"I will send you to the deepest corners of damned hell"

9 Května 2018

Ellie se začala probouzet na studené kachličkové podlaze, cítila na spáncích zaschlou krev která jí nepochybně patřila. Cítila bolest v celém svém těle a její vidění bylo stále ještě lehce rozmazané. Viděla ale že jsou všude okolo ní kaluže její vlastní krve, které očividně vykrvácela víc než dost. Cítila se díky tomu slabá a velmi malátná. Rozhlédla se okolo sebe. Byla to kuchyň, docela jednoduchá ale to jí nevadilo. Ellie se zachytila rukama o kuchyňský stůl a vytáhla váhu svého těla vzhůru aby se postavila na ne tak moc pevné nohy, které byli spíše roztřesené a podlamovali se jí.

Ellie se ještě jednou rozhlédla, nikdo okolo ní nebyl, což bylo samo o sobě špatně protože věděla že její přátelé se propadli také. Problémem bylo kde mohli být a jak je měla Ellie najít? Ellie se otočila ke dveřím které vedli z kuchyně a napadlo jí že se možná jen každý ocitli v jiné místnosti. Vstoupila do chodby a otočila hlavou aby viděla jestli tu není někdo z jejich přátel. Stále byla sama a ona se začala opravdu o to více bát, přece tu nemohla být úplně sama. Potom si na něco ale vzpomněla na něco co viděla a slyšela těsně před tím než na poprvé po pádu omndlela.

Byla tu ta temná postava která byla celá od krve a ty slova "hra začala" a tak zavřela oči. Snažila se vzpomenout. Emma přece četla pravidla ty hry a Ellie i když dělala kávu ji poslouchala. V hlavě jí ale znělo bušení a měla pocit že jí mozkem prochází tisíce střepů které se jí snaží zabít. Ellie na těžko polkla když otevřela oči jen aby se jí zamotala hlava. Ztratila až moc krve a to se jí stalo osudem. Ellie se pokusila zachytit stěny ale její tělo selhalo a sesunulo se k zemi. Ellie nedokázala zachránit nic když hlavou narazila do schodů a začala znovu krvácet. Takže ať už chtěla nebo ne mdloby na ní znovu čekali.

Ellie si byla jistá že před tím než omdlela zaslechla své jméno ale v té době už všechno slyšela akusticky a nedokázala rozpoznat jestli je to skutečné nebo jen představa její mysli. Když se Ellie znovu probudila vedle ní seděla postava a ona toho člověka nedokázala úplně rozpoznat. Ellie se pokusila posadit ale zaúpěla. „Pozor" vyhrkl hlas a Ellie sebou cukla když se podívala do tváře Zayna který seděl hned vedle ní. „Jsi skutečný?" zeptala se Ellie. „Netuším jak přesně se to stalo ale jo" souhlasil Zayn a lehce se na ní usmál.

„Rose?" zeptala se na svou kamarádku. „Už tu nejsem duch, nedokážu se s ní spojit" Zayn vypadal starostlivě. „Musíme je najít" vyhrkla Ellie a pokusila se postavit na nohy, ale ty se jí znovu podlomili. „Jsi slabá ztratila jsi hodně krve" vysvětlil Zayn a natáhl k ní ruku aby se napila. „Ne" Ellie zavrtěla hlavu. „Potřebuješ krev" nadával jí Zayn. „Já vím, ale ztratila jsem hodně krve, a jsem vyhladovělá k smrti, možná jsi mimo tohle mrtvý ale nemyslím že je dobrý nápad pít přímo z žíly" vysvětlovala Ellie a Zayn jí chvíli zamyšleně sledoval.

„Počkej tady" rozkázal Zayn a odešel do kuchyně. Vrátil se se sklenicí a nožem v ruce. Zayn si sedl naproti ní a řízl se do dlaně, nechal sklenici nalít do vrchovata a podal jí k jeho teď už jen kamarádce. Ellie do sebe krev kopla docela zoufale ale barva její kůže se nezpravovala. „Potřebuješ víc" pronesl Zayn a vzal si sklenici zpět. Takhle to udělali asi šestnáctkrát než Ellie konečně dostala barvu do kůže, a její končetiny se přestali viditelně třást. „Děkuji a myslím že teď můžu dát tu správnou reakci" pronesla Ellie když jí Zayn pomohl na nohy.

„Reakci?" nechápal Zayn. „Co to kurva?! Jak jsi na živu?! Co se děje?!" vykřikla Ellie a Zayn se rozesmál. „Nejsme v reálném světě Ellie, stáhlo mě to sem s vámi jako hráče a udělalo mě to živého, netuším jak ale stalo se to, probudil jsem se daleko od Rose což je samo o sobě problém. Potřebuji abys mi o té hře řekla všechno co víš" vyhrkl Zayn. „Není toho hodně co vím, já a Rose jsme šli do hračkářství kde jsme tu hru našli, ten prodavač nám řekl že se nemáme čeho bát" vysvětlovala Ellie a rukou si prohrábla vlasy.

„Ten prodavač co tak vynervoval Rose?" zeptal se Zayn. „Ano, vím že když jsem se té hry dotkla měla jsem strach a podivný pocit, a on se za námi objevil, ani jedna z nás ho neslyšela přijít, bylo to děsivé a obě jsme se chtěli co nejrychleji dostat ven" vysvětlovala Ellie a potom se zasekla. „Když o tom přemýšlím byli jsme tam asi pět možná deset minut ale všichni naši přátelé tvrdily že jsme byli pryč fakt dlouho" mumlala Ellie. „Ellie" Zayn jí zastavil a položil jí ruce na ramena. „Potřebuji abys si vzpomněla, bylo na tom dni, na tom muži, na té hře nebo na čemkoliv.

Bylo tam ještě něco divného?" zeptal se Zayn. Ellie přemýšlela a potom jí uvědomění si přejelo přes tvář. „Ellie co to je?" ptal se Zayn. „Dal nám jí zadarmo bez placení" vydechla tiše Ellie. „Byla jsem tak vyděšená a chtěla jsem se co nejrychleji dostat pryč že mi to nedošlo, řekl ať si jí prostě vezmeme" Ellie se sevřel hrudník. „Zayne co jsem to provedla?" Ellie k němu zvedla pohled a v očích měla paniku. „Neudělala jsi nic, tohle není tvoje vina" uklidnil jí Zayn ale Ellie se tak necítila. „Chtěla jsem si vzpomenout na pravidla která říkala Emma ale omdlela jsem" vysvětlovala Ellie.

„Ztratila jsi hodně krve, byla jsi slabá" souhlasil Zayn. „Ale něco si pamatuji" vyhrkla Ellie a Zayn se na ní zvědavě podíval. „Když jsem dokončila padání a byla na zemi, objevila se nade mnou postava, neviděla jsem obličej ale byl celý od krve. Podle hlasu to byl očividně muž a říkal že hra začala" vysvětlovala Ellie. „Možná že nejsme jediní kteří jsou tu uvěznění" přemýšlel Zayn a Ellie nadzvedla obočí. „Tahle hra očividně nějakou dobu existuje a pokud lidi prohrají, možná tu skončí uvěznění" vysvětlil svoje myšlenky.

Ellie na těžko polkla když to slyšela „Teď už si dokážeš vzpomenout na všechny ty pravidla co Emma četla?" zeptal se jí Zayn. „Ano myslím že ano" Ellie přikývla a na těžko polkla. „Žádný hráč nesmí přestat hrát jinak budou všechny postavy uvězněni ve hře. Stanete se postavami v tomto domě budete zažívat své nejhorší a největší strachy a bolesti, pokud prohrajeme nebo přestaneme hrát naše postavy tam zůstanou navždy" začala Ellie a Zayn jí poslouchal. Ellie se potom zasekla když si vzpomněla na další věc kterou slyšela Emmu říkat.

„Říkala že až ze všech našich postav na konci zůstane jen jedna má vykoupit nás všechny a může vykoupit jen stejný počet postav ve kterém došli" Ellie se na Zayna podívala. „Znamená to že se vrátíš znovu jako duch? Nebo to znamená že tě dostaneme zpátky s námi?" zeptala se Ellie a Zayn jí tiše sledoval. „Tím si nejsem jistý ale zjistíme to" ujistil jí Zayn. „Dobře jdeme najít ostatní" rozhodla Ellie. „Musíme se rozdělit víš to že ano?" zeptal se jí Zayn. „Ano, dávej na sebe pozor a pro boha najdi Rose, právě teď nevidí žádné duchy.

Zvykla si na to, hlavně na tebe, musí být vyděšená k smrti" rozkázala mu Ellie. „Najdu jí slibuji" souhlasil Zayn a chtěl odejít. Ucítil ale tlak na ruce. „Ellie?" Zayn jí oslovil. „Je to jedna z mých nejlepších kamarádek, chci aby byla šťastná, nechci aby měla zlomené srdce Zayne. Andy a Lucifer hledají způsoby jak tě dostat zpátky živého ale jestli jí ublížíš je mi jedno jak, pošlu tě do těch nejhlubších zákoutí zatraceného pekla" vyhrožovala mu Ellie. Zayn jí chvíli sledoval než se zasmál, ani na moment si nedovolil doufat že by s tím mohla být někdy takhle v pořádku.

„Rozkaz madam" souhlasil Zayn. „Dobře" Ellie se lehce usmála a dovolila aby se jejich cesty rozdělili. Ellie se okolo sebe rozhlížela. „Davide? Emmo? Jasone? Lidi!" vykřikla Ellie, samozřejmě jako první zavolala své sourozence a doufala že se někdo ozve, kdokoliv z jejích přátel. Ellie zaslechla zavrzání podlahy a prudce se otočila. Stála před ní neznámá žena. „Jsou v bezpečí, zatím" vysvětlila žena která byla očividně ve stejném věku jako matka Ellie. Ellie se sevřel hrudník a ustoupila do bezpečné vzdálenosti, nebyla si jistá tím kdo to je a co se děje.

„Kdo jsi?" vydechla nechápavě Ellie roztřeseným hlasem. Ellie se snažila znít pevně a vypadat že se nebojí ale moc jí to nešlo. „Nemusíš se mě bát" uklidňovala jí žena. „Jak se jmenuješ?" Ellie zopakovala otázku. „Kéž bych si to pamatovala. V téhle hře jsem uvězněná už spoustu let, pamatuji si jen málo z mého života" vysvětlovala žena a Ellie se uvolnila. Byla tu uvězněná stejně jako oni ale ona tu byla tolik let. „Jak přesně jsi se sem dostala?" zeptala se Ellie opatrně. „Zakleli mě a uvěznili mě do této hry, já jsem jí prohrála" vydechla tiše žena.

„A proto jsem tu zůstala a vítám každého nového hráče" dodala dívka a Ellie se zaleskli oči, když zahlédla záblesk v jejích očích. „Někoho mi připomínáte" ty oči, už je někde viděla, ale neuměla si vzpomenout kde. „Musíš překonat strach a nepřítele který se ukrývá v každém" vysvětlovala žena a vyšla ze stínů, díky tomu se Ellie lehce zhrozila a bylo jí té ženy tak nepředstavitelně líto, čím vším si musela projít. „Co přesně se vám stalo s vaší tváří?" zeptala se Ellie a natáhla k ní ruku, aby se dotkla její pravé tváře, která byla celá spálená.

Žena její ruku ale zastavila. „To nedělej, moje tvář je spálená protože na ní žije oheň který by tě spálil" vydechla žena a v ten moment Ellie ty oči poznala, byli to Luciferovi oči, a její srdce poskočilo. „Dotkla by ses své smrti" vysvětlila žena a hned na to zmizela. Ellie se otočila okolo své osy a povzdechla si. „Do čeho jsme se to zase dostali?" zeptala se tiše sama sebe. Ellie se znovu rozešla po domě ve snaze najít někoho ze svých přátel. „Andrewe!" vykřikla když zahlédla svého kamaráda. Andrew se prudce otočil aby se setkal se svou kamarádkou.

„Ellie kurva díky bohu!" vykřikl Andy a prudce jí obejmul. Jeho ruce se pevně obmotali okolo jejího těla když se Ellie konečně rozplakala. „Myslela jsem že nikoho z vás nenajdu" vzlykala Ellie. „Nemusíš se bát, jsme tu všichni společně, jsme tady" ujistil jí Andy a pohladil jí po vlasech které byli od krve a rozcuchané. „Musíme najít naše přátelé" vydechla Ellie a odtáhla se od něj. „Ellie je tu problém" vysvětlil Andy. „Jaký?" nechápala Ellie. „Našel jsem tu dveře s tvým jménem, netuším co to znamená ale jsou tam" Andy ukázal na velké dveře.

Ellie na těžko polkla. „Myslím že tam musím jít sama" vydechla Ellie. „Budu tady, počkám na tebe dokud znovu nevyjdeš" ujistil jí Andy. Ellie přikývla a opatrně vešla do pokoje. Dveře se za ní zabouchli a ona se lekla dokud znovu neuviděla tu ženu. „Musíš překonat své strachy, protože tvůj strach může mít tvář kohokoliv z tvých přátel i nepřátel" vysvětlovala žena. „Bude si to tu zahrávat z mojí myslí, a ty musíš být součástí toho všeho protože jsi prokletá" docházelo jí to a začínala se doopravdy bát toho do čeho přesně se dostali.

„Prosím řekni mi kde jsou ostatní mí přátelé a jestli jsou v pořádku?" zeptala se Ellie a její oči se plnily slzami. „Perou se se svými vlastními strachy, nemusíš se bát, potkáš je, ale je tu problém" začala vysvětlovat žena. „Co tím myslíš?" nechápala Ellie. „Ellie řídí se to podle tvých strachů" začala žena. „Ellie řekni mi tvůj největší strach který v sobě máš?" zeptala se žena a Ellie se zadrhl dech v plicích. „Že je ztratím" vydala ze sebe namáhavě Ellie. „Budeš je muset všechny ztratit Ellie" vysvětlovala žena. „Ne! To nemůžu!" Ellie v sobě měla naprosté zděšení.

„Bude to nezbytné, aby všechny jeden z vás mohl vykoupit" vysvětlovala žena. „Bude to bolet?" vydala ze sebe Ellie tu otázku které se tak moc bála. „Bude to nejhorší co v celém svém životě zažiješ ale na konci, na konci si budeš moct konečně psychicky i fyzicky odpočinout" žena se usmála a Ellie zavřela oči. „Ellie hra začala a ty jsi jediná co jí může vyhrát" vysvětlovala žena k Ellie která jen tiše přikývla. „Připomínáš mi mého kamaráda Lucifera" Ellie se tiše usmála ale ženě se v očích zableskl náznak smutku a zároveň i jejích vzpomínek.

„Řekni mi, kdy zjistíme, kdo bude ten člověk který nás vykoupí?" zeptala se Ellie. „Dostala jsem i Andyho do pokoje, právě teď si musíte všichni vybrat kdo to bude" žena nechala objevit něco co se podobalo automatu. „Jsou tam jména vás všech. Ale je to trochu jiné" vysvětlovala žena. „Co tím myslíš?" nechápala Ellie. „Počítají se hlasy, ale pokud hlasuješ pro sebe samotnou, přebije to všechny hlasy všech ostatní" vysvětlovala žena. „Takže když si vyberu sebe nezáleží na ostatních hlasech a automaticky jsem to já?" zeptala se Ellie.

„Ano" souhlasila okamžitě žena. „Jak hlasovali ostatní?" zeptala se Ellie. „To ti nemůžu říct" namítala žena. „Musím to vědět! Věří mi?" zeptala se Ellie. Tak trochu doufala že si zvolí jí, že to nejtěžší bude muset udělat ona, že v tom největším nebezpečím bude ona. „Tohle nikdy nebylo o víře Elizabeth. Ale můžu ti říct, každý z nich ví co se chystáš udělat, a myslím že ať se tě budou snažit zachránit sebevíc, po tvém hlasování to bude jedno" vysvětlovala žena. Ellie přikývla a rychle stiskla své jméno. Bylo odhalené hlasování aby viděla že její přátelé hlasovali jeden pro druhého.

„Proč nehlasovali pro mě?" zeptala se Ellie. „Protože se tě snaží ochránit, protože nechtějí abys tím musela projít sama" vysvětlovala žena. „Tak proč nehlasovali každý pro sebe, tím by museli něco dokázat ne?" nechápala Ellie a podívala se na ženu. Její výraz popadl a Ellie to pochopila. „Řekla jsi to jenom mě že ano?" zeptala se Ellie. „Je mi to líto Ellie" vydechla žena. „To je v pořádku, je správně že jsem to já" ujistila jí Ellie. „Nemyslím si to, a tvoji přátelé taky ne" vydechla smutně žena a znovu zmizela, zatím co Ellie se připravovala na to co se stane.