"The Day i Lost you"

2 Května 2017, Hrad Olymp

Kate si povzdechla, byla už druhým dnem na hradě Olymp s bohy. Zatím mohla zůstat tady a byla v bezpečí. Byla pravda že by jí David nakonec našel ale na pár dní tu byla opravdu v bezpečí. „Jsi v pořádku?" Kate sebou cukla a podívala se na Artemis která byla zrovna na hradě. „Ne nejsem moc v pořádku, jsem trochu paranoidní kvůli Davidovi" Kate pokrčila rameny a rukou si projela své o trochu kratší černé vlasy. „Kam půjdeš dál? David tě tu nakonec najde" ptala se Artemis tiše a dívala se na černovlasou dívku před sebou.

„Volala jsem s mámou, říkala že má pár přátel po světě u kterých bych se mohla na pár dní vždycky schovávat a i já sama znám pár lidí. Navíc Audrey řekla že mě na pár dní může nepozorovaně schovat v nebi a Lucifer mi nabídl útočiště v pekle, takže to snad nějak vyřeším" Kate si hlasitě povzdechla a Artemis přikývla. „Ráda bych ti nějak pomohla ale od doby co byli Atheny zničeny a všechny naše chrámy taky nemáme moc jiných útočišť než hrad olymp" vysvětlila Artemis. „Víš ráda bych se někdy vrátila v čase a viděla Artemidy" Kate se na bohyni lovu usmála.

„Artemidy byli překrásné, můžu ti ukázat fotku jestli chceš" Artemis se na dívku široce usmála. „Ráda bych" souhlasila Kate a ve tváři se jí objevil úsměv. Artemis byla naprosto rozzářená a ukazovala jí fotky jejího tehdejšího města a Kate do něj byla naprosto zamilovaná. Alex si v sídle zrovna dávala do tašky mobil a klíče. „Kam jdeš?" zeptal se Raph a lehce se na ní usmál. „Medusa volala, Kate je na pár dní na hradě Olymp, bude tam moct pár dní zůstat než jí David najde takže jdu zjistit jak na tom je" vysvětlila Alex a oblékla si svou bundu.

„Dobře půjdu s tebou, udělám okolo hradu zábrany ty by měli Davida odlákat o pár dní víc" oznámil Raph. „Dobře, zjistil už někdo kde je Ellie?" zeptala se Alex když si obula boty. „Enzo s Emmou prohledávají všechny okolní města ale zatím jsme nic nenašli" Raphael zamítl a připravil se. „Dobře můžeme jít" pronesla Alex, Raph jí chytil za ruku a přenesl je k hradu Olymp. Když oba dva vešli viděli smějící se Kate která si společně s Artemis prohlížela fotografie. Alex se lehce usmála a tiše jejich kamarádku pozorovala než si jich všimne.

Kate ucítila pohled na svých zádech a otočila svou hlavu. „Alex, Rafe" vydechla Kate a oba dva své přátelé pevně obejmula. Artemis se usmála a tiše od nich odešla. „Jak ti je?" zeptala se Alex a rychle Kate kontrolovala. David se k ní očividně nedostal ale i přes to se o svou kamarádku bála. „Jsem v pořádku, pár dní tu ještě budu moct zůstat ale nevím jak dlouho než mě David doopravdy najde" vysvětlila Kate. „Udělám okolo Olympu pár zábran abys to tu zvládla pár dní navíc" vysvětlil Raphael a Kate se na něj lehce usmála.

„Díky Raphe hodně to znamená" Kate se zasmála a obejmula i Raphaela. „Jsou tu Ben s Jedem?" zeptala se Alex. „Ne Ben ho chtěl někam vzít nejsem si moc jistá tím kam" Kate pokrčila rameny. „Dobře teď mi řekněte jak se máte, jak to jde, a víte něco nového?" vyzvídala Kate a společně se všichni posadili na pohovku. „David je pryč ale víme kde je, pořád je totiž ve městě jenom ne v sídle naštěstí. Ellie nemůžeme nikde najít a to se opravdu pokoušíme ale myslíme že může být už úplně pryč ze státu což by nemuselo dopadnout úplně dobře.

Audrey je stále ještě trochu otřesená, prvních pár dní odmítla odejít s pokoje ale už je na tom lépe do konce byla navštívit tátu. Emma s Enzem prohledávají okolní města a ostatní se zatím snaží zjistit co nejvíc o Jasonově minulosti" vysvětlil Raph a Kate tiše přikývla. „A co jste zatím našli? O Jasonovi?" zeptala se Kate. „Nic dobrého, byl v přední linii zabijáků kteří zabili spoustu upírů. Někde v tom podle všeho dokonce vypnul emoce. Podle toho co jsme zjistili pomohli Valakovi stvořit zbraň která by mohla zabít nejenom Ellie ale i nás, anděly, démony, kitsune" vysvětlil Raph.

„Myslíte že nás opravdu zradil?" zeptala se tiše Kate a odvrátila od nich pohled. „Já si nejsem úplně jistá tím co si právě teď myslet o tom co Jason doopravdy udělal ale byl naše rodina a nemyslím si že by mohl něco takového tak dobře hrát" Alex sklonila hlavu ke svýma rukama. „Proč se vlastně ptáš?" Raphael se na Kate nechápavě udělal a Kate si povzdechla. „Když se Ellie dozvěděla že může být na živu a unesla mě, neublížila mi, ale měli jsme konverzaci" vysvětlovala Kate a Alex se na svou kamarádku zvědavě dívala.

Flash Back

Kate vykřikla když se Ellie konečně zastavila, Kate už si na upíří rychlost zvykla ale to by jí musel taky někdo varovat. „Ellie jsi v pořádku?" promluvila Kate když se jí konečně přestala točit hlava. Ellie se na ní otočila, její tváře byli uslzené, byla celá bledá a její vlasy byli rozcuchané. Zatím co v jejích očích zahlédla tolik rozporuplných emocí. „Když je na živu tak proč tohle vlastně dělám Kate? Proč jsem to teda udělala?" vyhrkla Ellie a Kate se tiše zamračila. „Ellie musíš se prosím uklidnit" Kate ke své kamarádce přistoupila a opatrně jí obejmula.

„Proč by to dělal? Proč by nás opouštěl Kate?" zeptala se Ellie a plakala své kamarádce do ramene. „To nevím Ellie" připustila Kate. „Zradil nás?" Ellie se od své kamarádky odtáhla. „Proč jinak by to dělal? Zradil nás proto to udělal" něco v jejích očích opět ztvrdlo a Kate na těžko polkla. „Ellie prosím musíš se nadechnout a uklidnit se, bude to v pořádku, Jason nás určitě nezradil, jenom se muselo něco stát, něco kvůli čemu musel odejít" Kate se snažila svou kamarádku přesvědčit ale to byla její kamarádka kterou znala znovu už ztracená.

End of Flash Back

Alex si povzdechla. „Kolikrát jí může Jason ještě ublížit než doopravdy ztratí svou duši?" zeptala se tiše Alex. „Kolikrát jí může být ještě ublíženo celkově než ztratí svou duši" Raph svou přítelkyni opravil a dal jí ruku na rameno. „Myslím že ho musíme najít" oznámila Kate. „Taky si to myslím, myslím že je to jediná možnost jak získat její lidskost zpátky" oznámila Alex. „Ale jak získáme Davidovu lidskost?" zeptal se dvou dívek Raph a dvě dívky si vyměnili pohledy i když Alex už tak nějak tušila co by se mělo udělat aby získali Davida zpátky.

„Myslím že jeho lidskost se zlomí v moment kdy mu přiznáš své pocity" oznámila Alex ke Kate. „Jo to nemůžu" Kate si povzdechla. „Proč by ne? Očividně tě má rád" namítal Raph. „Pamatujete si jak mě moje sestřenice skoro zabila a já se stala částečně duchem?" zeptala se jich Kate a oba dva přikývli. „Nastal problém, vrácení se mi vzalo mou duši. Lidi jsem bez duše tím pádem nemůžu k Davidovi nic cítit" vysvětlovala Kate a oba dva reagovali. „Proč jsi nám to sakra neřekla dřív?!" Alex se zlomila v hysterický křik a rozhazovala rukama všude okolo sebe.

Raphael se na svou přítelkyni podíval. „Alex lásko prosím uklidni se" požádal jí a donutil jí posadit se vedle něj na pohovku. „Kate jde to nějak napravit?" zeptal se Raph. „Můžu získat svou duši zpátky tím že budu něco cítit..." Kate se odmlčela a Alex s Raphem nadzvedli nevěřícně obočí. „Ano, Ano já vím očividně je to zatracená ironie života nebo co to" Kate pokrčila rameny. „Slibuji že něco vymyslíme" pronesl Raph zatím co Alex svou kamarádku obejmula. „Znamená to že necítíš nic ani k nám?" zeptala se opatrně Alex a Kate se pro dobro všeho rozhodla neodpovídat.

„Nemůžu přijmout skutečnost že by tohle snad byli ty dny kdy bychom vás doopravdy ztratili" pronesl Raph a Kate k němu zvedla pohled. „Neztratíte nás to slibuji, nějak to vyřešíme, najdeme řešení jak zachránit nás všechny" přislíbila jim Kate. „Má pravdu, přece musí existovat řešení na tohle všechno" souhlasila Alex a pevně svou kamarádku obejmula. Ani na moment se nechystala připustit že by je snad mohli ztratit. Alex, David, Ellie i Jason všechny je zachrání nehledě na to co by pro to všechno museli udělat.

2 Května 2017, Essex

Ben na těžko polkl, zrovna seděl na sedadle spolujezdce na cestě do salému, zatím co Jed řídil auto. Jed absolutně netušil proč přesně tam jedou ale neptal se prostě to udělal protože poznal že je to pro jeho přítele z nějakého důvodu důležité. Ben zastavil před ponurou vesnicí ze které hned na první pohled šla podivná, temná energie a bolest která se Jedovi nelíbila. Ben beze slov vystoupil z auta a Jed ho následoval. „Bene proč přesně jsme tady?" zeptal se Jed a Ben na těžko polkl když sledoval vesnici která kdysi před mnoha a mnoha lety byla jeho domovem.

„Byl jsi přede mnou někdy zamilovaný? Nejen přede mnou ale i před zjištěním o bozích a reinkarnaci?" Ben vyslovil svou otázku a Jed se na něj podíval a přemýšlel o svých slovech. „Jednou" připustil Jed. „Co se stalo?" Ben se dál vyptával a sledoval ho. „Zlomil mi srdce, po tom co odešel z mého života jsem si myslel že už nikdy nebudu milovat ale potom jsem potkal tebe" vysvětlil Jed a položil ruku na rameno svého přítele. „Jede kolik ti je?" zeptal se opatrně Ben a Jed se na něj překvapeně podíval a zamyslel se.

„Je mi 112 let" pronesl Jed a Ben tiše přikývl. „Je mi 350 let" připustil nahlas Ben a Jed se na něj usmál. „Nikdy jsi mi neřekl kolik ti přesně je staroušku" Jed se uchechtl ale Bena nerozesmál. „Bene co se děje?" zeptal se starostlivě. „Jede hodně dlouho jsem přemýšlel co udělat k našemu výročí které má být sice až za týden a mluvil jsem z Rose, řekla mi že nejlepší dárek je důvěra, a čelit mým démonům společně" Ben se na svého přítele podíval. „To měla pravdu, proto jsme teď tady?" zeptal se Jed a v duchu děkoval Rose která ho zastavila od extravagance.

„Jede narodil jsem se v Essexu, to že jsem reinkarnací boha Poseidona jsem zjistil když mi bylo osmnáct, snažil jsem se to ovládat ale nedařilo se to tolik jak jsem si myslel. Když v roce 1692 začali salémské procesy bylo mi 24, myslel jsem si že tomu dokážu uniknout ale nestalo se to, upálili mě na hranicích. Ale nemohl jsem umřít, protože jsem byl nesmrtelný bůh a tak to zkusili znovu a znovu, myslel jsem si že už to nikdy nepřestane Nevím jak a kdy ale povedlo se mi utéct do lesa kde jsme se potkali, dostal se ke mně Zeus a nic netušíc mě zachránil.

Po tom co mi udělali jsem odmítl naději v lidstvo a znovu se vrátit A po tom asi o dvě stě let později jsem potkal Sarah a ostatní. Znovu mi dali naději v lidi, v lidskost. Ukázali mi že lidé ještě nejsou úplně ztraceni" vysvětloval Ben. „Tak dlouho jsem se sem chtěl vrátit a čelit svým démonům ale nikdy jsem si nebyl jistý jestli to zvládnu. Ale myslím... Myslím že po tvém boku bych to mohl zvládnout" dokončil Ben a jeho hrudník se svíral. Jed k němu přistoupil a vzal jeho ruku do té své. „Tak jdeme společně čelit tvým démonům" pronesl Jed a lehce ho políbil na jeho propletené prsty.

Ben nervózně přikývl a společně překročili hranice vesnice. Bena hned zasáhly vzpomínky na lidi které tu kdysi znal, na přátelé... Na jeho rodinu která byla upálená. Ben se zastavil před docela obyčejným domem. „Tady jsme bydleli. Já, moje máma, táta a moje malá sestřička, v té době jí bylo teprve pět, Annalise, když jsem byl obviněný upálili je před mýma očima. Nikdy nezapomenu na Annu jak plakala a prosila, nedokázal jsem jí zachránit" vysvětlil Ben a Jed ho lehce obejmul jednou rukou okolo pasu. „Chceš jít dovnitř?" zeptal se svého přítele.

„Možná" připustil Ben. Jed tiše přikývl a opatrně ho vedl do domu. Bylo to stejné jak si to pamatoval. Ben cítil jak mu po tvářích začínají stékat slzy když viděl plyšáka patřícího jeho sestře. „Někteří ti lidé tu pořád jsou" pronesl tiše Jed, to bylo to co cítil. „Je to 350 let jak by tu mohli být?" zeptal se Ben. „Jejich děti kteří nesou jejich takzvané dědictví, a čarodějky které si snažili zachránit kůži" Jed tiše pokrčil rameny a políbil svého manžela na čelo. „Chceš se podívat na to místo kde mě chtěli upálit?" Ben se podíval na Jeda.

„To řekni ty jestli jsi připravený tomu čelit" Jed se na něj lehce usmál a Ben na těžko polkl. „Myslím že pokud to neudělám teď tak to neudělám už nikdy" připustil Ben a společně ruku v ruce vyšli z domu. Když procházeli celou vesnicí viděli lidi jak se na ně dívají a Ben měl ten těžký pocit strachu a nebezpečí, až dokud nedošli k místu kde stále ještě stála velmi stará ruina šibenice která mu kdysi patřila. „Pořád z toho můžu cítit tvou magii" pronesl tiše Jed a dotkl se ruiny. „Snažil jsem se to zastavit magii ale nešlo to" vysvětlil Ben a olízl si své rty.

Jed si povzdechl. ,,Bene vím jak jsi se musel v tomhle všem cítit, když mi bylo něco přes třicet začala u nás v Polsku druhá světová válka, nikdy ze své hlavy nevymažu ten den kdy jsme přijeli do Osvětimi kde nás označili čísly jako nějaká zvířata, nikdy na to nezapomenu a proto dokážu pochopit jaké to tu pro tebe muselo být, ty dny kdy jsem byl v Osvětimi jsem si přísahal že pokud tohle peklo přežiju tak že potom už nikdy znovu neumřu, že nedovolím abych byl zabit jako zvíře z číslem na ruce pod krutovládou tyrana" vysvětloval Jed a cítil slzy. Ben ho tiše obejmul aby ho podpořil.

Jed se na Bena otočil a dal mu ruce okolo jeho pasu. „Bene musíš vědět že si tohohle neskutečně vážím. Ukázal jsi mi svoje nejhorší vzpomínky, čelíš po mém boku svým démonům a opravdu to pro mě hodně znamená, a musíš vědět že jsem na tebe neskutečně pyšný za to že jsi sem vůbec dokázal jít, že jsi dostatečně statečný a silný na to tomuhle všemu čelit" vysvětlil Jed. Ben se na něj podíval a lehce se usmál. „Děkuji Jede, díky že jsi tu se mnou" Ben se na něj usmál a rukou mu prohrábl jeho uhlově černé, rozcuchané vlasy.

Jed se rozesmál a přitáhl si svého přítele do polibku. „Víš že jsou okolo nás homofobní lidé?" zeptal se se smíchem Ben. „Samozřejmě že ano a proto to taky dělám" uchechtl se Jed a přitáhl ho do dalšího vášnivějšího polibku. „Miluji tě Bene" pronesl Jed a vzal do rukou jeho obličej. Ben se začal široce usmívat. „Taky tě miluji Jede, zachránil jsi mi život a od toho dne jsem tě navěky miloval a navěky tě milovat budu" vysvětlil Ben. „Dobře tak jdeme do auta, pojedeme domů a v naší ložnici pořádně oslavíme naše výročí" oznámil se smíchem Jed a Ben zrudl.