"He killed Azrael"

10 Května 2017

Rose byla v sídle lovců, byla trochu vystresovaná kvůli tomu všemu co se děje s jejími přáteli a protože po ní Audrey chtěla aby nepomáhala, to se jí ani trochu nelíbilo ale hádala že měla pravdu. Po tom s Ellie byla traumatizovaná a nechtěla to prožít znovu, ale stále chtěla pomoct. Takže teď ona a Izabelle čekali až se Alec vrátí z kamkoliv kam zrovna šel, ne že by jim doopravdy říkal kam šel. Seděli v obýváku a hráli společně prší, při čemž jí Izabelle musela naučit jak tu hru doopravdy hrát. Roky kdy byla Rose uvězněná se na ní podepisovali.

Ani si nevšimli otevírání dveří a že někdo přišel do obýváku a sledoval je s úsměvem. „Vy dvě spolu hrajete prší? A to jsem si myslel že se vy dvě nebudete mít rády" pronesl hlas a dvě dívky se otočili na Aleca. Alec je obě dvě pobaveně sledoval. „Museli jsme se nějak zabavit když jsi byl pryč" Izz pokrčila rameny ale neodvrátila pohled od samotné Rose. „Navíc jsem Rose musela naučit jak to hrát" dodala Izz. „Proč?" nechápal Alec a podíval se na Rose. „První co udělala když jsem jí řekla že si zahrajeme prší bylo že popadla všechny karty do ruky a vyhodila je do vzduchu.

A při tom zakřičela prší" vysvětlila Izz. „Bez urážky ale žila jsi pod kamenem?" zeptal se Alec a Rose se na něj zaseknutě podívala. „Něco takového" vydechla tiše a oba dva se na ní podívali. „Jako malá jsem byla svými vlastními rodiči prodaná divokým vlkodlakům kteří mě mučili a zneužívali, takže ano prakticky jsem žila pod kamenem dokud mě nenašel Zayn" nenašel jí jen Zayn ale musela se rozhodnout trochu zalhat. Alec s Izz si vyměnili znepokojené pohledy. „Jsou mrtví že ano?" zeptala se Izz a Rose se na ní nejistě podívala.

„Většina z nich" souhlasila nakonec Rose. „Ale moji rodiče mrtví nejsou, vlastně je ani nechci vidět a už ani znát" Rose pokrčila rameny. „Máme je zabít?" zeptal se Alec a Rose se na něj překvapeně podívala, to nečekala. „Uh. Ne nepotřebuji aby jste je zabíjeli, už nikdy je neuvidím takže budu v pořádku" Rose netušila že je jednou bude muset přemlouvat aby někoho nezabili. „Jsi si jistá? Můžeme je zabít bez toho aby nás někdy někdo podezříval" nabízela se Izabelle a Rose je nejistě a hodně vytřeštěně sledovala.

„Ne prosím ne, když je budu chtít zabít, udělám to sama" pronesla rychle Rose a sledovala je. „Nikdy bych netušila že budu bránit vlastní rodiče od toho aby nebyli zavraždění mými přáteli" ač to nerada přiznávala sama sobě, nebylo to úplně poprvé. Jason se jí už několikrát nabídl a to stejné i Emma. „Dobře, dobře nezabijeme ho... Zatím" vydechl co nejtišeji Alec a Rose se na něj šokovaně podívala ale musela se usmívat. „Rose dneska na osmou je rezervace v restauraci budeš do sedmi připravená jít?" Alec se na ní podíval a Rose zčervenala.

Rose v hlavě znovu proklela Bena a Jeda kteří jí v tomto pomohli a Izabelle která se na ní právě teď culila. „Ano, jistě, budu připravená" souhlasila Rose a Alec s širokým úsměvem odešel. „Pomůžeš mi vybrat oblečení že ano?" Rose se podívala na Izabelle. „Samozřejmě že ano" souhlasila Izabelle a vedla Rose do jejího pokoje. Zrovna když Izabelle vybírala její oblečení její telefon začal zvonit. „Vlade?" oslovila ho. „Ahoj Rose jsi v pořádku?" zeptal se jí. „Ano jsem v pohodě zrovna jdu z Alecem ven a co ty, už máš nějakou stopu k Ellie?" ptala se Rose.

Ona a Vlad se trochu spřátelili. Audrey ho požádala aby Rose čas od času zkontroloval a Rose chtěla vědět jakékoliv novinky o Ellie. „Ještě ne, je rychlejší než jsem si myslel, a myslím si že ani nalezená být nechce, tím je to těžší, myslím že dokud nechce abychom jí našli tak jí prostě a jednoduše nenajdeme" vysvětloval Vlad a Rose se lehce zamračila. „Dobře, dávej na sebe pozor" Rose si nakonec povzdechla. „Ty taky" pronesl Vlad a zavěsil hovor. Rose se otočila na Izabelle která se na ní šibalsky usmívala s oblečením v rukou.

Izabelle jí nakonec oblékla do černých šatů, černých botů na podpatku a černé kožené bundy. Vlasy jí svázala do culíku, lehce jí nalíčila a Rose byla připravená jít. Rose a Alex spolu strávili příjemnou večeři a povídali si ale moc dlouho to nemělo trvat ani pro jednoho z nich. „Děkuji za tohle rande opravdu jsem se bavila" Rose se na něj lehce usmála. „Taky jsem se dobře bavil Rose, jsem rád že jsem tě poznal" oznámil Alec. Rose chtěla něco říct, ale celá země se otřásla a oba dva spadli na zem. „Valak!" vykřikl Alec a Rose se na něj velmi zmateně podívala.

Od Davida slyšela něco o Valakovi ale nikdy ho nepotkala, ani jeden z nich ho nepotkali a tak nevěděli co dělat. Alec pomohl Rose na nohy ale Rose cítila jak krvácí. „Musíme utéct!" vykřikl Alec. Vyběhli před restauraci ale byli tam Valakovi démoni. „Sakra!" vykřikl Alec a přivolal si k sobě luky s šípy. Rose co nejrychleji vytáhla z bot díky které jí tam dala Izabelle. Rose věděla že se ještě jako Banshee prozradit nemůže. Oba dva se rozeběhli do boje. Valak popadl Rose a namířil na ní podivnou hůl. Rose vykřikla když se pálení dotklo kůže jejího hrdla.

Valak jí shodil na zem a Alec jí rychle postavil na nohy. Alec popadl Rose za ruku a co nejrychleji spolu běželi do sídla lovců. Rose ale stále ještě cítila pálení na jejím hrdlu. „Označil tě" pronesl Alec když se na to podíval. „Co to znamená?" nechápala Rose a držela se za místo. „Že jsi ve větším nebezpečí než kdokoliv z nás" vydechl Alec. Rose se v ten moment cítila slabá a sesunula se k zemi. V na jejím hrdle jí oslabovalo a ona netušila co se s ní děje. Alec jí vzal do náručí a odvedl je do sídla lovců. „Je v pořádku?" Izabelle na ně už čekala a sledovala Rose.

„Valak jí označil je v nebezpečí" vysvětlil Alec. „Sakra, kdykoliv kdy budeš v blízkosti Valaka budeš se cítit slabá Rose, ale není to nic co by ti mělo vážně ublížit" ujišťovala svou kamarádku Izabelle. Rose přikývla. „Pokud se to zhorší požádám upíry o pomoc" pronesl Alec. „Ale to by jsi se musel vzdát pomsty" namítala Izabelle. „Pro Rose? Klidně" oznámil na jistotu Alec a odešel. Izz se rozesmála. „Tak tohle bude ještě sranda" smála se. „Izz?" Rose jí oslovila a Izabelle se na ní zvědavě podívala. „Stoupni na lego!" vykřikla Rose a Izabelle se na novo rozesmála.

Neznámé místo

Melione byla unavená k smrti, nedovolila sama sobě jít spát, protože byla tak moc vyděšená. Jason a Crystal byli stále u ní a drželi jí za ruce aby jí podpořili a utěšili. Všichni zaslechli kroky u žalářů. Melione se na ně vyděšeně podívala. „Neboj se bude to v pořádku" Jason se jí snažil utišit ale v Melione stále zůstalo něco z Azrael. Když mluvila s Luciferem a Hádesem lhala. Nezabili jí starší, jen pomohli s jejím uvězněním. Zabil jí někdo jiný, a tenhle žalář? Něco jí připomínal, nebyla si jistá co přesně ale měla pocit jako by tu už jednou byla.

Před žalář přistoupil muž, byl to ten stejný muž který jí unesl z podsvětí. Melione na těžko polkla když otevřel celu. Muž k ní přistoupil a natáhl k ní ruku kterou měl zahalenou v rukavici. „Chytni se ho" pronesl Jason. Věděl že to bude buď po dobrém nebo po zlém, a nechtěl vidět jeho po zlém. Melione se pro to chytla jeho ruky a cítila koženou látku jeho rukavice. Muž jí druhou rukou chytl za loket a vedl jí před sebou ven z cely. Melione se nehádala ani sebou necukala, věděla že to tak bude jednodušší a bezpečnější pro ni samotnou.

Muž jí vedl do místnosti kde byl stůl se dvěma židlemi, byla to jako výslechová místnost na policii. Melione se rozhlédla, zjišťujíc jestli nenajde polopropustné zrcadlo ale nikde nebylo. Muž přistoupil ke stolu a zatím co ona se rozhlížela zvědavě s nadzvednutým obočím se na ní díval. „Hádám že stejně nejsme sami" pronesla tiše a pokusila se mu přes kapuci vidět úplně do tváře. Ano zahlédla několik rysů ale nikdy mu do tváře neviděla přímo. Muž nic neodpověděl a pokynul na židli naproti němu ke které se Melione opatrně vydala.

Melione se znovu rozhlédla a nakonec se rozhodla si na židli sednout. „Dobrovolně mi pravdivě odpovíš na všechny moje otázky a já popřemýšlím o tom že do cely dostaneš jídlo" pronesl muž a také se posadil. Melione na těžko polkla a mnula si ruce. Ten hlas znala, nevěděla odkud ale znala ho a to jí děsilo víc než si byla ochotná připustit. „Jak se jmenuješ, tvé celé jméno nejen křestní" pronesl muž. „Melione Clarisse Wyllt, než mě adoptoval Hádes byla jsem sirotek" vysvětlovala nedostatek jejího biologického příjmení před adopcí od Hádese.

„Věk?" muž se znovu zeptal. „Když ti odpovím na otázky a nebudu chtít jídlo odpovíš mi na oplátku na pár otázek taky?" zeptala se Melione a muž se na ní zvědavě podíval. „Zvážím to" souhlasil nakonec muž. „Je mi sedmnáct příští rok mi má být osmnáct" odpověděla Melione. „Jsi reinkarnací" konstatoval muž. „Jsem reinkarnací Azrael ale většiny jejich vzpomínek jsem se zbavila" souhlasila. „Většiny?" zajímal se muž. „Něco pořád zůstává, jsou to nepříjemné záblesky" vysvětlovala Melione a otřásla se zimou, pocitem jako by za ní někdo stál.

„Výborně řekni mi co tvoji přátelé v tuto chvíli dělají" požádal jí muž. Melione se lehce zamračila, netušila proč to chtěl vědět. „Ellie je právě teď bez emocí a Vlad jí hledá. Rose je u lovců snaží se zjistit jestli jsou nepřátelé. Kate utíká od Davida který má také vypnutou lidskost. Alex a Raphael jí pomáhají. Sarah a Morpheus jsou ve světě stínů, protože se to tam rozpadá. Audrey, Lucifer, Ben, Jed, Andy a Jake zůstávají v hradě" vysvětlovala Melione a muž se široce usmál. „Výborně takže náš plán vyšel" vydal ze sebe a Melione se na něj zděšeně podívala.

Začalo jí to docházet. „Chtěli jste nás rozdělit, zničit nás zevnitř aby jste nás následně mohli zničit doopravdy" došlo to Melione. „Jsi docela chytrá" souhlasil muž a podíval se na ni. „Co byli tvoje otázky?" zeptal se muž. „Zabijete nás?" vyhrkla svou první otázku. „Jason a Crystal jsou nejlepší bojovníci, takže ne, jen je nejprve musíme znovu přimět k našemu myšlený. A ty? Pro tebe máme jiné plány než smrt, nemusíš se bát" vysvětlil muž a Melione tiše přikývla. „Kdo – Kdo jsi?" zeptala se nakonec po chvíli ticha Melione a muž se usmál.

„Jsem Valakův syn a mé jméno je Thomas" vysvětlil muž. Melione se sevřel hrudník to jméno znala. „Znal jsi Azrael?!" vyhrkla dřív než si to stihla uvědomit. „Nech mě hádat, znáš moje jméno a můj hlas" utrousil Thomas a zvedl se na nohy. „Asi už ti někdo řekl o spřízněných duších mezi bohy jako je tvoje kamarádka Sarah a Morpheus. No Azrael měla být mou spřízněnou duší" pronesl Thomas. Melione se na něj nechápavě dívala. „Ale to se nestalo, nikdo z nás nevěděl proč. Když nám ji starší předali a my zjistili že má být moje spřízněná duše chtěli jsme jí ušetřit.

Ale když se naše kůže dotkla, nikdy se nic nestalo" vysvětloval Thomas. Melione se sevřel hrudník a musela se zvednout. „Zabil jsi jí" došlo jí to. „Ne, miloval jsem jí, nikdy bych jí nezabil. To Jason, to on jí zabil" Thomas pokrčil rameny. Thomas si sundal kapuci a Melione zalapala po dechu když konečně viděla jeho tvář. Melione ustoupila. „Tvrdíš že jsi jí miloval, ale tvoje láska zní – zní to jako mučení, jako posedlost. Takhle láska nevypadá" Melione kroutila hlavou a zděšeně se na něj dívala. „Tvoje láska mi zní více jako nenávist" dodala tiše.

„Jsem reinkarnace Azrael, co se mnou tedy máte v plánu když říkáš že mě nezabijete stejně jako ji?" zeptala se Melione a Thomas se ušklíbl ale neodpověděl. „Láska, bodneš mě do zad stejně jako Azrael když se k tobě otočím zády?" zeptala se ho Melione a Thomas jí sledoval. „Ne" zamítl Thomas a Melione viděla něco podivného v jeho očích. „Nevěřím ti" vydechla ihned Melione a Thomas si povzdechl. „Vrátíme tě zpátky do cely" pronesl Thomas a popadl jí za loket. Melione se děsila, děsila se toho co si pro ni připravili.

Někde hluboko v lesích

Alex a Raphael seděli u stále bezvědomé Kate. David je naštěstí ani po třech dnech nenašel ale Kate byla stále v bezvědomí a Alex s Raphaelem už se začínali opravdu bát. „Myslíš si že bude v pořádku?" zeptala se Alex. „Podle Andyho není na seznamu a Audrey jí pořád cítí takže si myslím že snad bude v pořádku ale za jak dlouho. David nás stále může hodně rychle najít" vysvětloval Raphael zatím co Alex stále ještě neustále ošetřovala Kate. „Snad se probudí" vydechla tiše Alex. „Zajdu zkontrolovat kde je David a ujistit se že nás ještě nenajde" pronesl Raphael a vzlétl.

Raphael byl pryč pár minut když se Kate začala konečně probouzet. „Kate?" vydechla tiše Alex a pomohla jí posadit se. Kate se na ní slabě dívala. „Jsem v pořádku" vydala ze sebe Kate i když jí stále všechno bolelo. „Jsem ráda" vyhrkla Alex a pevně svou kamarádku obejmula. Raphel přistál na zemi a na dvě dívky se podíval. „Jsi vzhůru" vyhrkl Raphael a obejmul Kate. „Jsem" souhlasila Kate. Všichni z nich ale věděli že se musí hodně rychle hýbat než je David najde. Museli se dostat do Arménie, doufejme že se tam dostanou v čas na to aby všechny zachránili.