"There is still hope for her"

Zima, 8 Února 2017

Všichni mimo Ellie seděli v obýváku, všichni strávili několik hodin konverzacemi po tom co se dozvěděli nové informace o duši Ellie. Tedy mnoho lidí by to asi nenazvalo konverzací jako spíše hádkou. A popravdě to nedopadlo moc dobře. Museli svázat Rose a Alex ale očividně uměli kousat a byl si stoprocentně jistý že Rose jednou zalepili ústa a ona snědla lepící pásku. Enzovi chyběli tři zuby, Kate byla pokousaná do krve lidskými zuby a Raphael měl několik modřin. David a ostatní mezitím pojídali popcorn... Tedy do doby než se Enzo nerozhodl Emmu popcornem udusit.

Takže právě teď všichni znovu seděli v obýváku a vražedně se navzájem sledovali. „Dobře přestaňme se na sebe všichni tak vražedně dívat a vymyslíme co budeme dělat teď" přerušil je Lucifer a Rose leknutím nadskočila. „Kdy jsi se sem dostal?!" okřikla ho Rose. „Je tu už asi hodinu, do slova a do písmene ti zalepoval pusu!" okřikl jí Jake a Rose se zamyslela. „Ta lepící páska kterou polkla jí zatemňuje mozek" zhodnotil Enzo a Rose ho propálila pohledem. „Nesmíme to s ní vzdát, zatím nemáme jiný způsob jak jí zachránit... Tak s ní musíme mluvit" pronesl Jake.

„Jake má pravdu, právě teď je to náš jediný způsob" souhlasila Emma která seděla vedle Jakea jako jediné bezpečné místo. „Dobře tak kdo se dobrovolně hlásí?" zeptal se Andrew. Všichni se na něj pomalu s širokými úsměvy otočili. Jeho úsměv ihned popadl. „To jsem si mohl myslet" utrousil Andrew. „To jsi měl, v momentě kdy jsi otevřel ústa" souhlasila Alex. „Nejlepší by bylo kdybys mohl vyvolat mrtvé které ztratila" oznámil Raphael který Alex objímal okolo ramen. Audrey je pozorně sledovala a naklonila se opatrně k Luciferovi, Jakeovi a Andrewovi.

„Už se někomu přiznali že spolu chodí?" zeptala se jich tiše a všichni tři muži záporně pokroutili hlavou. „Měla bych s nimi promluvit?" dotázala se Audrey znovu a muži souhlasně přikývli. „Dobře Andy jdi" rozkázal mu Morpheus. „Vážně tam musím jít? Nemůže si to se mnou někdo vyměnit? Zaplatím vám!" oznámil na jistotu Andy a všichni se na něj podívali. „Zaplatíš nám?" zeptala se pohoršeně Sarah. Audrey se znovu ke všem naklonila. „Mluvili ti dva spolu už konečně?" dívala se na Morpheuse a Sarah kteří seděli vedle sebe ale udržovali si vzdálenost.

„Pochybuji" zamítl tiše Enzo a Audrey přikývla. Andy si stále stěžoval na to všechno. „Andy, jsi jediný který může vyvolat Adama!" okřikla ho Kate skoro až křikem a Andrew lehce nadskočil. Andy se na ní podíval. „Je tu ještě někdo kdo se jí bojí?" zeptal se opatrně Andrew sledující Kate. Všichni se po sobě podívali a potom lehce přikývli, tedy všichni kromě Davida. „Nikdy jsem se jí nebál ani nebudu" David jednoduše pokrčil rameny a Kate se na ní lehce usmála. „Dobře, ale udělám to jenom protože se tě docela bojím a opravdu tě nechci nasrat" připustil Andrew.

Kate se na něj usmála a okamžitě se usmála jako by byla spokojená sama ze sebou. „Ale pokud mě zabije... Vina je na tvojí hlavě" oznámil Andrew a prstem ukázal na Kate. „Ty už jsi mrtvý!" vykřikla Kate a prudce se zvedla na nohy. „Tak umřu znovu!" okřikl jí zpátky a Kate se na něj zamračila tím nejhorším pohledem. V ten moment všichni okolo nich začali zdrhat hodně daleko. Kate se nad tím uraženě zamračila. „Jsem prakticky neškodná!" vykřikla Kate a Andy na ní nadzvedl obočí. „Ano velmi bych se hádal a smál" utrousil Andy a Kate se rozhodla.

Její pěst vyletěla do vzduchu a setkala se z jeho nosem. Andy vykřikl a chytl se za krvácející nos. „Jestli tohle je neškodný jsem anglická královna" ozval se odněkud pobaveně Enzo. „Milé že jste mě v tom nechali samotného vy srabi!" okřikl je Andrew a potom se podíval na Kate. „Dobře už jdu jenom mě prosím nemlať" vydechl nakonec Andrew. „Tak jdi a neser mě prosím" pronesla Kate a nechala Andrewa samotného. Andrew jí lehce zamračeně sledoval, něco s ní bylo špatně, a až teď si toho začal doopravdy všímat, takhle se nikdy před tím nechovala.

Andrew zatřásli hlavou a vydal se do pokoje jejich kamarádky. Andy zaklepal na dveře a vstoupil. Ellie seděla u počítače a cosi dělala, úplně si nebyl jistý tím co ale ani to moc nechtěl řešit a proto si beze slov sedl na její postel. „Tak co to bude teď?" zeptala se nakonec Ellie a otočila se na něj. „Není to ani devět měsíců zpátky Ellie. Bylo to pátého června 2016 a Adam měl pohřeb" ten den si stále ještě pamatoval a poznal na ní že ona si ho pamatuje taky. „Odešel jsem, rozhodl jsem se pro dobro sebe samotného odejít abych se zachránil" vysvětlil Andy.

„Pamatuji si to" souhlasila Ellie a tvrdě se na něj dívala. „Audrey mi to řekla. Řekla mi že jsi téměř vypla svou lidskost, bylo to na tebe až moc ztrát. Když jsem to od ní poprvé slyšel něco ve mně mě donutilo věřit že jsem udělal správné rozhodnutí. Protože jsem už tenkrát tušil že další ztrátu už tvoje duše nezvládne. Že pokud ještě někoho ztratíš, tentokrát už to nebude jenom skoro, a já jenom doufal že to nebude muset být tak brzo, že bych tě třeba ještě dokázal zachránit, ale něco v tobě bylo už zlomené. Pravda je že něco v tobě bylo zlomeného vždycky" mluvil Andy.

Ellie se na něj zamračeně podívala. „Od toho dne na tom hřbitově uplynuli tři roky Ellie. Do dneška si pamatuji jak jsem stál na tom hřbitově a dával jsem ti vteřiny, dokonce minuty navíc, doufajíc že někdo dojde, protože jsem nechtěl sklidit duši nevinné patnáctileté dívky. A ani ne o rok později jsem stál znovu, tentokrát na mostě, křičíc, modlíc se aby tě někdo ještě stihl. A došli oni. Na hřbitov došel David, na most Zayn. Audrey ti to asi neřekla ale po tom dni na mostě jsem se hystericky zhroutil a rozbrečel, to byl první moment kdy mi to došlo.

Byl to první moment kdy mi došlo že si k vám začínám dělat až moc velké emocionální pouto které by nás mohlo stát všechno. Ale viděl jsem tě, dívala jsi se na mě a tvůj pohled říkal "Dneska ještě ne" a já doufal že to tak zůstane dlouho, protože jsi možná byla mrtvá ale cítila jsi se na živu. Teď s tebe cítím chlad a mám pocit že jsi znovu mrtvá a je to o mnoho horší než sklidit tvou duši, protože by jsi alespoň mohla být v míru. Zlomil jsem ti srdce když jsem odešel, ale moje srdce se zlomilo když jsem tě viděl trpět a věděl jsem že nemůžu zůstat.

Ale vrátil jsem se, ze strachu že by jsi mohla vypnout lidskost jenom kvůli mně, a to jsem nemohl dovolit" vysvětloval Andrew a Ellie se na něj dívala. „Vrátil jsi se kvůli mně?" zeptala se Ellie. „Ano vrátil jsem se kvůli tobě Ellie" souhlasil Andrew a Ellie se na něj podívala. „A jak to dopadlo" uchechtla se Ellie a Andrew bolestně zavřel oči. „Pamatuji si jak si přede mnou poprvé klečela na kolenou a prosila jsi mě za život své matky. Pamatuješ si ještě co jsem ti tenkrát řekl?" zeptal se své kamarádky a Ellie k němu zvedla pohled.

„Elizabeth, vím že jsi zvládla o mnoho horší věci, věděla jsi že se tohle mělo stát, nemohu vrátit život který musel odejít" Ellie zarecitovala ty slova a Andrew přikývl. „V boji proti lovci, nemohl jsem pomoct ale dělal jsem všechno pro to abych tě zachránil. Ležela jsi na zemi a já používal všechno ze svých sil na to aby s tebou mohli mluvit, aby ti mohli dodat energii a odvahu, abych tě viděl znovu se zvednout i po tom co jsi je viděla umírat" vysvětloval Andrew a Ellie se mu podívala přímo do očí, ten moment si pamatovala a ty slova také.

„Nikdy jsi nebyla sama. Cítím jak tě naplňuje síla, stojím s tebou, stejně tak jako kdysi na tom mostě, nejsem tu pro tebe, nechci si tě vzít, chci tě chránit, prosím nenuť mě tě vzít" Ellie vydechla ty slova a Andrew přikývl. „Byl ten nejhorší pohled v mém životě hned po tom co jsem sledoval jak chceš skočit z mostu" vysvětlil souhlasně Andrew a cítil slzy v očích nad všemi vzpomínkami. „Padla jsi přede mě na kolena a řekla jsi mi že pokud jdu pro ně jdu pro malé části tebe samotné, cítil jsem jak uvnitř sebe samotné pomalu ale jistě umíráš" Andrew se zhluboka nadechl.

Pamatuješ si ještě co jsem ti řekl?" zeptal se Andrew a Ellie tentokrát neodpověděla. „Ellie když jsem tě poprvé viděl, potkal jsem tě jako patnáctiletou dívku z nadějí ve svět, možná nevíš že jsem tam ten večer byl, ale byl jsem tam, ten den jsi měla zemřít, ale nemohl jsem tě vzít, měla jsi celý život před sebou a nemohl jsem. Tak jsem ti dal malou chvíli, dal jsem malou chvíli pro tvého bratra aby se k tobě dostal. Dal jsem ti šanci na život. A teď před sebou vidím ženu, ve které něco umírá, cítím jak v tobě někde hluboko něco umírá a nenávidím že jsem ti tenkrát dal život a dnes ti dávám jen smrt.

A já tak moc nenávidím že v tobě mizí naděje na život. Je mi to líto" Andrew znovu zopakoval ty slova co jí tenkrát řekla ale dneska ho to zasáhlo mnohem více než ji. „Řekla jsi mi něco co jsem nikdy nemohl přijmout nebo věřit, protože jsem cítil jak tě to bolelo. Řekla jsi mi že to není moje vina, že v tomhle nejsem ten zloduch a že jsem nikdy nebyl. Řekla jsi mi že jsi mě za to nikdy nevinila" pokračoval Andrew. „Když jsem se tě zeptal jakou duši mi nabízíš nechtěl jsem to slyšet, protože jsem odpověď už znal a lámalo mi to srdce" Ellie sklonila hlavu k zemi.

„Zeptal jsem se tě jestli když ti řeknu abys to dělala jestli to nepomůže, řekla jsi mi že tvé rozhodnutí už nezměním, věděl jsem to dávno, ale stále jsem měl malou naději" Andrew si olízl suché rty. „Vybrala jsi si Sarah a požádala jsi mě abych se postaral o jeho duši. Ujistil jsem tě že jeho duše jde rovnou do míru a cítil jsem jak něco hluboko v tobě umírá, něco co už nešlo zvrátit. Proto jsem o pár dní později přišel s nápadem, na záchranu alespoň dvou duší, doufajíc že to alespoň trochu napraví něco umírajícího v tobě.

Řekl jsem ti že jsou tu dvě duše které můžeš zachránit. Muž jež nikdy nedostal šanci na opravdový život, muž který žil tak dlouho bez lásky a v moment kdy jí byl znovu schopen pocítit mu bylo všechno vytrhnuto z hrudi. Muž jež má dvě nádherné dcery a dva nevlastní syny. Ani jedno z těchto dětí nikdy nebyl schopen doopravdy poznat a vidět v co vyrostli" znovu to opakoval Andrew. „Táta" Ellie ty slova vyslovila. „A ta druhá, je žena která zemřela poměrně mladá, dříve než měla, žena která zemřela na nemoc, žena která ti vytrhla tvé srdce a vzala si ho sebou do hrobu.

Žena která pro své děti obětovala všechno na světě. Žena která si sebou do hrobu vzala tvou vůli k životu. Žena která začala vaši tradici rodinných večeři" znovu mluvil. „Máma" Ellie znovu vyslovila. „Když jsi se zeptala na duši kterou by jsi mi zaplatila vysvětlil jsem ti to. Ten den kdy jsi na Davida křičela. Řekl jsem ti že tě slyšeli, že tě všichni slyšeli, a nejen že tě slyšeli, vyslyšeli tě. Došlo jim to. Došlo jim že ti bylo jenom patnáct, že jsi byla dítě a ztratila osm lidí, nemůžou napravit všechno ale rozhodli se ukázat ti že v tom nejsi sama" vysvětloval Andy.

Ellie k němu znovu zvedla pohled. „Má to se mnou snad něco dělat?" zeptala se Ellie a Andrew si povzdechl, doufal že to s ní něco udělá ale očividně ne. A tak se musel uchýlit k nouzovému řešení. „Dobře v tom případě je tu nouzová možnost. Protože by s tebou někdo chtěl doopravdy hodně mluvit" vysvětlil Andrew, zavřel oči a pronesl kouzlo. Objevil se před nimi duch. „Adame?" Ellie tiše vydechla to jméno když sledovala svého mrtvého nejlepšího přítele. Usmál se na ní a jí se nevědomky sevřel hrudník tak že měla pocit že nebude dýchat.

„Chci ti něco dát" Adam se usmál a podal jí knihu. Ellie vytáhla papír a nad textem co viděla, nadzvedla obočí. „Co to je?" zeptala se Ellie. „Něco ze školy když jsme ještě měli Justina a Ginny" vysvětlil Adam s úsměvem a Ellie se na něj podívala a potom zpátky na papíry a začala tiše číst.

Ellie – Lidi že ta učitelka vypadá jak upírka?

Adam – jsi debil vypadá spíš jako vlkodlak v zrcadle má odraz to přece upíři nedělají ale vlkodlaci jo.

Sar – Bože vy jste debilové to je stoprocentní čarodějka.

Ginny – Jo a určitě nás všechny otrávila ne??

Justin - Lidi vždyť slintá jak labrador to není upír, vlkodlak ani čaroděj

Adam – Jussi drž hubu Sar má pravdu.

Ginny – Jussi ty nás vůbec nechápeš Sar ty jsi snad věštec.

Ellie – Sar ty máš pravdu začíná mi být nějak zle.

Sar – Bože lidi chápete vy vůbec ironii??

Ellie papír dočetla, obrátila oči v sloup, zmuchlala papír a vyhodila ho do koše. Adam a Andrew si vyměnili pohledy a Adam si povzdechl. „Tak jo jinak. Došla jsi ke mně a řekla jsi Jsme jako Fred a George jeden bez druhého nemůžeme žít jenže to jsem tenkrát ještě netušila co se stane v poslední knize. Když jsi došla k Jasonovi a řekla jsi něco neuvěřitelného. Víš jsme jako Nagini a Voldemort ten nedokázal milovat a přesto Nagini milovat a rozuměl ji ale byla to pravda opravdu ti rozuměl tak jak sis myslela" Adam si nevšiml bolesti v jejích očích při jménu Jason.

„A tím ve mě chcete probudit co?" uchechtla se Ellie a Adam se podíval na Andrewa. „Pamatuješ si ještě na moji zradu?" zeptal se Adam a Ellie obrátila oči v sloup. „Odpustila jsi mi protože jsi mě milovala a já to nikdy úplně nepochopil, nechápal jsem proč jsi mi tak rychle odpustila když jsem udělal nemyslitelné. Během pár dní jsem to pochopil. Dlouho jsi mi neodpustila, nenáviděla jsi mě, ale nakonec jsi to dokázala, dokázala jsi mi odpustit ale trvalo to" vysvětloval David. „To není pravda" zamítla Ellie a Adam se na ni lehce podíval.

„Nenáviděla jsi mě" odsekl Adam. „Řekni to!" okřikl jí Adam. „Dobře! Chceš to slyšet?! Dobře! Nenáviděla jsem tě! Nemohla jsem uvěřit tomu že by jsi mě zradil po tom všem čím jsme prošli! Nenáviděla jsem tě!" křičela Ellie a potom se zasekla a uklidnila se. „Co přesně jsi tím chtěl dokázat?" zeptala se ho Ellie klidně. „To že tam pořád jsi protože i nenávist je lidský cit. Tam kde je nenávist může být i láska. Ve skutečnosti nenávist a láska jsou si hodně blízké. Proto vím že i přes nenávist mě ve skutečnosti miluješ" vysvětlil Adam a Ellie na těžko polkla.

„To není pravda, jsi mi ukradený" odsekla Ellie. „Někdo koho nenávidíš a miluješ zároveň ti nikdy nemůže být ukradený" pronesl Adam, přistoupil ke své kamarádce a dal jí docela hmotné ruce na ramena. „Vím že tam jsi Ellie, a vím že až to zapneš budeš se nenávidět za to že jsi mi přiznala že jsi mě nenáviděla. Ale já vím že nejsi úplně bez lidskosti, kdyby ano, neříkala by jsi že mě nenávidíš, nepřiznala by jsi to. Vím že se tak moc snažíš být bez lidskosti, nebo to možná jen předstírat aby to tolik nebolelo, ale mohu tě ujistit, že potom to bude bolet ještě víc" vysvětlil jí Adam.

„Odmítám! Ani nejsi na živu!" vykřikla Ellie, její ruce začali zářit, žíly se zbarvili do černé a Ellie je oba dva odhodila do stěny. Adama to nebolelo protože byl duch a Andyho taky ne, protože byl smrt ale bylo jí lépe, a v ten moment se Andrew odhodlal. „Už vím jak jsi se cítila z Justinem, Ten pocit že se díváš na někoho koho miluješ a vlastně ho už nepoznáváš a nevidíš toho člověka kterého jsi měla kdysi tolik ráda, tak se cítím teď já když se dívám na tebe, nepoznávám tě a netuším kdo jsi. To co vidím před sebou je monstrum v kterém žije malý střípek z naší Ellie.

Ale já tě mohu v něčem ujistit, dokud ten malý střípek bude na živu tak já to nevzdám, budu Ellie hledat až do poslední chvíle a nikdy se nevzdám. Protože vím že kdyby tu teď byla nenáviděla by tě, nedokázala by se na tebe ani podívat jak moc by tebou opovrhovala" pronesl Andrew a neztrácel naději toho že se v ní něco pohnulo, nikdy by tu naději neztratil, ne v ní. „V tom případě se hodně pleteš, pro mě už neexistuje naděje" zamítla Ellie. Adam k ní lehce přistoupil a pohladil jí po tváři. Ellie sebou cukla a podívala se na něj.

„Pro tebe existuje naděje vždycky, naděje které se nikdo z nás nikdy nevzdá. Přivedla jsi nás dohromady, teď tě neztratíme, protože na tebe dáváme stále se shora pozor" pronesl Adam a usmál se na ní. Ellie pokroutila hlavou. „Tak na mě už nedávejte pozor, protože to co uvidíte se vám rozhodně líbit nebude" odsekla mu Ellie a setřásla se sebe jeho ruku která v ní vyvolávala podivné pocity které nechtěla mít. Ellie se je rozhodla oba dva odejít aby násilím odešla ze svého vlastního zatraceného pokoje který okupovali.

„Ellie" jeho hlas jí zastavil. Zastavila se v pohybu a její srdce poskočilo. „Je tu ještě něco co musíš vědět" pronesl tiše Adam a Ellie cítila jeho přítomnost přímo za sebou. „Vybrala jsi si správně" pronesl tiše a dal jí ruku na rameno. Ellie měla pocit že jí začínali pálit oči a ona to nenáviděla. „Neviním tě za to že sis nevybrala mě. Neviním tě za to že sis vybrala Sarah. Nikdy to nebyla tvoje vina" vysvětloval Adam a Ellie se držela jak nejsilněji mohla aby byla silnější než všechen ten smutek a žal co v ní stále ještě byl.

„A už vůbec tě neviním za Lucifera. Přestaň mít pocit že mě jím nahrazuješ a ještě víc se za to vinit, protože to není pravda. Je v pořádku že jsi našla tu lásku ve svém srdci abys někoho považovala znovu za svého nejlepšího přítele. Vím že budu mít vždycky speciální místo v tvém srdci ale je to v pořádku. Je v pořádku že jsi se rozhodla mě nechat jít" vysvětlil Adam a Ellie cítila jak jí od zadržování slz bolí hlava. „Je to v pořádku, nikdy se za to už neviň ne znovu" pronesl Adam a Ellie okolo sebe cítila jeho ruce.

Nebylo to jako před tím, jeho paže nebyli teplé a téměř prošli skrze ni. Ale bylo to už tak dlouho co jí obejmul, tak moc dlouho, přesně jak Andy řekl, devět měsíců. Ellie na těžko polkla a cítila jak jí po tváři stekla jedna osamělá slza. Rychle se mu vytrhla. „Nevím o čem to mluvíš, vůbec nic to ve mně nevyvolává" vyhrkla Ellie a tak nějak hluboko v sobě věděla že lže. Adam jí tiše sledoval, poznal to ale ignoroval to. Ellie se hned na to co nejrychleji rozběhla pryč ze svého vlastního pokoje a Adam jenom sledoval její stále ustupující záda.

Adam se otočil na Andrewa. „Díky Adame, dělal jsi co jsi mohl" Andrew se na něj lehce usmál. „Není za co, kdybys něco potřeboval, nebo ona, víš kde mě máš najít" usmál se na něj Adam a potom zmizel ve vzduchu. Andrew sešel schody za svými přáteli kteří na něj už čekali. „Tak co?" jako první vykřikla Emma a prudce se zvedla na nohy aby k němu přiběhla a zjistila co přesně se stalo. „Akorát jdu od ní" pronesl nakonec Andrew a sedl si mezi Davida a Sarah na pohovku. „Tak jak to dopadlo?" zeptal se David doufajíc v to nejlepší co by se mohlo stát.

„Myslím že tam pořád něco je, přiznala Adamovi že ho nenáviděla v jedné části svého života. Mluvil s ní. A myslím že plakala, nebo při nejmenším chtěla plakat. Což je víc než jsem popravdě řečeno já sám čekal" vysvětlil Andrew a David se široce usmál. „Davide?" Alex ho opatrně oslovila aby zjistila co se děje v jeho hlavě. David se na ně na všechny podíval. „Pořád ještě pro ni existuje naděje, pořád ještě tam je. Vím to" David se široce usmál a obejmul Andrewa, ten byl lehce šokovaný ale objetí oplatil. To důležité ze dneška vzešlo, že pro ní stále ještě existuje naděje.