"It's hope"

"It's hope"

Zima, 11 Února 2017

Audrey si povzdechla když poprvé po několika měsících od její otravy prošla nebeskými branami a rozhlédla se okolo sebe hledajíc jediného člověka. „V pořádku?" Raphael jí opatrně oslovil. Audrey sebou lehce ucukla a podívala se na něj. „Samozřejmě že ano, jenom nenech proklouznout nic o mém tátovi" požádala ho tiše. „Neboj se tvoje tajemství si sebou vezmu do hrobu" uchechtl se Raphael. „Opět Raphe ty jsi mrtvý" připomněla svému kamarádovi který ihned obrátil oči v sloup. Společně se vydali ke kanceláři která patřila Michaelovi.

Audrey zaklepala a dveře se otevřeli aby se v nich objevil. „Audrey" Michael byl překvapený neviděl jí stejně dlouho jako všichni ostatní. „Ahoj, ruším?" zeptala se ho a Michael se uchechtl. „Ty? Nikdy" zamítl a ustoupil aby oba dva vešli do kanceláře. „Tak o co jde? Nevěřím tomu že jsi se po tom všem vrátila jenom tak" zeptal se Michael. „Jde o Ellie" připustila Audrey. „Vypnula svou lidskost" doplnil jí Raphael a Michael se nad tím zamračil. „Snažíme se jí zachránit ale vypadá to že chce zničit svou vlastní duši" vysvětlovala Audrey a Michael se zamyslel.

„To není dobré" souhlasil nakonec. „Myslíš že je tu něco co bychom mohli udělat abychom jí pomohli?" zeptal se opatrně Raphael. „Je tu jedna možnost, problém je že je moc nebezpečná a na konci by to mohlo stát víc než jen něčí duši" vysvětlil nakonec Michael. „Ne nebudeme obětovávat víc než už jsme ztratili" přiznala rychle Audrey a Michael přikývl. „Ale je tu ještě něco o čem bych s tebou potřebovala mluvit a tentokrát o samotě Raphe" Audrey se na něj prosebně podívala. Raphael nakonec přikývl a odešel pryč z kanceláře.

„O co jde Ady?" zeptal se Michael. „Kate, jde o Kate" Audrey na těžko polkla a Michael si povzdechl. „Její duše jde zachránit, ale pouze velmi hlubokou láskou, kterou by ona sama dokázala cítit" pronesl Michael. „Ale když nemá duši jak by jí mohla cítit?" nechápala Audrey. „Právě proto je to tak těžké Audrey, a právě proto mnoho lidí už zpátky svou duši nezíská" Michael lehce sklonil hlavu a Audrey na těžko polkla. „Díky Michaeli, v tom případě asi budu muset jít" pronesla Audrey a postavila se na pevné nohy. Michael přikývl a doprovodil jí ven.

To už se na ní Raphael skroušeně díval. „Co se děje?" zeptala se Audrey. „Volají tě starší a vědí že jsi tady, takže už utéct nemůžeš" oznámil jí nakonec Raphael a Audrey zaúpěla. „Dobře jdu za nimi ty jdi zatím zpátky za našimi přáteli" požádala ho. Raphael přikývl a zmizel, Audrey se zatím vydala ke starším kteří na ní už čekali. „Vážně to musí být právě teď? Snažím se vyřešit lidskost svojí nejlepší kamarádky" napomenula Azazela a Beelzebuba kteří se na ní dívali. „Musíme ti něco říct o Luciferovi" pronesl nakonec Azazel a Audrey se lehce zamračila.

„O co jde?" zeptala se jich. „Před devíti měsíci jsme mluvili s Luciferem a dostal od nás úkol" vysvětlil starší a Audrey se zamračila a opatrně se podívala na Michaela který pokrčil rameny. „Zjistili jsme že je Ellie až moc nebezpečná pro osud lidstva a proto jsme se rozhodli že jako její spřízněná duše by jí měl usmrtit a teď když je Ellie bez lidskosti si to myslíme ještě víc" pronesl Beelzebub. „Ale neudělal to, rozhodl se obejít naše rozkazy a namísto toho Ellie ochránit" Audrey se nad tím lehce usmála samozřejmě ti dva byli nejlepší přátelé.

„Takže tohle je důvod proč jste zavolali i mě?" ozval se hlas a Audrey se otočila na Lucifera. „To by mě taky zajímalo, co se děje?" zeptala se Audrey když se vedle ní Lucifer postavil. „Pomineme li Ellie, Je tu jedno velké nebezpečí, někdo kdo nechce aby se peklo a nebe sjednotilo" vysvětlil Azazel. „Vy?" vydechla co nejtišeji Audrey a Lucifer jí dal lehký pohlavek. „A kdo je to?" zeptal se Michael. „Tartarus, musíte ho zastavit na Tartaru" Beelzebub to vysvětlil. „Ale ten trhal andělům křídla" namítl Michael. „Ady tam nemůže, mohl by jí utrhnout křídla" namítal Lucifer.

„Nikoho jiného právě teď nemáme Lucifere, je to na vás dva" oznámil Azazel. „A jak to máme udělat? Můžeme na tartar ale najít ho?" zeptal se Lucifer. „Tartarus jde po křídlech" pronesl Beelzebub a Audrey to došlo. „Jsem zkurvená návnada!" vykřikla Audrey pohoršeně. „Michaeli to přece nemůžou myslet vážně?" Lucifer se podíval na Michaela. Michael na těžko polkl a podíval se na starší kteří pokroutili hlavami. Michael zaúpěl. „Je mi to líto, ale nemůžu vám pomoct" pronesl nakonec Michael. „Tak jsem návnada super" vydechla naprosto sarkasticky Audrey.

„Stejně tak jako když jsme se tě rozhodli otrávit" souhlasil Azazel. „Když jste se mě pokusili otrávit..." Audrey se po nich chystala vrhnout ale Lucifer jí prudce chytil a držel jí. „K Luciferovi s tebou Lucifere!" vykřikla Audrey a hodila po jednom ze starších botu. Lucifer si povzdechl a rychle je přemístil na tartar. Potom pustil Audrey a ta se na něj podívala. „Lepší?" zeptal se jí opatrně Lucifer. „Ano už je to lepší, ale stejně bych je nejraději zabila" přiznala se nakonec Audrey a rozhlédla se okolo sebe po tartaru.

„Dobře tak jdeme na to" souhlasila Audrey zavřela oči a ze zad jí narostli dlouhá bílá křídla, Lucifer se usmál. „Vždycky jsem tvoje křídla obdivoval" pronesl tiše Lucifer a Audrey lehce zčervenala. „Co budeme dělat teď?" zeptala se nakonec Audrey a rozhlédla se okolo sebe. „Asi budeme muset čekat než se objeví" pronesl Lucifer a oba dva přešli trochu blíže k sobce která byla na tartaru. Audrey se potom zasekla. „Lucifere... Cítím oheň" pronesla tiše Audrey. Lucifer se na ní podíval a oba dva se společně otočili za pachem ohně.

„Audrey utíkej!" Lucifer jí okřikl a ona se rozhodla že ho rozhodně neposlechne, právě naopak. Vrhla se na ohnivého muže a nakopla ho. Nechystala se utéct z boje i kdyby jí měl utrhnout její vlastní křídla. Tartarus ohodil Lucifera proto s ním Audrey musela nadále bojovat naprosto sama. Tartarus jí povalil na zem, a hlavou jí praštil do kamene díky čemuž jí z hlavy začala téct krev. Tartarus se jí zaryl jeho drápy do křídel. Audrey vykřikla když cítila jak se jí křídla oddělují od zad, po kterých pomalu stékaly pramínky její vlastní krve až na zem.

Bolest přestala a Audrey se otočila aby viděla že Lucifer Tartaruse odhodil. Audrey se na něj podívala, sledovala jak spolu bojovali dokud Lucifer Tartaruse nespálil na popel. Audrey na těžko polkla a musela se usmát ale zůstala klečet na zemi v agónii bolesti a krve stékajíc po jejích zádech. Lucifer k ní poklekl a prohlédl si její křídla. „Máš v nich jeho drápy" vydal ze sebe Lucifer a Audrey cítila jak jí stékali slzy. „Já vím. Vytáhni je!" vykřikla Audrey. „Když je vytáhnu, urvu ti křídla Audrey!" vykřikl Lucifer a lehce jí pohladil po jejích vlasech.

„Udělej to Luce. Lepší žít bez křídel než s tímhle v mých zatracených zádech!" vykřikla Audrey. „Audrey když ti je vytrhnu bude to bolet víc a bude to pálit" namítal Lucifer tiše. „To je mi jedno Luce prosím udělej to" žádala ho plačtivě Audrey. Lucifer na těžko polkl ale nakonec přikývl a začal jí opatrně vytahovat drápy ze zad. Audrey hystericky a bolestivě vykřikla. Lucifer si jí lehce přitáhl do náručí. „Musíš se odpoutat od tvé bolesti Audrey" vydechl Lucifer a podal jí ruku kterou mu bolestí téměř zlomila ale jemu to naštěstí nevadilo.

Lucifer jí nakonec křídla utrhl a bolelo to, ale nebyla to bolest která měla teprve nastat. Audrey vykřikla bolestí a prohnula se v zádech. „Audrey co se děje?!" vykřikl Lucifer a konejšivě jí obejmul. „Zastav to Lucifer prosím! Raději mě zabij!" vykřikla Audrey protože měla opravdu pocit jako by její život měl právě teď doopravdy skončit. „Ty neumíráš Audrey, kdyby ano byl by tu Andy" Lucifer se jí snažil utěšit jak nejlépe mohl. Bolest konečně přestala a Audrey neměla v očích nic jiného než tolik slz které Lucifer nebyl schopen zastavit.

„Vše už je v pořádku zlatíčko, už to nebude bolest" utěšoval jí Lucifer ale ona na něj vůbec nijak nereagovala. „Ady uklidni se, už to nebude bolet. Nadechni se a zkus se uklidnit" Lucifer k ní vydechl z úsměvem a ona se ho rozhodla poslechnout. „Teď se postavíme" pronesl tiše Lucifer a pomohl Audrey postavit se na pevné nohy. V ten moment ale něco ucítila, něco podivného na jejích zádech. „Co se to děje?" zeptala se tiše Audrey a sáhla si rukama na záda kde se opět tyčila velká křídla. „Jak?" zeptala se Audrey a podívala se na Lucifera.

„Nevím co přesně se stalo ale v procesu vší té agónie bolesti ti znovu narostli" vysvětlil Lucifer a Audrey tiše přikývla. Její křídla byla jiná, byli větší a byli jinak zbarvená. Její křídla byla černobílá stejně jako její vlastní aura. „Dobře co teď? Jdeme zpátky za staršími?" zeptal se Lucifer. „Ne jinak bych už je asi zabila. Musíme za Ellie, myslím že by sis s ní měl promluvit ty i já" vysvětlila nakonec Audrey. „Dobře tak jdeme" souhlasil Lucifer a přemístil je do sídla kde se na ně všichni podívali. „Chceme vědět kde přesně máš botu?" zeptal se Jake.

„Ne raději ne. Já a Lucifer si jdeme promluvit s Ellie" pronesla Audrey. „Dobře hodně štěstí!" zvolal na ně Enzo. Audrey zaklepala na dveře své kamarádky a společně oba dva vešli. „Tentokrát jste tu na mě dva?" uchechtla se Ellie když se Audrey i Lucifer posadili a oba dva na sebe kývli. „Ellie pamatuješ si jak jsme se poprvé potkali? Umírala jsi a já jsem došla abych ti dala lék. Ty jsi mě přinutila zůstat a ne jsi nebrala jako odpověď. Pomohla jsi mi znovu žít a naučila jsi mě všechno co jsem potřebovala" vysvětlovala Audrey a rozhodla se pokračovat.

Když jsem tě vedla na kurzy zvládání agresivity po tom co Sarah odjela? Když jsi vyrvala tomu chlapovy vlasy? Když jsi po něm začala házet všechny rozbitné i nerozbitné věci? A to jenom protože tě nazval agresivní." Pronesla Audrey a Lucifer vyprskl do smíchu. „O tom jsi mi nikdy neřekla" vyhrkl Lucifer a Audrey mu dala pohlavek. „Nebo jak jsme se po půlnoci snažili vloupat do sídla bez toho aby někdo věděl že jsme byli pryč? Jak jsme vešli do tvého pokoje ve kterém spal starostlivý David a vzal nás po hlavě lopatou? Kterou nevím kde vzal.

Pamatuješ jak jsi měla depku a my vyhodili všechny Davidovy věci z okna? Přímo na jeho auto? Jak jsme snědli všechny zásoby zmrzliny a koukali jsme na Titanic? A potom nás další dva dny boleli břicha?" zeptala se Audrey ale viděla že to s Ellie ani nepohlo. „Pamatuješ si na ten den kdy Ady skoro umřela protože jí otrávili?" začal Lucifer. „Neváhala jsi ani vteřinu a dala jsi svůj život místo jejího? Potkali jsme se a ty jsi mi oznámila že zničíš svůj pud sebezáchovy. Smála jsi se nad tím že jsme se vsázeli kdo z vás první umře" pronesl Lucifer, Audrey se zasekla a podívala se na něj.

„Cože děláte?!" Audrey začala křičet skoro jako smyslů zbavená a Lucifer se uchechtl. „Klid vsází se i ti nahoře" Lucifer pokrčil rameny a Audrey ho propálila pohledem. „Vážně vás začínám všechny nenávidět" oznámila Audrey a potom se zvedla. „Promluv si s ní o samotě" požádala Lucifera který na ní přikývl. „Musím se ti svěřit Ellie, před devíti měsíci mě zavolali starší a chtěli se mnou o tobě mluvit. Řekli že jsi příliš nebezpečná a že tě potřebujeme zastavit, chtěli po mě abych tě zabil" vysvětloval Lucifer a Ellie k němu zvedla pohled.

Když to řekl měla podivný pocit tentokrát jí nebylo srdce ale bylo to něco jiného. „Rozhodl jsem se k opaku, zachránit tě" vysvětlil Lucifer a Ellie se na něj zamračila. „Ale ve skutečnosti mi všechno došlo až 27 října 2016, čtyři měsíce zpátky. Měli jsme tu zatracenou autonehodu, a já si myslel a děsil se toho že umřeš Ellie. Před tím jsi pro mě byla žena o které se říkalo že má být moje spřízněná duše, možná i kamarádka" vysvětloval Lucifer a Ellie ho sledovala a hrudník se jí svíral protože netušila co se doopravdy děje a co jí tím říká.

„V ten kdy jsem si myslel že umřeš a že tě nemůžu zachránit, mi došlo že jsi něco důležitějšího. V krátkém čase jsi se stala moji nejlepší kamarádkou a já jsem se bál že jsem ti to řekl moc pozdě. A potom jsi se probudila a pronesla velmi ironickou poznámku která k tobě přímo seděla. Byli to sotva čtyři měsíce co zemřel a ty jsi měla pocit že ho nahrazuješ pamatuješ si ještě o čem jsme se tenkrát bavili?" zeptal se Lucifer a Ellie se zamyslela, na ten den si stále ještě pamatovala ale nechtěla to přiznat nahlas ne jemu.

„Ne nemyslím si že si na to pamatuji" rozhodla se zamítnout Ellie a Lucifer se na ní lehce usmál. „Myslím že si to pamatuješ jenom to nechceš přiznat, ale to nevadí, velmi rád ti to připomenu, od toho jsou přece jenom přátelé" Lucifer se na ní široce ušklíbl. „Dohání tě to někdy k šílenství? Jak rychle se mění naše noc? A to že vše o čem jsme kdy snili, zmizí když se probudíme?" Lucifer zopakoval ty slova a Ellie k němu zvedla pohled. „Pamatuješ si ten proslov který jsi ke mně tenkrát měla?" zeptal se jí Lucifer a Ellie na těžko polkla a ztratila se ve vzpomínce

„Hádám že moje noc se změnila rychleji než jsme si myslela. Některé moje sny zmizeli když jsem se to ráno probudila, ale ty nové se vytvořili, a vzplanuli v mém srdci. Nikdy jsem se nechtěla zaplést se vším podivným a nadpřirozeným co tohle město nabízelo, když mi bylo patnáct slíbila jsem si že se do toho nikdy nezapletu, ale jsem tady. Nevím jestli jsem tu noc udělala chybu, jestli by něčemu pomohlo kdybych přes ten hřbitov nepřešla, ale popravdě? Nikdy jsem se necítila tak moc živá a opravdová, nikdy jsem se necítila tak moc sama sebou.

Nevím co by se se mnou stalo kdybych přes hřbitov nešla, ale možná to už nechci vědět. Na začátku když mě moje matka proměnila zpátky v člověka jsem si myslela že je to to nejlepší co se mi mohlo stát, ale lhala jsem sama sobě, nikdy v životě jsem se necítila tak moc mrtvá a při tom mi bilo srdce. To protože už jsem nemohla svůj život vrátit do stavu před tím než jsem na ten hřbitov šla a nic z tohohle neznala. A čím víc jsem o tom přemýšlela došlo mi že jsem to možná před tím vším nevěděla ale tohle je svět a rodina do které chci patřit.

A jako člověk jsem do toho nepatřila. Nelituji toho že se moje noc tak rychle změnila, nikdy bych nemohla, už ne, dřív jsem toho litovala dokonce to možná i nenáviděla, ale dneska už ne. Dneska obdivuji a uctívám všechno co ze mě ta noc udělala. Protože jsem v ten den našla svou rodinu a lidi které miluji, nikdy bych nenašla vás. Možná bych neztratila tolik lidí, ale nikdy bych nepoznala vás. Jsi můj nejlepší přítel, miluji tě Lucifere, jako kamaráda, a to pro mě znamená svět" Ellie dokončila svůj monolog a usmála se na Lucifera který měl slzy v očích.

„Protože pro mě tvoje přátelství taky znamená svět Ellie, a proto se tě nevzdám, nevzdám se sebemenší naděje na tvou lidskost i kdybychom za tebe měli bojovat po zbytek věků" pronesl Lucifer a Ellie se tak moc nechtěla usmát. „Možná že nastane den kdy ti za to jednou poděkuji Lucifere, dneska ten den nebude" zamítla Ellie a Lucifer se na ní usmál. „Budu se na ten den těšit" pronesl Lucifer a zvedl se na nohy. Lucifer na chvíli zaváhal ale nakonec k ní přistoupil políbil jí na čelo a následně odešel aby se setkal s Audrey.

„Musím s tebou mluvit Lucifere" oznámila Audrey, popadla Lucifera za ruku a vedla ho do kostela který stál vedle hradu. „Audrey co to děláme?" zeptal se když ho vedla k rakvi. „Kdo to je?" ptal se Lucifer. „Měl by jsi Draculu znát ne?" uchechtla se Audrey. „To s ním udělal táta ne já" uchechtl se Lucifer. „Ellie se s ním kdysi potkala ale Van Helsing ho uspal, za pár dní by se měl probudit" vysvětlila Audrey. „Jeho přítelkyně která byla zabitá je minulý život Ellie" pokračovala Audrey a Lucifer jí sledoval. „To by mohlo pomoct" souhlasil Lucifer.

„Myslela si že je do něj zamilovaná, a já myslím že on je do ní zamilovaný taky. Myslím že by jí mohl pomoct zapnout lidskost" byla to naděje. „Za jak dlouho by se měl probudit?" zeptal se nakonec Lucifer. „Nejsem si přesně jistá ale pár dní, maximálně a nanejvýš pár týdnů víc ne" Audrey pokrčila rameny. „Dobře v tom případě myslím že to do té doby zvládneme" pronesl Lucifer a Audrey se na něj podívala. „Tohle je naše naděje, a právě teď možná ta největší naděje na to ji zachránit" pronesla Audrey a pevně Lucifera obejmula.

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top