"There will always be something left to come back to"

Jaro, 8 Března 2017 Hrad Olymp

Sarah, Morpheus, Ben, Jed, Ares a Aphrodite seděli okolo kulatého stolu. „Takže si to ujasníme" začal Ares. „Tvoje nejlepší kamarádka kterou všichni nazývají psycho kamarádkou vypnula svou lidskost, chce zničit svou duši a ty si myslíš že je naprosto bezpečné tam zůstávat?" zeptal se Ares a sledoval svou dceru. „Tak za prvé není psycho je jenom trošku šílená, a za druhé, mám okolo sebe přátelé nikdy by jí nedovolili aby mi ublížili" Sarah pokrčila rameny. „Ty jsi trochu šílená ona je psycho" vložil se do toho Jed a Sarah je propálila pohledy.

„Mohli bychom tuhle nepotřebnou konverzaci prosím přeskočit?" požádala je Sarah. „A ty si myslíš že je dobrý nápad se tam stále vracet?" zeptala se jí opatrně Aphrodite. „Mami slibuji vám že mi nic nehrozí a pokud ano můžete zabít Morphea" oznámila Sarah a Morpheus se na ní podíval. „Cože to prosím?!" vykřikl na obranu zatím co všichni se smáli. „Ale proto tu nejsem" Sarah se rozhodla změnit téma a všichni se na ní zvědavě podívali. „Doufala jsem že by si s Ellie mohli Ben a Jed promluvit, vy dva jste byli blízcí Adamovi takže" Sarah pokrčila rameny.

„Jsi si jistá že na nás za to nevezme plamenomet?" zeptal se jí Ben. „Ne nevezme na vás plamenomet, všechny tyhle předměty jsme pro jistotu zamkli v Davidově kanceláři, hned jak vypnula lidskost" vysvětlila Sarah. „Dobře v tom případě ano klidně půjdeme" souhlasil Jed. „Děkuji vám" Sarah se na ně usmála. „Což mi připomíná kde jste v posledních pár měsících vy dva byli? Jedné co jsme měli byli telefonní hovory a SMS nic jiného?" zeptala se svých dvou přátel Sarah. „Po smrti Adama jsme potřebovali chvíli času na truchlení" začal vysvětlovat Ben.

Sarah při jménu Adam bodlo u srdce. „A potom jsme začali řešit reinkarnace bohů a poslali nás na ložisko kde by měli být reinkarnovaní bohové a v tom všem jsme našli něco velmi zajímavého" vysvětlil Jed. „Co přesně?" zeptala se Aphrodite. „Dívku jménem Melione" vyřkl Ben. „A kdo je ta dívka?" nechápal Morpheus. „Je reinkarnací Azrael, je reinkarnací Luciferovi sestry" Sarah se zasekla protože netušila jak by na to mohl Lucifer reagovat. „A už to Lucifer a Hádes ví?" zeptala se jich Sarah protože by tam ráda byla aby svému kamarádovi pomohla.

„Ne Zeus se o to postará, aby je představil všechno jim vysvětlil a další, problém je v tom že si Melione pamatuje ze života Azrael víc než by měla nebo než si jakákoliv reinkarnace jakéhokoliv boha pamatuje, a oni to musí řešit" vysvětlil nakonec Ben a Sarah tiše přikývla a společně změnili téma. „Sarah zlatíčko mohli bychom s tebou já i Afrodite mluvit?" zeptal se nakonec do ticha Ares. „Jistě" souhlasila Sarah a postavila se na nohy. Sarah se po boku svých rodičů vydala do pokoje svých rodičů kde se společně s nimi posadila na postel.

„Co se děje?" Sarah je sledovala. „Jde o tebe a Morphea" začal Ares. „Ne ne. Žádné já a Morpheus neexistuje" zamítla to Sarah. „A chtěla by jsi aby existovalo?" zanotovala Aphrodite a Sarah se na svou matku podívala a lehce zrudla. „Mám Morphea ráda ale nemyslím si že mě má rád stejně" Sarah pokrčila rameny. Ares a Aphrodite si vyměnili pohledy. „Lásko" Ares jí oslovil. „To co máte na rukou, ty iniciály" Ares jí sáhl na tetování iniciálu Morphea. „Znamená že jste spřízněné duše, jste si souzení, jste jeden pro druhého stvoření aby jste se milovali.

Vím že je to možná těžké, divné nebo nečekané ale je to pravda, a možná to bude trvat roky ale nakonec se vaše cesty propojí" vysvětlil Ares a Sarah ho tiše sledovala. „Hephaestus byla jeho nejlepší kamarádka, já jsem její reinkarnace, nevím jestli je to dobrý nápad, vzhledem k tomu" Sarah sklonila hlavu k zemi. „Byla jsi člověk kterému se po tisíciletích ukázal jako první, a pomohla tak jeho záchraně Sarah, jestli to není dobrý nápad, potom nevím co jiného ano" Aphrodite jí zastrčila její neposlušné vlasy za ucho a pohladila jí po její tváři.

Sarah se na ní podívala. „Možná bych si o tom s ním měla někdy promluvit" souhlasila nakonec. „To je to jediné oč tě žádáme" Ares se na ní usmál a políbil jí na čelo. „Ale teď musíme jít za Ellie pokusit se vmlátit do ní její lidskost" Sarah se energicky zvedla na nohy a její rodiče se rozesmáli. „Dobře dávejte na sebe pozor a nezapomeň o víkendu dojít" pokárala jí Aphrodite. „Neboj se mami, nikdy bych vás neopustila" pronesla Sarah a oba dva své rodiče na rozloučenou obejmula. Následně se vydala za Morpheem, Benem a Jedem kteří na ní už čekali.

„Dobře tak jdeme do hradu ať na nás ostatní dlouho nečekají" Morpheus se na ně usmál. Všichni se chytli a Ben je přemístil přímo do haly upířího hradu. „Dobře jdeme si promluvit s Ellie" Jed se na Sarah usmál a po boku Bena odešel do patra. Lucifer zatím přistoupil k Sarah. „Můžu jí ukrást?" Lucifer se podíval na Morphea. „Samozřejmě" Morpheus se uchechtl a odešel k Alex a Raphaelovi. „Táta mě zavolal prý jde o další reinkarnaci, táta jí z nějakého důvodu chce adoptovat, napadlo mě jestli by jsi nešla se mnou, už jsi tím vším jednou prošla.

A myslel jsem si že by jsi tam mohla být jako morální podpora všeho?" zeptal se své kamarádky Lucifer. „Vlastně já asi vím proč jí chce tvůj táta adoptovat ale ano ráda s tebou půjdu" souhlasila Sarah. Lucifer se na ní usmál, roztáhl svoje křídla, vzal Sarah do náručí a sestoupil do pekla. Sarah se lehce otřásla vražedným horkem které je obklopilo. „Vlastně jsem ještě nikdy nebyla v pekle" došlo to Sarah a podívala se okolo sebe zatím co Lucifer se rozesmál. „Potom ti to tu ukážu a seznámím tě s Kerberosem" nabídl se jí a Sarah nadšeně přikývla.

Lucifer ji zavedl k Hádesovi který na ně už čekal u stolu. Vedle něj na židli seděla nervózně vypadající dívka. Její vlasy byli blond skoro až do hnědé barvy, její oči byli tmavě hnědé, téměř až černé. Její pleť byla lehce bledá skoro bílá, rty měla popraskané od nervózního okusování a očima těkala všude kolem sebe. „Sarah jsem rád že jsi tu také" Hádes se na ní vřele usmál a pevně jí obejmul. „Hádesi ráda tě znovu vidím ale sednu si k ní a pokusím se uklidnit nervové zhroucení kterým uvnitř sebe prochází" oznámila Sarah pobaveně a opatrně se posadila k Melione.

Hádes přikývl a odvedl Lucifera aby mu všechno vysvětlil. „Jsi v pořádku Melione?" Sara jí opatrně oslovila a Melione k němu zvedla pohled. „Jsem zmatená, cítím se jako bych žila dva životy a ani jeden nebyl doopravdy můj, oba dva je znám, a jeden z mých životů je miluje nade všechno na světě ale ta druhá je nezná a je vyděšená k smrti. Chtějí mě adoptovat ale netuším kdo jsem, jedna moje část netuší kdo jsou oni. Jak mě mohou adoptovat když nevím ani to kdo jsem doopravdy já?" ptala se Melione a Sarah jí lehce pohladila po zádech.

„Dobře zkusíme začít úplně od začátku ano? Jak by jsi chtěla aby se ti říkalo, chceš se jmenovat Melione nebo Azrael?" tiše se jí zeptala. „Melione, chci být Melione" odpověděla dívka a Sarah přikývla. „Dobře, Mel prošla jsem tím podobným co ty, nepamatuji si celý život Hephaestus ale jsou tam útržky vzpomínky, života který není můj a který ani nemůže být můj. Její rodiče mě adoptovali a stali se mým rodiči ale jako Sarah ne Hephaestus. Nehledají ve mně ji, ani náhradu za ni, a vím jistě že to nebudou dělat ani Hádes nebo Lucifer.

Chtějí tě protože i kdybys si její život nepamatovala, něco v tobě tě dělá jejich krví a jejich dcerou. Chtěli by tě i bez Azrael. A pro jistotu vím že je tu rituál který ti život Azrael z paměti může odstranit, a jsem si jistá že i po tom by tě stále chtěli" vysvětlovala jí Sarah. Melione se na ní podívala a lehce se na ní usmála. „Děkuji ti Sarah" Melione jí vděčně obejmula. Zatím co ty dvě mluvili Hádes odvedl Lucifera stranou. „O co přesně jde tati?" nechápal Lucifer a po oku se díval na Sarah a neznámou dívku aby se ujistil že Sarah nebude ublíženo.

„Lucifer jmenuje se Melione, a je reinkarnací Azrael" promluvil Hádes. Lucifer sebou trhl a podíval se na svého otce. Azrael byla jeho starší sestra. Ještě v době kdy byl malý kluk se Azrael vydala na misi ze které se už nikdy nevrátila. Lucifer svou starší sestru miloval nade všechno na světě a když se nevrátila, zlomilo mu to srdce. V ten den se stal tak trochu emo člověkem, a slyšet její jméno, bolelo ho to. „Proto jí chceš adoptovat?" zeptal se Lucifer. „Taky ale měla posrané dětství a ona... Je to moje dcera Lucifere a tvoje sestra.

Ať už je Azrael nebo ne, má stejnou magii jako my, je naše" vysvětloval Hádes a Lucifer svého otce sledoval. „Ale je tu ještě jedna věc Luce... Pamatuje si celý život Azrael, všechno, a myslím že by mohla chtít rituál očištění" vysvětlil Hádes. „Chci vědět co se stalo Azrael" namítl Lucifer. „To já také, ale potom uděláme rituál očištění pokud ho bude chtít a potom pokud bude chtít jí adoptujeme, pokud souhlasíš" pronesl Hádes a Lucifer se podíval na Melione. „Bylo by hezké mít znovu sestru, tentokrát mladší sestru" uchechtl se nakonec Lucifer.

Lucifer a Hádes se vrátili ke dvěma dívkám které spolu tiše mluvili. „Melione řekla ti Sarah o rituálu očištění?" zeptal se Hádes. „Ano" souhlasila Melione. „Budeš ho chtít podstoupit abys se zbavila vzpomínek na život Azrael?" tentokrát se ptal Lucifer a lehce se na ní usmál. „Ano ráda bych" Melione tiše přikývla. Sarah jí dala uklidňující ruku na záda a povzbudivě se na ní usmála. „Já i Melione jsme mluvili a je připravená na to že asi budete chtít vědět co se Azrael stalo než ten rituál uděláme, a Melione je ochotná vám to říct" vysvětlila Sarah a Hádes se lehce usmál.

„To bychom rádi, milovali jsme Azrael a nechceme abys byla jí, ale chceme to uzavřít, musíme uzavřít její kapitolu abychom mohli začít tu tvoji" vysvětlil Hádes a Melione přikývla a na těžko polkla. „Azrael před mnoha lety zjistila co se doopravdy stalo vaší mámě Eve, a chtěla jí pomoct dřív než by pro ni bylo pozdě to byla ta mise na kterou odešla. Uriel zjistil že je jim na stopě a rozhodl se na ní poslat stínové démony aby nikdo nezjistil že to byli starší, stínoví démoni roztrhali její duši zevnitř" vysvětlila Melione a Hádes z Luciferem si vyměnili pohledy.

„Co... Co se stalo mámě?" zeptal se opatrně Lucifer. „Azazel, Beelzebub a Uriel jí unesli a drželi v jejich osobních kobkách, Azrael se ji vydala zachránit a to se stalo její smrtí" odpověděla Melione. „Než bylo pozdě? Zabili Eve?" zeptal se Hádes. „Ne ale chtěli jí uvěznit navždy aby nebyla nalezená a v kobkách to bylo nebezpečné, nejsem si jistá jestli sama Azrael věděla kam jí uvězní ale já to nevím" Melione pokroutila hlavou a dva muži přikývli. „Děkuji Melione" Hádes jí pevně obejmul. „Dobře začnu vše připravovat na rituál očisty" pronesl Lucifer a postavil se na nohy.

Sarah se zamračila a vydala se rychle za Luciferem kterého chytla za paži. „Luci jsi v pořádku?" zeptala se ho opatrně. „Ano jen... Konečně jsem zjistil co se stalo mojí mámě, asi nevím proč jí unesli ale už vím co jí udělali, jenom doufám že díky tomu bude jednoduší se s tím smířit" Lucifer se na ní pokusil usmát. Sarah tiše přikývla. „Dobře pokud by jsi potřeboval mluvit jsem tady, my všichni" Sarah se na něj lehce usmála a vrátila se za Melione. Lucifer po pár minutách přišel s lektvarem který podal k Melione. Ta opatrně vzala lektvar do rukou a podívala se na ně.

„Ona... Já..." Melione si povzdechla a podívala se pro pomoc na Sarah. „Chce říct že Azrael tam pořád ještě je, a než vypije ten lektvar měli by jste mít šanci se s ní rozloučit, šanci kterou jste před tím nedostali" vysvětlila Sarah a dva muži se rozesmáli ale přikývli. Lucifer přistoupil k Melione a usmál se. „Byla to moje starší sestra a v den kdy odešla mi to zlomilo srdce, chybí mi" pronesl Lucifer a pevně Melione obejmul. Hádes k nim přistoupil a také oba dva obejmul. Lucifer i Hádes jí políbili na čelo. „Sbohem Azrael" vydechl tiše Lucifer.

Melione přikývla a vypila lektvar. Melione se začala točit hlava a upadla k zemi, Lucifer ji naštěstí pevně chytil. „Bude to pár minut trvat" vysvětlil Lucifer když viděl ustrašenou tvář Sarah a ta tiše přikývla. Melione se konečně probudila, to už měl Hádes nachystanou krev díky které jí mohli adoptovat. „Když sedíš rovnou to vypij je to adopční krev, díky tomu budeš naše" Hádes se na ní lehce usmál a Melione si převzala nádobu. „Varuji tě do předu je to neskutečně nechutný" Sarah se zasmála a Melione se na ní pobaveně podívala.

„Je to krev, pro každého kdo není kanibal to bude nechutné" Melione pobaveně souhlasila a vypila krev, na poprvé to nechutí téměř vyprskla ale nakonec to všechno polkla. Lucifer i Sarah se nad tím absolutně smáli. Melione se změnila jen v tom že se její oči proměnili do černé. „Už před tím vypadala jako naše" smál se Hádes a pomohl teď už své dceři na nohy. „No a od teď jsi jedna z nás do slova" Lucifer se zasmál a Sarah věděla že od této doby bude Melione zůstávat v sídle. Sarah se lehce usmála a podívala se na Lucifera. Konečně i on sám dostal rodinu kterou si už tak dlouhou dobu zasloužil a ona od přísahala že udělá vše aby našla Eve.

Mezitím v Upířím Hradu

Ben, Jed a Morpheus společně vyšli schody do patra a zaklepali na dveře od pokoje Ellie. Nečekali na žádný pokyn a rovnou vstoupili. „Hej! Co kdybych byla nahá?!" vykřikla pohoršeně Ellie. „Gay!" zahlásili Jed a Ben společně. „Zabouchlej do tvé nejlepší kamarádky" přidal se Morpheus jednoduše. Ellie obrátila oči v sloup ale i přes to měla ve tváři lehký úsměv. Ellie se podívala na Jeda a Bena a něco uvnitř ní ji zasáhlo. Jed i Ben sledovali to jak se její pohled stává vzdálenější čím více se jí vzpomínka dostává do její vlastní hlavy.

,,Hrabal jsi se mi v mobilu" obvinila ho Sarah. ,,Chtěl jsem čísla tvých přátel" bránil se Ben. ,,To není žádná omluva" odsekla mu Afrodite. ,,Smím se zeptat? Ty a Jed jste spolu?" zeptal se opatrně Jace. ,,Ano vlastně jsme se asi před rokem vzali" odsouhlasil Jed. ,,Proč máš kamarády Gaye dřív než já?!" vykřikl Adam na Sarah. ,,Počkej kdy se to stalo soutěží?" nechápala Sarah. ,,To byla vždycky soutěž!" křičel Adam. Sarah pobaveně rozhodila rukami a pokroutila hlavou. ,,Nebudu řešit to že jsi absolutní idiot ale budu řešit něco jiného" Sarah se podívala na Ellie a Audrey.

Ellie potřásla hlavou i když cítila štípání v jejích očích. „Jak jsi na tom?" zeptal se jí opatrně Ben a sedl si k ní na postel. „Jsem naprosto v pořádku a jestli jste tady abych zapnula svou lidskost tak se ani nesnažte nestane se to" zamítla to Ellie a Jed si povzdechl. „Vlastně jsme tady abychom se ti omluvili" Jed se zamračil. „Omluvili za co?" nechápala Ellie. „Nedošli jsme na Adamův pohřeb, a ani na Jasonův nebo Zaynův" oznámil Ben a Ellie na těžko polkla. „Nemusíte se omlouvat, chápu to. Nikdy jsme spolu všichni nestrávili dost času.

Nikdy jsme spolu nestrávili tolik času a já to chápu" Ellie pokrčila rameny a dva muži se zamračili. „To není pravda Ellie, jste naši přátelé, jste členy naší rodiny, možná spolu netrávíme tolik času ale stále jste rodina o kterou se staráme se vším co máme" zamítl to Jed a Ellie se lehce otřásla. „To je vážně v pořádku kluci ale děkuji" Ellie se na ně usmála a Jed s Benem se zoufale podívali na Morphea protože doufali že by to v ní mohlo něco vyvolat. „Kluci prosím jděte ať si s ní promluvím" požádal je Morpheus a oba dva sociálně neobratní muže ihned odešli.

„Pamatuješ si na ten den kdy jsme se poprvé doopravdy poznali?" zeptal se Morpheus. „Je to devět měsíců, stejně tak jako devět měsíců od pohřbu Adama. Viděl jsem to na tobě, nebyla jsi připravená se na ten hřbitov vrátit, měla jsi pocit že stojíš na nekonečném lidském pohřebišti lidí které miluješ" mluvil Morpheus a ona se na něj podívala. „Vysvětlovala jsi mi že máš pocit že už nikdy nebudeš v pořádku a že se nenávidíš za to že jsi je všechny do toho přivedla" Morpheus se na ní usmál. „S tím nadále souhlasím" přikývla nakonec Ellie.

„Řekl jsem ti že je v pořádku mít strachu, nebo nebít v pořádku, že nikdo nemůže být vždycky v pořádku. Řekl jsem ti že je naprosto normální truchlit nebo se necítit dobře. Hned jsi věděla kdo jsem a já zase věděl kdo jsi ty. Vysvětlovala jsi mi co se stalo když odvedli Sarah na Olymp a já zkonstatoval jediné, že máš úzkosti, a rozhodl jsem se ti vysvětlit co to znamená, pamatuješ si ještě co jsem ti řekl?" zeptal se jí tiše Morpheus, Ellie na těžko polkla a sklonila hlavu k zemi, věděla že mu bude muset odpovědět nebo to řekne on sám.

„Do úzkostí se začleňuje i moc přemýšlení, vytváření těch nejhorších scénářů v tvé hlavě" zopakovala ty slova. „Řekla jsi mi že se cítíš jako blázen, že máš pocit jako by jsi zešílela, víš co jsem ti na to řekl?" zeptal se znovu Morpheus. „Ne už si to nepamatuji" tentokrát Ellie zalhala a Morpheus se na ní smutně usmál. „Tak ti to budu muset znovu zopakovat" rozhodl Morpheus a Ellie si povzdechla. „Nejsi blázen Ellie, jsi jenom nemocná, a to je v pořádku, každý z nás je nějakým způsobem nemocný, já taky, popravdě taky mám úzkosti.

A neznamená to že jsi blázen, jenom to znamená že každý den bojuješ sama ze sebou, sama se svou hlavou, a to je naprosto v pořádku protože je jedno jestli vyhráváš nebo prohráváš, prostě a jednoduše stále bojuješ a to není nic kvůli čemu by jsi se musela cítit jako blázen" Morpheus ty slova znovu zopakoval a ona od něj odvrátila pohled. „Proč mi to všechno říkáš a připomínáš?" nechápala Ellie a stále se na něj odmítala podívat. Morpheus si sedl přímo vedle ní na postel tak aby byla nucená se na něj podívat a dívat se mu přímo do očí.

„Protože to taky byl den kdy jsi téměř vypnula lidskost, přímo na pohřbu tvého nejlepšího přítele kvůli bolesti kterou jsi cítila a kvůli skutečnosti že se Andrew rozhodl odejít" vysvětloval tiše. „Byl to první okamžik kdy jsi byla dost blízko na to aby se tvoje lidskost nevypnula násilně jako teď ale samovolně, kvůli neúnosné bolesti kterou jsi ty i tvoje tělo cítila, pamatuješ si na tu bolest kterou jsi tenkrát cítila ještě? Je to už devět měsíců ale snad si na to stále pamatuješ" Morpheus se usmál když viděl jak se znovu ztrácí ve vzpomínce na ten den.

Ellie pomalu otevřela oči ale Andrew už byl pryč. Ellie se sesunula na kolena do trávy a objímala hrudník svýma rukama. Měla pocit bolestivých křečí ve sém hrudníku. Audrey která cítila její bolest k ní přiběhla jako první a stáhla si jí do náručí. ,,Proč nás všichni opouštějí?! To snad nejsme dost dobří na to aby zůstali?!" vykřikla Ellie a hlasitě plakala. Audrey vytřeštila oči. ,,Davide!" Audrey ho zavolala. David i Jason se otočili a hned se dostali ke své sestře. ,,Co se děje?" ptala se Emma nechápavě, netušila co je špatně ale Jason i David tomu moc dobře rozuměli.

,,Je na pokraji" vysvětloval rychle Jason a vzal si svou sestru do obětí. V momentě její nevědomosti kdy objímala Jasona jí David zlomil vaz. ,,Co se děje?!" vykřikla Alex. ,,Byla a je na pokraji nelidskosti, musíme jí dostat do hradu a to rychle" rozkázal všem David. Pohledy všech se setkali a přikývli. Společně se všichni dostali do hradu. Ač jim to nebylo příjemné odnesli Ellie do sklepa do cely kterou nechali ale odemčenou a položili jí na postel. Podle toho v jakém stavu se probudí, se musí rozhodnout co bude dál, ale do té doby se chystali zůstat po jejím boku.

„Pamatuji si na to" souhlasila nakonec Ellie. „Pamatuji si na všechnu tu bolest kterou jsem tenkrát cítila ale dneska? Právě teď už to pro mě nic neznamená?" samotná Ellie si nebyla jistá jestli říkala v tento moment pravdu nebo jestli lhala. A pokud lhala tak komu přesně lhala, Morpheovi nebo jí samotné aby se cítila lépe? „Pamatuješ si na ten další den kdy jsi se probudila? Na to co se stalo?" zeptal se jí opatrně Morpheus a Ellie se na něj podívala když si doopravdy vzpomněla na to co se ten den stalo a jak se chovali.

„Audrey byla naprosto apatická a s nikým nechtěla mluvit, pamatuješ si co ti řekla?" zeptal se Morpheus. „Tak moc jsem se bála, v moment kdy to vypneš z tebou ztratím kontakt a zešílím z toho" Ellie zopakovala slova jedné z jejích nejlepších kamarádek. „A potom se k tomu připojil Jason, řekl že se to každému z vás už jednou stalo, a rozhodl se ti vyprávět jeho příběh" připomněl jí Morpheus. „Před třemi lety Bella, zemřela mu v náručí, zabili jí lovci, slyšel jak její srdce přestalo být a on vypnul lidskost" Ellie si na to ještě pamatovala.

„Vysvětlil ti že se tenkrát naštěstí objevil David a řekl mu něco na co nikdy nezapomněl. Pamatuješ si ještě ty sama co řekli?" Ellie na těžko polkla a pokroutila hlavou, nechtěla to slyšet. „V ten moment kdy vypneš svou lidskost, ztratíš své pravé já, svou pravou stránku a pravou tvář, a už nikdy to nebude tak jako dřív, už nikdy nebudeš stejná. Když lidskost znovu zapneš už nikdy nebudeš stejná, něco z toho všeho v tobě navždy zůstane. Když se na sebe podíváš do zrcadla dojde ti že něco z toho monstra v tobě stále ještě zůstalo a že každý den svého života jsi na hranici nelidskosti.

Zjistíš že jsi jiná a že samu sebe už nepoznáváš. Získat zpátky lidskost je bolestiví proces, a uvědomit si kolika lidem jsi ublížila je něco strašného, tu vinu, tu bolest, a ta nenávist k sama sobě, je něco co nemůžeš zvládnout jen tak" zopakoval to Morpheus a cítil tu, tu vlnu bolesti a úzkosti která z ní vyšla. „Pamatuješ si co jsi nám tenkrát slíbila?" Morpheus se na ní usmál. „Že nevypnu emoce aníž bych s vámi mluvila. Aníž by jste byli připravení na to co se stane a proč se to stane. Slíbila jsem že nikdy nezajdu moc daleko.

Slíbila jsem že si vždycky budu pamatovat to co Jason a David řekli..." Ellie se odmlčela a na těžko polkla. „Slíbila jsem že vždy zůstane něco k čemu se budu moct vrátit" dokončila tiše. „Tak mi teď řekni proč ten slib porušuješ, proč se snažíš zničit všechno k čemu by jsi se kdy mohla vrátit?" Morpheus jí uhladil vlasy. „Protože – Protože to až moc bolí na to abych dál bojovala Morphee" Ellie se postavila na nohy a začala přecházet po pokoji. Morpheus sledoval jak se její ruce třesou a její hrudník prudce zvedá, dostávala úzkost.

„Ale hlavně, slíbila jsem že je za každou cenu ochráním Morphee, ale do teď jsem byla moc slabá! Nebyla jsem dost dobrá" vykřikla Ellie a roztřeseně polkla. „A tak jsem jí zabila! Zabila jsem jí protože byla moc slabá na to aby přežila! Zabila jsem jí protože byla moc slabá na to aby vás ochránila. Možná jsem bez lidskosti, ale alespoň jsem dost silná abych vás ochránila" vysvětlila Ellie a Morpheus k ní přistoupil a pevně jí obejmul. „Prosím neříkej to co se se mnou děje nikomu" požádala ho tiše a Morpheus na těžko polkl.

„Slibuji. Slibuji že nikomu neřeknu to co všechno z tebe právě teď cítím. Slibuji že jim neřeknu jak velká je šance na tvou záchranu. Slibuji že si to všechno nechám jenom pro sebe. Ale musíš vědět a uvědomit si že ať uděláš cokoliv, nikdy o tebe nepřestaneme bojovat" pronesl Morpheus a políbil jí na čelo. Následně se na ní lehce usmál a odešel z jejího pokoje. Neřekl by jim to, ale až nastane den kdy se bude zdát že je všechno ztracené, bude vědět on sám že tu naděje existuje, že tu je stále něco za co pořád ještě stojí bojovat, byla to ona, vždy za ní stálo bojovat.