"My Name is Alec"

Jaro, 15 Dubna 2017

David dole v obýváku přistoupil k Rose která k němu zvedla pohled. „Rose potřebuji laskavost" pronesl David. „Jistě" přikývla. „Něco se děje u lovců, Ares a bohové mají víc informací ale potřebujeme zjistit co přesně se děje a jestli nám hrozí nebezpečí, doufal jsem že by jsi se na to mohla podívat" vysvětloval David. „Jasně mám jít na hrad olymp?" zeptala se Rose. „Nejlépe asi ano Ares a ostatní ti dají víc informací. Moc děkuji" David se zasmál a políbil rusovlásku na čelo. Rose se tiše usmála a přemístila se na hrad Olymp netušíc co jí čeká.

„A tady jsi" vyhrkl Ares a usmál se na Rose která se na něj podívala. „Jsem tady, David mi řekl že potřebujete pomoct s lovci nebo co to?" zeptala se Rose a posadila se vedle Afrodite. „Ano za prvé nás nadpřirození vůdci varovali před někým jménem Valak ale to nebude tvůj problém právě teď" vysvětlil Zeus. „Valak?" zeptala se Rose šokovaně. „Ano" souhlasili. „O co jde Ro?" ptala se jí tiše Afrodite. „Zrovna nám David říkal že je Jason asi naživu a že kdysi pracoval pro démona jménem Valak" pronesla Rose a všichni se na ní podívali.

„Dáme vědět Davidovi co jsme zjistili, snad z toho něco dostanou, ale my se teď musíme zaměřit na lovce" pronesl nakonec Ares. „Dobře tak co se děje s lovci?" zeptala se Rose. „Něco se tam posralo, v sídle lovců se objevil muž a obsadil to tam" vysvětlovala Hera. „Kdo to byl?" ptala se rusovláska tiše. „Alexander Malik-Garcia zkráceně Alec" Rose sebou trhla a vytřeštila oči. „Počkej jako bratr Zayna a Sarah?" mračila se na ně. „Přesně tak" souhlasil Zeus. „A co ostatní lovci?" vydechla dívka nejistě a na všechny se dívala očekávajíc nějakou odpověď.

„Je to vůdce všichni nebo alespoň většina ho poslouchá, nejsem si jistý jestli by někdo vůbec mohl utéct" přiznal nakonec Ares. „A co přesně mám tedy dělat já?" nechápala to Rose. „Musíš tam jít, infiltrovat se k lovcům, zjistit co přesně chce a jestli je naším nepřítelem, pokud ano, budeme se muset připravit na boj takže zjistit jeho slabiny" vysvětlil jí Zeus. „Slíbili jsme Zaynovi že lovce ochráníme a svoje sliby neporušíme. Lovci byli to na čem mu záleželo a nikdo z nás se toho slibu nevzdá" souhlasila Rose a vzpomněla si na svého kamaráda.

„Dobře, budeme stále s tebou dávat na tebe pozor, nic ti neudělají, alespoň ne lovci ale nemůžeme tě chránit před ničím jiným tak dávej pozor. Pokud se ale něco stane stačí nás zavolat abychom tě dostali pryč" vysvětlila Hera a Rose se lehce usmála. „Dobře, děkuji vám" Rose se na ně usmála a postavila se na nohy. „Dobře tak tedy jdeme" souhlasila Afrodite. Rose přerušil mobil. „Volá David" pronesla Rose a na všechny se podívala. „Tak to zvedni máme ještě čas" uklidnil jí Ares, Rose přikývla a přijala hovor od Davida který dala na hlasitý odposlech.

„Davide co se děje? Není to ani hodina co jsem odešla" ptala se Rose. „A už se všechno posralo" David si povzdechl. „Ellie zjistila že je Jason naživu. Unesla Kate, teď je hledáme. Kate je podle papíru který jsi mi dala v nebezpečí a myslím že tentokrát Ellie ztratíme rozhodně" vysvětloval David a Rose se zamračila. „Do hajzlu" zaklela Rose. „Mám se vrátit?" ptala se rusovláska. „Ne zjisti co se děje u lovců my to zatím zvládneme a budeme tě průběžně informovat" pronesl na jistotu David. „Dobře kdyby něco volejte" požádala ho Rose.

„Budeme slibuji" s tím David hovor zavěsil a Rose se na bohy podívala. „Nechápu jak zvládáme přežívat" Rose si povzdechla. „Pojď dostaneme tě před budovu lovců s tímhle" pronesla Hera a podala jí koženou bundu o které Rose věděla že jí nosil Zayn. „Jste si jistí že bych jí měla nosit?" zeptala se nejistě Rose a převalovala v ruce koženou bundu. Ona a Zayn byli přátelé ale tak nějak měla pocit že tohle by mělo patřit Ellie. „Jakmile bude mít Ellie lidskost zpátky, tu bundu jí vrátíme ale teď jí potřebuješ ty aby ti věřili" pronesla jednoduše Afrodite.

Rose se na ně podívala ale nakonec se rozhodla a bundu si oblékla. „Dobře asi by bylo nejlepší jet autem aby tě nepodezřívali, pojedeme s tebou ale budeme neviditelní" pronesla jednoduše Hera. „Dobře no tak jdeme na to" souhlasila Rose a společně se vydali k jejímu autu. „Jak jste sem dostali moje zatracený auto?" zeptala se pohoršeně Rose. Bohové se na ní jen potutelně usmívali. „Nebudu se na nic ptát protože mám pocit že odpovědi by mě víc znepokojovali" Rose se nakonec vzdala a nastoupila na místo řidiče ve svém vlastním autě.

„Nechcete si pustit písničky?" zeptala se Rose a všichni se na ni podívali. „Rose milujeme tě ale prosím nezačínej panikařit, když zpanikaříš, zpanikaří Afrodite s Herou a když zpanikaří i ony celý plán je v hajzlu" smál se Ares. „Vycházejí nám vůbec někdy nějaké plány?" zeptala se jich Rose. „Na to bych se raději neptal, mohli bychom nabourat jenom při přivolávání naší smůly" vydechl Zeus a Rose se na něj zaculila. „Dobře jsme tady" pronesla Rose a zastavila kousek od sídla lovců. Rose na těžko polkla a vystoupila z auta. „Zvládneš to" podpořila jí Hera.

Rose se podívala na sídlo, od doby co zemřel Zayn tam nikdo z nich nevkročil ale Rose se stejně bála že jí tam lovci stále poznají. „Jsi připravená?" Ares jí lehce položil ruku na rameno. „Nikdy asi už víc připravená nebudu" souhlasila nakonec Rose a lehce se na ně usmála. Rose přešla ke dveřím od sídla a lehce na ně zaklepala. Nemusela čekat dlouho. Otevřela dívka měla dlouhé černé vlasy, téměř černé oči a rudou rtěnku. Rose jí poznala Zayn jim o ní vyprávěl. Byla to Izabelle byla jeho kamarádka a bývala snoubenka kterou jeho otec chtěl aby si vzal.

„Omlouvám se ale ty jsi?" zeptala se Izabelle a Rose se na ni mile usmála. „Omlouvám se že ruším ale jsem Rose" nemusela si vymýšlet žádné jméno byla si jistá že Izabelle jí neznala. „Omlouvám se ale jsem tu abych se vrátila k lovcům" Rose lhala a srdce jí bušilo. „Dojdu ti pro Aleca" Izz se lehce usmála a odešla ode dveří. O chvíli později došel ke dveřím muž, měl uhlově černé vlasy, hnědé oči, luk v ruce a šípy na zádech. Rose si toho hned všimla, měl ty stejné oči jaké měl Zayn. Rose se na něj pokusila usmát. „To je Zaynova bunda" Alec ukázal na její bundu.

„Ano je to Zaynova bunda. Já a Zayn jsme byli přátelé, po tom co odešel, potkali jsme se a on mě vyučil jako lovce. Po tom co zemřel jsem odešla truchlit po něm, ale je čas abych uctila jeho opravdovou památku a vrátila se k lovcům, tam odkud pocházelo jeho srdce" vysvětlila Rose tiše. Izz i Alec jí pozorovali. Izz se lehce usmála. „Pojď dál" Izz lehce šťouchla do Aleca který nakonec přikývl a pustil rusovlásku do sídla. „Jsem Alec, jsem Zaynův bratr a tohle je Izabelle jeho kamarádka a bývala snoubenka" vysvětloval Alec a Rose se na ně lehce usmála.

„Dáme ti pokoj, kde se připravíš a potom mi ukážeš co všechno tě Zayn naučil" Alec se na dívku usmál a Rose se uchechtla. „Jistě, dobře ráda se předvedu" Rose pokrčila rameny. „Jestli budeš stejný idiotský workoholik jako byl Zayn a je Alec tak vás už opravdu zabiju" brblala Izz a vedla dívku do jejího pokoje. „Nic nemůžu slíbit" Rose se zasmála a Izz pobaveně obrátila oči v sloup. Jakmile byla v pokoje Rose za sebou zavřela dveře a posadila se na postel. U ní se objevila Afrodite z Herou. „Jste tu pořád?" Rose se jich zeptala.

„Samozřejmě že ano, nenechali bychom tě samotnou na pospas tomu všemu co se může stát" Afrodite pokrčila rameny a Rose se zasmála. „No tak šup oblíkej se ať ho jdeš ohromit a položit ho na jeho zatracený zadek" povzbuzovala jí Hera nadšeně. Rose se na obě ženy podívala, ale nakonec souhlasila a odešla do koupelny jejího pokoje. Tam se převlékla do černého tílka, černých legín a bílé mikiny na to. Na nohy si vzala černé tenisky a vlasy si svázala do dlouhého rusého copu. „Natrhni mu zadek!" skandovali obě ženy a Rose si povzdechla ale nic neříkala.

Alec už v místnosti byl a Rose tak nějak netušila co na ní čeká. Alec z ní několik hodin mlátil její vlastní duši až do momentu kdy se vyčerpáním sesunula na zem. „Ach ale no tak!" vyhrkl pobaveně Alec. „Co by na to řekl Zayn?" Rose věděla že to Alec myslí jako legraci ale pro ní to legrace nebyla. Nebyla jako ostatní ale Zayn jí chyběl, byl první mužského pohlaví kterému věřila a kterému se otevřela a Rose cítila jak se jí v očích objevují slzy. Alec se lehce zamračil když viděl jak se její oči lesknou a přisedl si k dívce na zem, došlo mu že to nebrala jako legraci.

„Rose?" Alec jí tiše oslovil a lehce vzal její ruku do své vlastní. „Pravda je že by mě nenáviděl Alecu. Nenáviděl by mě protože jsem ho neuměla zachránit, protože jsem v té době nebyla dost dobrá, a očividně nejsem ani teď" Rose tiše pokrčila rameny. „Rose, jsi lovec, jako jediná jsi ho před vlkodlaky zachránit nemohla" oponoval Alec. „Tak by možná bylo jednoduší umřít místo něj" Rose od něj odvrátila pohled. „Byl pro mě všechno Alecu, dokonce jsem se do něj zamilovala, ale on byl s Ellie a byl šťastný tak jsem to respektovala a nikdy jsem mu to neřekla.

Ale když umřel došlo mi že odešel bez toho aby to věděl. Alecu já jsem ho mohla zachránit, jenže ten problém v tom všem je že v ten moment jsem nedokázala nic dělat, byla jsem slabá. V jeden moment jsem se na něj dívala, kontrolovala jestli je v pořádku a v tom druhém momentě jsem držela jeho tělo v mých rukou" Rose se po tvářích kutálely slzy. „Rose to je v pořádku, za to nemůžeš, za to může Ellie, nebyla to tvoje vina, ale to ona za to byla zodpovědná" v ten moment byl Alec užitečný, asi jako bagr v koupelně rozhodně nepomáhal tím že místo ní obviňoval její kamarádku.

Každopádně většina z toho byla lež rozhodně do Zayna nebyla zamilovaná, ale lež to byla dobrá. „Od té doby jsem z nikým z nich nemluvila, nedokázala jsem se na ně ani podívat" vysvětlila Rose a vlastně nelhala, v poslední době se na sebe určitě moc nedívali, a nejen kvůli bolesti. „Smím se zeptat jak přesně jste se ty a Zayn potkali?" Alec se na ní podíval a Rose si povzdechla. „Divocí vlkodlaci mě měli už od mala uvězněnou, mučili mě. On a ostatní tam byli zachránit jejich kamarádku. Rozhodl se zachránit mě. Byla jsem ve velké skleněné rakvi.

Tam mě věznili klidně na několik měsíců bez jídla, zachránil mě, přesvědčil ostatní aby mě odtamtud dostali, aby mě tam nenechali. Jako jeden z mála ve mně věřil, a nemyslel si že jsem zloduch. Naučil mě bránit se, naučil mě všechno. Udělal ze mě lovce a věřili jsme si ze vším. Byl první komu jsem dovolila aby se mě dotkl nebo obejmul. První kvůli komu jsem nedostala panickou úzkost při jakémkoliv doteku. Byl to můj nejlepší přítel" Rose se na něj lehce usmála. „Je mi líto co se stalo" pronesl Alec a obejmul jí okolo ramen.

„Můžu se zeptat? Potkala jsem Sarah?" zeptala se Rose. „Já a Sarah nemáme zrovna nejlepší vztah ale pořád je to moje sestra" Alec pokrčil rameny a Rose tiše přikývla. „Už ale nebude nikdy muset řešit jestli je to tvoje vina, jestli jsi ho mohla zachránit, nebo cokoliv jiného. Zničíme je Rose, všechny do jednoho" vysvětlil Alec. „Zničíme je?" zeptala se Rose. „Ano počínaje Elizabeth všechny z nich zničíme" souhlasil Alec a na dívku se tiše usmál. „Teď si ale jdi odpočinou, psychicky jsi se docela slušně vyčerpala" Alec se na ní usmál a Rose přikývla.

Rose přikývla a odešla do pokoje kde se sesunula na postel. Afrodite se u ní objevila. „Chceš tenhle rozhovor o emocích vést nebo ne?" zeptala se Dite. „Ano chci" souhlasila Rose. „Dobře tak mluv" popohnala jí Dite. „Když jsem se na něj podívala viděla jsem Zayna. Když jsem se na něj podívala došlo mi že jeho smrt ublížila více lidem než jenom nám. Podívala jsem se na něj a znovu jsem sebe i nás všechny začala nenávidět. Dite má stejné oči jaké měl Zayn" vysvětlovala Rose a Ditě jí tiše sledovala a naslouchala všemu co říkala.

„Popravdě jsem jako člověk kterému žralok ukousl obě dvě nohy" Rose si povzdechla a Dite jí víc než pobaveně sledovala. „Asi jsem měla tušit že ze sebe dostaneš něco tomu podobného" Dite se zasmála a Rose obrátila oči v sloup. „Co přesně mám teď dělat Dite?" zeptala se Rose a podívala se na bohyni která seděla na její posteli. „Bojovat, přesvědčit Aleca na vaši stranu, truchlit, přijmout svůj vlastní mír a hlavně se neobviňovat" Afrodite tiše pokrčila rameny a Rose jí s povzdechem sledovala. „Hádám že máš pravdu" souhlasila nakonec Rose.

„Dobře měla bych se vrátit za ostatními" Dite se zvedla připravená odejít když se Rose rozezvonil mobil. „To je Sarah" při jméně její dcery se Dite zastavila a zvědavě se na Rose podívala. Rose přijala hovor a dala ho na hlasitý odposlech. „Sar co se děje?" zeptala se Rose a Sarah si do telefonu povzdechla. „Za každou cenu zůstaň v sídle lovců, nevracej se" pronesla Sarah a Rose se zamračila nad tónem v jejím hlase. „Proč Sarah? Co se sakra stalo když jsem byla pryč?" ptala se Rose a podívala se na Dite které se to už od pohledu taky nelíbilo.

„Ellie donutila Davida vypnout lidskost. Kate je na útěku a David jde po ní. Ellie je neznámo kde ale bude to krvavá lázeň. Je to tu trochu všechno šílené a hodně se toho změnilo. A my ostatní? No snažíme se to všechno napravit. Takže zatím prosím zůstaň u lovců a zjisti co se děje a pokus se to zastavit ať ještě ke všemu nemusíme vést válku znovu i s nimi" vysvětlovala jí Sarah a Rose měla vytřeštěné oči. „Budou v pořádku že ano?" zeptala se Rose a na těžko polkla, nelíbilo se jí to, její přátelé byli v ohrožení a ona nemohla pomoct.

„Budou v pořádku, nemusíš se bát, zachráníme je a nějak dostaneme zpátky i Ellie, slibujeme že kdyby se cokoliv posralo ještě víc nebo kdybychom potřebovali pomoct zavoláme ti, zatím se ale soustřeď jenom na lovce, budu tě průběžně informovat o tom jak to všechno jde" přislíbila jí Sarah a Rose si nakonec povzdechla ale přikývla. „Dobře, zatím ahoj" Rose se rozloučila a zavěsila hovor. Rose se podívala na Dite, obě dvě věděli že tohle je v háji, ale musela svým přátelům pomoct a ujistit se že nenastane další válka z lovci, to by jim nepomohlo.