"I do not recognize you"

Jaro, 8 Dubna 2017

Všichni seděli v obýváku, bylo docela brzo ráno a David je všechny vytáhl z postele, dokonce i samotnou Ellie která teď seděla s nimi a pozorovala svého bratra. „Dobře očividně s někým telefonuje" okomentovala Sarah. „Kdo okolo něj udělal kouzlo soukromí?" zeptala se Ellie. „Myslím že spiklenec co stojí vedle něj" pronesl Lucifer který seděl vedle Ellie a ukázal na Kate. „Nejsem spiklenec a to že vy neslyšíte jeho neznamená že my neslyšíme vás" připomněla jim Kate a lehce se na své přátelé zamračila, jako na neposlušné děti.

„O co jde? S kým telefonuje?" zeptal se Enzo a Kate se na něj podívala. „S překvapením které máme, neboj bude to snad dobré překvapení" Kate se na ně usmála. „Snad?" zeptala se nejistě Audrey. „Je tu taková miniaturní možnost že nám to může vybouchnout do tváře, ale jenom absolutně miniaturní" pronesla Kate a všichni se na ní trochu zhrozeně podívali. „Kate co to kurva děláte?" zeptala se Rose a Kate se na ní andělsky usmála. „To nedělej, anděl jsem tu já" okřikla jí Audrey. „Tak budeme dvě no" Kate pokrčila rameny.

David zavěsil telefon a na všechny se podíval. „Dneska nás čeká překvapení, překvapivá návštěva od člověka kterého jsme nějak dlouho neviděli, velmi hodný člověk, který chce pomoct" pronesl David a na všechny se usmál. „S čím přesně pomoct?" zeptal se Raphael. Enzo si odkašlal a hlavou začal velmi nenápadně poukazovat na Ellie. „Tak za prvé, velmi nenápadné Enzo, opravdu. Za druhé, právě teď jsem tu očividně jediný problém já tak zkus hádat Sherlocku" vydala ze sebe nad míru ironicky Ellie a všichni se na ní s hlasitým smíchem podívali.

„Dobře něco si ujasníme, všichni kurva víme že nemá lidskost, ona sama to ví taky, nemusíme na ní ukazovat a naznačovat jako nemocní oslové.... Enzo" pronesl Lucifer a Ellie se na něj pobaveně podívala. „Tak kdo bude ten člověk co se mi pokusí vrátit lidskost?" zeptala se Ellie. „To je zatím ještě tajemství, ale neboj snad budeš alespoň maličko ráda" pronesl David a lehce se na svou sestru usmál. „Dobře beru tě za slovo, co se chystáte dělat do té doby?" Ellie se na všechny podívala. „Raphael říkal že má ještě jedno eso v rukávu" pronesla Rose a podívala se na něj.

„To je vlastně eso které tak trochu dělá Michael a není to jenom pro Ellie ale pro všechny z nás" vysvětlil Raphael. „Dobře máme se začít bát?" zeptala se svého přítele Alex. „Ne, nebo... Vlastně možná, nejsem si úplně jistý" Raphael pokrčil rameny a všichni ho sledovali. Raphael tiše ve své hlavě zavolal Michaela. Pár vteřin na to se objevilo světlo a před nimi stál Michael z roztaženými křídly. „Tak co pro nás máš Michie?" uchechtla se Audrey a Michael se na ní podívali. „Všichni z vás na ní máte špatný vliv" pronesl ihned Michael a povzdechl si.

„Mám tu pro vás vaši budoucnost" vysvětlil Michael a mrkl na ně. „Postavte se do řady každý z vás se totiž chystá setkat ze svým budoucím já, a mít s ním alespoň malou konverzaci" pronesl Michael a všichni se na sebe podívali. „Jsme v prdeli" pronesl na jistotu Enzo a všichni se postavili za Raphaela. „To ty jsi to spískal, ty jdeš první" oznámila na jistotu Emma a Raphael pobaveně obrátil oči v sloup, ale všichni společně se rozhodli zařídit aby Ellie přišla na řadu jako poslední. Michael ustoupil stranou a objevila se šedá mlha ve které se vytvarovala postava.

Nevypadal jako chlapec na kterého Raphael vypadal teď, vypadal jako muž, měl o trochu delší hnědé vlasy a strniště na jeho tváři, a široce se usmíval. „Bože takhle jsem doopravdy vypadal" budoucí Raphael si povzdechl. „Díky vážně díky" uchechtl se Raphael. „Dobře Michael řekl že bych měl něco říct takže... Uh dávej na sebe pozor asi?" zeptal se budoucí Raphael a od někoho dostal pohlavek. „Dobře tak znovu, dávej na sebe pozor vážně, rád bych řekl že tohle je ta nejdivnější věc kterou jsme my všichni za ty roky museli dělat ale lhal bych.

Jednou budeš stát v první linii boje za něco a s něčím větším než byli vlkodlaci nebo lovci, a přijdeš na to že některé věci jsou o něco horší než kdy byli. Nikdy nedovol aby tě to stáhlo. A... Taky si zvykni na to že tě Alex bude mlátit tak jako mě před chvílí" pronesl budoucí Raphael a ve tváři mu přistála vařečka kterou stihnul chytit. „Časem se zlepšíš v chytání všech věcí které by po tobě mohla házet, ale na druhou stranu Lucifer a David jsou na tom hůř takže si nestěžuji" pronesl budoucí Raphael a z dálky se ozval ženský hlas. „Ještě aby!"

Budoucí Raphael zmizel a Raph se významně podíval na Alex. „Asi mě během let budeš dost srát" Alex pokrčila jednoduše rameny. Jako další přišla na řadu sama Alex. V mlze se objevila ona sama, s delšími tmavšími, černými vlasy do půli zad. Její oči zářili stříbrnou barvou a vypadala jako dospělá žena. „Dávej pozor Alex, mrtví možná nezůstanou vždy mrtvými ale jeho smrt ještě neskolila, připravuje horší pomstu než si kdokoliv dokázal představit. Musíš vědět že přežít znamená zničit všechno v co jsi do téhle doby věřila.

Ale zvládneš to protože budeš mít lidi kterým říkáš rodina. A udělej mi laskavost a nemlať Raphaela tak často, mám pocit že mu to leze na mozek víc než by mělo" budoucí Alex se uchechtla a potom zmizela. Alex se podívala na Raphaela který se tvářil uraženě. Alex se rozesmála sedla si vedle něj a obejmula ho okolo pasu. Rose se dostala na řadu jako další. V mlze se objevila starší žena s podlouhlými téměř krvavě rudými vlasy, na místo těch rusých které měla teď. „Dávej na sebe pozor, jsi a dokážeš víc než si ty sama myslíš že můžeš.

Dávej pozor protože přítel se může stát nepřítelem, a nepřítel přítelem" pronesla budoucí Rose a s potutelným úsměvem na minulou Rose mrkla a potom zmizela. Rose rozpřáhla ruce. „Co to kurva má znamenat?!" vykřikla. „Slovník Ro" Jake se pousmál. „Seru ti na slovník" utrousila Rose a svalila se na pohovku. „Dobře, Dobře Jake jsi na řadě" uchechtl se Michael. Jake se postavil a v mlze se objevilo jeho starší já se širokým úsměvem ve tváři. „Jake občas musíme ztrácet ty které milujeme abychom mohli žít, zjistíš že ať se děje cokoliv je tu cena.

Ale občas je cena příliš vysoká, možná i na naše poměry" pronesl budoucí Jake s úsměvem a potom zmizel. „Dobře to bylo děsivější než jsem si myslel" Jake si povzdechl. „Ty něco říkej" prskala na něj Rose a Jake se uchechtl. Jako další se postavil Enzo. V mlze se objevilo jeho starší já, s lehkým černým strništěm ve tváři. „Enzo pamatuj si že přátelství se ve světě hledá opravdu složitě a pamatuj si že lepší přátelé než je už nikde na světě nenajdeš i když jsou to kreténi" pronesl budoucí Enzo a na hlavě mu přistála ženská bota. „Zvykni si na tyranii a nadvládu krutých žen" pronesl Enzo, za ním se objevila postava dívky a dala mu pohlavek.

„Zdechni hajzle!" ozvalo se několik ženských hlasů. „Přesně jak jsem řekl, no tak jdeme dál. Ne každý mrtvý zůstane mrtvým i na konci dne. Ale občas musíme obětovat víc než jsme si kdy mysleli, nikdy nedovol aby oběť byla život tvého bratra" budoucí Enzo se na něj lehce pousmál a potom zmizel. „Nikdy v životě jsem nebyl tak moc zmatený" pronesl Enzo a sedl si vedle Jakea. Emma přistoupila a v mlze se objevila její postava. Moc se nezměnila jen trochu vyrostla a vypadala více dospěle, její blond vlasy byli stále jen po ramena a oči měla stále stejně modré.

„Tajemství můžou zničit spoustu věcí a to i vztah mezi sourozenci, ale taky můžou zničit lásku o které jsme si mysleli že bude navěky. Protože očividně pro nás pro všechny není smrt limitem který následujeme. Občas musíme něco ztratit abychom získali ještě něco nádhernějšího, a já se tím každý jeden den utěšuji, protože jsem získala to nejnádhernější co jsem mohla" budoucí Emma se usmála a následně zmizela. „To nebylo tak hrozné jak jsem čekala" Emma pokrčila rameny a posadila se vedle Enza který se na ní lehce usmál.

Lucifer si povzdechl, byl na řadě. Před ním se objevila jeho téměř stejná kopie, byl trochu vyšší a měl trochu tmavší vlasy. „Kamaráde náš život bude ještě kurva zamotanej, ale pamatuj si, tvoje spřízněná duše tu pro tebe vždycky bude. S jedním si měl pravdu, přineseš peklo do nebe, tu větu si pamatuj, protože jednou jí budeš potřebovat, do té doby na sebe dávej pozor" pronesl budoucí Lucifer a potom zmizel. „Díky, vážně díky" utrousil Lucifer a svalil se poraženě do křesla. Audrey se uchechtla ale byla na řadě takže se zhluboka nadechla připravená na všechno.

V mlze se objevila dívka, o trochu vyšší než ona, s dlouhými světle hnědými vlasy a usmála se na ní. „Jak můžeš asi vidět, některá naše traumata se stanou lépe zvladatelnými, nikdy neodejdou ale časem, se z krvácející rány stane jizva. Prosím zvládni to z Luciferem vím že se někdy chová jako přerostlé dítě když se zasekne křídly ve dveřích ale zvládni ho, budeš ho potřebovat" budoucí Audrey se zasmála a potom zmizela. Kate byla další na řadě, před ní se v mlze objevila dívka s širokým úsměvem a kratšími vlasy než měla Kate samotná.

„Jediné co ti můžu říct je řekni to kurva někomu z nich, alespoň jednomu z nich řekni kurva pravdu, nic jiného ti k tomu kurva říct nemůžu" pronesla budoucí Kate a potom zmizela. „Co to sakra přesně bylo?" zeptala se Rose. „Asi tak nějak tuším, ale nebudu to komentovat" oznámila Kate a posadila se. Jako další na řadu přišel Morpheus, v mlze se objevil muž s trochu delšími havraními vlasy. „Asi toho není tolik co říct, dávej si pozor na svého bratra, brzo s ním budeš mít hodně velké trápení a pro boha živého nenech Sarah umřít.

Jinak to budeme mít na talíři do konce našich životů" pronesl budoucí Morpheus, Sarah se vynořila z poza jeho zad a praštila ho. „Kreténe" všichni zaslechli než budoucí Morpheus zmizel. „Takže jsem pod tyranii žen taky, úžasné" utrousil Morpheus a sedl si zatím co Sarah ho vraždila pohledem. Jako další přišla Sarah. Objevila se dívka s podlouhlými černými vlasy, delšími než je měla teď Sarah, byla vyšší a starší. „Řiď se svým srdcem, tím co ti říká, nezůstaň zaseknutá v minulosti, a dávej si na sebe pozor a hlavně na svůj život.

Mám pocit že Morpheovi a Ellie se vždycky nějak povede nás dostat do situace kdy nám hrozí smrt" budoucí Sarah rozpřáhla rukama zrovna v moment kdy okolo ní procházel budoucí Enzo a dala mu do držky. „Čím jsem si to zasloužil?! Co jsem ti udělal?!" naříkal budoucí Enzo a budoucí Sarah se zatvářila a potom zmizela. Sarah se omluvně podívala na Enza a sedla si vedle Jakea. Další šel na řadu David, objevilo se jeho starší já, měl kratší černé vlasy a vypadal víc zamračeně. „Nikdy se nevzdávej něčeho v co pevně věříš, hlavně ne naší sestry.

Nemůžu ti říct jak ale všechno se spraví. Jsou tu temná tajemství minulosti která by měli znát ale vím že jim to nemůžeš říct, musíš ale vědět že to mezi vámi všemi jednou vytvoří hlubokou propast, zrovna v moment kdy jeden druhého budete potřebovat ze všeho nejvíce. Dávej prosím pozor na sebe a na ty které miluješ" budoucí David se na něj lehce usmál a potom zmizel. David se zasekl, moc dobře věděl o čem to bylo. Jason samozřejmě, ale nechystal se to nikomu říct a tak si prostě jenom sedl vedle Kate která ho nechápavě sledovala.

Jako další na řadu přišla Melione která s nimi byla už několik v týdnu byla v sídle a ze všemi z nich se hodně spřátelila. V mlze se objevila dívka z trochu více blonďatými vlasy než měla dneska sama Melione. „Budu viperoxydovaná blondýna?!" zeptala se Melione a všichni okolo ní dokonce i Ellie se rozesmáli. „Melione slibuji že najdeš svou spřízněnou duši ale k tomu musíš nechat své srdce otevřené. Ne každý nepřítel musí být zloduch ve tvém příběhu. Láska totiž vypadá pro každého jinak" pronesla budoucí Melione a zmizela. „Máš zákaz randit" utrousil k ní Lucifer a Melione na něj vztyčila prostředníček a posadila se.

Jako poslední na řadu přišla Ellie. V mlze se objevilo její starší já, s dlouhými, uhlově černými vlasy, její oči byli temně hnědé ale lehce v nich zářilo bělmo a rudý odstín něčeho co nedokázala poznat. „Michael mi řekl že v době kdy tohle dostanete budeš mít vypnutou lidskost a tak se pokusím říct něco co by ti mohlo pomoct. Nikdy se toho ve skutečnosti nezbavíme, vždycky v nás bude něco co nás bude chtít stáhnout do temnot. Ale budeme mít vedle sebe naši rodinu, a naše přátelé kteří nás vždycky znovu a znovu vytáhnou za světlem.

Protože pro ně nebudeme nikdy dostatečně ztracení, takže se nesnaž, protože ať uděláš cokoliv, nikdy nebudeme dost ztracení pro to aby se nás pokoušeli zachránit. Musíš vědět že nic co udělal nebylo protože by tě přestal milovat, ale i přes to že to budeš vědět vím že tam bude hluboká propast kterou nepůjde jen tak napravit. Asi jsi už od našich přátel slyšela že smrt pro nás není limitem, nemají pravdu, smrt je pro nás tím nejhorším limitem, a nejlepším přítelem. Andy je jediný kdo nedostane svoje budoucí já.

Ne protože bychom ho ztratili, přísahám ti že je v pořádku, je to kvůli něčemu jinému, je to kvůli tomu že přesně proto že smrt je naším limitem. Dávej na sebe pozor, a prosím přemýšlej o své lidskosti, prosím nevzdávej se toho co miluješ" budoucí Ellie se na ní lehce usmála a potom zmizela. Všichni se podívali na Andyho který pokrčil rameny. „Já fakt nevím, mě se neptejte" namítal se smíchem Andy a sedl si k nim na pohovku. „Tak co je to překvapení?" zeptala se Ellie a na všechny se podívala zjišťující co se sakra děje.

„To bych asi měl být já" ozval se hlas a všichni se otočili. Ellie se zasekla a její srdce poskočilo když ho viděla. „Van Helsingu?" zeptala se tiše Ellie a sledovala ho. „Co se ti stalo Ellie" vydal ze sebe Van Helsing a přistoupil k ní. „Co tu děláš? A co po mě chceš?" vyhrkla Ellie. „Vypnula jsi lidskost z bolesti a chci tebe" vysvětlil Van Helsing a Ellie se zamračila, nechápala co myslel. „Chci tebe, ale opravdovou, aby jsi se vrátila, opravdová ty" Van Helsing se na ni usmál a Ellie se sevřel hrudník, s ním rozhodně mluvit nechtěla, ne tak brzo před tím než se měl probudit.

„No tak to máš asi smůlu" Ellie pokrčila rameny a na těžko polkla. „Ellie já vím že prožíváš bolest ale tohle není řešení" vydechl k ní a rozhodl se odhalit tajemství. „Jsem tvůj předek Ellie, a nechci tě takhle vidět" pronesl a lehce Ellie pohladil po vlasech. „Předek?" zeptal se David. „Byl jsem otec jejího pradědečka" uchechtl se Van Helsing ale Ellie pokroutila hlavou. „Já už bolest neprožívám už je pryč a nedonutíš mě abych jí znovu cítila" Ellie se jednoduše ušklíbla a odvrátila od něj pohled. „Řekl jsem že se za čtyři roky probudí, že se za čtyři roky znovu potkáme jenže jsem netušil že to co tu najdu,

Že to s kým se potkám už nebude můj předek ale neznámá osoba" pronesl k Ellie a ona se mu podívala do očí. „Možná že máte pravdu, možná že ve mě něco lidského přece jen je, ale co na tom záleží když jsem jí pohřbila společně z člověkem kterého miluji? Možná že to ve mě ještě někde je ale najít ho je jako najít stín Petra Pana. A pokud ho někdo z vás budete hledat, pohřbím vás k Zaynovi a Jasonovi" zavrčela mu do obličeje s malým úšklebkem ve tváři. „Nepoznávám tě" pronesl k Ellie a ona jsem se na malou chvíli zarazila a přemýšlela nad větou co chce říct.

„Když jsem se dívala do zrcadla taky jsem se nepoznávala, byla jsem živá ale přes to mrtvá, byla jsem jako tělo bez duše ale to už se změnilo" pronesla k němu Ellie a snažila se zabránit aby plakala. „Žiju tisíce let a vím jaký je to pocit, vím jak se cítíš ale nenávist není odpověď" vydechl Van Helsing a Ellie s úšklebkem pokroutila hlavou. „Jdu pryč" pronesla Ellie, všechny je obešla a co nejrychleji utekla do svého pokoje. Nemohla dovolit aby její přátelé slyšeli jak její srdce začalo bít jako o závod. Ellie se svalila na postel a zavřela oči, musela něco teď hned udělat, než jí dostanou zpátky.