"How do i say goodbye"

25 Června 2017 Peklo

Ellie seděla na pohovce a zrovna si lakovala nehty když si k ní přisedli Audrey, Lucifer a Andy. „Už jsou to skoro dva týdny říkala jsem si kdy přijdete" pronesla Ellie. „Musel jsem jinak by jsi dál oblíkala Kerberose do těch šatiček" utrousil Lucifer. „Hele buď to nebo vám vyjídat ledničku" bránila se Ellie. „Tak to ty jsi ten idiot na půlnočních svačinkách!" obvinil jí Andy a Ellie se na něj usmála. „Asi začnu zamykat lednici" utrousil nakonec Lucifer. „Tak co tedy přesně bude?" zeptala se jich Ellie a Audrey si z klukama vyměnila pohledy.

„Mám tu pro tebe malé překvapení" vysvětlila Audrey a široce se na svou kamarádku usmála. „No to jsem zvědavá, co přesně jsi vymyslela?" zeptala se Ellie. Audrey se postavila na nohy a otevřela dveře od obýváku aby ona vešla. „Mami" Ellie jí oslovila a sledovala jí. „Ahoj Ellie" Marie se na dívku usmála a přitáhla si jí do náruče. „Necháme vás o samotě" pronesl Lucifer a všichni tři společně odešli. „O čem přesně se mnou chceš mluvit?" zeptala se své matky Ellie. „O mé smrti" pronesla Marie a Ellie na těžko polkla, o tomhle mluvit nechtěla.

„Ne o tomhle mluvit nechci" zamítla okamžitě Ellie. „Musíme Ellie, vím že jsi v sobě od té doby dusila spoustu pocitů, a věcí které jsi určitě chtěla říct" pronesla Marie a Ellie na těžko polkla. „V té době jsem byla se zlomenou nohou v nemocnici mami, když mi zavolali a řekli že jsi v nemocnici. A já jsem se bála toho nejhoršího a ptala jsem se sama sebe jak jsi mohla nás všechny nechat za sebou. Chtěla jsem ti toho říct ještě tolik ale měli jsme tak málo času a já netušila jak přesně bych se měla rozloučit s někým kdo tu pro mě byl celý můj zatracený život.

Možná jsi mi nedala moje jméno a ani nemám barvu tvých očí ale po každé když jsem se podívala do zrcadla viděla jsem tvou tvář v té mé. A tak jsem poklekla před smrt a žádala aby tě nebral, protože jsem netušila jak bych se s tebou měla rozloučit. Protože když jsem já sama nemohla viděla jsi ve mně to nejlepší co jsem kdy mohla být. Ať jsem udělala správné nebo špatné věci vždycky jsi byla na mé straně bez ohledu na to co. A od momentu kdy jsem zjistila že mám rakovinu jsem se bála toho jaký by mohl být můj život bez tebe a nenáviděla jsem to.

Nikdy neexistoval způsob jak by jsi mě mohla někdy zklamat nebo mi ublížit, a tak jsem od začátku kdy jsem to zjistila každý den kradla nějaký čas abych mohla být s tebou. Jsou moje rodina, miluji je, ale ty budeš vždycky moje nejbližší bez ohledu na to co se stane. A jenom jsem doufala že nám to jednou dojde, jenom jsem chtěla abys se držela světla, abys zůstala, a ani na minutu jsem netušila jak přesně bych se s tebou měla rozloučit" když Ellie dokončila cítila že chce začít plakat, ale držela se jak nejlépe jenom mohla, aby to neukázala.

„A proto jsi mě proměnila" pronesla Marie a Ellie se na ní šokovaně podívala. „Nechtěla jsi mě znovu ztratit, ne protože by jsi jim chtěla ublížit, ale protože jsi mě nechtěla znovu ztratit" Marie se na ní lehce usmála. Ellie se na ní dívala z rozšířenýma očima. „Ty se na mě za to nezlobíš? Nenávidíš mě snad?" nechápala Ellie a Marie se rozesmála. „Samozřejmě že ne, jsi moje dcera, i když ne krví, stále jsi moje dcera a já tě miluji nade všechno na světě. Nic na světě by mě nemohlo donutit tě nenávidět" vysvětlovala Marie a Ellie na těžko polkla.

„Taky tě miluji" pronesla do tichu Ellie a překvapila samu sebe tím že to řekla. Marie se na ní podívala a široce se na ní usmála. „Táta? Zlobí se na mě?" zeptala se opatrně Ellie. „Ne samozřejmě že ne, ani jeden z nás se na tebe nezlobíme, jenom tě chceme zpátky" zamítla Marie a Ellie se na ní lehce usmála. „Proč? Tak moc jsem vám ublížila, proměnila jsem tě, tak proč se na mě nezlobíte?" nechápala to Ellie a Marie k ní přistoupila a chytila jí za obě její ruce. Ellie na těžko polkla a podívala se jí přímo do očí.

„Protože moc dobře chápeme jak to bolí Ellie, taky jsme toho prožili hodně, taky jsme prožili těžké časy. Ellie vždyť ještě před třemi lety byl Peter ten zloduch, a taky jím nebyl úplně to Ruby mu to udělala, protože ho to bolelo, a když jsme ho konečně zachránili taky jsme se na něj nezlobili, tak proč bychom to teď měli dělat tobě. Každého někdy něco bolí, a každý je někdy zlomený a to je v pořádku" ujišťovala jí Marie a Ellie se na ní lehce usmála. „Děkuji mami" vydechla Ellie a pevně svou matku obejmula, ale Marie čekala.

„Já, musíš mě pochopit mami, byla jsem tak moc slabá, nedokázala jsem ochránit lidi které jsem milovala ze všeho nejvíc, a tak jsem se to pokusila zničit abych byla silnější a abych je všechny mohla dokázat ochránit, protože pokud budu stále takhle slabá nikdy je nebudu moct dokázat zachránit všechny" vysvětlila Ellie a Marie jí s úsměvem sledovala. „Ellie tohle neříkej, jsi ta nejsilnější žena která z tebe kdy mohla vyrůst, a jsem ta nejpyšnější matka jakou jsem kdy mohla být" namítala Marie a Ellie se na ní široce usmála.

„Ani netušíš kolik to pro mě znamená mami" pronesla Ellie, možná by mohli být nakonec v pořádku. „Jenom se nám musíš vrátit, jenom musíš své lidskosti dovolit aby se vrátila, prosím Ellie" Marie jí požádala z nadějí v očích. „Já... Já nevím jestli to můžu dokázat mami, já nevím jestli to zvládnu, jestli jsem dostatečně silná abych do sebe znovu pustila všechnu tu bolest a žal" bránila se Ellie a Marie se na ní usmála. „Zlatíčko, jsi silnější než si myslíš a než si dokážeš představit a já v tebe věřím" Marie se na ní usmála a Ellie v sobě cítila záblesk naděje.

25 Června 2017 Neznámé Místo

Emma si povzdechla, ona a Enzo prohledávali les snažíc se najít to sídlo a už to začínalo být opravdu unavující. „Enzo víme vůbec kde přesně jsme?" zeptala se Ellie a rozhlédla se kolem sebe po celém lese. „To ty jsi mě sem sakra přivedla! Takže to by jsi měla říct ty mě!" bránil se Enzo a Emma obrátila oči v sloup. „Jdeš mi na nervy Enzo" utrousila Emma. „Co kdybys se sakra přeměnila ve vlka a vyčmuchala jeho zatracený pach!" okřikl jí Enzo. Emma se na něj podívala. „To jsi zatraceně nemohl říct před dvěma dny?!" zeptala se ho podrážděně.

„No tak pardon že mi nedošlo že jsi blondýna!" vykřikl Enzo a Emma se na něj uraženě podívala. „Já tě zabiju!" vykřikla Emma a skočila po něm a začala ho hystericky mlátit. „Přestaň mi trhat vlasy!" ječel Enzo a snažil se bránit. Enzo jí konečně odstrčil stranou, což se nevyplatilo a ona se skutálela ze srázu. „Emmo!" vykřikl Enzo a rychle se za ní objevil. „Kurva tě zabiju Enzo!" ječela Emma a rukama se snažila zastavit svůj pád. Její pád zastavilo něco jiného, cihly nebo něco tomu podobného. „Emmo! Jsi v pořádku?!" Enzo k ní doběhl a sklonil se k ní.

Emma zaúpěla a nechala si od něj pomoct na nohy. „Úplně v pořádku nejsem ale můj pád zastavilo tohl..." Emma se zasekla když se otočila a potom se podívala na Enza. „Říkáš mi že najdeme Valakovo sídlo jenom protože se začneme hádat a ty mě shodíš ze srázu?" zeptala se ho a Enzo zaúpěl. „Dívej se na tu světlejší stránku alespoň jsme to sídlo našli" bránil se Enzo a Emma si dala hlavu do dlaní. „Dobře no tak jdeme zachránit ty čtyři" pronesla Emma a společně se vydali ke dveřím. „Teď mě napadá, je dobrý nápad vejít dveřmi?" Enzo jí zastavil.

„A kudy jindy by jsi asi tak chtěl jít?" zeptala se Emma. „Pravda" souhlasil Enzo. Emma vylomila zámek na dveřích a společně vešli do sídla. „Co teď?" zeptala se Emma. „Jdi pro Melione a Thomase. Já jdu pro Jasona a Crystal" rozkázal Enzo. „Dobře dávej na sebe pozor a kdyby se cokoliv stalo křič" pronesla Emma, Enzo přikývl a společně se rozdělili. Emma se tiše vydala sídlem a rozhlížela se všude kolem sebe, snažíc se najít vůni Melione. Melione seděla s Thomasem teď už v jejich pokoji a společně jedli jídlo o kterém se ujistili že není otrávené.

„Tvůj otec se mě pokusil zabít už třikrát a to jenom tenhle týden" konstatovala Melione a Thomas se rozesmál. „Pořád nemůžu z toho jak dobře to bereš" uchechtl se Thomas. „Jsem dcera Hádese a sestra Lucifer a moje kamarádka je psycho s motorovou pilou" Melione pokrčila jednoduše rameny. „Jo slyšel jsem o Ellie a o tom že je teď bez lidskosti" souhlasil Thomas. „Jo dost se o ní bojím" vysvětlila Melione a sklonila hlavu k zemi. „Jsi v pořádku?" Thomas jí lehce vzal za ruku. Melione sebou lehce cukla a s úsměvem se na něj podívala.

„Bojím se o ní ale jsem v pořádku, s tebou jsem v pořádku, děkuji" pronesla Melione a usmála se na něj. Melione chtěla něco ještě říct ale zaslechla v hlavě modlitbu, modlitbu Emmina hlasu a cukla sebou. Thomas se na ní překvapeně podívala. „Co se děje?" zeptal se Thomas. „Emma je tady" vysvětlila Melione a prudce se postavila na nohy. „Kde?" ptal se Thomas. „Nejsem si jistá" vysvětlila Melione. Thomas přikývl a společně vyběhli z pokoje. Melione se rozhlížela okolo sebe. „Vidím ji" pronesl Thomas a ukázal na blonďatou dívku.

Melione se usmála. „Emmo!" vykřikla a rozeběhla se ke své kamarádce. Emma se prudce otočila aby čelila Melione a pevně jí obejmula. „Meli tak ráda tě sakra vidím!" vykřikla Emma a pevně jí objímala. Melione se nakonec otočila. „Emmo tohle je Thomas... Můj očividně manžel" Melione se uchechtla. „Tome tohle je Emma moje kamarádka" představila jí. „Enzo šel pro Jasona a Crystal. Dostanou se ven ale teď musím ven dostat vás dva" pronesla Emma. Thomas se na ni překvapeně podíval. „Snad jsi si nemyslel že tě necháme za sebou?" zeptala se ho Melione.

Emma se rozesmála. „Tak pojďte vy dva" rozkázala jim. Společně všichni tři seběhli schody a Emma se okolo sebe rozhlédla. „Možná by měl vést někdo kdo to tu zná" navrhla Emma a podívala se na Thomase. „Dobrý nápad" souhlasil Thomas a vedl je k východu kde byl ale i vstup do žalářů. „Možná bychom jim měli pomoct" pronesl Thomas když ze žalářů nikdo nevycházel. „Jděte vy dva ven jdu za nimi" pronesla Emma. Melione přikývla, vzala Thomase za ruku a společně vyběhli ven. Emma zatím vběhla do žalářů a rozhlédla se aby viděla Enza.

„Měla jsi jít pro Melione a Toma" namítal Enzo když pomáhal Crystal na nohy. „Už jsou venku, šla jsem vás zkontrolovat" vysvětlila Emma a podívala se na Jasona. „Ahoj sluníčko" Jason se na ní usmál. Emma ani na chvíli nepřemýšlela, rozpřáhla se a praštila ho. „To je za to že jsem tě pohřbila" pronesla Emma a znovu ho praštila. „To je za to že jsi lhal" znovu ho praštila. „A to je za to že jsi nás zradil" pronesla a potom ho pevně obejmula. „Jsem ráda že tě máme zpátky" pronesla a lehce ho políbila. „No jsem rád že nejsem v jeho kůži" smál se Enzo.

„Dobře jdeme pryč, musíme domů" pronesla Emma a společně všichni čtyři vyšli z žalářů. Nedaleko nich ale už stál Valak. „Sakra! Utíkejte!" vykřikla Crystal a společně se rozeběhli ven, Valak je ale následoval. „Valak nás sleduje!" vykřikla Emma na Melione a Thomase. Všichni se společně rozeběhli do kopce. „Víte někdo jak se z toho lesa dostat?" zeptala se Melione. „Prostě běžte a nezastavujte!" vykřikl Jason. Všichni se ale zastavili když Thomas vykřikl a sesunul se k zemi. Jason a Melione k němu rychle přistoupili. „Tome co se děje?" zeptala se Melione.

Jason to ale rozeznal, věděl co se děje, až moc dobře, protože i on tohle prožíval. Jason k němu přišel aby viděl znamení V na jeho hrudi. „Má jeho znamení, co to znamená?" zeptala se Emma. „Že ho Valak může ovládat jakkoliv se mu zachce aníž by to Thomas mohl nějak ovlivnit" pronesla Crystal a sáhla si na místo kde měla před mnoha měsíci to stejné znamení i ona. „Musíte jít, utečte než mě ovládne!" Thomas je okřikl. „Neodcházím bez tebe" namítala Melione. „Musíš, slibuji že budu v pořádku ale teď musíte jít" přikázal jim Thomas.

Všichni si vyměnili pohledy. „Zachráníme tě slibujeme" pronesl Jason a Thomas přikývl. Museli ho nechat za sebou i když nechtěli. „Mel" Emma jí tiše oslovila. „Má pravdu musíme jít" oznámil Enzo. Meliona na těžko polkla a přikývla. Společně se všichni znovu rozeběhli a společně nastoupili do dvou aut, jedno bylo Emmino druhé Enza. Emma a Jason nastoupili do jednoho s Melione na zadním sedadle, zatím co Enzo s Crystal do toho druhého. Oba dva rychle vyjeli a vzdalovali se sídlu ale i Thomasovi jak nejrychleji mohli.

„Jste oba dva v pořádku?" zeptala se Emma když přijala hovor od Enza. „Jo jsme ok vy?" zeptal se Enzo. Emma se po oku podívala na Jasona a Melione. „Jsme v pořádku" souhlasil Jason. „Může ovládat Thomase" pronesl tiše Enzo. „To nás všechny, donutil nás dělat spoustu špatných věcí. Donutil nás mu věřit v momentě kdy jsme na tom byli nejhůř a než jsme si toho všimli mohl ovládat každou naši myšlenku a každý náš čin" vysvětlila Crystal. Emma se zasekla a podívala se na Jasona když jí to všechno začalo zapadat dohromady jako puzzle.

„Kdy se to zlomilo?" zeptala se na rovinu Emma. Jason sebou cukl a podíval se na Emmu. „Myslím že už znáš odpověď" promluvil nakonec Jason. „Ten den kdy se Ellie pokusila spáchat sebevraždu, zlomilo se to že ano?" zeptala se ho Emma a Jason tiše přikývl. Emma zavěsila hovor z Enzem a podala mobil Melione. „Vytoč Audrey je jediná o které vím že je pořád v sídle hodně jsme toho zmeškali" vysvětlila Emma. Melione vytočila Audrey. „Emmo je vše v pořádku?" zeptala se jí ihned Audrey. „Získali jsme Jasona, Mel a Crystal" vysvětlila Emma.

„Jak je to u vás?" zeptala se Emma. „David a Kate jsou v bezpečí. Sarah a Morpheus taky. Ellie je teď v pekle a snažíme se do ní dostat lidskost, jsou ostatní v pořádku?" zeptala se Audrey. „Jsme v pořádku. Můžeš nám prosím dát Davida?" zeptala se Emma. V telefonu se ozval hluk. „Ahoj Emm" David jí pozdravil. „Máme Jasona, Mel a Crystal" vysvětlila Emma. „Je vše v pořádku?" zeptal se David. „Ne tak úplně. Valak může lidi ovládat díky znamení které jim tou holí dá. Udělal to Crystal... I Jasonovi" pronesla tiše Emma a v telefonu zaznělo ticho.

„Dostaň ho domů, chybí nám" pronesl David. „Dostaneme slibuji" přislíbila Emma. „Ale asi máme problém" ozval se hlas od Sarah. „O co jde?" zeptal se Jason a v telefonu se ozval vzlyk. „Chybíš nám Jay" pronesla Sarah a Jason se usmál. „Taky mi chybíte" souhlasil Jason. „Ale zpátky k věcem. Valak označil Rose" vysvětlovala Sarah. „Sakra" zaklel Jason. „Jak to jde zlomit?" zeptala se Alex. „Já jsem to zlomil když se Ellie pokusila o sebevraždu. Nevím jak jinak, to by mohla vědět Crystal" vysvětloval Jason. „Dobře dostaňte se domů a potom si promluvíme" rozkázal jim David.

Emma zavěsila hovor a podívala se na Jasona. „Všechno bude v pořádku slibuji, teď se jenom musíme dostat domů" oznámila Emma a znovu se soustředila na cestu. „Zachráníme Toma že ano?" zeptala se jich tiše Melione. „Zachráníme ho slibuji, nenecháváme nikoho za sebou" ujistila jí Emma. „Jsme rodina, nikdy nikoho nenecháme za sebou" dodal Jason a mrkl na Melione. „Ví všichni už všechno?" zeptal se Jason. „Průběžně jsme je informovali takže ano, a mám pocit že my dostaneme spoustu překvapení taky" pronesla Emma absolutně netušíc co přesně je čeká.