Cigaretový kouř z zhašené cigarety líně stoupal k nebi. Hřebec si zapálil další, a upřel oči k na temnou oblohu. Seděl na verandě malé chatky, v které kdysi čas pobýval. Nightmare nikdy nepomyslel žeby snad Mitnight zdědil jeho schopnosti. Tahle informace by ho jindy velmi potěšila, ale vzhledem k dnešní situaci to bylo naopak. Zapátral hluboko v paměti, na dobu kdy byl ještě mladý, a hloupý. Nepříjemná vzpomínka mu zaplnila mysl.
     Byla zima, a venku panoval třeskutý mráz. Pegas musel domů přijít před večerkou, a protože mu docházel čas, zvolil zkratku přes les. Sněhem zahalená krajina byla ztichlá, krom křupání sněhu pod kopyty a kvílení větru nic neslyšel. Nevšiml si ani černé sirulety co se mihla mezi stromy. Nightmare byl už zoufalý. Ve městě se od někoho nakazil chřipkou. Celý týden strávil ve svém provizorním táboru, u ohně, zabalený v dekách a klepající se zimnicí střídající horečku. Jídlo co měl v táboře mu rychle došlo, a on nebyl schopen dojít si pro další, či něco ulovit. Ale to by snad ještě snesl- hřebíčkem do rakve bylo to, že už sedum dní neměl svou drogu-energii. Když konečně chřipka pominula, nedokázal ani změnit podobu. Proto teď z posledních sil skočil na pegase a svalil ho k zemi. Hřebec se lekl,  začal křičet. Nightmare mu přiložil tlamu k jeho puse a nechtě ho poškrábal. Začal z něj vysávat energii. Cítil jak je čím dál silnější a šťastnější. Pegasova zelená srst začala rychle blednout, a jeho dech se zpomaloval. Medvědopony si toho ovšem všiml pozdě. Slezl z něho, a odstoupil. Pegas jen zíral na oblohu, svýma poblednýma očima a mělce dýchal. Ze škrábance na obličeji tonuly kapičky krve, co zabarvovaly sníh do ruda.
,,Ne...t-to ne..."hlesl Nightmare zničeně. Já ho...málem zabil! Projelo mu hlavou jako blesk. Nevěděl co dělat. Byl zmatený, a vystrašený z té myšlenky. Nakonec se rozběhl ke svému táboru....

   ,,Twisted?" Zašeptala Sunny, a opatrně do ní strčila.
,,Mami, já ještě nechci do školy...."zamumlala ze spánku.
,,Hej, Twisted!" Zatřásla s ní, aby se konečně vzbudila. Medvědoponička otevřela rozespalé oči, a zadívala se na toho kdo se jí snažil vzbudit.
,,Brý ráno....Sunny...."
,,Dobré. Tak šup z postele, máme hromadu práce!" Sunny už byla dost nervózní, dávno byla nachystaná jít hledat Mitnighta.
,,No dobře, už jdu..." Zavrčela slabě, a vyšla z postele.
,,Je nějaká snídaně, mimochodem?"
,,Ne, najíme se cestou." Odpověděla a podala jí brašnu. Za chvilku už byly obě před hotelem.
,,Tak...co tě tak baví, Twisted?" Optala se po chbilce Sunny, aby nešly zahaleny v plášti ticha.
,,Ráda zpívám, a táta mě od mala učí na housle," odpověděla medvědoponička hrdě.
,,Vážně? To je hezké. Já se věnuju baletu,"
,,Co kluci? Chodíš s někým, princezno?" Zeptala se Twisted s úšklebkem. Sunny zakroutila hlavou že ne.
,,A líbí se ti někdo?" Klisnička zrudla.
,,A kdo?" Vyptávala se dál. Sunny si povzdychla.
,,To ti neřeknu-"
,,Je hezký? Je vysokej, nebo malej, jednorožec, pegas....?" Bombardovala ji otázkami dál. Bavilo ji přivádět ji do rozpaků.
,,No-Hele není to Mitnight!" Ukázala kopytem na fialového hřebce vycházejícího z jednoho krámu.
,,Jdem ho chytit! Já ho přitlačím ke zdi, a ty ho svážeš!" Hodila horlivá medvědoponička princezne provaz, a rozběhla se k jejich cíli. Sunny šla hned za ní, zmatená, přece ho nemůžou jen tak napadnout, ne? Krom toho, Twisted Heart byla o dost statnějsí, a fyzicky silnější než vyzáblý Mitnight.
,,Počkej! Mitnight přece-" Twisted byla už u Mitnighta, vzala ho za kopyta a doslova ho táhla ke zdi. Mitnight ovšem rychle zareagoval, a teleportoval se za ni. Klisna byla v pár okamžicích zmatená, že v kopytech nich nedrží. Fialový hřebeček toho využil, a slabším proudem magie ji srazil k zemi, pak se rozběhl pryč.
,,Mitnighte!" Sunny ovšem spěchala za ním.
    Fialový hřebeček nebyl moc nadšen že za ním chvátá pronásledovatel. Snažil se ji setřást, tak zahl do jedné postranní uličky, která se ovšem ukázala jako slepá.
,,Do háje!" Zaklel.
,,Mitnighte...''Doběhla ho udýchaná Sunny.
,,Co chceš, princezničko?!" Zasyčel na ni, a stoupl si na zadní, aby byl vyšší. Výdal to u táty.
,,Hele, dej mi tem krystal, a všichni se teleportujeme zas domů, ano? Hezky v klidu, ani nebudeš mít doma takový velký problém za to cos provedl...."začala, ale přerušil ji jeho chrčivý smích.
,,To že jsem mladší neznamená že jsem i naivní, Sunny..." Zazubil se.
,,Ale Mitnighte-" zkoušela to dál, marně.
,,Jaké ale? Tohle je moje hra, a vy tu nepatříte. Sbalte si i s tvou natvrdlou medvědí kamarádkou kufry, a vypadněte!"Zavrčel naposledy vztekle, a teleportoval se pryč. Sunny si povzdechla, a vydala se zkroušeně vyhledat Twisted. Medvědoponička se už ze země zvedla, a snažila se rozhýbat zablokovaná záda.
,,Tady si! Chytilas ho?" Zeptala se s nadějí, která ovšem pohasla, když viděla Sunnynin výraz.
,,Zatraceně!"

    Komnatu osvětlovalo jen mihotavé světlo svíčky. Brk ladně klouzal po pergamenu, a zanechával za sebou inkoustovou stopu.
Milá Celestie ani nedokáži vyjádřit jak moc mi chybíte. Jak se máš? Je tvoje zdraví ještě dobré? Nedokáži doteď uvěřit že vás chtěl poslat do krystalových dolů. Divím se že jsem ho tehdá přemluvila, aby od toho nápadu upustil. Jaká je úroda? Slyšela jsem že vás zasáhly kruté mrazy, a teď se o vás bojím. Co Flurry? Jsou už dvojčata na světě? Pokud ano, jak se jmenují? Podařilo se Twilight najít ty knížky o magii? Je už Thoraxovo astma lep-
,,Luničko, zkatíčko..." Přerušil ji hluboký hlas. Rychle pergament schovala do šuplíku a otočila se po hlasu. Stál tam podnapilý Nightmare, který se zubil od ucha k uchu a klopýtal k ní.
,,Nedáš si sklenku vína...?"Zeptal se a rozesmál se. V tlapě držel celou flašku, kterou postavil na stůl. Luna byla zaražená, jako vždy když byl opilý.
,,Noták..."Vzal ji za rameno a hrubě ji schodil ze židle.
,,S-skintakere, je tohle za potřebí?" Hlesla, a s námahou si stoupla na kopyta. Medvědopony se nadále usmíval, a svou manželku se zájmem sledoval. Klisna znala ten pohled v jeho očích. Nightmare se zas zasmál, a tentokrát ji strčil tak že spadla na postel. Ošklivě se uhodila o její rám, a chytla se kopyty za hlavu. Po temeni ji tekl krapítek krve.
,,Nebuď tak zamlklá, štve mě to....A ty víš jak moc můžu výt naštvaný...." Zavrčel tiše, a lehl si vedle ní. Luna si povzdechla.
,,P-příště mě do postele neházej, ano, Takere?" Poprosila ho, a rychle mu sundala z ramenou plášť, na který jaksi pozapomněl.
,,Říkej mi drahoušku....jsme přece manželé, ne? A mě se to líbí víc, než chladné, Nightmare Skintaker, nebo Taker, či Night..." Zavrčel zase o něco víc, a přitáhl si ji k sobě natolik, že měli tváře jen kousek od sebe.
,,Řekni mi že mě miluješ..." Zašeptal náhle něžně medvědopony. Náhlé změny nálad byly u něj běžné. Alicornka jen sledovala jeho oči. Jedno krvavě rudé, druhé světle růžové. Vždy si při pohledu na ně vybavila jejich nedobrovolnou svatbu, a noc co po ní následovala. Hlavně tu noc...
,,Nelíbím se ti snad?" Vytrhla ji z myšlenek další otázka. Byl zamračený, ale v očích mu byl vidět i náznak obavy. Byl žárlivý, už od začátku se bál že ho s někým podvede.
,,V-vždyť jsem strašně zhubl, a jsem upravený, a-a...Je to tím v-vitiligem?" Zeptal se. Tentokrát neviděla obavy pouze v očích, ale strach, který se jím rozplýval. Měl sklopené uši, a tichoučce kňučel.
,,J-je to tím vitiligem? Nebo jsem pořád moc tlustej? Notak, o-odpověz...."Naléhal. Když šlo o zpochybnění jeho vzhledu, hroutil se jako domeček z karet. Luna ho jemně pohladila po tváři.
,,Ne, to ne, jsi nádherný..."Hlesla. Chtěla ho uklidnit, protože se bála že smutnou náladu rychle vystřídá agresivní. Medvědopony se šťastně usmál, a klisnu dlouze políbil na rty. Nebylo jí to příjemné, pořád z něj cítila alkohol, ale pořád lepší než kdyby byl naštvaný.
  

  Koho by napadlo že popisovat toxický vztah Luny s Nightmarem bude tak zajímavé ....😅