"People can go, From people you know to people you don't"

Jaro, 10 Dubna 2017

Bylo brzo ráno když se všichni sešli v obýváku ještě docela unavení a nevyspaní tolik jak by si každý z nich doopravdy přál. „Dobře proč jsme přesně vzhůru tak brzo ráno?" zeptal se jich unavený David a mžoural na ně očima. „Zavolala jsem vás já" vysvětlila Audrey a prsty si pročísla její ještě stále rozcuchané vlasy. „Dobře vzhledem k tomu že jsme všichni úplně stejně unavení a to i ty, o co přesně jde?" zeptal se Lucifer a lehce se usmál na rozcuchanou Audrey. „Michael se mnou mluvil po tom co nezabrali naše budoucí já ani Van Helsing..." Audrey se odmlčela když si zívla do ruky.

„Něco ho napadlo" dodala a protřela si oči. „Co přesně ho napadlo?" zeptal se Enzo na kterém se Emma rozhodla spát. „Rozhodl se jít do míru a získat dopisy" vysvětlovala Audrey, a věděla že víc podrobností říkat nemusí. „Dostane dopis i od... Jasona?" zeptala se opatrně Rose. „Ano a nejen pro Ellie ale i pro Emmu" Emma se s vyřknutím jejího jména probudila. „A kdy dojde?" zeptala se opatrně Emma. „Právě že za pár minut, takže někdo musí jít probudit Ellie" oznámila Audrey a všichni se po sobě podívali, rozhodující se kdo přesně jí půjde probudit.

„Dobře, dobře půjdu já" Alex se konečně vzdala a vydala se do patra pro jejich kamarádku. „Proč mám pocit že budeme všichni bulet jako děti?" zeptal se jich Jake a Audrey se na něj podívala. „Jsi k emocím tupej jak poleno" utrousila nakonec Rose. „Ale ano asi budeme plakat no a co?" Emma pokrčila rameny a schovala si nohy více pod svoje tělo. Z patra se ozvala těžká rána a pár vytříbených nadávek na účet samotné Alex. „Shodila jí z postele že ano?" přesvědčoval se Morpheus. „Samozřejmě že ano, jiný způsob nezná" Sarah se zachechtala.

O pár minut později se Alex následovaná lehce rozzuřenou Ellie vrátila do obýváku a posadila se vedle Raphaela. „O co jde tentokrát že jsem vzbuzená v šest hodin ráno?" zeptala se Ellie a posadila se do křesla. „Za chvíli by tu měl být Michael" vysvětlila Audrey. Nikdo z nich nečekal ani pár minut když za zářivého světla sestoupil Michael až k nim. „Dobré ráno Michaeli" všichni tak nějak nesourodě pozdravili. „Dobré ráno, rád bych zůstal ale Yahweh požaduje mou přítomnost takže jenom předám dopisy" pronesl Michael s lehkým úsměvem a podal hromádku dopisů k Audrey.

„Kdyby jste něco potřebovali zavolejte uvidím kdy budu moct dorazit" pronesl Michael a za světla opět zmizel. „Dobře o co jde?" zeptala se Ellie. „Michael šel do míru a dostal pár dopisů které by ti měli být přečteny" vysvětlila Audrey a Ellie na těžko polkla. „A myslím že rovnou začneme s vrchním dopisem který je od Amy" pronesla Audrey a její vlastní srdce trochu poskočilo se vzpomínkou na dívku. Audrey roztrhla obálku ze které vytáhla dopis, na kterém poznala její písmo. Audrey se lehce usmála a podívala se na slova.

„Ellie, jednou kdysi dávno, mi bylo řečeno že procházka dveřmi, může způsobit, že někdo zapomene i ty nejcennější vzpomínky, které jsme měli, vzpomínky na lásko i na ztrátu. Že to může způsobit aby bylo všechno úhledně ukryté, uložené jako opotřebované přikrývky, které se udržovali v obléhání deštivých dnů. Může to způsobit zapomenutí toho jaké to je, spočívat hlavou na přítelově rameni, který sebou stále nese vrásky, v nichž jsi naposledy umístila své srdce. Musíš vědět že ty jsi byla ten přítel v jejíchž vráskách jsem schovávala své srdce.

Že to ty jsi ten přítel na jehož rameni jsem spočívala, byla jsi moje nejlepší kamarádka, a mé vzpomínky na tebe nikdy nevyblednou, a musíš vědět že po mé smrti je mé srdce stále umístěné, je umístěné v srdcích všech z vás, protože pokud budou vaše srdce bít, něco ze mě bude vždy přežívat, a já jen doufám že se nestanu vybledlou vzpomínkou ve tvém srdci. Audrey, potřebuji abys věděla že to co se v ten den stalo, ti nikdy nedávám za vinu, udělala jsem to z vlastní volby. A potřebuji aby jste věděli že vás všechny miluji. S láskou Amelie" Audrey dočetla dopis.

Všichni se podívali na Ellie, nevypadala že by to na ní nějak zapůsobilo, ale Ellie sama věděla že uvnitř ní jí to píchá u srdce. „Tak dobře kdo bude další?" zeptala se Rose. „Adam" pronesla Sarah a vzala si od Audrey obálku. Sarah roztrhla obálku a už docela roztřesenou rukou vzala papír. „Drahá Ellie, nikdy v životě jsem ti nechtěl zlomit srdce, a nikdy jsem nechtěl nechat toto naše takzvané letadlo spadnout. Nikdy jsem tě nechtěl donutit plakat, ale už od začátku jsem věděl že udělám vše abych ti dovolil svobodně létat a nepřistřihl ti křídla.

Ellie musíš to vydržet, musíš se držet všeho toho co cítíš, protože i když to bolí jsou to ty nejlepší pocity které člověk může cítit. Vždycky jsem na tebe vsázel všechny svoje karty, protože vím že tahle láska kterou mezi sebou my všichni máme nikdy nemůže zemřít. Ellie my sami jsme se rozhodli postavit celý tento most, ale jen vy jste ho mohli přejít, vždycky jsem tak nějak věděl že tento most přejít nebudu moct. Jenom doufám že se na konci toho mostu jednou všichni sejdeme. A do té doby tě musím o něco žádat.

Prožij dobrodružství, využij svůj hlas, měj životní lásku, a měj spoustu a spoustu příběhů které mi budeš moct vyprávět, protože je všechny budu chtít slyšet až se znovu setkáme, a to platí pro všechny. A pamatuj si jednu věc, neviním tě za to co se stalo, za to že jsi si vybrala Sarah, nikdy bych tě za to nemohl vinit, protože bych si jí také vybral kdykoliv. A rozhodně se neviň za to že jsi získala nového nejlepšího přítele, protože i když vím že mu ten titul dáváš, budu mít vždy jedno zvláštní místo ve tvém srdci, a proto je to v pořádku. A vy všichni musíte vědět že vás miluji.

S láskou Adam" Sarah na konci plakala. Sarah odložila dopis a dala si hlavu do dlaní, chyběl jí, tak moc jí chyběl. Morpheus jí opatrně obejmul okolo ramen a vtiskl jí polibek do vlasů. „Dobře vezmeme Ginny" pronesl tiše David a převzal si dopis. David roztrhl obálku a podíval se na dopis. „Drahá Ellie, chci abys věděla že je v pořádku když zítřek začne beze mě, že tu nebudu, abych viděla jak by mělo vyjít slunce, a abych našla tvé oči naplněné slzami. Kéž bych mohla zastavit ten pláč ve který jste propukli po mé smrti a je mi to líto.

Dneska jsem přemýšlela o mnoha věcech které jsem vám nestihla říct, například jak moc vás všechny miluji, stejně jako vás miluji pokaždé když na mě myslíte. Vím že vám chybím pokaždé když další den začne beze mě. Zkuste to prosím pochopit, prosím zkuste pochopit že ke mně přišel anděl a vyslovil mé jméno a vzal mě za ruku. Řekl že moje místo je tam nahoře, a že to všechno budu muset nechat za sebou, všechny které jsem tak vroucně milovala. A zlomilo mi to srdce, když jsem věděla že tohle je věčnost, že v ten den byl můj život na zemi hoto.

Ale věděla jsem že tady musím začít znovu, že zítřek nepříjde, neboť dnešek bude trvat věčně. Takže když zítřek začne beze mě, nemyslete si že jsem někde daleko od vás. Protože pokaždé když na mě myslíte, jsem přímo ve vašem srdci, ve vašich vzpomínkách, ve všem co jsme milovali. S láskou Ginny" David dočetl a cítil jak se mu do očí hrnou slzy. „Dobře tenhle je od Roberta vašeho nevlastního táty" pronesla Emma když v ruce držela dopis. Všichni na ní přikývli, takže Emma roztrhla obálku a podívala se na písmo na dopise.

„Moje drahá Ellie, nevím jako přesně co tě tento dopis najde, chci abys věděla že jsem tě i přes všechno co se stalo vroucně miloval, vždycky jsi a vždycky budeš mou dcerou. Jsem velmi hrdý na to že jsem tě viděl vyrůstat, na to že jsem mohl vidět dítě plné zázraků kterým jsi byla, teenagera plného názorů které byli často velmi sarkastické. A lituji toho že tě nikdy nebudu moct vidět jako ženu s celým světem u nohou kterou rozhodně v této době už musíš být. Nikdy se neviň za to co se mi stalo, obětoval jsem tvůj život pro tebe.

Obětovala jsem svůj život pro svou dceru kterou miluji nade všechno na světě a nikdy, nikdy ani za tisíc let bych toho doopravdy nelitoval. S láskou tvůj otec Robert" Emma se lehce usmála a podívala se na Ellie, která na první pohled nijak nereagovala. Ale Audrey to píchnutí ucítila a prudce se na ní podívala. Při tom pohledu to všem došlo. Nikdo ale nereagoval, nechtěli jí znovu zahnat nebo vyděsit a tak se rozhodli zůstat v klidu a jen pozorovat reakce samotné Audrey. „Je tu dopis od Zayna" pronesla nakonec Audrey a znovu sebou trhla při pocitu píchání.

„Ellie, máme ho přečíst nahlas nebo chceš ty?" zeptal se opatrně David své sestry. Ellie k nim zvedla pohled a na těžko polkla. Nakonec ale přikývla a převzala s dopis, obálku roztrhla a cítila píchaní u srdce při jeho písmu. „Drahá Ellie, slibovali jsme si navždy, a říkali jsme navěky. Ale nakonec i přes to všechno jsi zůstala sama. Zkoušel jsem běžet Ellie, ale čas si mě vždycky našel, a rozhodl se brát, a brát, a díky tomu všechno a všichni které milujeme nikdy nebude v bezpečí. Protože všichni které potřebujeme a koho milujeme jednoho dne odejdou.

Takže když řekneme navždy a budeš se divit proč odejdeme, pamatuj si že je lepší nás ztratit, než abys nás nikdy nemohla držet za ruku. Takže pokud některá navždy jsou jen zítra, čelte tomu spolu bok po boku, tak jako vždycky před tím. Pokud jsou některá vaše navždy jen jeden den navíc, je to jen jeden další den kdy máte možnost si navzájem změnit životy v lepší a nemít strach ze dne kdy se vám zlomí srdce. Takže si pamatuj že pokud navždy je jen zítra, tak se zítra milujte navždy. Je mi líto že jsem ti způsobil bolest ale v životech se to stát musí.

Byl jsem tvým prvním polibkem a tvou první láskou, ale nikdy bych nemohl být tvou poslední, je mi to velmi líto. Navždy mi budeš chybět a navždy tě budu milovat. A vím že něco v tobě mě bude také navždy milovat, ale musíš jít dál, musíš znovu milovat a musíš znovu žít. S láskou Zayn" Ellie dokončila dopis a všichni slyšeli že se její hlas lehce třásl. Audrey v sobě cítila to neustále cítila větší a větší píchání u srdce. „Ellie?" zeptala se tiše Audrey. „Kde je dopis od Jasona?" zeptala se Ellie a všichni se po sobě podívali protože na to neuměli odpovědět.

„My nevíme, asi nenapsal, nebo se něco stalo" Raphael pokrčil rameny a Audrey cítila silnější a silnější píchání. „Zase se rozhodl nás ignorovat?!" vykřikla Ellie a Audrey to konečně došlo. Snažila se sbírat negativní pocity aby zahnala to všechno co musela cítit. „Ellie prosím ne, to by Jason nikdy neudělal" vyhrkla Audrey. „Už to jednou udělal!" vykřikla Ellie a svou upíří rychlostí zmizela pryč z obýváku. „Co se právě stalo?" nechápal Enzo a Audrey zaklela. „Už to chápu, utlumila pouto mezi mnou a ní takže nedokážu cítit její emoce.

Ale místo toho jsem cítila píchání, jako by to polevovalo čím více emocí cítila. Ale potom se snaží sbírat negativní emoce aby zahladila to všechno co cítila" vysvětlila Audrey a mračila se. „Jdu zjistit proč přesně Jason neposlal dopis" pronesl nakonec David a odešel do jiného pokoje kde zavolal Michaela. Michael sestoupil. „Co se děje?" zeptal se Michael. „Proč Jason neposlal dopis?" zeptal se nechápavě David a Michael si povzdechl. „Jo, doufal jsem že to nejprve prozkoumám než něco řeknu, ale nemohl jsem ho najít ani v míru a dokonce při nejhorším ani v pekle.

Nejsem si jistý co se děje, ale pokud tam není..." Michael pokrčil rameny. „Pořád je na živu" vydal ze sebe David. „To nevíme jistě, jeho duše mohla zabloudit do tartaru" namítal Michael. „Jak velká je to možnost?" vyhrkl David. „Jedno procento" připustil Michael a David se zhroutil, tolik lží. „Nesnáším to, přál bych si to všechno vzít zpět, přál bych si nikdy nezjistit všechno co mi táta řekl" vydechl David, Michael věděl o co jde a sklonil hlavu. „Já a on, Já a Jason, byli jsme bratři, a nejen to, byli jsme i nejlepší přátelé od momentu kdy jsme se poznali.

Bývali jsme si tak moc blízko, ale teď už to asi chápu, lidé mohou jít od lidí které známe po lidi které už neznáme a nedokážeme rozpoznat. A tolik to bolí, tolik bolí že můj vlastní bratr může jít od někoho koho jsem znal lépe než vlastní život, po někoho koho už nedokážu poznat, k někomu o kom už nevím, kým doopravdy je" vydal ze sebe David a cítil slzy jak mu stékají po tvářích. „Je mi to líto Davide" Michael mu položil ruku na rameno a David se na něj podíval. „V pořádku, není to tvoje vina, děkuji za informace" pronesl David a lehce se na něj usmál.

„Budu muset jít, dávejte na sebe pozor" požádal ho Michael a David tiše přikývl. Michael zmizel a David se rozhlédl po své kanceláři a přešel k trezoru který otevřel a vytáhl krabici. Prohlížel si všechny ty fotky, které měl s Jasonem, všechny ty úsměvy, smích, radost. Bylo něco z toho někdy opravdové nebo ho nikdy doopravdy neznal? Davidovi po tvářích stékali slzy až na samotné fotky. Byl to vůbec doopravdy jeho bratr, nebo lhal ve všem co jim kdy řekl? Pokud byl na živu, David měl tak nějak pocit že tohle je propast, kterou nikdy nebudou moct překonat.

I hate it, wish I could take it back, 'cause, We used to be close, but people can go, From people you know to people you don't. And what hurts the most is people can go, From people you know to people you don't. We used to be close, but people can go, From people you know to people you don't. And what hurts the most is people can go, From people you know to people you don't.