"Family is Always and Forever"

Zima, 15 Února 2017

Bylo odpoledne kolem dvou hodin, všichni seděli v kuchyni a připravovali oběd. Nikdo nevěděl kde přesně byla Ellie ale Kate nad ní měla kouzlo které by je upozornilo kdyby se někoho opět rozhodla krvelačně zavraždit. Emma stála u kamen a propalovala pohledem Enza který se rozhodl uvařit ale vzplála mu utěrka a potom dokonce téměř i on sám, kdyby nezasáhla Alex s hasícím přístrojem. Takže se ke kamnům rozhodla postavit samotná Emma, protože byla vlkodlak a na rozdíl od všech přítomných upírů se nebála ohně.

„Hlavně že tu upíři už skákali do ohně dobrovolně třikrát" brblala Emma. „Ano ale to bylo dobrovolně tentokrát to moc dobrovolné nebylo" pronesla Rose s širokým úsměvem. „Pravda" souhlasila Emma a o pár minut později postavila na stůl jídlo. „Takže kde je dneska vlastně Ellie?" zeptala se Sarah. „Co vím tak je ve městě ale zatím nikoho nezabila, tak snad to bude v pořádku" Kate pokrčila rameny. „Teď už víme že jí jde o Jasona" začala Audrey a všichni přikývli. „Možná bych si s ní měl promluvit já" zasáhl Enzo a všichni se na něj podívali.

„Má pravdu, byl Jasonův nejlepší přítel, možná by s ní o tom dokázal mluvit" souhlasil Raphael který se zrovna rozhodl objevit a všichni nadskočili. „Rafe trocha varování" uchechtl se Jake. „Promiň ale jsem tu pro Audrey" oznámil nakonec Raphael a dívka k němu zvedla pohled. „O co jde?" zeptala se nejistě. „Chce s tebou mluvit" vysvětlil Raphael. „On jako..." Audrey vydechla a Raphael přikývl. „No tak ty jdi na setkání se všemocím bohem a já jdu najít Ellie a trochu si s ní promluvit" Enzo se na Audrey usmál a ta se na něj šokovaně podívala.

„Ani nevím co chce, co když jsem něco provedla?" zeptala se Audrey. „Do slova jsi zabila staršího a on nehnul proti tobě ani prstem" připomněl jí Lucifer. „Musíš mi to vždycky připomenout? Byl to omyl, nechtěla jsem to udělat" bránila se Audrey a všichni se na ní podívali s nadzvednutým obočím. „No dobře tak jsem to možná trochu udělat chtěla" povzdechla si nakonec Audrey. „Zachránila jsi mi tam život takže je mi jedno jestli jsi to chtěla nebo nechtěla udělat" pronesl Raphael a Audrey se na něj lehce usmála a nakonec se postavila na nohy.

„Neboj se budu tam s tebou kdyby se cokoliv stalo" Raphael se na ní usmál a opatrně jí dal ruku na rameno. Raphael je přemístil a Audrey se na něj podívala. „Vážně tam budeš se mnou?" zeptala se ho tiše. „Stále jsem tvůj strážný anděl i přes to že jsi jím ty sama. Takže ano budu tam s tebou a neodejdu" Raphael na ní lehce mrkl a vedl jí k pozlacené kanceláři na kterou zaklepal. Dveře se otevřeli a oba dva vstoupili aby viděli zářící postavu sedící na jakémsi trůně. Audrey ho vždycky potkala v halách nikdy v jeho kanceláři takže tohle bylo nové.

„Audrey rád tě vidím, dlouho jsi tu u nás nebyla" uchechtl se Yahweh protože moc dobře věděl co se stalo a pokynul jim aby si sedli. „Já vím omlouvám se ale bylo toho hodně a to všechno co se teď děje s Ellie" vysvětlila Audrey a pokusila se na něj usmát. „Já vím, všechno jsem to viděl a sledoval, je mi líto co se děje Audrey a proto ti dávám jednu alespoň doufám dobrou zprávu" vysvětloval Yahweh a Audrey se na něj nechápavě dívala. „Jak se má Zane?" zeptal se s potutelným úsměvem Yahweh a Audrey se na něj šokovaně podívala a nakonec se usmála.

„Má se dobře, chodí k nám pod kouzlem v pátky na rodinné večeře, já absolutně popravdě nemám s čím srovnávat ale je to ten nejlepší otec jakého jsem si mohla přát" vysvětlila Audrey se širokým úsměvem a Yahweh tiše přikývl. „Stále se ti za to musím omlouvat, za to co se ti stalo, a jsem si jistý že nejsem jediný co si to nikdy neodpustí" pronesl Yahweh a podíval se na Raphaela. Audrey se na něj podívala taky ale Raphael se díval do země jako by se za to styděl. Audrey se k němu natáhla a tiše ho vzala za ruku. „Nebyla to vaše vina ani jednoho z vás" pronesla Audrey.

„Ale teď k té dobré zprávě" Yahweh je tiše přerušil a Audrey na něj pohlédla. „Ano?" zeptala se opatrně Audrey a stále Raphaela držela za ruku. „Rozhodl jsem se že po tom všem čím jsi prošla, udělala a dokázala si to zasloužíš" vysvětloval Yahweh. „Udělala a dokázala?" nechápala Audrey. „Bojovala jsi ve válkách a vyhrála, sledovala jsi své milované umírat a zachránila jsi ty které jsi mohla zachránit, udělala jsi to nejlepší jako strážný anděl" vysvětlil jí Yahweh a Audrey se sevřel hrudník protože si nebyla úplně moc jistá tím co se právě děje.

„Co se děje?" nechápala Audrey a dva muži si vyměnili pohledy. „Audrey jsi ten nejstatečnější člověk jakého jsem po dlouhé době potkal, a i přes všechno co se ti v tvém životě stalo a jak moc ti ublížili jsi se stejně rozhodla bojovat a proto tě chci odměnit" vysvětloval Yahweh a Audrey ho nechápavě a pozorně sledovala svým pohledem. „Dostaneš povýšení Audrey" pokračoval Yahweh a Audrey se zasekla. „Budeš dál strážný anděl svých přátel ale jsi povýšená na ochránce" pronesl Yahweh a v Audrey se něco zlomilo když jí to došlo.

,,Azariah měla šanci se rozloučit se mnou a o něco mě požádala" pronesl Lucifer. ,,O co tě požádala?" nechápala Audrey. ,,Tvoji rodiče tě milovali víc než cokoliv na světě a byli pro tebe ochotní obětovat všechno na světě" pronesl Lucifer a Audrey se nahrnuli slzy do očí. ,,Nebyla to tvoje vina" vydechla nakonec. ,,Vážně? Zničil jsem díky tomu jejich životy a ty jsi se kvůli tomu dostala k debilovi co" nestihl dokončit když po něm hodila botu. ,,Spouštěc Lucifere" varovala ho. ,,Promiň" omluvil se a Audrey jednoduše přikývla ale Lucifer nebyl ještě u konce.

,,Byl jsem jí navštívit" Audrey se na něj podívala. ,,A?" ptala se. ,,Nic si nepamatuje, nevěděla kdo jsem, řekl jsem jí o tobě, a pro jednou vypadala trochu šťastně, vzpomněla si na tebe" Lucifer to zkusil. ,,Lucifere nelži, to je v pořádku" pronesla Audrey. ,,Promiň" omluvil se Lucifer. ,,Nechme to být" pronesla Audrey. ,,Jak se má Kerbie?" otázka byla opravdová a zároveň tak nějak metafora. ,,Je smutný, už mu nikdo nedává palačinky pod stolem a nerozmazluje ho" uchechtl se Lucifer a Audrey se musela rozesmát a přikývnout, ten pejsek jí chyběl.

,,Spí s jedním s tvých svetrů co jsi si tam zapomněla" a Lucifer to pochopil a použil stejnou metaforu i když byla pravda že Kerberos to taky dělal. Audrey si povzdechla a pevně ho obejmula. ,,Obejmi ho za mě" požádala ho tiše. ,,Obejmu" pronesl Lucifer a na chvíli si oba dva dovolili povolit svoje zábrany. Lucifer si opřel hlavu o její ramen a nasál vůni jejích vlasů. ,,Byli v tom všem Michael a Raphael nebo?" ptala se nakonec Audrey. ,,Co vím tak nebyli, Michael byl na straně Yahweho a Raphael byl mimo úplně protože chránil poslední božské potomky.

A co vím stále jí chodí navštěvovat a Zena taky" vysvětlil Lucifer. ,,Mohla bych Azariah a Zanea potkat?" zeptala se opatrně Audrey. ,,Nedovolí ti jít k Azariah je okolo ní zábrana, přes kterou se nedostanou andělé z postem strážných andělů proto tam může Michael a Raphael, Michael je pravá ruka boha a Raphael ochránce" pronesl Lucifer. ,,Ale Zanea ano, tedy budu se muset zeptat táty ale myslím že to nebude problém" Lucifer se usmál. ,,Dobře zeptám se ho" pronesla Audrey a Lucifer se usmál. ,,Myslím že by ti neřekl ne" uchechtl se Lucifer.

Audrey se podívala na Raphaela který se na ni lehce usmál. „Věděl jsi to" došlo jí to. „Jsi tu čtyři roky Audrey. Strážný anděl jsi tři roky. Pravdu a svého otce znáš dva roky, je čas poznat druhou část tvé minulosti" Raphel se na ní i přes vrásky na čele usmál. Audrey si dala hlavu do dlaní když cítila jak se její oči naplnily slzami a stékali po jejích tvářích. „Děkuji vám oběma ani nevíte kolik to pro mě znamená" Audrey nakonec zvedla pohled k oběma mužům. Raphel si sedl na opěrku křesla a pevně svou kamarádku obejmul.

„Na světě právě teď není nikdo kdo by si to zasloužil víc" pronesl nakonec Raphael a políbil jí na čelo. „Děkuju ale stejně s tebou budu mít rozhovor o tom co se stane když ublížíš mé sestře" oznámila na jistotu Audrey a Raphael se hlasitě rozesmál. „Řádné poznamenáno" souhlasil Raphael a Yahweh je s jemným úsměvem ve tváři pozoroval. „Dobře teď by jste měli jít než si vás starší znovu zavolají a pošlou tě na sebevražednou misi na Tartar" Yahweh si povzdechl. „Což mi připomíná, moje nová křídla..." Audrey se odmlčela.

„Andy už zjišťuje pravdu, brzo vám to řekne nebojte se" Yahweh se na ní lehce usmál a Audrey nakonec přikývla. „Dobře uvidíme se" Audrey se na něj usmála a po boku Raphaela vyšla z kanceláře. „Dostaneme tě domů ale Audrey" Raphael jí oslovil a ona se na něj podívala. „Azariah jsem před nedávnem viděl a nechtěl jsem to říkat ale v poslední době se zhoršuje, takže až tam půjdeš... Vezmi si sebou tátu" požádal jí tiše a Audrey ho sledovala. „Jakým způsobem zhoršuje?" zeptala se opatrně protože se bála toho co by mohla slyšet.

Raphael si povzdechl. „Bojíme se že už nebude dlouho žít. Proto jsme se rozhodli ti dát šanci jí znát než... Bude moc pozdě" Audrey se zadrhl dech když to slyšela. „Dobře vezmu s sebou tátu nebo Lucifera" souhlasila nakonec Audrey a Raphael přikývl. Raphel jí znovu dal ruku na rameno a přemístil je zpátky do hradu kde na ně ostatní čekali. Hned si všimla Enza který se usmíval jako šílenec. „Co se sakra stalo?" vyhrkla Audrey a dívala se na jejich kamaráda který si povzdechl. „Pořád tam je a dnešek to dokazuje" vysvětlil Enzo a Audrey se na něj překvapeně dívala.

Zima, 15 Února 2017 o pár hodin dřív

Audrey odešla do nebe a Enzo se rozhodl jít za Ellie. Překvapivě už byla v okolo, byla v kostele vedle hradu kam se vydal. I on už věděl co v tom kostele je a měl pocit že je dobře že je Ellie zrovna tam. Enzo vešel do kostela aby viděl Ellie sedět na zaprášeném stole. „Tady jsi, hledal jsem tě" vysvětlil Enzo a Ellie k němu zvedla pohled. Ellie na těžko polkla když ho viděla. „Pokaždé když se na mě podíváš je ti zle protože víš že byl můj nejlepší přítel a pokaždé když mě vidíš znovu slyšíš jeho hlas že ano?" zeptal se jí opatrně Enzo a Ellie ho sledovala.

„Když ti odpovím budeš tak jako všichni ostatní doufat v moji lidskost?" zeptala se Ellie a Enzo si povzdechl. „Domluvme se takhle, budeme mít konverzaci, naprosto upřímnou po které nebudu čekat naprosto nic a doufat ve vůbec nic" nabídl jí Enzo. „Dobře" souhlasila Ellie. „V tom případě čekám na odpověď" Enzo se na ní usmál. „Ano Enzo pokaždé když tě vidím mi to připomíná Jasona" souhlasila Ellie a Enzo čekal. „A to horší je že ať chci cítit sebe míň pokaždé když si na něj vzpomenu cítím tu neskutečnou bolest ve svém srdci kterou nemůžu zahnat.

Když to všechno skončilo Enzo, když válka skončila a mě to konečně došlo co přesně se stalo, měla jsem pocit jako bych umírala. Vždycky jsem říkala že jako mrtvá se cítím mnohem víc na živu než když jsem žila a teď najednou se uvnitř sebe cítím tak moc mrtvá že to nejde ani popsat! Enzo já ho milovala! Byl to můj bratr a já ho milovala! Byl tu čas kdy se mnou nemluvil kdy byl mimo u lovců nebo nevím co vlastně přesně dělal ale neodpovídal na správy a to jenom mě, s Davidem stále mluvil a já měla pocit že mě přestal milovat a tolik to bolelo.

Když jsem byla v nejhorší fázi celého svého života kdy jsem chtěla ze všeho nejvíc umřít a on jel dva tisíce kilometrů za pár hodin jenom aby mě viděl a byl si jistý že jsem stále ještě na živu!" Ellie křičela a Enzo viděl že má jeho kamarádka slzy na krajíčku. Enzo k ní opatrně přistoupil a když neustoupila ani sebou neucukla dal jí opatrně ruku na rameno. Ellie k němu zvedla pohled a on viděl jak má lehce zarudlé oči a po tváři jí stéká jedna slza kterou si dovolila nechat stéct. Enzo nemluvil jenom čekal jestli řekne něco dalšího.

„Byl to můj bratr. Byl to můj starší bratr Enzo a já ho milovala tak moc, a když jsem ho tenkrát držela v náručí měla jsem pocit že ztrácím víc než jenom člověka, měla jsem pocit že ztrácím svou vlastní duši" Ellie po tvářích začali stékat další slzy které už nedokázala zastavit ať už se snažila sebevíc. „Milovala jsem ho Enzo tak moc, Milovala jsem ho víc než svůj vlastní život Enzo" vysvětlovala Ellie. Enzo přikývl a opatrně si dívku u které nevěděl kdy přesně se v ní může něco přepnout do objetí aby jí mohl alespoň trochu a nějak utěšit.

„Snažíš se kvůli němu zničit svou duši?" zeptal se opatrně. „Ano, nemůžu bez něj žít Enzo, nemám důvod žít nebo cítit když jsem ho ztratila, a ty víš že mě nemůžete zastavit" pronesla Ellie. „On je jediný člověk který by tě mohl zastavit že ano?" zeptal se Enzo a Ellie tiše přikývla hlavou. „Ellie já vím že tě nemůžeme zastavit, ale musíš vědět že ať už bez lidskosti nebo bez duše, vždycky tu budeme pro tebe ať už se stane cokoliv. Musíš vědět že se na nás i přes to všechno můžeš spolehnout" pronesl Enzo a Ellie se na něj podívala.

„Řekneš jim o tom že ano?" zeptala se ho a Enzo se uchechtl. „A přes to všechno musíš vědět že se tě nikdy doopravdy nevzdáme, dokud existuje sebemenší naděje na tvou lidskost a duši, nevzdáme se a můžeš proti tomu bojovat jak chceš ale jsi naše rodina a rodina je vždy a navždy. Nevzdáváme se své rodiny" pronesl Enzo. „Asi s tím právě teď nic udělat nemůžu" připustila nakonec Ellie. Enzo se na ní široce usmál. „Musím zpátky, nezůstávej tu dlouho" pronesl Enzo políbil Ellie na čelo a upíří rychlostí od ní zmizel zpátky do hradu.

Všichni čekali na Audrey a Raphaela jakmile přijdou. Audrey si jako první všimla usmívajícího se Enza. „Co se sakra stalo?" vyhrkla Audrey a dívala se na jejich kamaráda který si povzdechl. „Pořád tam je a dnešek to dokazuje" vysvětlil Enzo a Audrey se na něj překvapeně dívala. „Jak to?" nechápala Audrey a tak se Enzo rozhodl jim to všem vysvětlit. „Možná bych se mohl pokusit dostat Jasona zpátky za pomocí Hádese" ozval se do hrobového ticha Andy a všichni se na něj podívali. „Zatím to nech jako nouzové řešení" rozhodla se Audrey a Andy přikývl.

Zima, 15 Února 2017 nebeská knihovna, o pár minut dřív

Andrew si byl stoprocentně jistý že pokud ho někdo najde v nebi bez Audrey nebo Raphaela absolutně ho zabijí a ani Michael nebo Yahweh by ho nedokázali zachránit. Andrew po špičkách došel před nebeskou knihovnu kam mohli jen starší, Yahweh a pár vysoce postavených andělů. Andrew se podíval na obrazovku když to chtělo heslo. Podíval se na zlatou kancelář a povzdechl si. "Nej bůh na světě" napsal na obrazovku a dveře od knihovny se otevřeli. Andrew opatrně vstoupil do knihovny a tiše za sebou zavřel dveře a rychle se rozhlédl.

Jakmile si byl jistý že nikdo jiný v knihovně není přistoupil k jednomu z regálů. Rychle je přelétl pohledem a očima našel tu knihu. Opatrně vylezl po žebříku a knihu vytáhl. Položil ji na stůl a začal ji prohledávat. Konečně našel její jméno. Audrey Ross, přelétl po tom pohledem a musel se usmát když to viděl. „Samozřejmě že jim lhali" vyhrkl rychle Andy a z knihy stránku vytrhl. Stránku schoval do kapsy a rozhodl se jít ven. Ale narazil do něj. Michael stál před ním s vědoucím výrazem ve tváři. „Na mou obranu jsem to udělat musel" vyhrkl Andy a Michael se rozesmál.

„Jsem si jistý, musíš jim to říct ale zkus počkat zrovna zjistila že může za svou matkou" vysvětlil Michael. „Povýšili jí?" zeptal se nadšeně Andy. „Ano, a Azariah na tom není moc dobře" vysvětlil Michael. „Dobře dám jí trochu času než jim to řeknu" souhlasil Andy. „Dobře tak jdi, ostatní už na tebe čekají" pronesl Michael. „Dobře, uvidíme se" Andy se na něj usmál a přemístil se zpátky do hradu. „Vše v pořádku?" Lucifer ho opatrně oslovil. „Ano v pořádku jenom jsem potřeboval něco udělat" Andy pokrčil rameny a posadil se ke stolu. Všechno se vyvíjelo správným směrem.