╔═══*.·:·.☽✧ ✦ ✧☾.·:·.*═══╗

"I am back because you need me"

╚═══*.·:·.☽✧ ✦ ✧☾.·:·.*═══╝

Podzim, 1 Září 2015

Ellie tiše seděla ve svém pokoji v okně a do očí jí svítily červánky, které se objevily při úsvitu a západu slunce, tiše sledovala listy na stromech které se zbarvují do palety podzimu a pomalu ze stromů odpadávají. Stála přímo v záři slunce, které jí už bez jejího prstenu nepálila, i když ho zatím doopravdy nesundala. Ani neměla chuť po krvi, a ona se snažila tak moc si zvyknout. Ne jednou se přistihla jak poslouchá jak její srdce bije v pravidelném rytmu. Už neměla super sluch, sílu ani rychlost a tak nějak se snažila zvyknout si na to že je člověk.

Cítila se podivně prázdná bez toho všeho, protože měla pocit že to definovalo kým byla. Nikomu to ale ještě neřekla. Její bratři doufali v to že by mohla žít šťastný život i jako člověk a tak se snažila. Snažila se pro ně a teď i pro její umírající maminku, i kdyby měla být do konce svého teď už smrtelného života nešťastná. „Ellie? Jsi v pořádku?" za jejími zády se ozval hlas, který dokázala poznat i přes nadpřirozené schopnosti. Ellie se otočila na Adama, jehož hlas ihned poznala, ale už ho neslyšela přicházet, neslyšela jeho kroky a necítila jeho přítomnost.

„Jenom trochu přemýšlím o životě nic víc" ujistila ho tiše Ellie a otočila se zpátky k výhledu. Její pohled se zaměřil na hrad který se stal jejím domovem, ale do kterého jako člověk už prostě nezapadala. Adam k ní přišel ze zadu a obejmul jí okolo pasu. „Nemusíš předstírat že je to v pořádku Ellie, vidíme že trpíš, známe tě téměř celé naše životy, vidíme že to není v pořádku" vydechl k ní tiše Adam a Ellie zavřela oči, snažila se zahnat slzy které se jí nahrnuli do očí. Mezi nimi dvěma zavládlo ticho které vydalo možná za více než tisíc slov.

„Měli bychom jít" pronesl nakonec Adam a Ellie se na něj otočila. „Sarah už na nás čeká, a ty víš jak moc nesnáší když chodíme pozdě. Už tak totiž jdeme pozdě a Ginny nás seřve" Adam se uchechtl, Ellie tiše přikývla, měl pravdu. „Dobře" souhlasila Ellie a společně se vydali za svými přáteli. Audrey ani Alex do školy nešli. Takže to byli jen oni čtyři a Stella, kterou do toho navedl Jason který si myslel jak velká legrace to bude. „Konečně jste tady, můžeme tedy jít?" ptá se Sarah. „Jo, jistě" souhlasil Adam a společně se všichni vydali krátkou cestou do školy.

,,Sarah tvůj otec mi dával hodinovou přednášku o tom co se stane pokud se něco stane tobě" vyhrkla Audrey. „Ozval se někomu z vás Justin?" zeptala se opatrně Ellie a všichni se na ni podívali. „Ne neozval je mi to líto, ale jsem si jistá že nakonec napíše nebo zavolá" Ginny se na ni lehce usmála. „V pořádku" souhlasila Ellie a obejmula Stellu okolo ramen. Její přátelé se na ni starostlivě dívali, už pět měsíců byla jejich nejlepší kamarádka podivně utlumená a nikdo z nich si nebyl jistý tím co by měli dělat, a jak by na to měli reagovat.

Nakonec se ale rozhodli že zbytek cesty půjdou v tichosti až dokud nevešli do školy. Což pro Ellie bylo ale ještě mocná horší protože na každém jednom kroku v té škole viděla Justina. Ellie do očí vyhrkli slzy, a tak odvrátila pohled od svých přátel kteří se zrovna o něčem bavili. Stella to ale stihla zahlédnout, rychle popadla Ellie za ruku a táhla jí na toalety. „Hej!" vykřikla pohoršeně Ellie. Stella si rychle nabrala trochu ledové vody do rukou a pocákala s ní její obličej. „No tak Ellie nevím jak lidi zastavují začínající panickou úzkost takže mi musíš pomoct" vyhrkla Stella.

To Ellie skoro rozesmálo dokud jí to nedošlo. Její končetiny se třásli, měla sucho v ústech a její srdce bylo rychleji než si uměla představit. „Pane bože" Ellie zaúpěla a dala si hlavu do dlaní, připadal si absolutně k ničemu. „Ellie" Stella jí opatrně oslovila a lehce jí chytila jí za ruku. „Připadám si tak moc zbytečná, ani nedokážu normálně dýchat" Ellie po tvářích stékají slzy, Stella neváhá a pevně dívku obejme. „Nejsi zbytečná ano? Není to tvoje vina, je to v pořádku" utěšovala jí Stella a rukou jí hladila po zádech, zatímco Ellie ji vzlykla do ramene.

„Myslíš že budu v pořádku?" zeptala se tiše Ellie a podívala se na ni. „Nemyslím si to, vím to" Stella se na ni široce usmála. „Dobře měli bychom jít jen si ještě si trochu opláchnu obličej" pronesla Ellie a začala si vodou oplachovat její obličej. Stella ji tiše sledovala a nakonec se na ni usmála. „Jsi připravená" zeptala se Stella se širokým úsměvem. Ellie na těžko polkla a zhluboka se nadechla. „Jo jsem připravená, jdeme než si o nás začnou dělat starosti" souhlasila Ellie a společně vyšli z toalet, aby viděli že jejich přátelé na ně už čekají.

„Jste v pořádku?" zeptala se Ginny. „Jo jen jsem měla trochu úzkost" ujistila je Ellie. Sarah se na ni zamračila. Bála se o ní a bála se o ní po zbytek dne než se rozhodli vydat se ze školy. V ten moment začala cítit podivné nebezpečí, ale nevěděla odkud přichází, což by mohl být docela problém. „Lidi! Mám nápad!" vykřikla Ellie se smíchem, a otočila se tak aby na ně na všechny viděla, takže šla pozpátku a Sarah se zamračila. „Ellie dávej prosím pozor" požádala jí Sarah a Ellie se zasmála. „Neboj se nic se mi nemůže stát" ujistila jí Ellie a Sarah si povzdechla.

Moc dobře věděla co se děje, její kamarádka utlumila a pohřbila všechnu bolest falešným štěstím, které se jednou ale rozbije a ona se na konci zhroutí. „Co tě napadlo?" zeptala se se smíchem Ginny. „Co kdybychom se dneska večer všichni sešli v hradě i s bohyněmi a Kerbiem kterého Luciferovi rozhodně ukradnu a udělali si filmovou noc?" vyhrkla Ellie a zářivě se usmála. „Určitě!" vykřikl Adam. „Vlastně Audrey má zákaz k tobě přivádět Kerberose dokud mu budeš dávat klobásky podle Lucifera je tlustý což alespoň podle Audrey není ani trochu pravda.

Každopádně její námitky o tom že jsou to jen těžké kosti se setkali s vražedným pohledem Lucifer a hlasitým smíchem Hádese" vysvětlovala Stella. „Pche!" vyhrkla Ellie na oko uraženě. Sarah se pořád nedokázala zbavit pocitu nebezpečí, ale co by dělalo nebezpečí tady v zatracené škole? Sarah zatřásla hlavou a Stella se na ní podívala. „Co se děje?" pronesla k ní šeptem. „Cítím zatracené nebezpečí ale co by dělalo nebezpečí ve škole?" vyhrkla Sarah co nejtišeji mohla. Bylo to jako svrbění na jejím mozku které nedokázala poškrábat. Stella se začala rozhlížet všude okolo sebe.

Potom se zasekla a rozšířili se jí oči při chůzi. „Ellie schody!" vykřikla Stella. Stella sebou ucukla ale to už Ellie padala z prvních dvoupatrových školních schod. Ellie skončila v divné pozici a všichni se rozeběhli jí pomoct. Ellie se pokusila překulit aby se mohla zvednout ale to jen způsobilo že spadla z dalších schodů. „Pane Bože!" vykřikla Sarah zděšeně a všichni seběhli schody. „Ellie už se nehýbej!" okřikl jí Adam protože jinak by spadla z dalších schodů. Sarah z Adamem jí pomohli se rozmotat zatím co Stella volala sanitku. „Volej sanitku" Adam se na ní otočil.

„Už jsem na tom" pronesla Stella jednoduše a Adam kývl. „Klid lidi jsem v pořádku, to se uzdraví!" vykřikla Ellie a na jistotu se postavila na nohy. V jedné její noze to ale hlasitě křuplo a všichni zahlédli jak jí z nohy trčí kost. Ellie se na to podívala a sekla sebou o zem. „Volám Davidovi" vydechla Ginny a odešla stranou. Na telefonu vytočila číslo Davida který to ihned zvedl. „Ahoj Ginny co se děje?" David ji pozdravil. „Tvoje sestra spadla ze schodů ve škole" oznámila mu Ginny. „Pane bože, je v pořádku?" zeptal se starostlivě David i když se dusil smíchy nad nešikovností jeho sestry.

„No měla zlomenou nohy" Ginny se podívala na Ellie které z nohy trčela kost. „Počkej, jak měla?" nechápe David. „Zapomněla na to že už není nesmrtelná, na oznámila že se to uzdraví, stoupla si na nohy, v její noze něco křuplo a teď jí trčí kost z nohy" vysvětlovala Ginny a v telefonu zaslechla smích. „Řekni Benovi, Jedovi, Audrey, Jasonovi a Alex ať se sakra přestanou smát... A ty se přestaň smát taky! Je to tvoje sestra!" okřikla ho pohoršeně Ginny. „Promiň, nasedneme do auta a jedeme do nemocnice, dám jí krev snad jí to alespoň trochu pomůže" ujistil jí David.

Ginny protočila oči v sloup když slyšela jak se všichni i nadále smějí. „Dobře uvidíme se tam" pronesla Ginny a zavěsila hovor. Pro Ellie a ostatní nakonec dojela sanitka která je odvezla do nemocnice. Ellie ihned vzali do ordinace a ostatní zůstali venku. „Bude v pořádku že ano?" zeptal se Ben s Jedem kteří si k Ellie vybudovali pouto. „Dají ji sádru ohledně té vytrčené kosti, dám jí svou krev to jí trochu pomůže, neuzdraví jí úplně ale alespoň jí to trochu pomůže" vysvětlil David jednoduše. Jed si povzdechl a posadil se naproti Davidovi.

„Tak jsem to nemyslel" namítl Jed a odmlčel se. „Bude někdy doopravdy v pořádku?" zeptal se Jed a David se nad jeho otázkou musel zamyslet, protože on i ostatní si kladli tu stejnou otázku. „Nemyslím si že někdy bude úplně v pořádku, ale začne se uzdravovat, neuzdraví se úplně a nikdy to nebude v pořádku, ale život půjde nakonec dál a ona půjde s ním, a nakonec se rány zacelí a zůstanou jenom jizvy" vysvětlil David a lehce se usmál. Všechny je ale přerušil křik a hlasité nadávky. „Přestaňte nás škrtit!" křičel jeden doktor a všichni se na sebe podívali.

David si studem schoval hlavu do dlaní. Ellie na druhé straně musela přiznat že je hysterická. Už při cestě sem začala hystericky brečet a křičet všechny nadávky světa. „Tu nohu vám nechceme amputovat!" křičel na ní doktor když se ho snažila uškrtit svýma holýma rukama. Doktoři se uchýlili k zoufalému rozhodnutí a dali jí do svěrací kazajky aby jí mohli ošetřit. Takže se jim konečně povedlo dát jí sádru a pustili jí do čekárny k jejím přátelům a bratrovi. Ti se na ní dívali, smáli se a David si schovával tvář v dlaních zatímco Jason se hystericky smál.

„Tak jsem trošičku zpanikařila no" vydala ze sebe Ellie a všichni jí sledovali. „Trochu? Pokusila jsi se uškrtit doktora" vyhrkla Alex. „Museli ti nasadit svěrací kazajku Ellie" souhlasila Audrey se smíchem. „Prostě nemám ráda nemocnice... A doktory" oznámila Ellie. „Pojď dostaneme tě zatím do hradu, máma tam na nás už čeká" Jason se na ni usmál a obejmul jí okolo ramen aby jí podepřel. Jason si vyhradil právo aby v autě jel jenom on a Ellie, aby s ní mohl na malou chvíli mluvit. „Jsi v pořádku?" Jason promluvil do ticha a Ellie se na něj podívala.

„Co chceš abych ti odpověděla?" Ellie nadzvedla obočí. „Pravdu, neptám se abys mi lhala, ptám se abys mi řekla jak se doopravdy cítíš" Jason se na ni pousmál. „Cítím se hrozně, špatně, jako mrtvá. Nevím co mám dělat. Předstírám kvůli všem z vás, protože vím že takovou mě chcete, snažím se dělat šťastnou aby jste ze mě nebyli zklamaní, a aby si mě moje maminka mohla pamatovat jako člověka, tak jak by mě asi chtěla, ale doopravdy se cítím jako bych umírala, ale ve skutečnosti je to ještě horší" vyhrkla Ellie a Jason se na ni krátce podíval.

„Pořád dostávám úzkosti, neustále pláču, dokonce jsem dostala astmatický záchvat, připadám si zbytečná a nemožná" Ellie od něj odvrátí pohled a podívá se z okna. „Ani jedno není pravda Ellie. Já a David si pro tebe přejeme to nejlepší ale to co to je bude jenom tvoje rozhodnutí. Naše máma tě miluje bez ohledu na to, je jedno jestli jsi upír nebo člověk, vždycky tě bude milovat stejně jako já a David. A ty nejsi zbytečná ano? Máš trauma, jsi bojovnice a je v pořádku mít trauma, a nebýt kvůli tomu v pořádku" Jason si povzdechl.

„Ale taky musíš vědět že je v pořádku nebýt v pořádku, nemusíš něco předstírat jen kvůli nám, to bychom pro tebe a od tebe nikdy nechtěli. Pokud nejsi v pořádku tak to nepředstírej, zlobit se na tebe nebudeme" Jason se na ni usměje a povzbudivě ji chytne za ruku. Ellie ho chvíli pozoruje ale nakonec se usměje. „Děkuji Jasone, děkuji že mi rozumíš když ani já nerozumím sama sobě" Ellie mu na oplátku stiskla ruku, když Jason zastavil před upířím hradem. Oba dva vystoupili z auta a společně s ostatními šli do obýváku kde na ně čekala její máma.

„Ahoj zlato jsi v pořádku?" Marie se na svou dceru usmála a pevně jí obejmula. „Ano jenom zlomená noha a ostuda v nemocnici" ujistila jí se smíchem Ellie. Marie se tázavě podívala na své syny kteří si povzdechli. „Myslela si že jí chtějí nohu amputovat takže se pokusila uškrtit doktora a oni jí museli dát do svěrací kazajky" vysvětluje David vyčerpaně. „Jak říkám ostuda v nemocnici" chlubí se Ellie. „Tím by ses moc chlubit neměla holčičko" Marie se zasmála a lehce své dceři pocuchala vlasy. Když byla malá dělala jí to stále, a chybělo jí to.

„Ellie" Jason se jí rozhodl nakonec oslovit a ona se na něj otočila. „Máme pro tebe jedno překvapení, které jsme ti dnes chtěli ukázat ale tvoje nemocnice nás trochu zdržela" Ellie nechápavě pozoruje své bratry. „Jaké překvapení, prosím řekněte že je to pes" žádá Ellie a Lucifer vyštěkne smíchy. „Jenom to ne, Kerbie se už ani pomalu nezvládne zvednout z pelechu" Lucifer se na Ellie škaredě mračí. „Lucifere naser si, když ty můžeš ve stresu pojídat kostky sýru on může jíst slaninu a vajíčka" odsekla mu Ellie a Lucifer šokovaně zalapá po dechu.

„Kostku... Sýru?" David ze sebe vydá a nechápavě je pozoruje. „Neptej se" Ellie si povzdechne, protože i přes pokusy od Audrey to neustalo, minimálně jednou za týden se Lucifer objeví v jejím pokoji s kostkou sýru a alkoholem. „Já... To..." Jason se marně snaží něco říct. „Ne nedostaneš psa" rozhodne se pokračovat v konverzaci. „Pojď sem" David požádá a on vstoupí do obýváku. Všichni se podívají na Ellie která tam stojí jako přikovaná k zemi nečekala že ho znovu uvidí tak brzy, ale byl tady, stál přímo před ní a díval se na ni.

„Justine?" Ellie ho oslovila. „Ahoj Ellie" Justin se lehce usmál a vřele jí obejmul, Ellie mu objetí neoplatí stále tam stojí jako přikovaná. Když jí Justin pustil Ellie se co nejrychleji vydala ke dveřím. „Ellie co děláš?" vyhrkl Raphael. „Daleko od něj" Ellie ukázala na Justina. „Proč přesně?" ptal se opatrně Adam. „Protože dvakrát odjel! Zlomil mi srdce, a teď se jenom tak vrátí? Nevěřím tomu a nevěřím jemu!" Ellie vykřikla a její končetiny se třásli, chtěla se dostat ze zoufalé situace dřív než dostane panický záchvat který se blíží.

„Jsi cynická" poznamenal Justin. „No hádej co, cynismus je umění vidět věcí takové jaké jsou, ne takové jako by měli být" odsekla mu okamžitě Ellie, dřív než stihla přemýšlet o tom co vlastně říká. „Ellie" David svou sestru opatrně oslovil. „Jak přesně jsi mohl čekat že se vrátíš a hned jak tě uvidím tak se ti vrhnu okolo krku po tom všem?" ptala se překvapeně Ellie. „Protože jsem doufal že mě stále miluješ" vysvětlil Justin a Ellie se na něj šokovaně podívala. „A ty si snad myslíš že tě nemiluji? Samozřejmě že tě miluji!" vykřikla Ellie a rozhodila rukama.

„Jenom ti prostě už nemůžu věřit" vyhrkla Ellie a svou hlavu schovala do dlaní aby neviděl že pláče a že jí pro něj krvácí srdce. „Ellie jsi v pořádku?" Adam jí tiše oslovil a dal jí ruku na rameno. „Ne, ne tak úplně" Ellie se celá třásla a její vidění bylo značně rozmazané. „Je na pokraji panické úzkosti" vyhrkla Audrey a pomohla Ellie posadit se na pohovku. „Ellie" Justin si k ní přiklekl a ona k němu zvedla pohled. „Musíš vědět že jsem toho začal litovat hned jak jsem nasedl do auta. Tak dlouho jsem si myslel že se tvůj svět změnil tak moc že do něj nedokážu zapadnout.

Myslel jsem si že čím víc se budu snažit do něj zapadnout tím víc zničím oba naše světy, ale spletl jsem se, mýlil jsem se v tom všem. Nemusela jsi zapadat do mého světa protože jsi byla jeho součástí už od začátku a já byl součástí tvého a je mi tak moc líto že jsem to už od začátku neviděl" vysvětloval Justin a Ellie ho sledovala. „Mrzí mě to a chápu jestli mi to nedokážeš odpustit, udělal jsem velkou chybu" Justin se na ni lehce pousmál a Ellie na těžko polkla. Její hrudník se sevřel a ona přemýšlela, přemýšlela nad tím co by teď měla dělat.

„Proč? Proč přesně jsi ale zpátky?" zeptala se tiše Ellie. „David mi zavolal vysvětlil mi že jsi se stala člověkem a všechno o tvojí mámě a že někoho potřebuješ a oni si mysleli že bych byl nejlepší možnost" vysvětlil Justin a její dva bratři přikývli. „Pravdu" vydechla Ellie zamítavě a Justin si povzdechl. „Vrátil jsem se protože mě potřebuješ" Justin se odmlčel a podíval se jí do očí. „A vrátil jsem se protože já potřebuji tebe, a nemůžu dál předstírat že ne" vysvětlil Justin, Ellie ho sledovala a lehce se usmála, přemýšlejíc co říct.

Nakonec se místo slov rozhodla pro naprosto jednoduchou věc a pevně Justina obejmula. „Neopouštěj mě prosím" žádá tiše Ellie, Justin se lehce usmál a pohladil jí po vlasech. „Neopustím, znovu už ne, slibuji" Justin se lehce usmál a políbil jí na čelo. David a Jason si vyměnili pohledy, nebyli si jistí jestli je zrovna tohle ten moment kdy by jí to měli říct, už tu bylo víc než dost emocí, a nechtěli jí zahltit aby znovu nedostala panickou úzkost. Takže se oba dva bratři svými pohledy dohodli že tento rozhovor nechají na další den, až na tom bude Ellie emocionálně trochu lépe.

Když nastal večer a všichni byli ve svých pokojích, Justin byl ve svém a zapaloval šalvěj aby ho nikdo nemohl slyšet když volal. „Jsem zpátky, přijala mě docela rychle, pár emocionálních slov a bylo hotovo" vysvětluje do telefonu a opírá se o stěnu. „Výborně, jsem hrdá Justine, denně mě informuj o průběhu tvé mise, chci vědět co nejvíc, její náladu, pocity, všechno co zjistíš ať už se ti zdá nebo nezdá důležité" rozkázala žena. „Jak si přeješ Lilith" souhlasil Justin a zavěsil hovor. Justin uhasil šalvěj a vyhodil ji tak aby ji nikdo nemohl najít.

Podzim, 2 Září 2015

Bylo po škole, s Justinem se zatím domluvili že do školy nastoupí až příští týden takže tenhle museli ještě zvládnout bez něj. Všichni byli nakonec v sídle protože je David s Jasonem zavolali kvůli velmi důležitému rozhovoru. Takže všichni znovu seděli v obýváku a čekali až dva muži začnou mluvit. Ellie seděla opřená o Justina a sledovala své bratry. „Tak o co přesně jde?" zeptala se Audrey a oba dva si povzdechli. Snažili se to alespoň trochu oddálit ale potřebovali o tom mluvit dřív než bude pozdě, na to aby to všechno nějak zvládli vysvětlit.

„Dobře začneme asi takhle, u lovců se děje nějaká podivná aktivita, nevíme co přesně se děje ale vypadá to že něco plánují což nikdy není zrovna dobrá zpráva" vysvětluje David a Ellie se mračí. „Myslíte že se rozhodnou zaútočit?" zeptala se opatrně. „Tím si nejsme jistí ale musíme to zjistit než bude pozdě, a proto jsme nás sem zavolali" pokračuje Jason. „Nepůjdeme k lovcům" zamítá Sarah. „Neboj k tomu tu rozhodně nejste" ujišťuje jí se smíchem David a všichni je zmateně pozorují nejistí si tím o co přesně tedy jde, ale Ellie to začíná docházet.

„My ne... Jeden z vás" vydechne Ellie a bratři si povzdechnou. „Přesněji já" souhlasil Jason a Ellie odvrátila pohled, nechtěla aby odcházel, ale taky to chápala. „Na jak dlouho?" zeptala se Ellie a sledovala ho. „Tím si nejsme přesně jistí, na tak dlouho jak bude potřeba" David pokrčil rameny a Ellie se zamračila. „Co když se mu něco stane?" Ellie se na Davida podívá. „Kate pro něj udělala kouzlo, pokud bude v nebezpečí okamžitě to budeme vědět a já mám něco co by mě k němu okamžitě dostalo" ujistil jí David a Ellie si povzdechla.

„Slib mi že budeš volat alespoň jednou týdně a nezmeškáš moje narozeniny, a pokud se mámin stav zhorší vrátíš se" Ellie se otočila přímo na Jasona který se rozesmál. „Slibuji, nikdy bych tě nemohl jenom tak opustit" ujistil jí Jason a Ellie přikývla. Jason se lehce pousmál a políbil svou sestru na čelo a potom si jí přitáhl do medvědího obětí. Jason se přes její rameno podíval na Davida který pokynul hlavou, oba dva, ne všichni tři to věděli, jejich životy se už nikdy nevrátí do normálu, věděli že Ellie z tohoto světa už neodejde, ne bez boje, protože by to znamenalo odejít od nich.