Hřebeček byl jako ve snu. Magií vyndal nehybné tělo z vany, a položil ho na zem na osušku. Pokusil se mu nahmatat tep, ale marně. Nedýchal, a srdce mu nebilo.
,,Já ho vážně zabil...." Slyšel říkat Mitnight sám sebe. Jeho otevřené, bezduché oči na něj v hrůze zíraly.
,,Omlouvám se," zašeptal, a kopyta mu položil na hruď. Byl sice mrtvý, ale jeho životní energie ještě všechna nevyprchala. A že jí měl hodně. Mitnight ji ani nedokázal všechnu vztřebat, a tak ji uložil do náhrdelníku. Pak si všiml koruny, co nebožtík odložil na jednu poličku. Nasadil si ji na hlavu, byla mu velká, ale to nevadilo. Neměl čas na další přemýšlení nad tím skutkem, musel konat. Rozběhl se zámeckými chodbami, rovnou k balkónu mířícímu na nádvoří. Nightmarův krev v žilách mrazící křik, když do něj vztoupila všechna ta elektřina, která mu zničila srdce i mozek, musel vzbudit minimálně podřimující stráže, a sluhy. Ti se už míhali chodbami, a hledali krále. Když viděli fialového hřebečka jak se žene k balkónu, jali se ho pronásledovat.
,,Ty zloději! Kde si vzal tu korunu, kde je král?!" Mitnight nechal jejich křik za sebou, a dveře na balkón pevně zavřel. Na nádvoří se už shloukl dost velký dav. Stoupl si na zadní kopyta, a došel k zábradlí. Byla sice půlnoc, ale velký úplněk osvětloval venek skoro jako slunce ve dne. Přičaroval si megafon.
,,Milý občané, jsem tu, abych vám vzdělil jednu důležitou zprávu," začal, jak nehlasitěji mohl.
,,Král je mrtev!" Davem to zašumnělo.
,,A novým vládcem, se korunuji já!" Zařval do megafonu.

    Sunny vzbudil hluk z venčí. Vykoukla tedy z okna, snažíce se zjistit co se děje. Mnoho poníků šlo z domů, klidně i v noční košili, a spěchali k paláci.
,,Twisted! Musíme ven,"strčila do spící medvědoponičky, ta otevřela rozespalé očka.
,,Co se děje...hoří?"Zeptala se otráveně
,,Ne! Pojď už!" Vzaly si své brašny, a šli ven.
   Za chvilku už byly na cestě k paláci, kde se na nádvoří tvořil dav. Sunny se jím prodírala co nejvíc dopředu, a kamarádku táhla za sebou. Někdo do ní ale ošklivě vrazil, a ona upadla. Ze země ve spěchu sbírala své věci.
,,Co se stalo?" Vyzvídala zatím Twisted od jednoho staršího hřebce.
,,Zabili krále!"
,,A kdo ho zabil?" Zeptala se Sunny.
,,Tam ten pony!" Ukázal na balkón. Princezně tam nevěříčně zírala.
,,A-ale on přece...Nemohl přece n-někoho...." Rozkoktala se Sunny, snažíce se sama sebe přesvědčit o opaku.
,,Téda, až to řeknem jeho rodičům, tak je klepne..." Zamumlala medvědoponička.

   ,,Byl to jen infarkt, můžu už jít domů, ne...?" Prohlásil černý hřebeč. Nevzbudil se ani před deseti minutami, a už teď nervózně sledoval hadičky, co měl zapíchané v kopytech.
,,Jen in- Drahý, mluví z tebe ještě anestezie...." Zašeptala Aurora, a a opatrně ho pohladila po kopytu.
,,Chvilku si tě tu nechají, a ještě tě vyšetří, řeknou ti co máš a nemáš teď dělat-"
,,Vegetariánem teda ale fakt nebudu," prerušil ji. Alicorna se začala smát.
,,Ne, to ani nemusíš, drahý. Spíš si hlídat co jíš, váhu, a tak....To nebude problém, ne?" Snažila se ho přesvědčit.
,,Ehm....OK..." Zamumlal Nightmare, který byl vážně ještě mimo.
,,Shadow je v pořádku, je mu už líp." Začala zase mluvit ona.
,,Trošku ho vylekalo co se ti stalo, ale možná už zítra tě bude moc navštívit-"
,,Tak dlouho tu nebudu!" Zvýšil hlas, a pokusil se z postele vztát, ale Aurora ho zastavila
,,-Drahý, uklidni se. Vše bude v pořádku. Teď odpočívej...."

    ,,Krutovláda, tohoto ponyho," slovo pony náležitě vyslovil, aby dal najevo jeho spíše medvědí geny, ,,Nyní končí! Už žádné pravidla, desátky, a přehnané daně. Už žádné války! Tohle je revoluce!" Upřímně mu docházely nápady na pokračování proslovu, proto megafon na chvíli odložil, a rozhlédl se po davu. Zazubil se. Tohle chtěl vždy zkusil. Dal kopyta na náhrdelník, a zavřel oči. Křišťál se zeleně rozzářil, tak stejně i Mitnightovo znaménko, a jizvy na kopytech. Vznesl se o pár centimetrů do vzduchu, který byl nabitý statickou elektřinou, jako před bouří. I Nightmarova koruna, co mu nyní hrdě trůnila na hlavě, začala zářit. Medvědopony sám nedokázal všechnu energii co vzal držet jen v sobě. Koruna byla perfektní předmět pro její schování.
   Obě klisničky zaujatě, a se zatajeným dechem dění sledovaly.
,,Co to dělá?" Zeptala se Twisted Sunny, ta zavrtěla hlavou že absolutně neví.
   Ze zad mu náhle začaly růst křídla, a na hlavě se objevoval roh. Bolelo to, ale Mitnight teď bolest moc nevnímal. Jediné co pro něj teď existovalo byla energie. Mocná, kouzelná energie, co se mu rozlévala po těle. Po chvilce už byl plným alicornem, a pomalu se snesl zase k zemi. Otevřel oči, a projel pohledem překvapený dav.
,,Nyní mi už nic nestojí před tím, abych se stal vládcem celé vaší dimenze!" Zazubil se. Dveře na balkón se náhle rozletěli, a za ním vtrhl Golden.
,,Ty hajzle!" Zařval, vrhl se na něj, a pokusil se ho v návalu vzteku shodit přes zábradlí, ale Mitnight se jen ladně uhl, a s úsměvem ho sledoval. Jakožto úplný alicorn byl i o něco vyšší, což mu vyhovovalo.
,,Ale ale, kdopak to tu je? Bývalý princ?"
,,Žádný bývalý, ty ještěrko! Zabil si mi tátu!" Řval na něj Golden, a zase se po něm ohnal, tentokráte magií. Mitnight vytvořil lehce štít, který ji odrazil, a jen se na něj ušklíbl.
   Nemusely ani nijak zápasit se strážemi, všichni byli na nádvoří. Twisted a Sunny běžely chodbami hradu, a cestou se snažily vymyslet plán.
,,Uspíme ho! Prášky!" Vyhrkla žlutá klisnička, první věc co ji napadla.
,,Kde je teď vezmeš? Omráčíme ho pánvičkou, a je to!" Prohlásila medvědoponička, která jí sotva v běhu stačila.
,,Musíme se s někým jiným spojit...Vždyť ani nemáme samy magii, do háje!"
,,Luna!"
,,Dobrý nápad-"
,,Tak to nemyslím, tam je Luna!" Ukázala kopytem k jedním pootevřeným dveřím, kde vážně v místnosti princezna byla. Obě do místnosti hned vtrhly.
,,Princezno Lu-" zarazila se Sunny, když ji viděla jak klečí u Nightmarova těla. Slzy jí stékaly po tvářích a kopytem ho hladila po hrudi. Chvilku jí trvalo, než si jejich přítomnost uvědomila.
,,Co chcete?" Zeptala se vyšeptaně.
,,J-je nám moc líto co se stalo....Ale potřebujeme vaši pomoc," začala Twisted.