"The Last Dragon Lord"

15 Května 2017, Neznámé místo uprostřed lesů

Emma stála po boku Enza uprostřed temného lesa kam je zavedla GPS. „Jsme si jistí že to opravdu poslal Jason a ne jen někdo kdo se nás pokouší zabít?" zeptala se Emma nakonec a znovu se podívala na svůj telefon. „Emmo to ty jsi oznámila že jedeme já jen souhlasil protože ho chci najít, takže jestli nás tu někdo zabije, viním jenom tebe" oznámil na jistotu Enzo a Emma se na něj vražedně podívala. „Chci zachránit svého přítele, muže kterého miluji tak pardon že jsem to nedomyslela" odsekla mu Emma a rozhlédla se okolo sebe.

„Nedomyslela? Tohle je jako ze zasraného hororového filmu, jenom ještě chybí aby na nás někdo nebo něco vybaflo" utrousil Enzo k dívce která obrátila oči v sloup. „Enzo šel jsi se mnou dobrovolně" připomněla mu. „Protože jsem doufal že zachráníme našeho kamaráda" odsekl jí Enzo a posvítil baterkou okolo nich. „Hledej náznaky Jasona" rozkázala mu Emma a Enzo si povzdechl. „Vím co mám dělat" oznámil Enzo na jistotu. „Možná bychom se měli rozdělit" nabídla mu Emma. „A takhle začíná každý hororový filmů utrousil Enzo ale souhlasil.

Emma ho opravdu chtěla něčím praštit ale když se rozdělili konečně měla možnost ticha a možnost přemýšlení. Chtěla zpátky Jasona ale bála se. Pořád Jasona milovala, nikdy by ho přestat milovat nedokázala, ale bála se toho co všechno se může ještě dozvědět, o jeho minulosti o tom co udělal. Emma měla v ruce baterku a svítila na všechno co mohla. „Jasone?!" Emma zvolala jeho jméno doufajíc že třeba zaslechne její hlas a dá jí vědět že je tady. „Stále ho hledáš i po tom všem co víš?" ozval se hlas a Emma se prudce otočila.

Emma čelila muži ve věku jejího otce možná staršího, rozhodně to byl démon a byla si téměř stoprocentně jistá že to může být Valak. Emma viděla Enza který přistoupil za něj. „Vím co udělal, vím že nás zradil, vím všechno ale nikdy ho nepřestanu milovat a nikdo z nás ho nikdy nepřestane hledat" pronesla okamžitě Emma a ruka s baterkou se jí třásla. „Nevíte ani polovinu z toho co Jason udělal a kým Jason byl" Valak se jim posmíval a Emma se zamračila. „Je synem mé sestry Zotie a Sorena, Zotia zemřela před několika lety.

Jason byl vychováván u nás, jakmile jsme zjistili že Soren zemřel poslali jsme ho do upířího sídla aby se sblížil z Davidem, od začátku byl náš, všechno co jste dělali, všechno v čem jste byli, to hlásil nám" vysvětloval Valak a Emma na těžko polkla. Ne to nemohla být pravda, protože pokud ano znamenalo by to že všechno co o něm věděli byla lež. „Zabil spoustu lidí, démonů, dokonce i andělů. Jedním z nich byla žena jménem Azrael" dodal Valak a Emma se zasekla. Azrael byla sestra Lucifera, rozhodně nevěděla jak by tohle mohla někdy Luciferovi vysvětlit.

„Ne" zamítla Emma ale místo na Valaka se dívala na Enza který na ní přikývl. „Nikdy se ho nevzdáme" pronesla Emma. „Vždycky ho budeme hledat ať už se stane cokoliv. Nic mezi námi nemůže způsobit tak velkou trhlinu že bychom ho nechali za sebou" souhlasil Enzo, obešel Valaka a postavil se přímo vedle Emmy a chytil jí za ruku. „Nevzdáme se ho, nikdy se ho nevzdáme, nenecháme ho za sebou, protože to rodina dělá" dodala Emma pevně. „Výborně" Valak se usmál. Emma ho nechápavě sledovala ale potom Valak lusk prsty a ona i Enzo upadli na zem do bezvědomí.

Emma se začala probouzet na temném místě vypadalo to jako hrad ale úplně jinak než ten upíří, než místo které bylo jejich domovem. Postavila se na nohy a rozhlédla se okolo sebe aby viděla Enza který se také stavěl na nohy. „Kde to jsme?" zeptala se Emma. „To nevím, poslední co si pamatuju je Valak který luskl prsty" vysvětlil Enzo a rozhlédl se okolo sebe aby zjistil kde přesně jsou. „Musíme najít cestu odsud" pronesla Emma. „Nevíme kde jsme, dokud to nezjistíme, tak ani nevíme jak se odsud dostat" namítal Enzo a Emma si frustrovaně povzdechla.

Emma chtěla ještě něco říct ale zahlédla stůl na kterém byl papír. Emma k němu přistoupila a vzala ho do ruky. „Co se tam píše?" vyzvídal Enzo a Emma se na něj šokovaně podívala. „Dávám vám jednu možnost a šanci najít Jasona, hodně štěstí" Emma přečetla nahlas a položila papír zpátky na stůl. Enzo jí sledoval. „Znamená to že je tady" vydechl Enzo a Emma přikývla. „Rozdělíme se?" zeptal se Enzo. „Zbláznil jsi se?!" okřikla ho jako idiota. „Naposledy když jsme se rozdělili našel nás Valak, není to ani deset minut kreténe" připomněla mu.

„Pojďme najít Jasona ať můžeš nadávat jemu a ať já nejsem kretén" povzdechl si Enzo a Emma se na něj spokojeně usmívala. „Jak to uděláme?" ptala se Emma. „Začneme křičet jeho jméno?" zeptal se Enzo nejistě a Emma se na něj podívala. „Ráda bych řekla že mám lepší nápad ale..." Emma se odmlčela. „Jasone!" Enzo vykřikl jeho jméno jako první ale nic se neozývalo. Emma se rozhlédla, povzdechla si a nadechla se. „Jasone!!" vykřikla jméno svého přítele jak nejhlasitěji mohla. „Emmo jak vlkodlaci volají svou smečku?" zeptal se jí Enzo.

Emma se na něj podívala. „Vytí" vydechla Emma a přikývla. Emma zavřela oči a zhluboka se nadechla. „JASONE!" byl to výkřik jeho jména které znělo více jako vlkodlačí vytí a rozléhalo se všude okolo nich. V žalářích všichni spali dokud Jason nezaslechl výkřik smíchaný s vytím. Jason se prudce posadil, ten hlas znal. Byla to Emma. Jason se rychle postavil na nohy a přešel k mřížím. „Emmo!" vykřikl jak nejhlasitěji mohl doufajíc že ho jeho přítelkyně uslyší. Emma i Enzo zaslechli výkřik Emmina jména. Oba dva si vyměnili pohledy a vydali se za zvukem křiku.

„Jasone! Křič Emmino jméno dál ať víme kam jít!" vykřikl Enzo doufajíc že ho stále slyší. Jason se usmál, byla tu jeho přítelkyně i jeho nejlepší přítel. „Emmo! Enzo!" Jason se rozhodl křičet jejich jména dál a bylo mu divné že se Crystal ani Melione neprobouzí na jeho křik ale odmítal to řešit. Emma a Enzo se zastavili. „Žaláře" pronesl Enzo a Emma přikývla. Jason zaslechl kroky na schodech k žaláři, nebyl si jistý jestli to není někdo jiný ale potom je viděl. Emma po boku Enza. „Drž se za mnou" pronesl Enzo k dívce. Emma se na něj podívala.

„A co jsem?" vyhrkla a praštila ho. „Tyran" odsekl Enzo a Jason se musel usmát. „Bože proč jsi vůbec šel se mnou?" ptala se ho znovu Emma. „Jason je můj nejlepší přítel" Enzo pokrčil rameny. „Navíc to byl tvůj nápad se rozdělit" připomněl jí Enzo a Jason se na ně zvědavě díval. „Protože jsi měl neustále kecy o tom jak je to hororový film a já tě chtěla tak moc zabít" vysvětlila mu Emma. „Byla jsi to ty která čelila Valakovi" oplatil jí Enzo. „Jaksi jsem se rozhodnout nemohla prostě se objevil!" okřikla ho a dala mu pohlavek.

Jason už to nevydržel a rozesmál se, oni dva byli opravdu komedie sama o sobě. Emma slyšela jeho smích. „Jasone!" vykřikla a rozeběhla se podél žaláři. Jason se usmál když Emma stála přímo před ním. „Kde je?!" vyhrkl Enzo a rozhlížel se kolem sebe. Jason se zamračil, byl přímo před nimi, proč ho neviděli? „Nemohu tomu uvěřit" Valak je přerušil. Emma i Enzo uskočili a Jason se na něj zamračil. „I přes to co jsem vám o něm řekl, že jsem vám řekl celou pravdu o tom co udělal, ho stále hledáte" mluvil Valak a Jasonovi se sevřel hrudník.

„Kolikrát přesně to máme říkat?! Nevzdáme se ho" odsekla mu Emma. „Kde je?" ptal se Enzo. „Opravdu jste uvěřili tomu že bych vám dovolil ho zachránit?" Valak se rozesmál. Emma lehce strčila do Enza který se na ní podíval. „Jasone?" Emma ho oslovila. „Jsem tady" Jason se na ní lehce usmál. Enzo i Emma se otočili za hlasem. „Tady" vyhrkla Emma a ukázala na jeho celu. Emma se podívala na Enza a potom na Valaka. Enzo přikývl a vrhl se do boje z Valakem. Emma vzala do ruky zámek který svou silou zničila a odhodila ho stranou.

„Jasone?" Emma ho znovu oslovila když vešla do cely. Jason se usmál a pevně svou přítelkyni obejmul. Neviděla ho ale cítila jeho objetí a rozplakala se. „Dostaneme tě ven a můžu ti přísahat že tě minimálně jednou praštím, ale dostaneme tě ven" slíbila mu Emma. „Minimálně jednou? Řekl bych tak minimálně tisíckrát" uchechtl se Jason do jejího ucha. „Jedno za to že jsi lhal, jedno za to že jsi nás zradil, jedno za to že jsi umřel, že jsi mě nechal tě pohřbít" vysvětlila Emma. „To přijímám" souhlasil Jason. „Emmo kurva pohni!" okřikl jí Enzo.

„Miluji tě Jasone, nikdy jsem nepřestala" pronesla Emma. „Taky tě miluji Emmo" pronesl Jason a přitáhl si jí do polibku. Emmě steklo několik slz když se odtáhla. „Dostaneme tě odsud ale teď musíme jít" vyhrkla a Jason tiše přikývl. Emma se vydala za Enzem kterému pomohla na nohy a kývla na něj. „Sbohem" pronesl Valak. Emma věděla co se stane a podívala se naposledy na celu ve které očividně byl Jason a steklo jí po tvářích několik neposedných slz. Valak znovu luskl prsty a Emma i Enzo se znovu propadli do temnoty.

Emma se s nádechem prudce posadila uprostřed lesa kde se z Valakem potkali poprvé. „Sakra" zaklel Enzo a pomohl své kamarádce na nohy. Emma neodpověděla a co nejrychleji popadla telefon a volala. „Emmo je všechno v pořádku? Našli jste něco ohledně Jasona?" zeptala se Audrey a Emma na těžko polkla. Emma se podívala na Enza který přikývl. „Zavolej k telefonu i Lucifera" požádala ji Emma. Audrey se lehce zamračila ale nakonec svého přítele zavolal. „Emmo co se děje?" ptal se Lucifer a Emma si povzdechla, asi byl čas na pravdu.

„Jason je synem Valakovy sestry Zotie. Jason u nich byl vychovaný a když zjistili že jeho otec Soren zemřel, poslali ho do upířího sídla aby se slblížil z Davidem. Podle Valaka zabil spoustu lidí ale je tu jeden který velmi vyčnívá" vysvětlovala Emma. Z druhé strany bylo ticho všichni se to snažili vstřebat. „Dobře myslím že tohle dokážeme nějak přejít. Koho zabil?" ptal se Ben. Emma se podívala na Enza který znovu přikývl. „Azrael" Emma vydechla to jméno a z druhé strany se znovu ozvalo ticho. „Luce" Emma ho tiše oslovila, čekajíc jestli něco řekne.

„Mám Melione, všechno nám řekla, mimo tohohle, ale asi to musela vědět. Pokud i přes to dokáže Jasonovi odpustit. Myslím že to já a táta zkusíme taky" pronesl nakonec Lucifer a Emma zavřela oči. „Trochu se bojím kolik se toho o něm ještě dozvíme" vydechl nakonec Andy. „Nezjistili jste něco i o Melione?" zeptala se Audrey. „Ne Valak o ní nemluvil takže jí buď nemá on nebo to prostě tají" vysvětlil Enzo. „Dobře dávejte na sebe pozor a zase se nám ohlaste" požádal je Jake. „Budeme slibujeme" Emma se usmála a zavěsila hovor.

Emma si povzdechla a dala si hlavu do dlaní. „Byl to jenom sen, jenom v našich hlavách nebo to bylo opravdové?" zeptala se Enza. „Samozřejmě že se to odehrávalo v našich hlavách, ale proč pro boha by to nemohlo znamenat že je to skutečné?" zeptal se Enzo a Emma se na něj zvláštně podívala. „Právě jsi mi kurva citoval Harryho Pottera?!" okřikla ho pobouřeně. „Možná?" vydal ze sebe Enzo a Emma se musela zasmát. „Díky Enzo" vydechla Emma. Enzo přikývl a přitáhl si dívku do objetí. Věděli že před sebou mají ještě dlouhou cestu.

Arménie

Kate, Raphael a Alex vystoupili z vypůjčeného auta na hranicích mezi Arménii a Tureckem blízko v okolí Jerevanu nedaleko od hory Tsitsernakaberd. „Dobře kam přesně máme jít?" zeptala se Kate. „Nech všude okolo sebe vířit svou magii, ta doufejme knihu najde" vysvětlila Alex. Kate přikývla, zavřela oči, roztáhla ruce a vydala ze sebe vlnu své magie. Na své magii cítila zatahání, jako by se jí snažila někam vést. „Kate nech se vést" pronesl Raphael. Kate přikývla a vydala se směrem kam to její vlastní magii táhlo zatím co Alex a Raphael jí následovali.

Dostali se až na vrchol hory Tsitsernakaberd kde byla zvláštní chatka, ke které Kate šla. Alex a Raphael si vyměnili pohledy ale stále jí následovali. Ať už to bylo jakkoliv děsivé, museli tu knihu najít. Společně vstoupili do chatky. „Tady to ustává" pronesla Kate a rozhlédla se okolo sebe. „Dobře musíme tuhle chatku prohledat, určitě tu někde ta kniha bude" pronesl Raphael. Dvě dívky přikývli a společně začali všichni tři převracet chatku vzhůru nohama. Alex se zamračila když našla tajné podzemní dveře. „Lidi" zavolala na ně.

Kate i Raphael k ní přistoupili. „Asi bychom se tam měli jít podívat" pronesla Kate. „A kdo jde první?" zeptala se Alex. „Jdu já, tohle je hlavně můj problém takže jdu první" vysvětlila Kate. Oba dva sledovali jak Kate proklouzla dírou a vydala se do podzemí. Alex se vydala hned za ní a Raphael jako poslední. Kate pomohla Alex vylézt z díry v podzemí a jakmile vylezl i Raphael rozhlédli se okolo sebe. „Máme baterky?" zeptala se Kate. Raphael sáhl do tašky a oběma dívkám podal baterky. Alex rozsvítila baterku a začala podzemí procházet.

„Jsou tu jména napsané krví" vydechla tiše Alex. „Vypadá to jako nějaký temný rituál na vyvolání Hádese" pronesl Raphael když viděl nakreslené znamení. „Jo... Myslím že jsem našla něco většího" Kateyin hlas byl jiný. Byl plný šoku a znechucení. Alex a Raphael si vyměnili pohledy a vydali se za svou kamarádkou která bezmocně stála uprostřed jeskyně. Alex se zastavila hned vedle Kate a zděšeně vykřikla když viděla to stejné co ona. „Pane bože" vydechl Raphael. Před nimi ležela bezmocná těla dětí, už hodně stará.

Vypadalo to jako několik desetiletí co tu nikdo nebyl. Kate to ihned poznala, temná krvavá magie na dětech. „Pane bože" Alex klela a nevěděla co dělat, a potom si toho všimla. „Ta kniha, tam je" pronesla Alex a ukázala na velkou, tlustou knihu. Kate se k ní roztřeseně vydala a jen silou vůle odvrátila od dětí pohled. Kate vzala knihu do ruky a hned jí naplnila vlna neznámé energie. „Můžeme prosím odsud?" požádala je Kate. Všichni přikývli, a společně se vydali zpátky nahoru do chatky, kde se vyčerpaně a roztřeseně posadili ke stolu.

„Morgana a Merlin používali temnou, krvavou magii?" zeptala se Alex. „To nevím ale hádám že to zjistíme" pronesla Kate a ukázala na knihu která ležela na stole mezi nimi. Kate knihu opatrně otevřela. „To jsou temné krvavé rituály" vydechla tiše Kate. „Tady je rituál k navrácení duše ale jsou to temné krvavé rituály" pronesla ihned Kate a lehce knihu odstrčila. Alex knihu vzala a začala jí celou rychle procházet. „Nic jiného tu prakticky není kromě..." Alex se odmlčela a zasekla se když přišla na před poslední stránku na které bylo něco zvláštního.

„Alex co se děje?" zeptal se jí Raphael a Alex na těžko polkla. „Je tu rodokmen" pronesla Alex a opatrně přisunula knihu ke Kate. „O co jde?" nechápal Raphael. „Kate... Její předci jsou Morgana, Merlin a Mordreda" vydechla Alex zatím co Kate tu knihu studovala. „Mordreda?" nechápal Raphael. „Podle knihy je to syn Morgany a Merlina" vysvětlovala Kate to co viděla. „Takže jsme sem šli prakticky zbytečně a není tu nic co by nám pomohlo" vydechla nakonec Kate a dala si hlavu do dlaní. „Nejde temný krvavý rituál převést na normální?" ptala se Alex.

Kate si povzdechla. „Myslím že ne, nebo jsem o tom zatím alespoň neslyšela" Kate pokrčila rameny. „Tak co kdybychom to zkusili poprvé?" zeptal se své kamarádky Raphael a Kate se na něj podívala. „Ale na to asi budeme muset znovu dolů" vydechla nejistě Kate. „To zvládneme, všichni z nás" souhlasila Alex. Takže se společně všichni tři vydali znovu do podivné jeskyně. Kate se společně s knihou postavila doprostřed obrazců které tam podle rituálu nakreslila a posadila se do turka na zem. „Budeš chtít naši krev?" zeptala se Alex.

„Ano" souhlasila Kate a oběma svým přátelům předala nůž. Alex i Raphael se pořezali a nechali krev stéct na obrazce. Kate zavřela oči a začala odříkávat kouzlo. Obrazce okolo ní začali zářit a Kate cítila téměř bolest. Zář ale ustala a Kate otevřela oči. „Myslím že to nefungovalo" vydechla Kate. Alex chtěla něco říct ale jí i Raphaela odhodila další velmi podivná záře pryč od Kate. Kate se prudce postavila na nohy a chtěla jít pomoct svým přátelům ale něco jí zastavilo, vypadalo to jako ocas a Kate začala přemýšlet nad tím do čeho se to dostala.

„Poslední dračí Pán, nebo spíše paní" pronesl hlas a Kate se podívala čelem do očí draka. „Mé jméno je Aithusa má dračí paní" pronesla dračice a Kate vytřeštila oči. Dračice měla bílé šupiny a obrovská křídla. „Já... Myslím že tohle nebyl ten správný rituál" pronesla nakonec tiše. „Myslíš?!" ozval se pobouřený hlas samotné Alex. „Co jste chtěla dělat za rituál má paní?" Aithusa se jí ptala. „Rituál na získání mé duše zpět" Kate nakonec po několika minutách napjatého ticha vysvětlila ale z dračice stále ani na vteřinu nepouštěla svůj pohled.

„I přes to že Morgana rituál sepsala, nikdy nic takového neexistovalo má paní" vysvětlovala dračice a Kate se mračila. „Něčí duše není nikdy úplně pryč. Nikdo nemůže úplně vzít něčí duši, stále někde v nás je ať už s pocitem píchání nebo jakékoliv jiné bolesti" dračice snížila svou záři aby se k ní Alex a Raphael mohli dostat. „Tak co mám dělat?" nechápala Kate. „Musíš konfrontovat příčinu píchání které cítíš, s tím je tvoje duše nejsilnější, zbytek už musí být jen na tobě a na tvých rozhodnutích má paní" vysvětlila jednoduše Aithusa a Kate zaklela.

„Děkuji ti Aithuso" vydechla Kate. „Kdykoliv má paní, stačí jen zavolat mé jméno a já tam budu" přislíbila jí dračice a následně zmizela. Kate si povzdechla a sesunula se na zem. „Tohle bylo divnější než jsem si původně myslela" vydechla tiše Alex. „Teď alespoň víme že jsi dračí paní" namítal Raphael a obě dvě dívky se na ní pobaveně podívali. „Jsi cool" chechtala se Alex a Kate pobaveně obrátila oči v sloup nad jejími přáteli. Raphael natáhl k dívce ruku, které se chytla a znovu se postavila na své pevné nohy které se už necítili tak slabé jako před tím.

„A teď už taky alespoň víme co udělat s tvou duší i když to bude očividně těší než jsme si kdy doopravdy mysleli" vydechla Kate a cítila jak jí po tvářích stekly slzy. Raphael i Alex se na ní šokovaně dívali. Aithusa měla pravdu, bez duše by přece neuměla plakat. „Musíme se vrátit do upířího hradu a říct jim všechno co jsme zjistili" pronesl nakonec Raphael. „Dobře s tím souhlasím, pokud nás po cestě nenajde David" souhlasila Alex. Alex obejmula Kate okolo ramen a společně se všichni tři vydali do jejich vypůjčeného auta kde se Raphael rozhodl znovu řídit.

Kate si povzdechla, teď už alespoň věděla co má dělat. Trochu se toho bála, ale musí konfrontovat Davida, protože jenom s ním cítí to bolestivé píchání v jejím hrudníku. Ale nebyla si úplně jistá co znamenají slova toho že dál záleží jenom na jejích rozhodnutích. Jaké přesně rozhodnutí by měla udělat? Protože v tomhle ohledu nebude záležet jen na její duši, bude záležet a bude se hrát i o Davidovu lidskost, kterou doufala že by mohla z její vlastní duší zachránit. Ale právě teď se bála, nechtěla riskovat jeho lidskost, ale ani její duši.