"I was Helpless"

10 Května 2018

Zayn si povzdechl, po celém domě se snažil najít Rose, ale zatím se mu to moc nedařilo. Rozhodně se nechystal křičet přes celý dům její jméno, ještě by přilákal někoho koho neměl. Právě teď se asi cítil úplně nejhůř. Když byl duch stačilo pomyslet na Rose mentálně se s ní spojit a byl u ní, ale tentokrát ne. Nedokázal se s ní spojit, nedokázal určit kde přesně je, a to ho děsilo k smrti. To nejhorší bylo že musel opustit Ellie o samotě, a že nemohl dokázat najít svou sestru. Věděl že Ellie je dost silná, ale to neznamenalo že je v pořádku ji jen tak opustit.

Sarah a Rose byli taky silné, obdivoval je ale to neznamenalo že je nechtěl najít a ujistit se že jsou v pořádku. Když byl duch dělal to neustále. Kontroloval Sarah, kontroloval Rose, kontroloval Ellie, kontroloval všechny. Teď už to udělat nemohl. Zayn vyšel docela podivně vypadající schody a už z dálky zahlédl pronikavé rusé vlasy. ,,Rose!" vykřikl její jméno. Rose se prudce otočila a šokovaně se dívala na svého kamaráda. ,,Ty jsi..." Rose se odmlčela a dloubla do něj prstem. Zayn obrátil oči v sloup, proč to museli pořád dělat?

,,Ano jsem tady a naživu ne nevím jak přesně se to stalo" ujistil jí Zayn a lehce se na ni usmál. ,,Dobře, tak moc jsem se bála když jsem tě zavolala a ty jsi se neukázal" vydechla Rose a pevně ho obejmula. ,,Nemůžu se k tobě dostat když nejsem duch" Zayn ji rukou pohladil po jejích vlasech. ,,Probudila jsi se sama nebo s tebou byl ještě někdo?" zeptal se Zayn. ,,Probudila jsem se sama, nikoho z našich přátel jsem nezvládla najít" vysvětlila Rose. ,,Potkal jsem Ellie, byla asi stejně důvěřivá jako ty" uchechtl se Zayn. ,,Nedivím se jí" Rose pokrčila rameny.

,,Dobře, dobře, co přesně se stalo a děje? Kde to jsme a proč nemůžu nikoho najít a ty jsi naživu?" zeptala se nakonec Rose. ,,Pamatuješ si tu hru?" zeptal se Zayn a Rose tiše přikývla. ,,Jsme v ní uvěznění" oznámil Zayn a Rose se zasekla. ,,Pane bože, to znamená že musíme čelit našim strachům které jsme napsali?" zeptala se Rose. ,,Ano" souhlasil Zayn. ,,Počkej, řekli že odsud může odejít jen tolik lidí kolik přišlo, znamená to že odcházíš taky a že se vrátíš jako duch nebo jako živý?" zeptala se Rose a podívala se mu do očí.

,,Řeknu ti že jsme tu uvěznění a první co tě zajímá je jak to dopadne se mnou?" ptal se nechápavě Zayn. ,,Myslím že jsme byli už v dost velkých sračkách na to aby mě tohle už nerozfázovalo" Rose zvedla jednu polovinu úst do polo úsměvu. ,,Dobře, to je pravda, nevím jistě co přesně se stane, ale dostanu se ven" ujistil ji Zayn a Rose přikývla. ,,Dobře tak pojď musíme najít ostatní" oznámila ihned. ,,Možná bychom se měli rozdělit" nabídl ji Zayn. Rose se na něj podívala tím nejhorším pohledem jaký mohla kdy najít, kdyby pohled uměl zabíjet, ležel by deset metrů pod zemí.

,,Ty" procedila skrze zuby Rose a popadla ho za ruku. ,,Nikam nejdeš, nehneš se ode mě na deset metrů nebo tě zaživa pohřbím" vyhrožovala mu Rose a Zayn se na ni díval. Zayn se na ni usmál a odhrnul ji plamen vlasů z tváře. ,,Dobře, nehnu se od tebe" přislíbil Zayn. ,,Tak jdeme" rozhodla Rose, a z jeho rukou stále v její se vydali na cestu. ,,Víš že mě můžeš pustit že jo? Nemusíš mě držet" pronesla tiše Rose a podívala se na něj. ,,Vím ale jako duch jsem se mohl dotknout jen tebe, a rád tě držím za ruku" vysvětlil Zayn a viděl jak Rose lehce zčervenala.

,,Jak na tom byla Ellie? Byla v pořádku?" zeptala se po chvíli Rose. ,,Byla zraněná, skoro sšedlá, dal jsem ji dost krve aby se uzdravila a dala se dohromady, ale pokud se všichni ostatní probudili tak jako my, tak na tom byla z nás ze všech nejhůř, ale když jsem ji opouštěl byla v pořádku" ujistil ji Zayn. ,,Dobře. Audrey musí být vyděšená pokud cítila jak zle jí bylo a nemohla se k ní dostat" vydechla Rose a lehce se starostlivě mračila. ,,Pokud jí dokáže vůbec cítit" polemizoval Zayn. ,,Co tím myslíš?" zeptala se Rose a podívala se na něj.

,,Když Ellie pila mou krev normálně by v tomhle stavu odhalila upíří oči i tesáky ale ona to neudělala, nereagovala na tu krev ani z dálky, což jako hladová po zapnutí emocí dělá, nejsem si jistý že tu naše schopnosti fungují. A popravdě, oba dva víme že to Audrey vyděsí víc než cítit její bolest" vysvětloval Zayn. ,,Musíme najít Audrey a vysvětlit to, než začne vyšilovat strachy" oznámila Rose. ,,Ale jak přesně?" Zayn se na ni tázavě zeptal. ,,To si nejsem jistá ale něco zkusit musíme" Rose pokrčila rameny ale potom měl Zayn pocit že se jí rozsvítili žárovky i v očích.

,,Sakra, Rose co se sakra chystáš dělat?" zeptal se Zayn. ,,I když nemá svoje schopnosti je stále strážným andělem takže musí vycítit když je někdo z nás v nebezpečí" oznámila Rose. ,,Ne" Zayn se jí absolutně mrtvě díval do očí. ,,Ano" odsekla mu ihned Rose. ,,Můj život s tebou bude ještě hodně těžkej že ano?" zeptal se Zayn. ,,Rozhodně" souhlasila Rose a dostala se k zábradlí od schodů. ,,Pane bože" Zayn si povzdechl když přelezla zábradlí. Zayn se k ni vydal a chytil ji za ruku aby ji balancoval, pane bože, tohle byl ten zatracenej pocit deja vu.

,,Já vím že tohle je pro tebe strašný pocit deja vu toho co se stalo s Ellie, ale není to vysoko, pokud si toho Ady nevšimne budu mít jen zlomenou kost, budu v pořádku slibuji" Rose se na něj lehce usmála. ,,Pane bože, zešedivím kvůli vám" utrousil Zayn a pustil její ruku. Rose se lehce usmála a skočila. Naštěstí tu někdo svoje schopnosti stále částečně měl. Takže se bílo černá křídla objevila a zachytila Rose kterou nakonec postavila na pevné nohy naproti Zayna. ,,Ani se kurva nebudu ptát co tě to napadlo" utrousila Audrey a podívala se na Rose.

,,Doufali jsme že tě to donutí se objevit" vysvětlila Rose. ,,To byl ten nejhorší nápad co jsi kdy měla" Audrey se na ni dívala. ,,Cítíš Ellie, nebo kohokoliv z nás?" zeptal se Zayn a Audrey se na něj podívala. Audrey ztratila slova. ,,Co to kurva?!" vykřikla a dívala se na Zayna. ,,My sami taky nevíme" Rose pokrčila rameny. ,,Dobře, ale ne nikoho necítím, což mě děsí" oznámila Audrey. ,,Dobře, je to protože jsme tu ztratili většinu našich schopností. Ale Ellie je v pořádku a doufáme že ostatní taky ne" oznámil Zayn a Audrey úlevně zavřela oči.

,,Dobře víte o někom jiném než o mě a Ellie?" zeptala se Audrey. ,,Ne zatím ne, ale najdeme je slibuji" Rose se na ni lehce usmála. ,,Dobře, už ale nedělejte nic takhle sebevražednýho" požádala je Audrey. ,,Dobře slibuji nic tak sebevražedného neudělám, ale skončila bych jen z pár zlomenými kostmi nic víc" namítala Rose. ,,Rose, to je absolutně jedno, hrozilo ti nebezpečí, už tak jsme v dost velkém nebezpečí víc nepotřebujeme" kárala ji Audrey. Rose se lehce usmála a pevně svou kamarádku obejmula. ,,Mohla by jsi zkusit zkontrolovat Ellie?" žádala ji Rose.

,,Zkusím to ale nic neslibuji, nejsem si jistá jestli se k ní opravdu dostanu" souhlasila nakonec Audrey a lehce se na ni usmála. ,,Dobře zkuste najít ostatní, nebo alespoň někoho z nich, a ujistit se že jsou v pořádku" požádala je Audrey. ,,Neboj budeme je hledat" souhlasil Zayn. Audrey přikývla a odešla. Zayn přistoupil k Rose. ,,Už to nedělej" požádal ji. ,,Nebudu, nemyslím na sebevraždu" ujistila ho Rose a obejmula ho okolo krku. Zayn se usmál a obejmul ji okolo pasu. Zayn naklonil svou hlavu kterou si položil k jejímu krku a lehce se usmál.

Ellie procházela domem a rozhlížela se okolo sebe, nebyla si úplně jistá tím co by měla dělat. Díky Zaynovi a jeho krvi jí bylo o trochu lépe ale pořád se cítila více slabá než silná. Její upíří rychlost navíc nefungovala, takže se nemohla rozmazat přes celý dům aby našla členy své rodiny. Takže to byla jen ona, a byla sama, což pro ni bylo děsivější. Zažila spoustu děsivých věcí, to nikdy nemůže popřít, ale nikdy na to nemusela být úplně sama. Právě teď byla tak trochu na hraně svých psychických sil kdy ještě nedostala panickou úzkost.

Za sebou zaslechla kroky, zastavila se v chůzi a zůstala stát jako přikovaná. ,,Audrey? Davide?" doufala že je to někdo z nich, že je to někdo z její rodiny, že jí někdo z nich našel. ,,Ne tak úplně" oznámil hlas. Ellie na těžko polkla, ten hlas ji někoho připomínal. Ellie se rozbušilo srdce, když si ten hlas konečně přiřadila. ,,Klidně se na mě můžeš otočit, nejsem Medusa" oznámil muž. ,,Znala jsem Medusu" odsekla Ellie, mluvila statečněji než jak statečná doopravdy byla. Ellie si povzdechla a konečně se otočila aby mu čelila tváří v tvář.

Měl krátké černé vlasy, a lehké strniště po tvářích, a měl tmavě hnědé oči. ,,Pamatuji si tě, stál jsi nade mnou když jsme se propadli, řekl jsi hra začala" pronesla Ellie opět cítíc se statečněji než doopravdy byla. ,,Přesně tak" souhlasil muž. ,,Kde je moje rodina?" ptala se Ellie. ,,Prožívají své nejhorší strachy, které pro tebe také přijdou" ujistil ji muž. ,,Kdo jsi?" zeptala se nakonec Ellie. ,,Mé jméno je Derek, to je asi vše co potřebuješ vědět" Derek pokrčil rameny. ,,To je podivně nekonkrétní" utrousila Ellie a prsty si pročísla svoje vlasy.

,,Proč jsi tady?" ptala se dál Ellie. ,,Před mnoha a mnoha lety jsem byl prokletý do této hry, od té doby tu dělám průvodce všem dalším hráčům" vysvětluje Derek. Když to Ellie slyšela její postoj se naprosto uvolnil. ,,Jsi průvodce?" zeptala se opatrně Ellie. ,,Ano" souhlasil Derek. ,,Takže nejsi zloduch ani nepřítel?" Ellie ho pozorně sledovala. ,,Ne, ani já ani žena kterou jsi už potkala" přitakal ji Derek. ,,Dobře, je v téhle hře nějaký zloduch nebo je to jen ta hra?" Ellie se okolo něj konečně uvolnila. ,,Je rozdíl mezi zloduchem ve hře a zloduchem který za hrou stojí" Derek mluvil v hádankách.

,,Nepomáháš" utrousila Ellie pobaveně. ,,V téhle hře budou vaše nejhorší strachy, i lidé které nenávidíte nejvíce a kteří vám velmi ublížili, pokud to považuješ za zloduchy?" ptal se Derek a Ellie obrátila oči v sloup. ,,Můžeš mi alespoň říct jestli jsou moji přátelé v pořádku?" požádala ho Ellie. ,,Nikdo z nich není zraněný, i když Rose je trochu šílená, ale jsou všichni v pořádku" ujistil ji Derek. ,,Znám Rose, vím že je šílená" ujistila ho Ellie ze smíchem. ,,Našel ji Zayn?" ptala se dál Ellie. ,,Ano a taky se už potkali z Audrey" připustil Derek.

,,Díky bohu" oddechla si Ellie. ,,Počkej proč přesně je šílená?" zeptala se. ,,Skočila ze zábradlí aby přivolala Audrey" Derek se neobtěžoval lhát. ,,Ona cože?!" vykřikla zděšeně Ellie. ,,Ale Audrey ji stihla chytit, a jak říkám je v pořádku" snažil se ji uklidnit Derek. ,,Vraťme se k důležitějšímu tématu, kdo je zloduch za touhle hrou?" Ellie se na něj podívala. ,,To ti nemůžu říct protože to ani já sám nevím" Derek se od ní odvrátil. ,,Co za nadpřirozenou bytost jsi?" Ellie na něj přihmouřila oči. Derek se zasmál. ,,Upír" Derek odpověděl naprosto jednoduše.

,,Jak starý jsi?" Ellie na něj nadzvedla obočí. ,,Starší než ty, oproti mě jsi mládě. Tvému příteli Vladovi je okolo šesti set let, mě je asi tři sta" Derek se zasekl nad výrazem v její tváři. ,,Vladovi je šest set, to mi nikdy nikdo neřekl" vyhrkla šokovaně. Derek ji chvíli sledoval a potom se praštil rukou do čela. ,,Víš že v dnešní době se dá datum jeho narození naprosto dokonale vygooglovat?" Derek ji sledoval. ,,Prosím nekomentuj mou stupiditu" odsekla mu podrážděně Ellie. ,,Dobře, dobře netřeba být zlá" bránil se Derek a Ellie k němu vztyčila prostředníček.

,,Jak dlouho jsi tu už uvězněný?" Ellie se na něj starostlivě podívala. ,,Mnoho let" Derek se vyhýbal přímé odpovědi. ,,Tak jak znáš moderní svět?" Ellie byla docela zmatená. ,,Moderní technologie funguje i tady Ellie, když najdeš svůj telefon bude fungovat" snažil se vysvětlovat Derek. ,,Dobře co mám dělat teď? Jenom se tu potulovat po domě nebo?" Ellie se na něj s očekáváním podívala. ,,Projdi svými strachy a nakonec potkáš svoji rodinu" ujistil ji Derek. ,,Dobře ale co mám udělat teď přesně teď?" zeptala se podrážděně Ellie.

Andrew procházel domem a rozhlížel se okolo sebe. Bylo to děsivé, nikoho ze svých přátel necítil a ani se nemohl podívat na seznam aby se mohl ujistit že nikdo z nich není na řadě odejít z tohoto světa. Ani nedokázal najít nikoho ze svých přátel, takže byl na hraně všech svých nervů. Andrew prošel špatně osvětlenou chodbou a zastavil se. Před ním stáli dveře s jeho jménem. Andrew na těžko polkl když mu naskočila husí kůže. Znal všechny své strachy, ale tak nějak podvědomě tušil co tenhle strach bude, a tenhle den ho bude pronásledovat do konce jeho života.

Andrew otevřel dveře a podíval se do tmy. Málokdo to věděl. Málokdo znal jeho nejhorší strach. A nikdo by to asi nedokázal správně pochopit. Podíval se bokem aby viděl hnědovlásku kterou moc dobře znal. Jeho největší strach byl ten první moment kdy pocítil opravdový strach a opravdovou bezmoc nad čímkoliv. Andrew k ní došlo a pokusil se dát ruku na její rameno jen aby jeho ruka projela jejím tělem jako duch. Opět byl v této pozici, naprosto bezmocný, vyděšený k smrti, bez toho aby ji dokázal zachránit.

Byla to jeho nejlepší kamarádka, nikdy ji o tom neřekl, věděla že tam ten den byl, ale nikdy ji neřekl celou pravdu, o tom jak moc vyděšený byl. Ale to nebyl konec strachu. Ne ten nejhorší strach vzbuzovala jediná otázka, co by se stalo kdyby se tam Zayn nedostal včas? Andrewovi se ten moment přehrával před očima. Jeho nejlepší kamarádka přelézající zábradlí mostu, zatímco on na ní nemohl dosáhnout. ,,Ellie" Andrew ji oslovil. ,,Ellie!" křičel Andrew stejně tak jako tenkrát. Andrew se rozhlédl ale jeho auto nikde nebylo, a on měl pocit že se zblázní.

Jeho nejlepší kamarádka se pustila zábradlí a nohou vykročila do vzduchu. ,,Ne!" vykřikl Andrew a marně se po ní snažil dosáhnout rukama, ale ty projely jejím tělem které dopadlo na koleje pod mostem. Její tělo bylo zkroucené do velmi nepříjemné polohy a krev byla všude okolo ní. ,,Ellizabeth!!" vykřikl její jméno ale výkřik byl přehlušen jedoucím vlakem které zmasakrovalo její tělo. ,,NE!!" jeho výkřik plný bolesti byl ohlušující a rozléhající se po celé místnosti. Andrew se bezmocně opřel o zábradlí a sledoval to co zbylo z těla jeho nejlepší kamarádky.

Po tvářích mu divoce stékaly slzy a zamlžovali mu vidění natolik že si téměř nevšiml dveří. Andrew prudce sáhl po klice a rychle vyběhl z místnosti, mohl se jen modlit že to nebyla opravdová Ellie. ,,Andy?!" Andrew ve svém záchvatu paniky jen matně zaslechl výkřik svého jména. Někdo mu sáhl na tváře a nasměroval jeho hlavu tak aby se na člověka podíval. Čelil ji tváří v tvář, a on doufal že není halucinací. ,,Ellie?" Andrew ze sebe vydal její jméno. ,,Ano to jsem já, jsi v pořádku?" zeptala se ho Ellie a ustaraně se dívala na jeho uslzený obličej.

,,Teď už ano" přikývl Andrew a pevně svou nejlepší kamarádku obejmul. Ellie mu objetí opětovala a mračila se na mizící dveře za Andrewem. Jakýkoliv strach kterému musel čelit, ho zlomil. ,,Co se stalo? Co jsi viděl Andy?" ptala se ho opatrně Ellie a vedla ho k židli aby se posadila. Ellie se rychle prohrabala překvapivě funkční lednicí a vytáhla sladkou vodu kterou mu dala. ,,Tebe" vydal ze sebe zlomeně. Ellie se zastavila a zamračila se na něj. ,,Co tím myslíš?" nechápala Ellie když se Andrew napil vody, věděl že jí musí odpovědět.

,,Můj největší strach, je ten moment kdy jsem byla naprosto bezmocný ke všemu co se mohlo stát, můj největší strach je pomyšlení na to co by se stalo kdyby nedojel... A že bych to nedokázal zastavit" vydal ze sebe tiše. Ellie k němu zvedka pohled. ,,Byl jsem vyděšený a bezmocný... A nedokázal jsem tě zastavit" jeho hlas se zlomil. ,,A nikdy by to nebyla tvoje chyba" promluvila do ticha Ellie. ,,Kdybych v ten den opravdu skočila, nikdy by to nebyla tvoje chyba, bylo by to moje rozhodnutí, a moje volba" pronesla tiše Ellie a pevně svého nejlepšího přítele obejmula.

,,Už... Už na to nemyslíš že ne?" zeptal se opatrně Andrew. ,,Už hodně dlouho na to nemyslím to ti můžu odpřísahat" souhlasila Ellie a široce se na něj usmála. ,,Takhle budou vypadat všechny naše strachy že ano?" zeptala se ho opatrně Ellie. ,,Ano věřím tomu že ano, a tak nějak tuším co bude ten tvůj, takže musíš být připravená" pronesl Andy. Ellie věděla co je její největší strach. ,,Všechny nás ztratíš" dodal tiše Andy, tu myšlenku kterou se Ellie bála vyslovit. Ale Andy ji znal, znal ji už dost dlouho, znal její strach, věděl co si vybrala, a tušil co se stane.