"I think she destroyed her soul"

Jaro, 15 Března 2017 dům Marie a Petera

David seděl v obýváku a poklepával nohou. Jejich máma byla už několik dní upírem a zdálo se že si zvyká dobře ale z nikým z nich ještě nemluvila o tom jak jí v tom všem je. On se to chystal po boku Petera změnit. Na Marii se ani nezdálo že držel nějakou zášť proti Ellie a David si nebyl jistý tím jestli je to dobrá zpráva nebo jestli by s tím měl něco dělat. „Dave mohl by jsi se prosím uklidnit?" Marie se na něj podívala s úsměvem ve tváři. „Chci s tebou mluvit mami" požádal jí David tiše. Marie přikývla a po boku Petera se posadili na pohovku naproti Davidovi.

„O čem přesně chceš mluvit synku?" zeptala se Marie. „Jak se máš? Jak se přizpůsobuješ životu jako upíra?" zeptal se opatrně David a Marie se na něj s lehkým úsměvem podívala. „Jsem v pořádku, zvykám si docela dobře, je to podivně jednoduší než jsem s doopravdy kdy před tím myslela" vysvětlila Marie a lehce se usmála. „Žádná krvežíznivost a neschopnost se ovládat?" zeptal se David. „Zatím ne, pomáhám jí jak nejlépe můžu" přikývl Peter a David tiše přikývl. „Dobře takže ti nevadí být upírem?" David se na ní tázavě podíval.

„Ne, já a Peter jsme o tom už nějakou dobu mluvili, a přemýšleli jsem o tom že po svatbě bych se asi nechala proměnit" vysvětlila Marie. „Takže se na Ellie nezlobíš?" zeptal se opatrně David. „Nikdy bych se na ní nemohla zlobit, je to moje dcera a já jí miluji, ale vím že si to bude vyčítat, ale já sama jí to nevyčítám" Marie pokroutila hlavou a David tiše přikývl. „Dobře a ty tati?" zeptal se David a podíval se na svého otce. „Nic jí nevyčítám a nezlobím se, je to moje dcera a stále jí miluji" pronesl Peter s úsměvem a David si povzdechl když se podíval na Marii.

„Potom co tě proměnila s ní Audrey po dlouhé době cítila emoce, vinu a sebenenávist s největší pravděpodobností kvůli tomu co ti udělala" vysvětlil David a Marie se spokojeně usmála. „To je dobře a správně" vydechla nakonec Marie a David se zasmál. „Dobře a na kdy chystáte svatbu?" zeptal se David. „Dvacátého, protože jinak je všechno zařízené" Peter se spokojeně usmál. „To je za pět dní" vyhrkl pohoršeně David. „Ano a tohle jsou pozvánky pro všechny z vás" Marie se zasmála a podala mu obálky s nadepsanými jmény všech z nich.

„Dobře všem řeknu aby byli v kostele" zasmál se David a Peter z Marii se na sebe podívali. „Neděláme to v kostele protože netušíme jestli by tam Hádes, Lucifer a Melione s Andrewem a Jakem vůbec mohli vejít. Bude to ve vlčí zátoce, už jsme mluvili s Elaizou a bude nadšená že nás tam všechny bude mít" vysvětlila Marie. „To zní dobře" souhlasil David a široce se na své rodiče usmál. „Chtěla bych aby byla Elaiza, Camille a Aphrodite moje družičky" vysvětlila Marie. „A já bych měl Chrise, Daniela a Arese" dodal Peter a David se pousmál.

Elaiza a Chris se před docela nedávnem dali díky Peterovi dohromady a pro rozhořčení Rose se velmi přátelili s Camille a Danielem. „To bude perfektní" souhlasil David a na oba dva své rodiče se usmál. „Kdo ale povede mámu k oltáři?" zasekl se David. „Vlastně jsem domluvená z Hádesem že mě odvede zatím co Zeus nás bude oddávat" uklidnila svého syna Marie. „Vy to už máte vážně naplánované že ano?" zeptal se jich se smíchem David. „Samozřejmě že ano, myslíme na to už několik měsíců" souhlasil pohoršeně Peter a David nad ním pobaveně obrátil oči v sloup.

„Dobře, dobře už se nebudu ptát ani divit nad tím co vy dva máte všechno naplánované" smál se David a pevně své dva rodiče obejmul. „Dobře teoretická otázka kdo všechno tam může pít?" zeptal se David. „Asi všichni pokud to Elaiza dovolí Emmě" Peter se uchechtl. „Jo už bychom potřebovali aby jí bylo osmnáct a ona mohla legálně pít bez toho abychom o tom museli lhát nebo všechny nechat zapomínat" chechtal se David. „To před Elaizou neříkej nahlas" pokárala ho Marie a David se na ní ze smíchem v jeho hrudníku podíval.

„Neboj se mami, nejsem sebevrah" přislíbil jí David. „Dobře, dobře teď když jsem prošla výslechem o upírství a zasvětili jsme tě do všeho co chystáme na svatbu, dáš si teď kávu a kousek koláče?" zeptala se ho Marie. „Mami jestli mě budeš takhle vykrmovat vždycky když přijdu stanu se tlustým" namítal David ihned. „Ale nepřeháněj musíš pořádně jíst" namítala Marie a začala odcházet. „Nehádej se s ní nebo ti dá ještě větší kus než jaký měla v plánu" pronesl Peter a David se rozesmál, tohle mu tak nějak chybělo, rodina, rodiče, hodně mu to chybělo.

Jaro, 15 Března 2017 Upíří hrad

Všichni seděli v obýváku a dívali se na Simsponovi a většina z nich se tvářila divně. „Řekne mi někdo proč přesně jsme se rozhodli zapnout Simpsonovi?" zeptala se nejistě Emma. „Protože jsi se s Luciferem porvala o ovladač takže si ho vzala Alex a rozhodla a .... Mám pocit že potřebuje terapii" pronesla Rose a podívala se na jejich kamarádku. „Ale no tak! Líbí se mi to!" namítala Alex a všichni se na ní pohoršeně podívali. Ben se rozhodl popadnout ovladač a přepnul je na zprávy. „Ano přepni to na něco co nás všechny dokáže v minutě rozzuřit a rozhádat" utrousila ironicky Sarah.

Ben se na ní podíval. „Hádáte se kvůli zprávám?" nechápal Jed. „Ano když začnou mluvit o Ukraině, naposledy Alex popadla plamenomet zkusili jsme jí zastavit při čemž jsme se pohádali a Emma skoro usekla Luciferovi hlavu" pronesla Kate. „Proč vždycky vy dva?" zeptal se Ben a ukázal na Emmu a Lucifera. „To nevíme ani my samotní, prostě se do těchhle pozic vždycky dostaneme" uchechtl se Lucifer. „Dobře tak vypneme televizi" pronesla Sarah a televizi definitivně vypnula. „Dobře teď přejdeme k tématu kdo dneska půjde mluvit s Ellie?" Andy se na všechny podíval.

„Asi půjdu já" pronesla Rose a všichni se na ní podívali. „Jsi si jistá?" zeptala se jí opatrně Audrey a Rose se na ní lehce usmála. „Ano jsem si jistá, myslím že bych si s ní mohla promluvit" souhlasila Rose. „Dobře kdyby se cokoliv stalo křič jako Banshee a my tam budeme" pronesl Enzo a Rose se na něj podívala. „Dobře" souhlasila nakonec a pobaveně obrátila oči v sloup. Rose je všechny opustila a vydala se do patra, kde zaklepala na pokoj Ellie. „Pojď dál" ozvalo se zevnitř a Rose se opravdu rozhodla vstoupit do jejího pokoje a zavřela za sebou dveře.

„Ahoj Ellie, mohla bych s tebou mluvit?" Rose jí tiše požádala a sedla si na židli naproti její posteli, nechtěla narušovat její osobní prostor. Ellie k ní otočila svůj pohled a Rose se téměř lekla. Její oči vypadali jinak. Vypadali tak moc chladně a bez emocí více než dřív a ona ani nedokázala popsat ten chlad který z ní vycházel. Rose na těžko polkla. „Mluv" souhlasila Ellie, a chlad v jejím hlase se Rose zarýval do jejích vlastních kostí a na kůži ji naskakovala husí kůže která říkala že má strach z ženy kterou vidí před sebou.

„Pamatuješ si jak jsem se rozhodla Emmě pomoci říct vám co všechno se jí stalo? Vyprávěla jsem vám o tom co se jí stalo. Řekla jsem vám že to že jí vymazali vzpomínky na vás a chtěli jí donutit vzít si Lukase nebylo ani to nejhorší. Emmu brali do sklepa kde měli mučírnu. Nejednou jí stáhli z kůže za živa. Sophia se vám chystala tu kůži poslat. Byla mučená jedním psychopatem který si říká řezník. A Lukas taky nebyl pohádka, několikrát denně jí znásilňoval, a nejenom on?" zeptala se Rose když znovu zopakovala tu větu a její chladné oči se zarývali do její hlavy.

„No a?" zeptala se Ellie. „Emma se mě tenkrát zeptala jak dlouho jim trvalo než mě zlomili, pamatuješ si co jsem na to odpověděla?" zeptala se opatrně Rose. „Ne myslím že ne" odsekla Ellie. „Zlámali mi všechny kosti v těle, několikrát. Ta stupidní čarodějka mě rozřezala a zjišťovala jak dlouho vydržím bez některých orgánů, zjišťovala jak dlouho vydržím elektrický proud. Jak dlouho mi bude trvat než vykrvácím. Dávali mi ostnaté řetězy kteří bibličtí fanatici používají k trestání sebe samých abych s nimi musela žít. Udělali mi operaci aby mi odstranili dělohu.

Zjišťovali jak dlouho vydržím operaci bez anestezii a to není ani polovina z toho. V den kdy jsem přestala bojovat jsem přestala cítit bolest, jediné co jsem v den kdy jsem se vzdala cítila byla otupělost. Nikdy nešlo o to že jsem přestala bojovat, jde o to že jsem se naučila bojovat ne o to abych se dostala ven, ale o to abych přežila další den. Nikdy jsem nepřestala bojovat, jen jsem změnila to jak a proč bojuji" Rose to znovu zopakovala. „Tenkrát když jsem to řekla jsem se nezhroutila a nikdy v životě jsem se nechystala zapomenout na to co jsi mi tenkrát řekla.

Řekla jsi mi že tady už si nemusím hrát na silnou, že jste tu teď pro mě, že můžu plakat jak moc budu chtít, že už je mi konečně dovoleno cítit" vysvětlovala Rose a sledovala jí. Ellie obrátila oči v sloup a pokrčila rameny. „Proč přesně mě to má zajímat?" zeptala se Ellie znuděně a Rose si povzdechla. „O pár dní později jsi ke mně došla s tím že víš kdo jsou mí rodiče, řekla jsem ti že to vím taky. Řekla jsem ti že se tam na mě byli podívat. Že jejich jména jsou Natalie a Charles Martin. Že jsem byla nechtěná, že neměli dost peněž na věci které chtěli a potřebovali moji bratři.

Takže mě nakonec prodali. Řekla jsem ti že se čas od času podíleli na mém mučení a znásilňování" mluvila dál Rose. „Řekla jsi mi že by mi možná pomohlo kdybych jim čelila. Vysvětlila jsi mi že tu nejsem vězeň a že můžu odejít kdykoliv kdy budu chtít, že mě ochráníte. Možná to nevíš ale v ten den jsem ti začala věřit, když jsem tě chytla za tu ruku kterou jsi mi nabídla, jsem ti začala věřit" vysvětlovala jí Rose. „Je mi to dost jedno" odsekla jí Ellie a Rose zavřela oči, nechtěla to od ní slyšet protože to možná bolelo víc než si chtěla přiznat.

„Zeptala jsem se vás co když nechci být součástí tohohle všeho. Řekla jsi že je to v pořádku že mě nikdo nebude nutit zůstat. Řekla jsem ti že si nemyslím že můžu zůstat protože v jisté části svého života jsem dělala odporné věci abych přežila, a nemyslela jsem že to můžu jen tak přejít a zůstat" začala Rose. „Řekli jste mi že každá z nás odněkud pochází, že tvoje matka byla mrcha která tě chtěla zabít. Že jsi byla sama proměněná na hřbitově a několikrát téměř umřela. Že Sarah je reinkarnace boha ohně který před mnoha a mnoha lety zneužil Medusu.

Že má rodinné vztahy o kterých nikdo z vás raději nemluví, že Kate je krvavá čarodějka smíšená s duchem s předky pocházející ze Salému i z podsvětí. Že Emma je divoký vlkodlak která vyrůstala v nevědomosti všeho a že její matka je Sophie. Že Alex je kitsune vychovaná zuřivým bohem a zapomenutá a uvězněná na Tartaru. A že Audrey je anděl kterého od osmi let zneužíval její nevlastní otec. Řekli jste mi že každá z nás odněkud pochází ať už chceme nebo ne" pokračovala Rose a Ellie jí pozorně sledovala a lehce zamračeně, vypadalo to že jí to opravdu nezajímá.

„Moje matka mi řekla že silní lidé nepláčou a chtěla mě udeřit, zastavila jsi jí a téměř jsi jí zlomila ruku, na ten moment nikdy nezapomenu. Ale potom jsi mi něco řekla. Řekla jsi mi že ti připomínám jednu tvoji kamarádku Amelii" Rose vyřkla to jméno a všimla si nepatrné změny v očích Ellie kdy led v jejích očích lehce změknul. „Řekla jsi mi že měla vlasy jako oheň, zelené oči a že byla podle jednoho z tvých přítel upjatá ale že ve svém srdci měla oheň kterým bránila ty které milovala. Vysvětlila jsi mi že ten oheň v jejím srdci uhasili starší andělé.

Že její srdce probodli kůlem a že si stále pamatuješ jak jsi její tělo držela v náručí. Že umřela v nebi na ochranu Audrey" pronesla Rose a pozorně jí sledovala doufajíc že se v ní něco pohne. „Řekla jsi mi že v moment kdy jste mě sem přivedli jsem se stala jednou z vás a že každého jednoho z vás zuřivě chráníte vším co máte. To byl ten den kdy jsem se rozhodla že vám začnu věřit a že je čas pokusit se budovat nový život s vámi se všemi, a pokusit se vám důvěřovat" vysvětlila Rose a Ellie přikývla. „Super" odsekla jí Ellie a Rose si povzdechla.

„Udělala jsi toho pro mě tolik, jela jsi sedm hodin do Londýna abys našla mého strýce a tetu se kterými teď žiju, jen abys je dostala k nám do hradu na Vánoce. Řekli mi že jste nechtěli abych byla sama, že jste chtěli abych tu měla rodinu. Když jsme se dohodli že mě adoptují vykřikla jsi že na tohle začneme pít a David oznámil že z tebe vyroste alkoholik" smála se Rose když si vzpomněla na ironii v Davidově hlase. Ellie na ní nadzvedla obočí a Rose díky tomu gestu moc dobře věděla že to s její kamarádkou ve skutečnosti nic nedělá.

„Nikdy nezapomenu na ten proslov co jsi na konci toho večera měla. "Nikdy jsem si nemyslela že jednou budeme mít tak velkou rodinu, že se jednou ani nevejdeme k jednomu stolu z toho kolik nás bude, ale my jsme tady. Jsem tu ze svými přáteli, lidmi které miluji nejvíc na světě, z lidmi které dokážu popsat jen jako svou rodinu. A všem z vás děkuji za to že jste součástí té rodiny a že jste se tu s námi všichni sešli" Nikdy před tím jsem se ve skutečnosti necítila tak moc doma, tak moc s rodinou jako když jsi to ten večer řekla" vysvětlila Rose a usmála se na svou kamarádku.

„Dobře v tom případě teď budu mluvit já" pronesla Ellie a Rose tiše přikývla. „Nikdy jsem tě neměla doopravdy ráda Rose, vlastně jsem tě docela upřímně nenáviděla. Byla jsi slabá, nikdy jsem nepotkala slabšího člověka. Zhroutila jsi se při první příležitosti kterou jsi dostala. Ani jsi nedokázala zachránit nebo pomoct mojí sestře. Byla jsi a stále jsi naprosto zbytečná pro všechny z nás, kteří tu jsme" pronesla Ellie a Rose se na ní zamračili, věděla že je to z její strany lež a nechtěla aby jí to bolelo ale všechny ty slova jí zasáhli přímo u srdce a nemohla s tím nic dělat.

„Nevěřím ti to" zamítla Rose a rozhodla se. „Mé noční můry jsou většinou o tom že ztrácím lidi které miluji. Jsem v pořádku, jakmile si uvědomím, že jsme všichni tady" pronesla Rose „Pamatuješ si to? Věříme v obyčejné činy statečnosti, v odvahu, která nutí jednoho člověka postavit se za druhého. Strach vás nezastaví; probudí vás. Jedna volba nás může proměnit. Jedna volba nás může zničit. Jedna volba nás definuje. A my dneska můžeme být definovaní. Můžeme být definovaní tím že dneska budeme bojovat jeden za druhého prát se pro ostatní a chránit sebe navzájem.

Před tisíci lety si naši předkové mysleli, že za válčící svět není vina politická ideologie, náboženská víra, rasa nebo nacionalismus. Spíše určili, že to byla chyba osobností, našich sklonu ke zlu v jakékoli formě. Rozdělili se na frakce. Upíry, Vlkodlaky, Čarodějky a mnoho dalších které se snažily vymýtit ty vlastnosti, o nichž věřily, že jsou odpovědné za zmatek světa" dokončila proslov který před jenom pár měsíci měla sama Ellie. „Ten večer kdy Jason i Zayn umřeli" připomněla jí a Ellie se zlomyslně uchechtla a podívala se na ní.

„Nenávidím tě Rose, a každý jeden z nás tě toleruje jenom kvůli Emmě. Ve skutečnosti jsi zasloužíš o mnoho horší věci než jaké ti udělali divocí vlkodlaci" Ellie procedila skrze zuby. Rose se zamračila ale to už jejím tělem narazila do stěny a Rose cítila jak jí začala krvácet hlava a ona ztratila vědomí a propadla se do temnoty. Když se znovu probudila připadala si jako ve špatné vzpomínce nebo halucinaci. Rose se zamračila a rukou se dotkla skla, bylo to skutečné, bylo to opravdové. Rose vykřikla a rukama praštila do skleněného víka rakve.

„Do hajzlu s tebou Ellie!" vykřikla Rose a znovu praštila do víka od rakve. Rose zaklela, věděla že je stále v sídle ale nedokázala se zachránit sama takže věděla že teď musí začít křičet. Rose zavřela oči, zhluboka se nadechla, otevřela ústa a vydala ze sebe svůj banshee křik. Všichni mezitím seděli v obýváku a dívali se na Teorii velkého třesku když je přerušil nadlidský křik vycházející z patra. Všichni se na sebe podívali. „To byla Rose" vykřikla Emma a všichni se prudce postavili na nohy. Enzo se svou upíří rychlostí rozmazal přímo k Rose.

Našel jí ve skleněné začarované rakvi. „Kate potřebuje tě!" vykřikl Enzo. Kate vyběhla schody a hned jak to viděla rozhodla se rozbít kouzlo zatím co Enzo pomohl Rose dostat se z rakve. „Dobře zeptám se, co to sakra?!" vyhrkl Jake zatím co Audrey se rozhodla uzdravit ránu na její hlavě. „To Ellie že ano?" zeptala se Alex a Rose tiše přikývla. „Dobře ale proč ta skleněná rakev?" zeptal se zmateně Raphael a Rose se na ně podívala. „Je tu jeden aspekt mého mučení o kterém jsem vám neřekla" připustila nakonec tiše Rose a všichni se na ní podívali.

„Někteří zloduši zavírají své obětí do žalářů, mě zavřeli do začarované skleněné rakve když jsem se nechovala tak jak by chtěli. Ve tmavém prostoru bez kousku světla, bez jídla, bez vody, na dlouhé dny. Asi vám to tak nezní ale bylo to to nejhorší z toho všeho co mi kdy udělali, to čeho jsem se vždycky nejvíce bála" vysvětlila Rose a za pomocí Enza se postavila na pevné nohy. Všichni se podívali na Audrey která se nad tím vším lehce mračila a zároveň starostlivě sledovala Rose ujišťující se jestli je doopravdy v pořádku a jestli jen nepředstírá.

„Něco se v ní změnilo" pronesla tiše Audrey a všichni se zamračili. „Co přesně?" ozval se hlas a všichni se otočili na Davida. „Byla jiná než před tím, chladná víc než před tím jako by, se v ní něco změnilo" vysvětlila mu Rose a David tiše zbledl. „Myslím že to udělala" vydechla tiše Audrey a na těžko polkla. „Co přesně udělala?" zeptal se Lucifer a Audrey se na všechny své přátelé podívala, netušíc jestli jim to má doopravdy říct. „Myslím že dokázala zničit svou duši" vydala ze sebe nakonec Audrey a pohltilo jí hrobové ticho které nemohlo nic na světě přerušit.