj dostaňte kostky sýru, protože dneska v noci ho sakra v mém pokoji nechci! Hlavně když chlastá!" všichni slyšeli křičet Ellie a Audrey se popravdě řečeno nedivila. Lucifer už jí začínal srát, chtěla s ním mluvit když nebyl opilý.

Nakonec chyběli už jenom dva lidé, což byl Gabriel, Andrew a sám Raphael. Po pár minutách zazvonil zvonek na který se Audrey s Alex vydali odpovědět. Za dveřmi stál Gabriel, Andrew a Raphael. „Kluci tohle je moje nevlastní sestra o které jsem se dozvěděla Alex, vím že o ní už víte a všechny tři vás zabiju za to že jste mi to neřekli a že jsem musela dostat infarkt od Hery" utrousila Audrey. „Chce ještě někdo rum?!" vykřikl Lucifer a všichni se rozesmáli. „Jestli se ještě jednou napiješ vyříznu ti jazyk! A drž se kurva dál od toho sýru!" křičí Ellie.

Alex a Audrey se začnou smát ale stává se to ještě horší. „Drž sakra jednou hubu!" všichni zaslechli Michaelův křik. „Jdi kurva k Luciferovi!" ohnal se po něm Jake. „Ale no tak!" ozval se znovu Lucifer a následně i rozbíjení skla, když na něj Michael spadl. Alex a Audrey se smíchem sesunou jedna na druhou. „Tvůj přítel má problém" chechtá se Gabriel k Audrey. „Nasrat!" vyhrkla Audrey rudá až za ušima. „Kolik toho vypil?" ptá se vyčerpaně Andrew. „Hodně proč?" nechápe Alex. „Zase se zasekne křídlama ve dveřích protože zapomene že je umí zatáhnout" zaúpí Andrew.

Za nimi se ozve zakašlání od Sarah. „A ty by jsi mi taky sakra mohl vysvětlit co bylo mezi tebou a Hephaestus, protože jsem to rozhodně nechtěla slyšet od Alex!" vykřikla Sarah. „Lucifere chci rum!" vyhrkl Raphael, všechny obešel a šel až k Luciferovi. Všichni se začali smát a šli za ním. „Rafe potřebuji s tebou ale opravdu mluvit" pronesla Audrey a vedla ho bokem. „Co se děje?" ptá se Raphael. „Kronos odvedl Alex za Skynwalkery" vysvětluje Audrey a Raphael se mračí. „Poslali jí do Tartaru, protože nedokáže ovládat její schopnosti" pokračuje Audrey.

„Sakra! Proto jsem jí celý rok nemohl najít?" ptá se Raphael. „Jo, našla jsem jí když se táta nechal utéct" souhlasí Audrey. „Jak je na tom?" zajímá se Raphael. „Docela dobře, ale musím to vědět. Ty jsi jí z Tartaru nemohl slyšet že ne?" ptá se Audrey. „Ne z Tartaru nemůžeme slyšet nikoho" ujistí jí okamžitě Raphael. „Dobře, protože když nám všechno vysvětlovala, říkala že tě volala ale došlo jí že jsi ji asi nemohl slyšet. Musela jsem se ujistit že je to pravda, jinak bych se tě rozhodla zabít" oznámila Audrey a Raphael se rozesmál.

„Tak mě nezabíjej, protože má pravdu, neslyšel jsem jí" ujistil ji Raphael. „Dobře tak jdeme zpátky, vy dva máte co dohánět" pronesla Audrey a táhla ho zpátky. Všichni viděli Alex jak se pere s Luciferem o kostku sýru, protože Ellie očividně už prohrála. „Co sakra má s tou kostkou sýra?" ptá se Raphael. „Chodí k Ellie v noci opilý s kostkou sýra a pláče na ní své pocity" vysvětluje podrážděně Audrey. „A Ellie už prohrála" utrousí Alex a kousne Lucifera do ruky aby sýr pustil. „Hej! To je podvádění!" vykřikl Lucifer ublíženě a Alex se na něj andělsky usmívala.

„Lucifere tohle není hra!" vykřikne Raphael a kroutí nad ním hlavou. „Mohli by jste nenápadně zařídit aby se křídlama zasekl ve dveřích aby za mnou dnes v noci nemohl?" Ellie se podívá na Andrewa a Jakea. „Počítej s námi" souhlasil okamžitě Jake. „Už nikdy v životě nechci takhle velkou večeři, prostě vás tu nechci, ne když vidím Sarah ohrožovat Raphaela vidličkou" utrousil David. Všichni se otočili aby viděli Sarah mířit vidličkou na Raphaela. „Ne, ne" vyhrkla Alex s Audrey, chytají Rose za pas a táhnou jí pryč od Raphaela aby ho nemohla nabodnout na vidličku.

„Na mou obranu, nemyslel jsem si že to budeš chtít slyšet a už je to šest nebo sedm let. Hephaestus je naprostá minulost, ano miloval jsem ji a ztratil jsem ji, ale už je to naprostá minulost" snaží se vysvětloval Raphael a Sarah se na něj mračí. „Dobře to mi stačí, ale příště mi to řekni na rovinu kreténe" utrousí nakonec Sarah a pročísne si rukama vlasy. „Uh, lidi co se tu pálí?" ptá se opatrně Justin a všichni se rozhlédnou. „Večeře!" vykřiknou všichni a vrhnou se do kuchyně kde hoří kuře. „Kurva, kurva, kurva!" křičí Ellie a snaží se uhasit oheň.

„Jdu objednat McDonald" pronese Alex a Audrey přikývne, všichni tak trochu věděli že přesně tak to skončí. Alex se smíchem popadne telefon a otevře aplikaci. Raphael k ní přistoupí a opře se o stěnu. „Co je křídla jsou hořlavý?" směje se Alex. „Sakra že jo, ale věci se rychle zvrtli v Ellie snažící se zapálit Lucifera" vysvětlí Raphael se smíchem. „Ale to není důvod proč jsem přišel, Ady mi řekla že jsi byla v Tartaru, chci vědět jestli jsi v pořádku" vysvětlil Raphael a Alex se na něj lehce usměje. „Jsem v pořádku, nemusíš se bát" Alex se odmlčí.

„Ironicky to bylo v Tartaru lepší a jednodušší než to bylo s mým otcem, takže jsem v pořádku" Alex se lehce usměje. „Dobře já..." Raphael je přerušen. „Vím že jsi mě neslyšel Raphaeli, vím že jsi nemohl, a vím že kdybys mě slyšel došel by jsi pomoct, neviním tě" ujistí ho Alex a vidí jeho zmatený výraz. „Znala jsem tě čtyři roky, kdykoliv kdy jsem zavolala o pomoc, přišel jsi, vím že kdybys mě slyšel došel by jsi" Alex pokrčila rameny. „Dobře protože jsi mi chyběla" pronese Raphael. Alex k němu plně zvedne hlavu a zářivě se na něj usměje.

„Taky jsi mi chyběl Rafe" oplatí mu Alex. „Dobře takže to budeš dál dělat trapnou konverzací nebo mě konečně obejmeš?" ptá se se smíchem Raphael. Alex se rozesměje a pevně ho obejme. Raphael se usměje a políbí Alex do vlasů, je rád že jí konečně má u sebe. Rok si myslel že na něj Alex zapomněla a teď je konečně tady, bože tak dlouho jí chtěl přiznat že je do ní zamilovaný, ale po tom co zjistil o Tartaru, teď nemůže. Audrey to zatím pozorně sledovala a musela se zaculit, když to pochopila. Její sestra i kamarád do sebe byli zamilovaní, teď je musela jen dát dohromady.