"We will Always fight for you"

Jaro, 1 Března 2017

Všichni seděli opět u stolu a několik osob se na sebe vražedně dívalo. „Vysvětlíte mi co přesně jste kurva dělali?" David je všechny sledoval. „Snažili jsme se vařit" pronesla Rose a David se na ní podíval. „To nevysvětluje proč přesně nám chybí střecha!" vložila se do toho Ellie která stála kousek od Davida. „A už vůbec to nevysvětluje proč přesně jsem našel na internetu inzerát na prodej Enza!" vykřikl David a Enzo se vražedně podíval na Alex. „A tak to nevysvětluje proč někdo prohodil Jakea znovu oknem" souhlasila Ellie a podívala se na rozbité okno.

„A už vůbec to neysvětluje ty kočky co jsou v po celém hradě" dokončil David. „Myslela jsem že jsou to jezevci" Ellie se na něj podívala. „Nerozeznáš zasranou kočku od jezevce?" vyhrkla Emma pobouřeně. „Dobře takže řeknete nám co přesně se stalo?" zeptal se David a všechny je skenoval pohledem. „No začalo to tím že jsme se snažili vařit" zopakovala Rose. „Což znamená že to tím neskončilo" David na ni nadzvedl obočí. „Začali jsme se hádat o tom co vařit a o tom jak to vařit protože očividně všichni z nás jsou naprosto leví" utrousila Rose.

„No tak pardon že jsem nevěděl že musím zapnout troubu než tam dám kuře" brblal Raphael. „No a potom se Lucifer z Raphaelem chytli ohledně koláče..." Rose je dva propálila pohledem. „A začali na sebe útočit což vyústilo v chybějící střechu" dokončila Emma. „Dobře a proč jste se rozhodli prodat Enza... Alex?" David se na dívku podíval. „Chtěli jsme udělat koláč nakonec i přes chybějící střechu ale nemohli jsme najít měchačku, takže jsme se začali hádat a on mi celé těsto vylil na hlavu. Tak jsem se ho rozhodla pokusit prodat" Alex pokrčila rameny.

„#OtravnýPrdel?" Ellie přečetla z mobilu a podívala se na ní. „Je to pravda" bránila se Alex. „Dobře a ten Jake?" zeptala se Ellie. „Chtěl nám ukrást poslední mléko tak jsem ho prohodila oknem" Audrey pokrčila rameny. „Což tak nějak vysvětluje ty kočky když mluvíš o tom mléku" David si povzdechl. „A taky jsme možná zapomněli pozavírat dveře" Lucifer pokrčil rameny. „Zvládli jste něco vůbec uvařit?" zeptala se Ellie. „Chceš syrové kuře?" nabídla jí Sarah. „Nebo syrové těsto na koláč?" přidal se Morpheus a pokusil se na ní usmát i přes těsto v jeho vlasech.

„Nebo jestli chceš koláčky s trávou nevím proč se je Enzo rozhodl uvařit" pronesla Kate a podívala se na Enza který se na všechny zaculil a ukázal plech koláčku ve kterých měla být tráva. Ellie se zadrhl dech. „Myslel jsem si že jsme všechnu tu trávu už spálili?" nechápal David. „Taky že ano. Enzo našel drogového dealera" utrousila Rose. „Našel jsi drogového dealera?! Jsi idiot?!" vykřikl Raphael. „Ne" Enzo pokrčil rameny. Všichni se rozesmáli ale Raphael zaměřil svůj pohled na Ellie která se dívala do stěny se vzdáleným pohledem, ztracená ve vzpomínkách.

Flash Back

,,A ano ty řetězy jsou nutný jinak bych tě už zabila" odsekla svému bratrovi Ellie a povzdechla si. ,,Začínám vás všechny tak moc nenávidět" pronesla Ellie a sesunula se na židli. ,,Dobře co jste vlastně uvařili?" zeptal se nakonec David. ,,Nic sakra!" vykřikla Ellie. ,,Vlastně mě se povedli uvařit sušenky" pronesl Jason a podal jim sušenky. Emma se na něj podívala. ,,Kde a kdy sakra? Vždyť všechno hořelo!" vykřikla Emma ,,Jo no jsem upír zvládl jsem je docela rychle zachránit" vysvětlil Jason a Ellie si povzdechla. ,,Dej mi ty sušenky potřebuji cukr" pronesla Ellie.

Ellie a Emma si každá vzali jednu sušenky ze které si začali uždibovat zatím co Sarah se do toho pustila jako závislá, a cpala si pusu několika sušenkami zároveň. Ellie se potom zamračila když v sušenkách ucítila něco velmi podivného. ,,Jay s čím jsou ty sušenky?" zeptala se Ellie. ,,Dal jsem do nich jednu přísadu, byla to taková hezká bylinka která roste tady nedaleko" vysvětlil Jason a Ellie se zasekla a podívala se na něj. ,,Bylinka?" zeptala se Emma. ,,Hahaha" ozval se hysterický smích od Sarah a všichni se na ní podívali. Ellie se zasekla když jí to sakra došlo.

,,Jasone... Ta bylinka... Nebyla to tráva že ne?" vydechla tiše Ellie. ,,Tráva? Co tím myslíš? Plevel jsem do toho rozhodně nedal" oznámil Jason. ,,Ne tahle tráva Jasone" Emma zaklonila hlavu dozadu. Jason se zasekl a přemýšlel. ,,Oh, aha... Jo je to tráva" odsouhlasil Jason. ,,JASONE!" ozval se výkřik ode všech z nich. Až na Sarah. ,,Zhulil jsi jí?!" vykřikl David. ,,Možná" vydechl Jason a potom se zasekl. ,,Chci McDonald!" vykřikla Sarah a všichni se na ní podívali. ,,Sar teď ne musíme vyřešit to že jsi očividně zhulená" pronesl Zayn jako její starší starostlivý bratr kterým byl.

End of Flash Back

Ellie potřásla hlavou a podívala se na ně, odmítala si dovolit začít znovu cítit tu bolest. „Ať to Sarah nejí" požádala je Ellie, otočila se na podpatku a odešla do svého pokoje. Všichni se na sebe podívali a potom na Enza který se usmíval. „Udělal jsi je schválně" došlo Morpheusovi. „Samozřejmě že ano, nevzdáváme se jí, a tyhle věci nám jenom pomůžou" souhlasil Enzo. „Bude v pořádku?" Sarah se podívala na Audrey. „Mě se neptej, nic z ní necítím" Audrey pokrčila rameny. „Půjdu si s ní promluvit" Alex promluvila a nakonec se zvedla od stolu.

„Půjdu s tebou" rozhodl se Raphael a taky se postavil. „Pořád musíme mít tu konverzaci ubliž mojí sestře a zabiju tě" varovala ho Audrey nahlas. „A ty se potřebuješ přestávat nechat zabíjet od starších" oplatil jí Raphael a Audrey po něm hodila botu které se Raphael vyhnul. Alex se začala chechtat a po boku Raphaela šla za Ellie která měla otevřené dveře od jejího pokoje. „Věděla jsem že se za mnou někdo rozhodnete jít" pronesla Ellie když je viděla v jejích dveřích. Alex se na ní lehce usmála a sedla si na její postel zatím co Raphael na židli.

„Ellie my víme že máš zlomené srdce a to je důvod proč se tě bojíme nechat samotnou, protože se bojíme že by jsi se mohla zlomit ještě víc než už jsi byla zlomená. My víme že to bolí a věděli jsme že jednou tenhle den z jakéhokoliv důvodu nastane. A my jsme s tím souhlasili, řekli jsme že pokud spadneš tak tě chytíme, a postavíme tě zpátky na tvoje vlastní nohy" vysvětlovala Alex a Ellie se na ně podívala. „Nechápete to, nechápete jak se cítím" vydechla Ellie. „Tak nám to vysvětli" požádal jí Raphael tiše zatím co Alex jí dala ruku na rameno.

„Z nějakého důvodu se jimi cítím použitá, ale potom mi tak moc oba dva chybí. Cítím Zaynovi rty na těch mých. Cítím Jasonovy medvědí objetí, a bolí to po každé když vidí jejich fotku nebo když mi je něco připomene a uvědomuji si jak moc je potřebuji. Nesnáším to! Nesnáším to že je pořád tak moc miluji" vysvětlila Ellie a Raphael se na ní lehce usmál. „Proč Audrey už necítí tvoje emoce?" zeptal se jí opatrně. „Stát se Azachielovcem ze mě udělalo částečně i mága, povedl se mi jeden rituál kterým jsem utěsnila naše konce" vysvětlila nakonec Ellie a Raphael tiše přikývl.

„Proč se zdá že jsi k některým z nás více otevřenější, a méně nevraživá než k jiným?" zeptala se jí Alex a Ellie se na ní podívala. „Všichni jste byli moje rodina a byli jste pro mě důležití ale oni tu byli od začátku, znají mě lépe než kdo jiný, lépe než možná já sama, proto jim nesmím ukázat naději na mou záchranu" vysvětlila naprosto jednoduše Ellie. „Ellie" Raphael jí oslovil a Ellie se na něj podívala. „Jsem anděl od nepaměti, už si nepamatuji nic jiného, a než jsem vás poznal, nemyslel jsem si že bych něco jiného snad ještě znát mohl.

Ale přišli jste do mého života jako hurikán a už jste se ho nechystali opustit. Nepamatuji si své rodiče, nebo kdy jsem se narodil. Ale za celý svůj život jsem viděl tolik zlomených srdcí a tolik tragédií že už je ani nedokážu spočítat, ale ty jsi jedna z nejsmutnějších jaké jsem kdy viděl. Když jsem tě poprvé potkal už tehdy jsem z tebe cítil smutek a bolest, a věděl jsem že jednou to všechno bude muset prasknout ať jsi chtěla nebo ne. Všichni z vás jste se stali mou rodinou a připoutali jste se k mému srdci a přísahal jsem že vás ochráním.

A i po tom všem se dívám na tebe a stále vidím tu ženu kterou jsem znal ještě před pár měsíci, pořád jsi ona, pořád je to v tobě, vím to a vidím to. Možná si to nechceš ty sama přiznat ale je to pravda, pořád jsi to ty, dnešní ráno to jenom dokazuje" vysvětloval Raphael a potom se podíval na Alex. „Sakra Alex přestaň hladit tu kočku!" okřikl jí a Ellie se zasmála. „Náhodou je roztomilá" bránila jí Ellie. „Bože že se vůbec snažím s těma ženskýma" brblal pro sebe Raphael. „Proč? Proč se mě snažíte stále zachránit i po tom všem?" zeptala se jich nakonec.

„Pamatuješ na ten den kdy jsme šli pomoct Rose? Řekla jsi že jsme rodina, řekla jsi že rodina je vždy a navždy, a řekla jsi že se chráníme nade všechno na sebe. Proto jsme tady Ellie, protože to není tak že nás tak vidíš jenom ty, to i my tak vidíme tebe Ellie, jsi naše rodina a vždycky za tebe budeme bojovat, ať se to bude zdát sebevíc nemožné" vysvětlila Alex a Ellie se na ní lehce usmála. „Dobře necháme tě teď o samotě ale kdybys něco potřebovala nebo by se něco stalo, jsme tu pro tebe" Raphael se na ní usmál a on s Alex se vydali pryč z jejího pokoje.

Ellie si povzdechla, postavila se na nohy a přešla k oknu, kde se posadila na parapet a rukou se dotkla skla. „Tak moc se bojím znovu spadnout, tak proč vás stále tak moc miluji?" zeptala se tiše Ellie a cítila jak jí po tváři stekla jedna osamělá slza. Ellie zatřásla hlavu a odvrátila pohled. Nemohla dovolit aby se takhle zlomila, nemohla dovolit aby jí znovu bolelo srdce. Ztratila je, jsou pryč, už navždy a ona to nemůže změnit, nemůže změnit to co se stalo, ale může změnit to co se stane. Nesmí si dovolit znovu být slabá, jinak je nebude moct ochránit, tak jako neochránila je.

Emma seděla v obýváku dívala se na film stůj při mně a jedla popcorn když do místnosti vešel Enzo. „Ahoj" Enzo jí tiše pozdravil a Emma k němu zvedla pohled. „Ahoj děje se něco?" lehce se na něj usmála a Enzo se posadil vedle ní. „Ne ale chtěl jsem s tebou mluvit" vysvětlil a tiše pokrčil rameny. „A o čem přesně se mnou chceš mluvit?" nechápala Emma. „Myslel jsem že to je zřejmé. O Jasonovi" pronesl Enzo a její výraz trochu poklesl když řekl to jméno. Emma od něj odvrátila pohled a povzdechla si, věděla že jednou ten den nastane.

Už vysvětlila Davidovi že o tom nechce mluvit a ten to naštěstí respektoval a neptal se, ale čas od času jí stále připomněl že je tam pro ni když bude chtít mluvit, a teď byla tady. „Co o Jasonovi?" zeptala se Emma nakonec. „Jak se cítíš? Po jeho smrti?" zeptal se opatrně Enzo a Emma si povzdechla. „Ne moc dobře, bolí to, opravdu hodně. Já myslela jsem si že je láska mého života, že budeme spolu, jak se říká že spolu zestárneme i když to my nemůžeme. Ale myslela jsem si že jsme spřízněné duše a že spolu budeme navždy.

Nikdy před tím jsem si nemyslela že by mohlo něco bolet tak moc aby se člověk i bez vypnutí lidskosti stal otupělým, ale jsem tady. Já bolí to, mám pocit že mi odtrhli kus mé duše ale i přes to všechno, nedokážu plakat, nedokážu kvůli tomu plakat a já nechápu proč. Protože všechno ve mně tak moc trpí a všechno to bolí ale slzy stále nepřicházejí. A každý večer se ocitnu ve svém pokoji, sedím na svém parapetu a dívám se z oknu. A mluvím o tom co se ten den stalo předstírajíc že tam někde za tím zářivým měsícem je a slyší mě, že mě poslouchá.

Každý den doufám že to všechno byl nějaký špatný vtip kdy se znovu objeví a řekne překvapení, a každý jeden den, znovu a znovu umírám vevnitř když se to neděje. Milovala jsem ho jen několik měsíců ale mám pocit že ho budu milovat dalších tisíce let, a že budu dalších tisíce let beznadějně čekat až se vrátí. A ptám se sama sebe jestli jsem mohla udělat něco co by mému srdci umožnilo aby bylo lehčí, co by mě samotné umožnilo přestat truchlit a dát se dohromady. Já každý jeden den se snažím, snažím se vzpomenout na jeho smích, na ty lepší časy.

Ale pokaždé když to zkusím, vidím jeho obličej, jak umírá, a pokaždé se ve mně něco znovu a znovu zlomí" vysvětlovala Emma. Na těžko polkla a sklonila hlavu k zemi. Enzo jí tiše dal ruku na rameno a ona se na něj otočila. „Emm to je normální, milovala jsi ho, a proto tě to uvnitř tebe tolik bolí. To proč nemůžeš plakat, je že jsou časy kdy to bolí víc než by jsi mohla slzami vyjádřit, to protože slzy ti nepomůžou od bolesti, jen ti vytvoří ještě větší bolest než do teď. Ale musíš vědět že jsme tady, všichni jsme tu pro tebe a můžeš s námi mluvit.

Nikdo z nich tuhle konverzaci nebude začínat i přes to že Audrey cítí jak moc tě to bolí, nikdy to neudělají ale jsme tu pro tebe kdykoliv kdy to budeš potřebovat" vysvětlil Enzo a Emma se na něj usmála. „Víš, chybí mi to jak mi říkal Sluníčko" Emma se uchechtla a Enzo sledovali pár slz stékat po její tváři. Enzo se lehce pousmál a přitáhl si ženu do náručí. Emma si dala bradu na jeho rameno a nosem se přitiskla k jeho krku a zavřela oči. Pro jednou po dlouhé době se cítila v bezpečí, dost na to aby se mohla uvolnit, a mluvit o Jasonovi.