"Valak started a war with this, and he has no idea what he's getting into"

5 Července 2017

V sídle se všechno po více než týdnu ustálilo, a konečně se jim povedlo vrátit se do alespoň trochu normálních kolejí, i když to stále bylo trochu napjaté. Rose a Ellie mluvili normálně ale kdykoliv kdy se Rose podívala do boku se Ellie trochu napjala, opravdu si nebyla jistá jak by měla reagovat na to že tam s nimi Zayn nějak je. Ona a Izabelle si do oka padli překvapivě rychle, podle všech ostatních se morbidně spojili ohledně dělání si legrace ze svých traumat. Obě dvě dívky by to popřeli kdyby se je někdo zeptal ale ostatní si tím byli jistí.

Ohledně Jasona to všechno bylo ještě trochu napjaté. Sice mu odpustili ale pořád to mezi nimi způsobilo velkou bolest a nejistotu. Ellie se Alecovi nenápadně vyhýbala. Byla za Rose šťastná ale nebyla si jistá jestli už dokáže čelit Zaynovu bratrovi a Alec na ní netlačil ani se jí nedivil, za což byla docela ráda. Ale měla pocit že čím déle to bude odkládat tím déle to mezi nimi bude vytvářet propast a tak se dneska vzchopila. Ellie opatrně zaklepala na dveře a vešla aby viděla Rose schoulenou do náruče Aleca, naštěstí oba dva už vzhůru.

Rose se na svou kamarádku lehce usmála, byla ráda že se konečně odhodlala. „Půjdu dolů pomoct ze snídaní" zahlásila, políbila Aleca na tvář a odešla z pokoje. „Nezapalte to tu!" okřikla jí Ellie, protože naposledy když někdo vařil nedopadlo to zrovna dobře. „Neboj!" zvolala zdálky Rose. Ellie se podívala na Aleca. „Uh... Rose se mě už asi týden snaží přesvědčit abych s tebou mluvila takže mě napadlo, jestli ti už někdo ukázal Zaynův hrob?" zeptala se Ellie. „Ne, ještě ne, ale řekli mi kde je" Alec se na ní lehce usmál, a Ellie tiše přikývla.

„No já tam nebyla od jeho pohřbu takže mě napadlo, jestli by jsi nechtěl jít se mnou, a promluvit si?" zeptala se ho Ellie a Alec se usmála. „Určitě jenom mě nech se převléct" souhlasil. „Dobře počkám na tebe dole" Ellie za sebou zavřela dveře a odešla na chodbu. „Vše v pořádku?" Jason se na ní od stolu podíval. „Ano jenom se jdeme podívat na Zaynův hrob" souhlasila. Většina z nich přestala dělat věci které dělali a otočili se na ni. „Jsi si jistá že to chceš dělat?" zeptal se David. „Protože nemusíš, máš tolik času kolik potřebuješ" pokračovala Sarah.

„Alecovi to může ukázat někdo z nás" podpořila je Kate. „Ano jsem si jistá, budu v pořádku, navíc chci s Alecem mluvit" ujistila je Ellie a všichni si vyměnili pohledy. „Dobře, kdyby cokoliv tak nám zavolej" souhlasila nakonec Emma. Alec sešel schody a všechny pozdravil. „Můžeme?" zeptala se Ellie. „Vraťte se včas na snídani" Rose se usmála, na rozloučenou Ellie obejmula a Aleca políbila. Alec a Ellie se společně vydali na hřbitov, už z dálky Ellie viděla bránu která se už tak dlouhou dobu nezamykala protože byl zámek rozbitý.

Před lety když přes tenhle hřbitov šla začal její příběh, dneska už se tam nebála jít, byli tam pohřbení všichni které milovala, měli tam klid, nikdo jiný tam nikdy nechodil takže tam jejich duše nikdo neotravoval. Ellie otevřela bránu která hlasitě zavrzala. V posledních měsících se tu o ní nikdo z nich nestaral takže byla zase rezavá. Ellie šla malou cestou a zavedla ho až k hrobu Zayna. Alec se podíval na náhrobek. „Bratr, přítel, kamarád, syn" vydechl Alec a Ellie se lehce usmála. „Některá navždy nejsou tak dlouhá jako ty ostatní" dodala Ellie.

„Jak dlouho znamená navždy?" zeptal se nakonec Alec. „Navždy znamená dokud naše srdce nepřestanou být" vydechla Ellie a cítila jak jí po tváři stekla slza. „Je mi to líto Alecu, přísahám že jsem ho chtěla zachránit" vydechla Ellie a Alec se na ní podíval. „Tak moc jsem si přála milovat ho víc než Davida, a tak moc jsem se za to všechno chtěla nenávidět" Ellie začali stékat slzy. „Nebyla to tvoje vina, on chtěl zemřít a to jsi nemohla zastavit" pronesl Alec. „Chci ho za to nenávidět Alecu, ale jak ho můžu nenávidět když jsem ho tak dlouhou dobu milovala?" zeptala se Ellie.

„Vím že to bolí, bolí mě to stejně, a nenávidím jak se rozhodl, ale na konci dne to musíme přijmout a nechat ho jít" vysvětloval Alec. „Asi máš pravdu, děkuji Alecu, děkuji za to že už jsi mě přestal nenávidět a že mě neviníš, i když já samu sebe ještě asi vinit budu" vydechla Ellie. „A chci abys věděl že jsem za tebe a za Rose šťastná, po tom všem co se jí stalo Rose potřebuje někoho kdo jí bude milovat a kdo jí bude dělat šťastnou" Ellie se na něj usmála. „Děkuji a slibuji že se jí nechystám ublížit" pronesl a Ellie se rozesmála.

„David už vyhrožoval co?" zeptala se. „Tak trochu" souhlasil se smíchem Alec. „Měli bychom se vrátit" promluvil po chvíli ticha Alec. „Jdi napřed hned tě dohoním" Ellie ho požádala, Alec přikývl a odešel ze hřbitova. Ellie pár minut tiše stála a pozorovala náhrobek než za sebou zaslechla kroky, věděla kdo to je. „Jsi v pořádku?" Vlad se postavil vedle ní. „Už vím že nemůžu zachránit všechny, už to chápu" pronesla do ticha a Vlad se na ní podíval. „A taky chápu že ať si vyberu jakkoliv vždy to bude svým způsobem špatně.

Na konci tu totiž budou lidé, kteří zůstali, kterým se budu muset podívat do očí a přiznat že jsem jejich milovaného nezvládla zachránit" Ellie si prohrábla vlasy a olízla si rty. „To bude vždycky ten moment kdy se sama sebe budu ptát jestli jsem si vybrala správně, jestli jsem při svém rozhodování neudělala chybu" vysvětlovala Ellie a Vlad jí pozorně poslouchal. „Já už vím že smrt není můj nepřítel, ve skutečnosti je to můj nejlepší přítel, ale taky vím že smrt občas bere lidi, bere naše nejbližší, ty které milujeme ze všeho nejvíce, a často je bere dřív než by měl.

Chápu že na to aby mohl někdo jiný žít musí někdo jiný zemřít, a taky vím že většinou jsou to ti nejlepší lidé kteří musí odejít jako první. Ale i přes všechno to uvědomění si to bolí a konečně mi začala docházet proč" vydechla tiše Ellie. Vlad jí opatrně položil ruku na rameno aby jí mohl nějak podpořit, věděl že to ze sebe musí všechno dostat. „Slunce stejně znovu vyjde, Květiny znovu pokvetou. Ano, tyto věci se pořád budou dít. Ale víš, co jiného se bude dít? Všichni ti, co tě milovali, budou zblízka pohlížet na věci které v tobě zanechali.

Jestli udělali něco, co to způsobilo. Tvůj nejlepší přítel se stane střepy sebe samé, ubližujíc si, že si neuvědomil/a že nejsi v pořádku" vydechla do ticha Ellie. Vlad se na ní usmál, po všech těch letech co žil moc dobře chápal co se tím citátem snažila vysvětlit, a možná byl první a jediný, který to doopravdy dokázal pochopit a proto byl tím nejlepším posluchačem. „Byl moje kotva. Chtěla jsem kdysi umřít a on mě zastavil, zachránil mě. Jak je možné že já nestihla zachránit jeho, jak je možné že jsem si nevšimla že něco není v pořádku?

Zanechal ve mě tolik věcí ale hlavně ve mě zanechal spoustu střepů. V moment kdy se vrhl před Davida a zemřel se všechna moje naděje na to že vše bude v pořádku změnila ve střepy. Jenže potom se to změnilo, zjistila jsem že chtěl umřít, a to mě zlomilo ještě víc, zahodil všechno co jsme mohli mít a to bolí víc než jsem kdy chtěla aby to bolelo. Chci ho nenávidět a zároveň ho tolik miluji" vysvětlovala Ellie a Vlad jí tiše sledoval a přikývl. „Ellie jednou budeš muset jít dál, budeš se muset znovu zamilovat a jít dál, bude to nevyhnutelné" vysvětloval Vlad.

„Vím jak to bolí milovat a někoho ztratil, taky jsem kdysi někoho miloval" souhlasil Vlad a Ellie se usmála, o tom s ním taky potřebovala mluvit. „Miluješ Zayna ještě?" zeptal se Vlad. „Hádám že částí ze mě ho budu vždy milovat. Byl mou první láskou i když nemohl být mou poslední, vždy ho budu nějakým způsobem milovat" přisvědčila Ellie. Vlad se lehce pousmál a přitáhl si mladou upírku do obětí, netušil proč ale měl pocit že to potřebuje. Ellie se nadechla jeho vůně a povzdechla si vážně s ním potřebovala o tom všem mluvit.

„Vlade musím s tebou o něčem mluvit" pronesla nakonec Ellie. „Jistě" souhlasil Vlad. „Po tom co jsi upadl do spánku na mě udělali kouzlo abych si pamatovala na mé minulé životy" vysvětlovala a Vlad jí sledoval. „Vlade můj minulý život byla Adelaide, pamatovala jsem si každou vzpomínku, každý pocit" vysvětlovala Ellie a Vlad přikývl. „Já a Van Helsing jsme dlouho mluvili" pokračovala Ellie a Vlad přikývl tušil co teď řekne. „Po celou tu dobu jsem měla problém, protože kdykoliv kdy jsem byla v kostele vždycky mě to táhlo do sklepa za tebou.

A kdykoliv kdy jsem byla ze Zaynem zase mě to táhlo do kostela" vysvětlovala Ellie a Vlad se zamračil. „A přesně to je špatně na odemykání minulých životů" souhlasil Vlad. „O tom už mi řekl Van Helsing, vysvětlil mi že se to děje jenom protože v sobě mám všechno to co cítila Adelaide" Ellie přikývla a Vlad si povzdechl. „Co s tím budeme dělat, musíme to nějak zastavit?" zeptal se Vlad a Ellie na těžko polkla a pocítila bolest. „To už asi nebude potřeba" připustila nakonec Ellie a Vlad se na ní tázavě podíval, s jasnou otázkou v očích.

„Po tom co jsem znovu zapnula lidskost jsem zjistila že to všechno zmizelo, všechny vzpomínky na ni, i všechny ty pocity, všechno to zmizelo, ale potřebovala jsem abys o tom věděl, nepřipadalo mi v pořádku ti o tom všem neříct" vysvětlila Ellie a Vlad přikývnul. „Dobře měli bychom se vrátit za ostatními" Vlad se na ní usmál. Společně se bok po boku vrátili zpátky do sídla a zamířili rovnou do kuchyně. Všichni už tam seděli, tedy všichni mimo Lucifera a hádali se. „Nemůžeš je unést ze sídla lovců!" Sarah křičela na Andyho který držel Izabelle.

„Nechali se!" bránil se Andrew. „A navíc mi Jason pomohl!" dodal rychle a Emma se podívala na Jasona. „Že ty se musíš zúčastnit každé krávoviny kterou tu někdo vymyslí" stěžovala si ke svému příteli. „Jenom jsem trochu pomohl" bránil se Jason s pokrčením ramen. Ellie si opravdu připadala jako v cirkuse tak moc že už to nebylo ani vtipný. „Nejraději bych tě utopila v žumpě" zamručela Emma. „Prosím znovu ne, o to se už jednou pokusila Ellie po tom co jsem zdrogoval Sarah" vyhrkl Jason a všechny pohledy byli směřované k ní.

„Ne jenom za to že jí zdrogoval ale za to že zničil kuchyň" dodala Ellie. „Kde je vlastně Lucifer?" zeptal se Enzo. „To je dobrá otázka" souhlasila starostlivě Ady. „Zasekl se křídly ve dveřích jeho pekelné kanceláře" vysvětlil jim Andy a všichni se na něj podívali. „A?" zeptala se Kate. „Andy se smál, zatím co já jsem ho vyfotil a potom jsme zdrhali" Jake se zářivě usmál. „Tak proto se Hádes dneska nastěhoval na Olymp a stěžoval si že jednou všechny zabije" pochopil Jed a všichni se společně rozesmáli, tak nějak jim to připadalo normální.

„Tohle mi chybělo" pronesla Ellie když si sedla ke stolu. „Taky mi to chybělo" souhlasil Jason. „Co kdybychom tento pátek udělali rodinnou večeři, znovu po několika měsících a všechny pozvali?" zeptala se Melione. „Ne" zamítla to Ellie a všichni se na ní podívali. „Nedívejte se na mě tak. Ještě nejsme všichni. Pořád musíme dostat Thomase, a bojovat z Valakem, jakmile budeme mít Thomase, budeme mít rodinnou večeři" vysvětlila Ellie. „To jako vážně?" zeptala se Melione. „Jsi jednou z nás, Thomas je tvůj manžel Mel.

Automaticky je jedním z nás" vysvětlil Andy. Melione se usmála a pevně je obejmula. „Dobře asi bych teď měla zavolat tátovi, od té doby co jsem získala zpátky lidskost jsem s ním a mámou ještě nemluvila" vysvětlila Ellie. „Dobře" souhlasili všichni. Ellie odešla do obýváku a začala videokonferenci s tátou a mámou. „Ellie!" Marie se na svou dceru usmála. „Ahoj mami, ahoj tati, nevím jestli s vámi David mluvil ale získala jsem svou lidskost zpátky" promluvila nervózně Ellie. „Takže tě máme konečně zpátky" Peter se na svou dceru šťastně usmál.

„Chtěla jsem se omluvit za to co jsem udělala, za to že jsem mámu proměnila, omlouvám se, nic z toho co jsem řekla jsem nemyslela, a je mi líto co jsem udělala, omlouvám se že jsem vám oběma ublížila ale nejvíc máme, mrzí mě to" vydechla Ellie a po tvářích jí stékali slzy. „Zlato, já se na tebe už dávno nezlobím, je to v pořádku, už jsem ti odpustila" ujistila jí Marie. „Holčičko, nikdy jsem se nezlobil, a už jsme ti odpustili" Peter se na ní usmál. „Ale já si to nezasloužím" namítala Ellie a Marie si smutně povzdechla, tušila jak se musí cítit.

„Ale ano zasloužíš holčičko, nebyla jsi sama sebou, bolelo tě to a je to v pořádku, přestaň se obviňovat" ujišťoval jí Peter. Marie, Ellie a Peter spolu ještě několik minut mluvili než konečně zavěsili. Ellie začali stékat slzy, opravdu si myslela že si jejich odpuštění nezaslouží, a stále samu sebe nenáviděla. „Ellie!" ze zdola zaslechla křik. Ellie se rychle postavila na nohy a upíří rychlostí probleskla až do obýváku. „Co se děje?" zeptala se když se postavila vedle Davida. „Hádes volá" vysvětlovala Audrey a dívala se na svůj telefon.

„Tak to přijmi" pronesla Izz. Audrey přijmula hovor. „Hádesi co se děje?" zeptala se Audrey. „Valak zaútočil. Olymp padl" vysvětloval Hádes a všichni se po sobě šokovaně podívali. „Zeus a Hera padli do zajetí. Medůsa, Ascelpius, Epione, Ares a Afrodite jsou mrtví. My ostatní jsme vyvázli jen tak tak" vysvětloval Hádes. Po obýváku se rozhostilo ticho které prolomila Sarah, když se zhroutila na kolena a začala plakat. Morpheus si k ní přiklekl a pevně jí obejmul. „Hádesi zajdi pro Lucifera a dostaňte se všichni sem" rozkázala Audrey a zavěsila hovor.

Hned na to si také klekla k Sarah a pevně jí obejmula. „Sarah" Morpheus jí opatrně oslovil. „Zabil moje rodiče" Sarah vzlykla a Ellie cítila bolest i za svou kamarádku. Rose se podívala do boku. „Co říká?" zeptala se na rovinu Ellie protože věděla co se děje. „Abychom mu natrhli prdel za jeho sestru" pronesla Rose a popravdě, to bylo přesně to co Ellie chtěla ze všeho nejvíce udělat. Natrhnout tomu hajzlovi zadek za její nejlepší kamarádku. Všichni si vyměnili pohledy, zabil rodiče člena jejich rodiny. Valak tímto činem začal válku, a netuší do čeho se pouští.

Během pár minut se v sídle objevil Hádes, Lucifer, Zane a Artemis. První co všichni čtyři udělali bylo jít a utěšujíc obejmout Sarah. „Co teď budeme dělat?" zeptal se Lucifer. „Co je plán?" souhlasila Artemis a všichni si znovu vyměnili pohledy. „Valak uvěznil Zeuse a Héru. Valak zabil Medisu, Ascelpiuse a Epione. Ale hlavně Arese a Afrodite, rodiče jedné z nás. Valak tímto začal válku, a zatraceně netuší do čeho se pouští, protože ho roztrháme na kusy" pronesla Ellie pevně a všichni zajásali, ať už se dělo cokoliv, když potřebovali, vždy si navzájem podrží záda.