„Když jsme byli mladí, učili jsme se rozlišovat rozdíl mezi hrdinou a padouchem. Mezi Dobrým a zlým. Mezi Spasitelem a ztracen případ. Ale co když jediný skutečný rozdíl je v tom, kdo ten příběh vypráví? Pocházíme z dlouhé řady bytostí v příbězích, které jste slyšeli o upírech, vlkodlacích, čarodějnicích a všem mezi tím. A hrad za těmito branami chrání tajemství lidí, jako jsem já"

Před lety se její svět změnil tím nejhorším způsobem, věděla že by už nikdy nebude moct žít normálním životem. Stala se člověkem a potom něčím vylepšeným než jen upírem. Vyhrála válku ale bylo to opravdu vítězství pokud ztratila ty které ze všeho nejvíce milovala? Bylo to vítězství pokud v tom všem ztratila i sebe samotnou? Láska jejího života tragicky umřela a ona se musela rozhodnout kým a čím bude chtít. Nakonec nikdo z jejich přátel nebyli nikdy připravení že jednou to nebude nepřítel se kterým budou bojovat.

Bude to člověk kterého oni sami milují nejvíce. Rozhodla se vzdát své lidskosti a oni o ní musí bojovat. Ale není to jediná lidskost nebo hůře duše o kterou budou muset bojovat. Aby vše napravili musí se vydat rozdílnými cestami ale jejich životy budou navždy v ohrožení pokud se znovu nesetkají. Chlapec jež je smrtí musí zachránit lásku jejich dvou přátel a přivést dvě spřízněné duše zpět k sobě. Zatím co ve sklepě kostela se probouzí upír, jež jí před lety přivedl do nestřežené chvíle kdy se její život změnil.

---------

Kdysi říkala že když jí znovu začalo být srdce, cítila se mrtvá a teprve když umřela cítila se opravdu živá. Ale i přes to všechno, když zemřela láska jejího života nezáleželo na tom jestli jí bilo srdce nebo ne, cítila se uvnitř tak moc mrtvá. Udělala jedinou věc o které slíbila že nikdy neudělá, udělala jedinou věc o kterou kdysi svému příteli slíbila že bude bojovat vším co má. Dobrovolně se vzdala své lidskosti a její přátelé jí musí pomoct zpátky, modlit se aby mohli alespoň něco z ní ještě zachránit.

Ale jak Jace kdysi řekl pokud odejde, něco temného a nezastavitelného se probudí i v něm samotném. Je jediná šance jak se zachránit a tou šancí je útěk, nebo milovat. Ale jak může milovat někdo kdo už ztratil svou duši. Musí bojovat za svou lidskost i za jejich duše, musí bojovat za sjednocení svých rodin a za životy těch které milují. Ale jejich cesty vedou různými směry ať chtějí nebo ne, dokud jsou rozdělení v o to větším nebezpečí jsou. Na konci se musí znovu spojit bojovat jeden druhém bok po boku, nebo zemřít.

------------

Zima, 5 Února 2017

„Dobře takže mise vytáhněme Ellie z postele nevyšla podle našich představ" pronesl Enzo když došel do obýváku s roztrhanou košilí a rozcuchanýma vlasy. „Říkal jsem ti to, neposlouchal jsi" připomněl mu David a lehce se na něj usmál. „To je jedno nech ji spát" Alex mávla rukou. „Stejně musíme něco probrat a to nejlépe bez ní" pronesl Andy a všichni přikývli a posadili se na pohovky. „Už je to skoro měsíc od toho co Ellie vypnula svou lidskost" začal mluvit Andy a všichni si vyměnili pohledy. „Co budeme teď dělat?" zeptala se Sarah a sledovala všechny.

„Dokud neudělá něco kvůli čemu bychom se museli rozhodnout zachránit její lidskost myslím že jí zatím necháme tak jak je" Kate pokrčila rameny. „Má pravdu zatím neudělala nic špatného takže" David pokrčil rameny. „Dobře takže co přesně jsou naše úkoly?" zeptal se Lucifer. „Dávat na ní pozor" oznámila Alex. „A tvůj osobní úkol?" zeptal se David a podíval se na Kate. „Pokud se něco posere což zahrnuje i tebe mám popadnout smlouvu a utíkat jak nejrychleji můžu, ano já vím opakuješ mi to každý den" souhlasila Kate a všichni se rozesmáli.

„Jinak viděl někdo z nás v poslední době Morphea?" zeptala se Emma. „Naposledy na olympu něco řeší s tátou, nejsem si jistá tím co a možná to ani nechci vědět hlavně protože měli zase vytažený alkohol a trochu se bojím toho co pozvracejí tentokrát" oznámila Sarah. „Je Morpheus alkoholik?" uchechtl se Jake. „Řekla bych ne ale děje se to tak často že o tom začínám i já sama přemýšlet" Sarah se smíchem pokrčila rameny. „Co vytáhnout Ellie pít?" zeptal se Enzo. „To není vlastně špatný nápad" souhlasila s výkřikem Audrey a podívala se na Davida.

„Je vám osmnáct teda mimo Emmy, takže klidně jenom o tom neříkejte rodičům" uchechtl se David. „Dobře tak kdo jí to řekne?" zeptal se Enzo. „Ten kdo se tak hloupě zeptal" uchechtl se Lucifer. „Jako děti" utrousil Enzo. Ale rozhodl se souhlasit a vydal se za jejich kamarádkou doufající v o něco klidnější rozhovor než jaký měli ráno. „Jestli mě jdeš zase probudit přísahám že ti vytrhnu vnitřnosti" oznámila Ellie a Enzo sebou lehce ošil, a musel na chvíli přemýšlet jestli tam ty emoce doopravdy stále jsou. „Potřebuji s tebou mluvit" vysvětlil Enzo.

Ellie si povzdechla a podívala se na něj. Nechápala proč ale když ho viděla něco v ní se zlomilo, vzpomínkou na Jasona. Nechápala to, neměla by ty pocity cítit, měla vypnutou lidskost tak proč vždy když se na něj podívala si vzpomněla na Jasona. „Dobře" souhlasila Ellie. „Nech mě se převléknout" zvedla se na nohy a bez jeho odpovědi odešla do koupelny. Opřela se o umyvadlo a podívala se na sebe do zrcadla. Její vlasy byli vlnité a roztřepené. Měla kruhy pod očima, a to spala. Tváře měla lehce popadlé a rty rozkousané. Celé její tělo se cítilo chladně i když zima jí nebyla.

Rukou si prohrábla vlasy které díky tomu načesala trochu do zadu. Rychle popadla svoje oblečení a začala se oblékat. Sice měla vypnutou lidskost ale nehodlala se oblékat jinak nebo měnit svůj styl jenom kvůli své lidskosti. Ellie vyšla z koupelny a podívala se na Enza který na ní trpělivě čekal. „Dobře tak co jsi chtěl?" zeptala se na rovinu Ellie a posadila se na svou postel. „Napadlo nás že bychom šli pít do baru a byl jsem vylosován abych se šel zeptat jestli chceš jít s námi?" vysvětlil Enzo a Ellie se na něj podívala s nadzvednutým obočím. 

„Chcete jít pít?" zeptala se a bojovala s nutkáním usmát se. „Ano teda jestli chceš jít" Enzo se na ní vřele usmál. „Dobře jasně jenom si vezmu tašku a sejdeme se dole" souhlasila Ellie, Enzo přikývl a vydal se pryč z jejího pokoje. Ellie na těžko polkla.

,,Jak je ti?" zeptal se nakonec Jason. ,,Jsem docela v pořádku, bolí to, ale zvládnu to, ale potřebovala bych alkohol" vysvětlila Ellie. ,,Je ti šestnáct" vyhrkl Jason a potom se zamyslel. ,,Ale David je dneska mimo město takže pokud mu to nikdo neřekne" pronesl o trochu tišeji a Ellie se rozzářili oči. ,,Zajdi pro ostatní já se obleču!" vyhrkla Ellie a Jason ze smíchem odešel z pokoje. Ellie se oblékla a vydala se do haly kde všichni čekali. ,,Vážně se jdeme opít v šestnácti? Maximálně sedmnácti?" zeptala se Alex. ,,Ano!" odsouhlasili ze smíchem všichni a vydali se do baru.

Ellie potřásla hlavou, popadla svou tašku a vydala se do haly kde všichni čekali. Tentokrát si nikdo nestěžoval že ještě nejsou dospělí, prostě jenom nastoupili do aut. Ellie měla zákaz řízení. „Proč?!" bránila se Ellie. „Máš vypnutou lidskost, milujeme tě ale právě teď nemáš žádnou sebezáchovu pro svůj nebo něčí jiný život" oznámila jednoduše Rose a Ellie obrátila oči v sloup. Ellie nasedla do auta vedle Enza a nechala se vést do baru. Dívala se z okna a zasekla se když viděla nádraží, něco jí otřáslo a nebyla to zima.

Audrey nakonec vytáhla Alex z kanálu který se na ní lehce vražedně díval. ,,Nádraží!" vykřikla Ellie a všichni se na ní podívali. Jason pustil opatrně Adama připraven zastavit svou sestru která doběhla k okýnku kde se prodávali lístky. ,,Chci jeden lístek do Bradavic!" vykřikla Ellie a Jason vyprskl do smíchu. ,,Pane Bože" dostala ze sebe Audrey. Všechny jejich myšlenky přehlušil vlak který zrovna dojel k nádraží. Všichni viděli jak se Ellie rozzářili oči. ,,Mašinka Tomáš!" vykřikla Ellie a chtěla se vrhnout po vlaku. ,,Ne!" Jason i Audrey se k ní rozeběhli a pevně jí chytili.

Ellie odvrátila pohled a natvrdo polkla. Proč to stále tak bolelo když neměla mít žádné emoce? Nechápala samu sebe, ale hlavně to tak moc nenáviděla, vždyť to všechno vypla. Enzo zastavil před klubem a ona byla přímo nadšená, potřebovala se tak moc opít. „Dobře tak jo pravidla, nikomu se neprozraďte, když bude potřeba předstírejte že jste opilí, a nikoho nezabíjte" oznámil všem Enzo. „Nejsme blbí" Rose ho propálila pohledem. Společně se všichni vydali do baru a začali pít a tancovat a všechno bylo v pořádku dokud se Ellie nezačala cítit lehce připitá.

„Miluji tě"

„Jsi ta nejlepší sestra jakou jsem mohl mít"

Jeho hlas byl všude ať už chtěla nebo ne, a byla překvapená. Čekala že všechnu bolest bude cítit kvůli Zaynovi ale zatím co více vypadalo na Jasona. Pokroutila hlavou a její oči se lehce zablýskali. „Jsi v pořádku?" byla to Audrey, od doby co Ellie vypla lidskost, necítila nic z jejich emocí a tak neskutečně se bála. „Jsem v pohodě" odsekla jí Ellie ale cítila jak hyperventiluje, Jasonův hlas se jí stále ozýval v hlavě. „Ellie" hlasy jejích přátel byli zcela akustické. Něco v ní se rozzuřilo, co nejrychleji se dostala k jednomu chlapovi kterému zabořila tesáky do krku.

„Ellie!!" slyšela hysterické výkřiky ale Jasonův hlas stále nezačal ustupovat. Vykřikla. „Vypadni!" její ruka se ocitla v hrudníku toho muže kterému nakonec vyrvala srdce. Jasonův hlas ustoupil, a všechno tak rychle otupělo. „Pane bože" Ellie zaslechla hlas a otočila se na své přátelé kteří na ni vytřeštěně zírali. Ellie se lehce ušklíbla přiložila si srdce k ústům a kus z něj ukousla. Ozval se výkřik a lidé okolo ní začali zvracet. Kdo by čekal že důvod proč ztratí nejen svou lidskost ale i svou duši nebude Zayn její životní láska, ale bratr kterého nade vše na světě milovala.