"It's time to face your demons"

1 Května 2017

Rose seděla venku v zahradě sídla lovců kde pozorovala slunečnice které tu kdysi pomohli Zaynovi vysadit jak rozkvétali za prvních paprsků slunce. Rose si pamatovala na ten den kdy je tu všichni společně sadili a byli špinaví od hlíny. Zayn na ně stříkal vodu z hadice podle jeho slov aby je očistil od špíny a všichni se společně smáli. Byli to ty jednoduší časy které právě teď chyběli asi úplně všem z nich. Rose byla vzhůru od časného rána kdy jí zavolali Ben z Jedem jestli by se s nimi okolo poledne nemohla sejít protože si chtěli o něčem promluvit.

Rose si nebyla jistá o čem přesně ale byli to její dva přátelé takže souhlasila. Všichni popravdě jenom přemýšleli o tom že je pouze otázkou času než i Ben z Jedem začnou bydlet v sídle a stanou se prakticky každodenními návštěvníky. Rose měla své dlouhé rusé vlasy sčesané a zapletené do copu hozeného do zadu na záda. Měla na sobě černé džíny s vysokým pasem a rudý vytahaný svetr který měla ze předu zastrčený za pásek džínů. Na nohou měla černé boty na podpatku do kterých měla zastrčené nohavice od kalhot.

Rose na lavičce neseděla sama moc dlouho tak jak si myslela že by mohla. Vedle ní se objevil stín vypadající jako dívka a usadila se vedle ní. „Ahoj" vydala dívka s dlouhými černými vlasy, výraznými rudými rty která na svém těle měla mnohá tetování jejichž význam Rose neznala. Rose k ní zvedla pohled a setkala se s jejími téměř černýma očima. „Ahoj" Rose jí oplatila pozdrav. „Viděla jsem že tu sedíš už asi od pěti od rána, chtěla jsem se ujistit jestli jsi v pořádku? Nebo jestli nechceš mluvit?" zeptala se opatrně Izabelle a olízla si své rudé rty.

„Jsem v pořádku, jen jsem potřebovala na pár chvil být o samotě a přemýšlet o tom všem co se děje" Rose pokrčila rameny. Ellie, David a Kate byli nikdo neví kde a ona vevnitř umírala strachem o své přátelé. Možná je ještě neznala tak dlouho jak se oni znali navzájem ale už pro ni znamenali celý svět. „Alec tě od rána hledal" začala Izabelle a Rose se na ní podívala. „Říkal že jsi se včera zhroutila kvůli Zaynovi, chtěla jsem se ujistit že jsi v pořádku" Izabelle nakrčila její obočí a v jejím obličeji se objevil starostlivý výraz o rusovlasou dívku sedící vedle ní.

„Děkuji ti za starost" vydala ze sebe Rose a přemýšlela. „Myslím si že popravdě nebudu nikdy v pořádku" vyslovila nakonec Rose přemýšlející nad obličejem svého přítele kterým Zayn byl. „Znamenal pro tebe hodně že ano?" zeptala se Izabelle a Rose na těžko polkla. „Byl to můj nejlepší přítel, ztratit ho opravdu bolelo, víc než jsem si nejprve myslela" připustila Rose tiše a na její rameno dopadla ruka černovlasé dívky. „Chápu jak se cítíš, v části mého života byl nejdůležitějším člověkem kterého jsem měla" oči černovlásky posmutněli jak se ztrácela ve vzpomínkách.

„Co přesně pro tebe Zayn byl?" Rose pozorovala změny v jejím výrazu. „Můj nejlepší přítel, znala jsem ho už od doby co jsme byli malý, potom to byl můj snoubenec ale prakticky jenom z donucení našich rodičů ne protože bychom to sami chtěli. Ale jak šel čas toho všeho, začali jsme se vzdalovat jeden od druhého a tu propast kterou jsme si mezi sebou díky tomu vytvořili už nemohla být napravena. Zůstali jsme přáteli ale bylo mezi námi tolik rozdílů" Izabelle si povzdechla. „Co přesně se tak moc změnilo?" nechápala Rose a mračila se.

„Vrátila jsem se z nejhorších dnů mého života a už jsem nebyla ten člověk kterého viděl naposledy a kterého znal, už mě nedokázal rozpoznat a to mezi námi vytvořilo propast" Rose měla zvláštní pocit že o tom Izabelle zrovna dvakrát moc mluvit nechtěla. „Mohu se tě zeptat co znamenají tvoje tetování?" zeptala se Rose a Izabelle k ní s úsměvem vzhlédla. „Tohle je vševědoucí oko, znamená to vědomosti, nadhled nad světem ale hlavně to znamená ochranu. Kotva znamená věrnost a naději. Mám vytetovaný klíč, což znamená tajemství.

Kdysi existoval muž kterého jsem opravdu milovala, ne Zayn, měl vytetovaný zámek a byl to klíč od jeho srdce... Zemřel" vydechla tiše Izabelle a Rose jí opatrně chytla za ruku aby jí utišila. „Měsíc je symbol ženství a bohyně Artemis kterou mám ze všeho nejraději. Mám středník s motýlem" začala Izz. „Vím co to znamená nemusíš to vysvětlovat" vydechla tiše Rose a roztřesenou rukou si sáhla na hrudník. „A mám pěticípou hvězdu" dokončila Izabelle. „Proč pěticípou hvězdu?" nechápala Rose a Izabelle se tiše a tajemně usmála.

„Moje prababička byla Židovského původu a přežila koncentrační tábor Osvětím, je to na její památku" vysvětlila Izabelle a bylo jasné že je hrdá jak na tetování tak i na svou prababičku která byla dost silná aby to přežila. „Jak se vlastně má Ellie?" Izabelle se nakonec rozhodla změnit téma jejich společné konverzace a Rose se na dívku šokovaně podívala. „Zayn o vás stále mluvil Rose, poznala bych kohokoliv z vás kdekoliv" vysvětlila Izabelle téměř laškovně a skoro posměšně. Rose si hlasitě povzdechla. „Jen si chceme být jistý že jsou lovci v dobrých rukou.

Pro Zayna a v konečném i pro jejich kamaráda Adama lovci opravdu hodně znamenali" snažila se vysvětlit Rose. „Chápu to Rose nemusíte se bát, ale to neodpovídá na mou otázku, jak se má Ellie?" zeptala se znovu Izabelle. „Po Zaynově smrti vypla svou lidskost, myslela si že je to její vina, že by tu bez ní mohl ještě bít" Rose si vzpomněla na svou kamarádku a její chladné oči. „To není ani trochu pravda" Izabelle to razantně zamítla. „Milovala ho a není její vina že zemřel, není to její chyba, není to ničí chyba" Rose bylo jasné že Izabelle je za to nevinila.

Možná Zayna milovala ale nikoho z nich za jeho smrt nevinila. „Myslím že to je ten problém, myslím si že kdyby tomu věřila, musela by nenávidět jeho, protože by to znamenalo že si to vybral, že se tak rozhodl a místo toho aby si vybral zůstat s ní, vybral si smrt. Myslím že by ho musela nenávidět aby to mohla přijmout" vydechla Rose. Izabelle se na dívku lítostivě podívala. „Možná by ho měla nenávidět, protože jsem si stoprocentně jistá že Zayn si vybral. Myslím si že měl jen limitovaný čas na zemi" vydechla tiše Izabelle a Rose se zamračila.

„Co tím myslíš?" nechápala Rose. „Když se Zayn narodil, byl mrtvý, nedýchal a jeho srdce netlouklo. A podle toho co jejich otec říkal, se objevilo zářivě světlo, říkal že jejich matka měla pocit jako by na ní to světlo mluvil, říkalo že není ještě čas aby odešel, ale že jeho čas na zemi je limitovaný. Když světlo zmizelo, Zayn byl znovu na živu" při těch slovech se Rose zadrhl dech až kdesi v plicích a měla pocit že její srdce se na několik vteřin zastavilo. Rose věděla jistě že o tom bude muset mluvit s Audrey ale zatím se rozhodla pro změnu témata.

„Jak jsi se potkala z Alecem?" zeptala se Rose když začala znovu dýchat. „Pár dní po tom co Zayn zemřel jsem se zhroutila a musela jsem na malou chvíli odjet z města. Dostala jsem se z toho a začala jsem se s tím vyrovnávat nebo jsem se o to minimálně snažila. S Alecem jsem se potkala pár týdnů po tom co Zayn zemřel. Byl naštvaný, do slova zuřil a toužil po pomstě. Tak trochu jsem to chápala a stála jsem při něm, ale ne protože bych chtěla pomstu ale protože doufám že mu to nakonec pomohu napravit. Vím totiž že ho to jen bolí a že pomstu doopravdy nechce.

Proto doufám že by jste mi s tím mohli pomoct taky" vysvětlovala Izabelle a hrála si se svými vlasy. „Promluvím si s ostatními ale myslím že to nebude tak velký problém" Rose se lehce zasmála když jí začal zvonit mobil s písničkou "I kissed a girl" Izabelle se na ní podívala. „Doopravdy?" zeptala se se smíchem. „Emma mi kupovala na poprvé mobil a nastavovala mi písničky když přidávala kontakty, neměnila jsem to" Rose pokrčila rameny. „Dobře, nechám tě to zvednout, uvidíme se potom" Izabelle se s ní rozloučila a vydala se zpátky do sídla lovců.

Rose se zvedla na nohy aby se trochu prošla a při tom přijala hovor od Audrey. „Ahoj Audrey děje se něco?" zeptala se Rose. „Jenom jsem ti chtěla dát malé info o tom co se tu teď děje" vysvětlila Audry. „Dobře tak mluv" souhlasila Rose. „Emma s Enzem dostali nějakou stopu o Jasonovi takže jsou teď na cestě mimo město, netušíme kam je to dovede ale zatím je necháváme. Víme kde je Kate, je docela v bezpečí ale David jí stále sleduje takže musí měnit svoje polohy. Pořád ale nemůžeme najít Ellie a už se začínáme trochu bát toho co by mohla udělat" vysvětlila Audrey.

„Zkuste města jako New York, New Orleans, Los Angeles a tak" nabídla jim Rose a na druhé straně se ozvalo ticho. „To je vlastně docela dobrý nápad díky Ro" i odsud Rose věděla že se Audrey usmívá a potom si vzpomněla. „Ady musím se na něco zeptat" vyhrkla Rose. „Jistě" Audrey přikývla. „Mluvila jsem z Izabelle, říkala že se Zayn prý narodil mrtvý a potom se objevilo světlo které říkalo že ještě není jeho čas ale že jeho čas na zemi je limitovaný, nevíš co to mohlo znamenat a být?" zeptala se Rose a z druhé strany se ozvalo mrtvolné ticho.

Audrey na druhé straně byla naprosto šokovaná a její končetiny naprosto ochabli. „Já..." Audrey se šokovaně odmlčela. „Myslím že musím z někým mluvit Rose zatím ahoj" vyhrkla Audrey a rychle zavěsila hovor. Rose se lehce zamračila ale rozhodla se to nechat být. Rose se proto vydala na cestu k Benovi a Jedovi se kterými se měla sejít. Domluvili se že se sejdou kousek od upířího hradu kam cesta netrvala moc dlouho. Rose šla po louce k jezeru kde seděl. „Bene? Myslela jsem si že tu bude i Jed?" zeptala se Rose a posadila se vedle něj.

Ben k ní zvedl hlavu. „Trochu jsem ti zalhal" Ben se uchechtl. „Proč? Co přesně se děje?" nechápala Rose a nervózně se kousala do vnitřní strany tváře. „Potřebuji tvoji pomoc, jsi asi jediná která teď neřeší bordel mezi Ellie, Davidem a Kate" Ben pokrčil rameny a Rose se uchechtla. „Nežádala vás Sarah aby jste ten bordel pomohli řešit taky?" smála se Rose. „Možná ale o to teď nejde" zamítl Ben a Rose nadzvedla obočí. „Za dva týdny máme s Jedem výročí čtyř let co jsme se vzali a já vážně potřebuji tvoji pomoc" vysvětloval Ben.

„Uh... Zeptej se mě pomoct ti někoho zabít. Samozřejmě. Zeptej se mě na pomoc s módou? Proč ne. Zeptej se mě abych pomohla v bitvě. Jistě. Zeptej se mě na pomoc s romantikou. Velké ne" vyhrkla Rose. „Ale no tak něco znát musíš" namítal Ben. „Bene nikdy jsem zamilovaná nebyla takže ne opravdu ne" Ben se na rusovlásku šokovaně podíval. „Nikdy jsi nebyla zamilovaná?" v jeho hlase zněla naprostá nevíra a možná i hysterie. „Nikdy" připustila. „Potřebuješ pomoct holka" oznámil na jistotu Ben a Rose ho nejistě sledovala.

„Co tím myslíš napravíme to?" nechápala Rose a mračila se. „Napravíme to" vyhrkl Ben. „Ne! Ne!" zamítala Rose ale Ben už se usmíval jako naprostý šílenec. Rose věděla že prohrála. „Takže kdo se ti líbí, to poznáš ne?" ptal se Ben a Rose ho zoufale sledovala. „Bene nic ti neřeknu" Rose pokroutila hlavou a Ben se na ní vražedně podíval. Byl to pohled kterého se i sama Rose docela bála. „Jméno Rose hned teď" nařídil jí Ben a Rose zaúpěla. „Alec asi se mi líbí Alec ale teoreticky je to stále nepřítel" připustila nakonec Rose a Ben se široce usmál.

„Bene co přesně se chystáš dělat?" zeptala se Rose a postavila se na nohy aby mu stála tváří v tvář. „Dej mi mobil" Ben k ní natáhl ruku. „Nebudu ti dávat svůj mobil, Sarah říkala že prohrabáváš telefony" vyhrkla Rose. „Pro boha! Jednou jedinkrát jsem jí prohrabal telefon abych našel kontakty na její přátelé a ona mi to bude předhazovat do konce mého života!" nadával Ben a Rose se snažila nerozesmát nad absurditou toho co řekl. „Dej mi prosím svůj mobil slibuji že ti ho nebudu prohrabávat" požádal jí Ben a Rose mu nakonec mobil podala.

Rose – Hej Alecu nechtěl by sis zítra někam vyjít?

Alec – Na rande?

Rose – Možná? Jestli chceš?

Alec – Určitě, zítra večer v sedm?

Rose – Dobře, platí 😊

Ben vrátil Rose mobil a ta vytřeštila oči. „Benjamine Poseidone Achaeo co jsi to sakra provedl?!" ječela Rose a Ben se na svou kamarádku široce ušklíbl. „Zabiju tě, definitivně tě zabiju ty kreténe!" Rose začínala hystericky ječet. „On souhlasil Rose, chce s tebou jít na rande tak se pro boha živého i mrtvého uklidni" Ben se jí snažil velmi pobaveně uklidnit. „Bene tohle jenom tak udělat nemůžeš, teoreticky je to náš nepřítel a jsem si jistá že Ellie by se s ním chtěla setkat až získá lidskost" vysvětlovala Rose a Ben jí znuděně pozoroval.

„Za prvé jsem si jistý že to zvládnete vyřešit, za druhé ano Ellie ho bude chtít poznat ale jsem si jistý že se do něj nezamiluje, milovala Zayna a tohle by se cítilo ne jako láska ale jako náhrada a oba dva známe Ellie moc dobře na to abychom věděli že tohle by nikdy doopravdy nechtěla. Právě naopak jsem si jistý tím že když bude mít lidskost bude hlavně chtít abys byla šťastná" poučoval jí Ben a Rose ho tiše sledovala. „Proč jinak by jela až do Londýnu pro tvoji tetu a strýce?" zeptal se Ben a Rose se usmála nad její asi úplně nejšťastnější vzpomínkou vůbec.

„Bene já... Nejsem si jistá jestli jsem na to dost dobrá, jestli jsem dost dobrá pro něj ne po tom jak moc mě zlomili divocí vlci" namítala Rose a Ben na ní nadzvedl obočí. „Pamatuješ si ještě co ti řeklo tvoje budoucí já?" zeptal se Ben a Rose se na něj překvapeně podívala. „Jak přesně to víš?" zeptala se nejistě Rose. „Řekněme že Yahweh a Zeus drbou" Ben pokrčil rameny a Rose se nad představou dvou bohů jak drbou nad tím co se zrovna děje. „Ale neodpověděla jsi na mou otázku, pamatuješ si co ti tvoje budoucí já řeklo?" zeptal se Ben a Rose na těžko polkla.

„Dávej na sebe pozor, jsi a dokážeš víc než si ty sama myslíš že můžeš. Dávej pozor protože přítel se může stát nepřítelem, a nepřítel přítelem" zopakovala ty slova Rose. „Dokážeš a jsi víc než si ty sama myslíš" souhlasil Ben. „Rose jsi dost dobrá, jsi pro něj dost dobrá a rozhodně nejsi zlomená protože nejsi věc která může být spravená. Nejsi zlomená Rose, jen ti bylo ublíženo ale to neznamená že jsi zlomená" vysvětloval Ben a Rose cítila jak se její oči naplňují slzami. „Rose" Ben jí opatrně dal ruku na rameno a druhou rukou jí donutil zvednout hlavu.

„Jsi jedna z nejsilnějších žen na světě která já osobně znám, prošla jsi si peklem a přežila jsi, možná ti bylo ublíženo ale rozhodně jsi se nevrátila zlomená, právě naopak přežila jsi Rose. Jsi válečník" vysvětlil Ben a Rose si utřela pár slz které jí stekli po tvářích. „Vybíráš si svoje bitvy protože víš že vyhraješ válku. Díky tomu všem co se ti stalo jsi dneska pevnější než ocel a nasbírala jsi sílu na víc. Protože jsi válečník který bojuje o svůj vlastní život. Nevzdáváš se a přežiješ protože jsi válečník. A po každé jsi silnější, a to je to proč jsi na živu.

I když budou tvoje rány, vzpomínky a bolest těžší než brnění, vždycky tě uvidíme zářit. A pokud budeš někdy mít problém abys bojovala, nikdy se nemusíš bát protože za sebou vždycky budeš mít celou zatracenou armádu lidí kteří tě milují a kteří tě budou chránit a bránit vším co mají. A všechny z nás zlomit nemůžou ať se budou snažit sebevíc, vždycky zůstane stát někdo kdo bude bojovat pro nás pro všechny" vysvětlil Ben a díval se Rose přímo do očí. Rose se na něj lehce usmála. „Díky Bene, ani nevíš kolik to pro mě doopravdy znamená" vysvětlila Rose.

„Mám pocit že si to po tom všem dokážu nějak představit" vysvětlil Ben a Rose se zasekla. „Bene nikdy jsi nám neřekl o tom čím sis musel projít ty a co se ti stalo" vydechla tiše Rose a Ben na těžko polkl a odvrátil pohled. „Žiju už mnoho let Rose" začal Ben a Rose naklonila hlavu na stranu. „Bene jak dlouho přesně žiješ?" zeptala se Rose a nadzvedla obočí. „Je mi přesně 350 let" pronesl Ben a Rose se na něj šokovaně podívala. „Cože to kolik?!" vykřikla Rose a Ben se rozesmál. „Takhle reagují všichni" chechtal se Ben zatím co Rose měla rozšířené oči.

„Narodil jsem se v Essexu, to že jsem reinkarnací boha Poseidona jsem zjistil když mi bylo osmnáct, snažil jsem se to ovládat ale nedařilo se to tolik jak jsem si myslel. Když v roce 1692 začali salémské procesy bylo mi 24, myslel jsem si že tomu dokážu uniknout ale nestalo se to, upálili mě na hranicích Rose. Ale nemohl jsem umřít, protože jsem byl nesmrtelný bůh a tak to zkusili znovu a znovu, myslel jsem si že už to nikdy nepřestane když se ke mně dostal Zeus aby mě zachránil. Po tom co mi udělali jsem odmítl naději v lidstvo a znovu se vrátit" vysvětloval Ben.

„A co se stalo potom?" Rose se dělalo zle od žalůdku. „Já a Jed jsme se velmi dlouho dávali dohromady dokud jsme se konečně nevzali. A po tom asi o dvě stě let později jsem potkal Sarah a vás" Ben se odmlčel a podíval se bokem na jezero. „Znovu jste mi dali naději v lidi, v lidskost. Ukázali jste mi že lidé ještě nejsou úplně ztraceni" Ben se na rusovlásku lehce usmál. „Chtěl jsi se někdy do Salému vrátit a čelit svým démonům?" zeptala se opatrně Rose. „Ano, ano chtěl a chci ale nejsem si jistý jestli to můžu zvládnout" Ben tiše přikývl.

„Já vím že to asi není moc romantické, ale co požádat Jeda aby šel s tebou, aby jste tomu čelili společně?" zeptala se Rose a Ben se na ní podíval. „Myslíš že by chtěl?" zeptal se nejistě Ben a Rose se usmála. „Myslím že by byl nadšený že mu po boku chceš čelit svým nejhorším démonům" přitakala Rose. „Díky za pomoc Rose, hodně to znamená" Ben se na ní lehce usmál. „Ráda pomůžu a taky ti děkuji, a slibuji že tenhle příběh nikomu neřeknu dokud nebudeš chtít" pronesla Rose a Ben se zasmál. „Ano raději bych aby to zůstalo mezi námi dvěma" Ben přikývl.

Rose se zamyslela. „Musíš ale vědět že nejsem jediná, taky jsi válečník Bene a měl by jsi na sebe být hrdý" pronesla Rose a Ben jí zkoumal pohledem. „Možná máš pravdu, ale zatím to nechme tak" požádal jí Ben a Rose ihned přikývla. „Díky" Ben se usmál a Rose ho pevně obejmula. Ben jí obětí oplatil a ona se následně odtáhla. „Měla bych jít, kdyby něco neboj se a volej" Rose se na něj usmála a odešla od něj. Ben se s úsměvem posadil zpátky k jezeru a sáhl si na ruku kde měl i po tolika letech stále ještě spálená místa. Rose měla pravdu, byl válečník a bylo na čase čelit svým démonům.